46 Ad 22/2024 – Krajský soud v Praze

46 Ad 22/2024- 38 - text 13 46 Ad 22/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Lenkou Oulíkovou ve věci žalobkyně: E. H. bytem X zastoupená advokátkou JUDr. Monikou Čírtkovou sídlem Politických vězňů 44, 280 02 Kolín proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 10. 2024, čj. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 31. 10. 2024, čj. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla její námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 16. 7. 2024, čj. X (dále jen „původní rozhodnutí“). Původním rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobkyně ze dne 5. 6. 2024 o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 15. 7. 2024 poklesla pracovní schopnost žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 20 %, a žalobkyně tedy nebyla invalidní. Napadeným rozhodnutím žalovaná původní rozhodnutí potvrdila, neboť podle posudku IPZS vyhotoveného v námitkovém řízení činil pokles pracovní schopnosti žalobkyně 30 %. Nebyly tedy splněny podmínky invalidity podle § 39 odst. 1 zákona o důvodném pojištění. Žaloba 2. Žalobkyně namítá nesprávné hodnocení zdravotního stavu. Podle žalobkyně žalovaná nezohlednila, že žalobkyně má oční vadu i na pravém oku, a to 2,5 dioptrie pro vidění na blízko. Obě oči jsou po operaci šedého zákalu a mají křehké sítnice. Pravé oko je navíc z důvodu praktické ztráty zraku levého oka přetěžováno. Spojení vad obou očí sebou nese nekomfortní vidění, nemožnost číst delší dobu listiny a text na obrazovce, pálení očí, nutnost až osmkrát denně kapat umělé slzy a užívat další léky. Žalobkyně trpí častými záněty očí a oční problémy se odráží i na jejím psychickém stavu. Domnívá se, že nejde o ztrátu vidění na jednom oku, ale o funkční poruchu ve smyslu kapitoly XV oddílu A přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). V důsledku poruchy zraku po operaci došlo mj. ke snížení schopnosti vykonávat denní aktivity. Žalobkyně nevylučuje posouzení podle jiné položky, neboť jde o otázku odbornou, domnívá se však, že posouzení, z něhož vyšla žalovaná, neodpovídá jejímu zdravotnímu stavu. V posudku není uvedeno, jaké činnosti by žalobkyně měla při částečné ztrátě zraku vykonávat a na jakou činnost by se mohla rekvalifikovat. Žalobkyně nemůže řídit osobní automobil, předklánět se ani zvedat břemena. I kdyby soud dospěl k závěru, že zdravotní stav byl posouzen v souladu s vyhláškou o posuzování invalidity, dle žalobkyně toto hodnocení neodpovídá její reálné situaci. Žalobkyně celý život pracovala jako úřednice finanční správy, což vyžaduje nepřetržitou práci s dokumenty, v současné době především elektronickými, žalobkyně pracuje celý den u počítače a musí číst a psát texty. Takovou činnost nelze vykonávat s jedním funkčním okem, navíc s oční vadou. Ani navýšení o 10 procentních bodů podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity nereflektuje životní a pracovní realitu žalobkyně. Ve vyhlášce vyjádřený pokles pracovní schopnosti ve výši 20 % při ztrátě vidění na jedno oko ani s navýšením o 10 procentních bodů u administrativních pracovníků jako je žalobkyně neodpovídá skutečné míře poklesu pracovní schopnosti. Soud by měl dle čl. 95 Ústavy České republiky za této situace posoudit soulad právního předpisu se zákonem a zhodnotit, zda je vázán vyčíslením míry poklesu pracovní schopnosti ve vyhlášce o posuzování invalidity. Závěr, že ztráta vidění na jednom oku, navíc ve spojení s vadou na druhém oku, u administrativního pracovníka celodenně pracujícího s dokumenty neodpovídá žádnému stupni invalidity, dle žalobkyně nemůže obstát. Vyjádření žalované 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odkázala na závěry napadeného rozhodnutí a posudku IPZS vypracovaného pro účely řízení o námitkách, který považuje za úplný a přesvědčivý. Za takto zjištěného skutkového stavu navrhla žalobu zamítnout. Současně navrhla, aby si soud vyžádal posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Podstatný obsah správního spisu 4. Dne 5. 6. 2024 žalobkyně podala žádost o invalidní důchod. 