47 A 2/2025 – Krajský soud v Praze

47 A 2/2025- 21 - text 11 47 A 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobkyně: L. H. M., narozená X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová, Jezová 1501, Bělá pod Bezdězem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 963/3, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2025, č. j. OAM-333/BE-BE01-VL15-PZ-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“) odeslanou dne 10. 7. 2025 k Městskému soudu v Praze a postoupenou zdejšímu soudu usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2025, č. j. 4 A 31/2025-10, se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný podle § 46a odst. 5 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále „zákon o azylu“) rozhodl o prodloužení zajištění žalobkyně v zařízení pro zajištění cizinců do 8. 9. 2025. Obsah podání účastníků řízení 2. Žalobkyně v žalobě namítala, že žalovaný nedostatečně odůvodnil závěry pro prodloužení doby zajištění. Jako nedostatečné a nelogické se jeví odůvodnění, že z důvodu neudělení mezinárodní ochrany je zřejmé, že žalobkyně nevyčká rozhodnutí o odvolání a nevycestuje. Žalovaný postavil rozhodnutí pouze na domněnce. Žádný z důvodů pro zajištění cizince dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu neimplikuje skutečnosti, pro které by bez dalšího nebylo možné využít zvláštní opatření v § 47 téhož zákona a vždy je třeba cizince zajistit. Žalobkyně vysvětlila, že nemohla vycestovat z ČR do země původu z důvodu nedostatku financí. V případě návratu by byla ohrožena na životě, protože si půjčila peníze od místních lichvářů. Není pravda, že jí ve Vietnamu nic nehrozilo. Žalobkyně doložila, že by bydlela u sestry, která by se o ni finančně postarala. Správním orgánům by bylo známo, kde se zdržuje, stejně jako v případě pobytového střediska. Její zajištění tak není nezbytné a účelné. K tomu předložila doklad o zajištění ubytování a dopis od T. T. T. A. Žalovaný i policejní orgány nesprávně posoudili přiměřenost dopadu rozhodnutí o vyhoštění do soukromého a rodinného života žalobkyně. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí soukromým a rodinným životem žalobkyně nezabýval. Zajištění je mimořádným institutem, jehož smyslem není posouzení otázky, zda má být uděleno správní vyhoštění nebo zda má cizinec nuceně vycestovat, ale pouze vytvoření podmínek, aby účel nebyl zmařen. Jeho délka nesmí být nepřiměřená vzhledem ke sledovanému cíli. Žalobkyně nehodlá nic mařit, ani se skrývat. Na rozhodnutí by vyčkala v pobytovém středisku. Žalovaný neodůvodnil, proč by mírnější opatření nebyla v případě žalobkyně účinná, tedy že žalobkyně nebude se správními orgány spolupracovat, nesplní podmínky zvláštního opatření a zmaří rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalobkyně byla zajištěna jen proto, že se na území ČR nacházela nelegálně. Odůvodnění délky zajištění je nedostatečné, šablonovité a nezohledňuje konkrétní situaci žalobkyně. 3. Žalovaný ve vyjádření navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. V napadeném rozhodnutí popsal skutkový stav a zdůvodnil, z jakých konkrétních důvodů rozhodl o prodloužení doby zajištění. K důvodům zajištění se již vyjádřil Krajský soud v Praze, který rozsudkem ze dne 15. 5. 2025, č. j. 48 A 2/2025-28, žalobu žalobkyně proti rozhodnutí o zajištění zamítl. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že na důvodech zajištění se nic nezměnilo. Propuštěním by byla ohrožena realizace rozhodnutí o žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu, kterou zamítl. Vymezení věci a skutková zjištění 4. Soudu je z úřední činnosti známo (z rozsudku ze dne 15. 5. 2015, č. j. 48 A 2/2025-28), že žalobkyně byla zadržena hlídkou cizinecké policie dne 16. 3. 2025 při pobytové kontrole v Praze. Bylo zjištěno, že nedisponuje platným oprávněním k pobytu na území ČR. 5. Dne 17. 3. 2025 byl proveden výslech žalobkyně. Vypověděla, že je zdráva. V ČR měla od roku 2005 trvalý pobyt, ale v roce 2018 jí byl zrušen, protože se déle než šest let (od roku 2007 do 8. 11. 2017) zdržovala v zemi původu. Naposledy do ČR přicestovala 8. 11. 2017 na základě trvalého pobytu a od té doby zde pobývá nepřetržitě. Zdržuje se různě po Praze, nemá stálou adresu, není nikde kontaktní, nemá žádnou nájemní smlouvu, žádnou aktuální adresu nikde nehlásila. Na území ČR je sama, nikoho z rodiny ani blízkých zde nemá. Je si plně vědoma, že jí bylo rozhodnutím ze dne 21. 