47 Ad 10/2025 – Krajský soud v Praze

47 Ad 10/2025- 30 - text 6 47 Ad 10/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobkyně: H. S., narozená X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 3. 2025, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 4. 3. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 163 Kč. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou k poštovní přepravě dne 3. 5. 2025 domáhá zrušení rozhodnutí žalované označeného shora (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla její námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 23. 10. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná zamítla podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) žádost žalobkyně o invalidní důchod, neboť podle posudku posudkového lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 11. 10. 2024 není invalidní, neboť její pracovní schopnost poklesla pouze o 20 %. 2. Žalobkyně má za to, že posudkový lékař nevzal v úvahu dlouhodobý stav žalobkyně a nezhodnotil její celkovou výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity. Vzhledem k omezení hybnosti a bolestem je žalobkyně při běžných činnostech velmi omezena a proto tomu musí být přizpůsobena i její pracovní zátěž, což byl důvod její opětovné nezaměstnanosti. S rukou nemůže zvedat větší váhu, nemá plnou hybnost. Na ruce má neustále chránič či ortézu. Je omezena při hledání nového zaměstnání. Celkový stav ruky se jen zhoršuje. Má i problémy s ramenem vlivem špatného stavu zápěstí a špatně vedeného pohybu, proto musí chodit na rehabilitace. Vadu již nelze řešit operativně. Jediná možnost, jak zmírnit bolest, je totální omezení pohybu v zápěstí. Ruku má od roku 2015 již 7x operovanou. 3. Žalobkyně má tak za to, že bylo napadené rozhodnutí vydáno na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu. Pokud by jí byl přiznán invalidní důchod, mohla by si zvolit zaměstnání, které nebude pro žalobkyninu ruku zátěžové a neohrozí zároveň finanční situaci rodiny. 4. Žalovaná s ohledem na námitky žalobkyně navrhla provést důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „organizační zákon“). 5. V průběhu jednání, jež byl soud povinen nařídit, neboť ve věci prováděl nad rámec správního spisu dokazování posudkem posudkové komise MPSV v Praze, žalobkyně uvedla, že se ztotožňuje se závěry posudkové komise MPSV v Praze. Žalovaná se z jednání omluvila, odročení jednání nežádala. Soud neprováděl při jednání dokazování lékařskými zprávami z Oblastní nemocnice Kladno ze dne 17. 3. 2025 a ze dne 14. 4. 2025 (MUDr. J. Z.), neboť se s jejich obsahem seznámil prostřednictvím posudku posudkové komise, která tyto lékařské zprávy zohlednila a má odborné znalosti ke zhodnocení oborných informací v nich obsažených. Soud neprováděl dokazování potvrzením o pracovní neschopnosti žalobkyně ze dne 17. 3. 2025, neboť se jedná o listinu dokládající zdravotní stav po dni vydání napadeného rozhodnutí. 6. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobkyně podala dne 22. 1. 2024 žádost o přiznání invalidního důchodu. 7. V posudku o invaliditě ze dne 11. 10. 2024, č. j. LPS/2024/1128-KL_CSSZ, vypracovaném IPZS dospěl posudkový lékař k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je omezení hybnosti a bolestivost pravého zápěstí, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole XV, oddílu B, položce 4b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 % s tím, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky nemění. 8. S odkazem na závěr posudku posudkového lékaře IPZS vydala žalovaná prvostupňové rozhodnutí ze dne 23. 10. 2024, kterým podle § 38 zákona o důchodovém pojištění zamítla žádost žalobkyně s odůvodněním, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně poklesla její pracovní schopnost pouze o 20 % a nejedná se tak ani o invaliditu prvního stupně. 9. Žalobkyně prvostupňové rozhodnutí napadla námitkami, ve kterých uvedla, že závěr o poklesu pracovní schopnosti žalobkyně o 20 % je v rozporu se skutečností. Poukázala na přetrvávající omezení a trvalé následky, pro které není schopna plnohodnotně vykonávat pracovní činnost. K námitkám doložila řadu lékařských zpráv. 10. Posudkový lékař IPZS zpracoval posudek ze dne 13. 1. 2025, a to na základě lékařských zpráv jako posudkový lékař v prvostupňovém řízení a dále na základě lékařských zpráv, které k námitkám doložila žalobkyně. Uzavřel shodně, jako posudkový lékař v prvostupňovém řízení, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobkyně je zdravotní postižení uvedené v kapitole XV, oddílu B, položce 4b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Avšak oproti prvostupňovému posouzení přihlédl k další komorbiditě žalobkyně a navýšil míru poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 vyhlášky o dalších 10 %. Celkově tak konstatoval pokles pracovní schopnosti žalobkyně 30 %. 11. Na základě tohoto posudku žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 4. 3. 2025, jež žalobkyně převzala dne 10. 3. 2025, zamítla námitky žalobkyně a v odůvodnění odcitovala posudkové závěry s tím, že s ohledem na zjištěný pokles pracovní schopnosti nejsou splněny podmínky pro vznik nároku na invalidní důchod. 12. Soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., přezkoumal napadené rozhodnutí v žalobou vymezeném rozsahu. Dospěl přitom k závěru, že žaloba je důvodná. 13. Soud s ohledem na argumentaci žalobkyně provedl důkaz posudkem posudkové komise MPSV v Praze ze dne 28. 8. 2025. Žalobkyně byla vyšetřena odborným lékařem z oboru fyziatrie a rehabilitační lékařství. Posudková komise po rozboru všech posudkově významných lékařských zpráv shrnula, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je Magelundova vrozená deformita a bolestivé pohybové omezení lokte, tedy zdravotní postižení svým funkčním dopadem srovnatelné se zdravotním postižením uvedeným v kapitole XV, oddílu B, položce 3c vyhlášky o posuzování invalidity, pro které se stanovuje pro současné postižení loketního kloubu a kloubu zápěstí míra poklesu pracovní schopnosti z rozpětí 25-35 % při horní hranici 35 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se pak už ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky o posuzování invalidity neměnila. Posudková komise poukázala na to, že běžnou aktivitu žalobkyně zvládá s obtížemi jednak pro částečné ztuhnutí zápěstí, avšak větší podíl na tom má bolestivé pohybové omezení lokte s dílčím postižením loketního nervu, díky čemuž jsou hlavně omezeny i některé denní aktivity. 14. Relevantní právní úpravu posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod obsahuje § 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně. A konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. 15. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod závisí především na odborném lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud se napadené rozhodnutí zakládá na posudku žalované; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle běžných zásad dokazování v soudním řízení správním (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). S ohledem na jeho mimořádný význam bývá tento posudek rozhodujícím důkazem, pokud z hlediska své úplnosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, které by správnost posudku mohly zpochybňovat (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003-54, publ. pod č. 511/2005 Sb. NSS, či ze dne 15. 5. 2013