5. Dne 15. 7. 2024 posudková lékařka IPZS dospěla k závěru, že u žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění, žalobkyně však není invalidní, neboť její pracovní schopnost poklesla pouze o 20 %. Posudková lékařka na podkladě zpráv z vyšetření na Oční klinice 1. LF UK a ÚVN Praha a z očního oddělení Oblastní nemocnice Kolín shrnula žalobkyninu anamnézu a diagnózy. Rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu hodnotila jako ztrátu vizu 1 oka podle kapitoly VII položky 4a vyhlášky o posuzování invalidity, pro kterou je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti o 20 %. Ke změně procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity nepřistoupila. 6. Dne 16. 7. 2024 žalovaná vydala původní rozhodnutí, kterým podle § 38 zákona o důchodovém pojištění zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod, jelikož žalobkyně nebyla podle posudku ze dne 15. 7. 2024 invalidní. 7. Proti původnímu rozhodnutí podala žalobkyně dne 12. 8. 2024 námitky. V nich zdůraznila, že na levé oko až na obrysy téměř nevidí. V případě problému s pravým okem nemůže vyjít z domu, což nastalo po operaci šedého zákalu. Po čtyřech operacích sítnice a operaci šedého zákalu levého oka trpí vracejícími se potížemi, záněty, alergiemi a vysokým očním tlakem. Musí užívat léky a kortikoidy. Oční tlak byl stabilizován až po půlroce léčby a změnách medikace, což je náročné fyzicky, psychicky a finančně. Trvale ji pobolívá levá část hlavy a po probuzení ji pálí oči, ke stabilizaci dojde po nakapání. Nemůže delší dobu používat počítač, mobilní telefon nebo číst. Po delším vaření se jí podráždilo levé oko a musela na pohotovost. Pracovala ve státní správě 8 hodin denně na počítači, což nyní již není možné. Po vyjmutí silikonové kapky z levého oka je předpoklad zlepšení, z důvodu komplikací byl však termín operace odložen. 8. Dne 17. 10. 2024 posudková lékařka IPZS dospěla k závěru, že u žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění. Žalobkyně není invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť její pracovní schopnost poklesla pouze o 30 %. Posudková lékařka námitkového řízení uvedla, že nově doložené lékařské nálezy neobsahují nové posudkově významné skutečnosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je praktická nevidomost levého oka při sekundárním šedém zákalu po odchlípení sítnice, kterou hodnotila podle kapitoly VII položce 6c přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovila na horní hranici rozpětí 20 %, kterou vzhledem k charakteru celoživotní profese žalobkyně navýšila podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity o 10 procentních bodů na celkových 30 %. Uzavřela, že žalobkyně je schopna vykonávat výdělečnou činnost se sníženými nároky na zrakové funkce a mimo riziko poranění vidoucího oka. Pracovní omezení spočívá ve vyloučení práce, kde je nutné prostorové vidění, a práce v rizikových provozech. Schopnost využít dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti je snížená, schopnost rekvalifikace zachována. 9. Dne 31. 10. 2024 žalovaná vydala napadené rozhodnutí, které bylo žalobkyni doručeno dne 4. 11. 2024. Na základě závěrů posudkové lékařky IPZS v námitkovém řízení žalovaná shledala, že žalobkyni správně nebyl přiznán invalidní důchod, neboť není invalidní dle § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění. Posudkové závěry žalovaná vyhodnotila jako úplné a přesvědčivé. Ústní jednání 10. Při ústním jednání, které se konalo u Krajského soudu v Praze dne 31. 7. 2025, účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích. 11. Soud s ohledem na zpochybnění správnosti posouzení zdravotního stavu provedl jako důkaz posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociální věcí v Praze (dále jen „posudková komise“) ze dne 21. 5. 2025, který si vyžádal. 12. Posudková komise dospěla k závěru, že žalobkyně nebyla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. 13. Posudková komise popsala, že žalobkyni byl operován zdvihač hlavy kvůli fixovanému asymetrickému