2 Afs 24/2007 — Nejvyšší správní soud

41 Af 2/2023- 96 - text 33 41 Af 2/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Miroslava Makajeva a Martiny Kotouček Mikoláškové ve věci žalobce: J. B., IČO X sídlem X zastoupený daňovou společností BD Consult, s.r.o., IČO 25615955 sídlem Jeseniova 1196/52, Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2022, č. j. 47314/22/5300-21444-711275, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti čtyřem platebním výměrům Finančního úřadu pro Středočeský kraj (dále též jen „správce daně“) - platebnímu výměru č. j. 4744329/19/2102-52522-202102, kterým byla žalobci doměřena daň z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“) za zdaňovací období leden 2017 ve výši 342 814 Kč a stanoveno penále v částce 68 562 Kč, platebnímu výměru č. j. 4744442/19/2102-52522-202102, kterým byla žalobci doměřena DPH za zdaňovací období únor 2017 ve výši ve výši 370 480 Kč a stanoveno penále v částce 74 096 Kč, platebnímu výměru č. j. 4744534/19/2102-52522-202102, kterým byla žalobci doměřena DPH za zdaňovací období březen 2017 ve výši 383 046 Kč a stanoveno penále v částce 76 609 Kč, a platebnímu výměru č. j. 4744746/19/2102-52522-202102, kterým byla žalobci doměřena DPH za zdaňovací období duben 2017 ve výši 315 184 Kč a stanoveno penále v částce 63 036 Kč (všechny platební výměry jsou ze dne 24. 10. 2019; dále též jen souhrnně „platební výměry“). Dle správce daně žalobce konkrétně neprokázal, že přijal plnění od dodavatele M. B., DIČ: X (dále jen „MB“ nebo „dodavatel“). Žalobce v žalobě předně vysvětlil, že zajišťuje transport nákladu pro společnost UNITED PARCEL SERVICE CZECH REPUBLIC, s.r.o., DIČ: CZ25684094 (dále jen „UPS“). Jelikož přepravované náklady měly vysokou hodnotu, žalobce započal obchodní spolupráci s dodavatelem MB, která spočívala v poskytování služeb doprovodných vozidel pro transporty hodnotných nákladů pro společnost a třídění písemností spojených s dopravou. Doprovodná vozidla a jejich posádky měly za úkol se pohybovat mimo bezprostřední dosah nákladní soupravy, ale v časovém a vzdálenostním dosahu. Tento „doprovod“ musel být utajen, a to i před řidičem doprovázeného kamionu, aby opatření mělo kýžený dopad a nedošlo k případnému úniku informací mezi řidiči kamionu a řidiči doprovodných vozidel. Žalobce proto považoval za absurdní požadavek žalovaného, aby prokazoval činnost doprovodných vozidel jmény řidičů a registračními značkami doprovodných vozidel. Bylo též věcí dodavatele, jaké subdodavatele si opatří. Žalobce namátkově kontroloval, zda jsou doprovodné jízdy uskutečňovány, více nelze rozumně požadovat. Žalobce také nespatřoval žádné vady v textu Rámcové smlouvy o zajištění služeb v dopravě ze dne 3. 1. 2017. Pojmy „doprava, zajištění autodopravy“ či „přehled jízd doprovodných vozidel a nákladů nepřetržitého dispečinku“ nejsou ve vzájemném rozporu. S žalobcem též nebyla projednána zpráva o daňové kontrole ze dne 17. 10. 2019, č. j. 896848/19/2403-60561-401101, čímž došlo k porušení § 88 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „daňový řád“). Zpráva o kontrole byla zaslána původnímu zástupci žalobce do datové schránky, který to sice požadoval, neodmítal ale osobní projednání zprávy o kontrole. Je také neprokázané, že údajné poučení o důsledcích § 88 odst. 5 daňového řádu je součástí úředního záznamu. Osobní projednání zprávy o kontrole bylo z daňového řádu vypuštěno až s účinností od 1. 1. 2021. Žalobce dále nesouhlasil se závěry o platbách v hotovosti. Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), pro uznání nároku na odpočet DPH nepožaduje úhradu přijatých faktur, tím méně bezhotovostní. Je na daňovém subjektu, zda zvolí platbu v hotovosti či bezhotovostně. Žalovaný neprokázal, proč považuje výpovědi žalobce a svědků MB a H. Š. za nevěrohodné, když jimi byly hotovostní platby potvrzeny. Svědkyně Š. nemůže být zpochybněna jen proto, že pracuje ve firmě žalobce. Žalovaný si plete pojmy úplata [viz např. § 4 odst. 1 písm. a) nebo § 13 odst. 3 zákona o DPH] a úhrada. Dodavatel MB byl kontaktní a jako svědek potvrdil zmiňované úhrady a rozsah deklarovaných plnění. Žalovaný směšuje neprokázání zdanitelného plnění s otázkou případného daňového podvodu, který