6. 2018 uloženo správní vyhoštění, přičemž lhůta k vycestování uplynula dne 21. 12. 2023. Rozhodnutí nerespektovala, protože neměla peníze na vycestování. Ministerstvo ani žádnou společnost pomáhající cizincům s návratem o pomoc nepožádala. Prostředky na vycestování nemá ani nyní. V ČR nevlastní žádnou nemovitost ani zde nemá jiný majetek, vydělává si brigádami. Nemá stálou adresu. Finanční záruku nemůže dát ona ani nikdo jiný za ní. Nemá finanční prostředky potřebné k dalšímu pobytu v ČR a k vycestování. O azyl nikdy nežádala. Ke svému rodinnému stavu uvedla, že je rozvedená, má dospělé děti a její rodina žije v zemi původu. V ČR nemá ani jiné příbuzné a nesdílí domácnost s občanem ČR či EU. V ČR nemá žádné závazky a pohledávky, žádné společenské ani kulturní vazby, žádné známé, stýká se pouze s krajany. O svém zajištění nežádala vyrozumět žádnou osobu zdržující se na území ČR. Na dotaz ohledně příbuzných v zemi původu, frekvence kontaktu s nimi a místa pobytu v zemi původu odpověděla, že nikoho nemá. V zemi původu nemá majetek. Kromě finančních prostředků jí ve vycestování z ČR nic nebrání. V zemi původu jí nic nehrozí, je pro ni bezpečná. Z ČR v případě správního vyhoštění vycestuje dobrovolně. Na dotaz, na jakou adresu jí lze doručovat písemnosti, uvedla, že není nikde kontaktní a že jí má správní orgán ustanovit opatrovníka a doručovat jemu. 6. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, rozhodnutím ze dne 17. 3. 2025, č. j. KRPA-87763-17/ČJ-2025-000022-ZSV, žalobkyni uložilo správní vyhoštění na dobu 36 měsíců se lhůtou pro vycestování v délce 30 dnů a rozhodnutím z téhož dne, č. j. KRPA-87763-19/ČJ-2025-000022-ZSV, rozhodlo o zajištění žalobkyně za účelem správního vyhoštění na dobu 30 dnů ode dne omezení osobní svobody. Téhož dne byla žalobkyně předána do Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová, kde dne 19. 3. 2025 podala žádost o mezinárodní ochranu. 7. Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 3. 2025, č. j. OAM-333/BE-BE01-VL18-Z-2025, rozhodl o zajištění žalobkyně. Dospěl k závěru, že je nutné ponechat žalobkyni v zajištění i během řízení o žádosti o mezinárodní ochranu. Shrnul, že žalobkyni bylo v roce 2018 uloženo správní vyhoštění, které nerespektovala, a v ČR vědomě pobývala bez platného oprávnění k pobytu. Porušovala jak pobytová pravidla, tak úpravu zaměstnávání cizinců. Není nikde hlášena k pobytu. Je zdravá. V zemi původu jí nic nehrozí, ničeho se tam neobává, je pro ni bezpečná. O mezinárodní ochranu požádala až poté, co byla zajištěna za účelem realizace správního vyhoštění, ačkoliv podle její výpovědi jí v dřívějším podání žádosti nic nebránilo. Je tedy zřejmé, že o mezinárodní ochranu požádala ve snaze oddálit nebo zmařit realizaci vyhoštění, protože hrozba nuceného návratu do země původu se po zajištění stala reálnou. Jinak by o ni nepožádala. Přestože v ČR pobývá od 8. 11. 2017, nepodala žádost dříve. Žalobkyně chce podle svých slov v ČR pouze pracovat a vydělávat peníze. Zvláštní opatření podle § 47 zákona o azylu nelze uplatnit. Žalobkyně by nevyčkala výsledku řízení ve věci mezinárodní ochrany a navázala by na předchozí nelegální pobyt a práci. I z její výpovědi, že se nechce hlásit na policii, protože musí pracovat, lze usuzovat, že by zvláštní opatření nedodržovala. Žadatel o mezinárodní ochranu může být navíc zaměstnán až po uplynutí 6 měsíců od podání žádosti, což žalobkyni brání v realizaci jejího jediného cíle – pracovat a vydělávat. Z dosavadního postupu a vyjádření žalobkyně je zřejmé, že její propuštění ze zajištění by ohrozilo řízení ve věci mezinárodní ochrany a správního vyhoštění. Nelze předpokládat, že by žalobkyně své jednání změnila a respektovala uložená zvláštní opatření. Žalobkyně není zranitelnou osobou. Pokud jde o délku zajištění, předpokládá žalovaný, že ve věci mezinárodní ochrany bude možno rozhodnout ve lhůtě 90 dnů (tj. přibližně v polovině zákonné šestiměsíční lhůty). Lhůta pro případnou žalobu činí 15 dnů. K tomu žalovaný přičetl lhůtu 5 dnů pro doručování písemností v soudním řízení. Žalobkyni proto zajistil na dobu 110 dnů. 8. Ze správního spisu plyne, že dne 7. 4. 2025 byl v řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany proveden výslech žalobkyně. Žalobkyně vypověděla že se rozhodla do ČR vycestovat v roce 1995. Rozloučila se s manželem a odcestovala do ČR za otcem a bratrem, aby zde podnikala. Do roku 2007