prokazuje správce daně. Jakým způsobem dodavatel hradil za služby řidičům, žalobci není známo a nebylo povinností dodavatele to žalobci sdělovat, avšak lze předpokládat, že pokud subdodavatel požadoval úhradu za své služby v hotovosti, pak tímto způsobem zřejmě předával finanční prostředky i dodavatel. Žalobce měl podezření z účelového jednání správce daně a z manipulace se spisem. Správce daně žalobci poskytl pouze několik stran blíže nespecifikovaných výpisů z evidence motorových vozidel a téměř anonymizované sdělení pana MB, u kterého chybí, na co byl tázán. Správce daně se vyhýbal předvolání svědka MB, komunikaci s ním se snažil nejprve ukrýt ve vyhledávací části spisu, posléze se snažil o anonymizaci tak, aby vůbec nebylo patrné, co komunikace obsahovala. V době nahlížení do spisu nebyl schopen ani ochoten vysvětlit rozdíly v odkazech na čísla jednací a teprve po stížnostech žalobce zpřístupnil další část komunikace, přičemž ta byla z velká části anonymizována. Opětovnou stížnost žalobce správce daně odmítl vyřídit. Z úředního záznamu nemělo vyplývat, proč si správce daně prověřoval registrační značky a k čemu se toto prověření vztahovalo. Správce daně také potvrdil, že výzva panu MB byla původně uložena pouze ve spise pana MB, až poté ji zařadil i do spisu v tomto řízení. Žalobce poukazuje na praxi orgánů finanční správy, při které se snaží upřít právo daňového subjektu být přítomen výslechu svědka tím, že získávání informací od svědka „překryje“ jinou formou (např. místním šetření, výzvou). Správce daně se snažil žalobci co nejvíce ztížit zjištění informací, které měl od pana MB k dispozici, a zamlžit informace o jeho subdodavateli SHAFAR GOLD s.r.o. (dále jen SHAFAR GOLD). Přestože své pochybení finanční orgány částečně uznaly a rozsah nahlédnutí rozšířily, nemohly již dodatečně odstranit časový prvek, tedy že se žalobce mohl podrobněji seznámit s bližšími informacemi ohledně pochybností správce daně o subdodavateli pana MB a společnosti SHAFAR GOLD až s časovým odstupem (žalovaný opírá své tvrzení o torzo výpovědi pana S. na Ukrajině, a dále o výslech svědka pana H., ke kterému žalobce nebyl přizván, a než mohl být proveden jeho další výslech, zemřel). Pokud by správce nepostupoval až pod tlakem stížností, mohlo dojít k výslechu pana H. za účasti žalobce daleko dříve (jeho úmrtí nastalo X, výslech svědka byl naplánován na 20. 9. 2022, jeho výslech bez přizvání zástupce žalobce proběhl 22. 4. 2022). Žalobce již v reakci na výsledky kontrolního zjištění upozorňoval, že správce daně zřejmě má nějaké informace o subdodavateli pana MB s odkazem na úřední záznam č. j. 99655/18/2403-60561-400509, který byl částečně anonymizován, takže správce daně tajil, u jakého subjektu prováděl místní šetření za účelem získání případných informací. Dle zjištění žalobce se jednalo o subdodavatele SHAFAR GOLD, jehož jednatele žalobce navrhl vyslechnout. Žalobce byl s jednatelem v kontaktu a ten potvrdil ochotu poskytnout svědectví v celé věci. Správce daně ve zprávě o daňové kontrole tvrdil, že si žalobce mohl údaje z písemností odvodit, avšak ten se údajů domohl až na základě stížnosti ohledně rozsahu nahlížení do spisu. Je irelevantní, zda správce daně tvrdí, že dodavatel MB nedisponoval dostatečnými lidskými a materiálními zdroji pro zajištění doprovodných vozidel. Ostatně to MB ani netvrdí, najal si subdodavatele, který po bezproblémové spolupráci zjevně ukončil své působení v ČR a nemíní se k případným negativním důsledkům nesplnění svých povinností hlásit. Skutečnost, že ani pan MB ani SHAFAR GOLD neměli na správě sociálního zabezpečení nahlášeny zaměstnance, o ničem nevypovídá. Mohli mít uzavřenu dohodu o provedení práce či mohli pracovat opět subdodavatelsky. Žalovaný své závěry staví v podstatě právě na výpovědích pana S. a H., aniž přitom dokládá, proč výpovědi dalších svědků (pana MB, pana D.) jsou nedůvěryhodné. Stejně tak žalovaný sice argumentuje, že po žalobci nepožaduje, aby prokázal, že panu MB subdodavatelsky dodal služby SHAFAR GOLD, ale že zpochybňuje faktickou realizaci přijatých plnění, což je ovšem dle žalobce v podstatě totéž. Žalovaný na žalobce nemůže přenášet neúměrné důkazní břemeno ohledně subdodavatele, se kterým nebyl ve styku. V pr