48 A 1/2024 – Krajský soud v Praze

48 A 1/2024- 48 - text 9 48 A 1/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kryskou ve věci žalobkyně: Ð. T. H., narozena X státní příslušnice Vietnamské socialistické republiky bytem X zastoupena advokátem Mgr. Štěpánem Svátkem sídlem Na Pankráci 1618/30, Nusle, Praha 4 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Nusle, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 1. 2024, č. j. MV-206817-4/SO-2023, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 17. 1. 2024, č. j. MV-206817-4/SO-2023, a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 14. 11. 2023, č. j. OAM-40039-8/ZM-2023, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 16 600 Kč, a to k rukám advokáta Mgr. Štěpána Svátka. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla její odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 14. 11. 2023, č. j. OAM-40039-8/ZM-2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím ministerstvo podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítlo žádost žalobkyně o vydání zaměstnanecké karty. Žalobkyně do ČR přicestovala na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, ale během studia přípravného jazykového kurzu se rozhodla, že účel pobytu změní a požádala o vydání zaměstnanecké karty. Podle správních orgánů tím obcházela kvóty na pracovní migraci ze země jejího původu. Její žádost tak zamítly pro rozpor se zájmy ČR. 2. Žalobkyně namítá, že ji nelze sankcionovat za výkon jejích práv a oprávněných zájmů. Žádost o zaměstnaneckou kartu podala v souladu s podmínkami § 42g odst. 5 zákona o pobytu cizinců. Správní orgány se ale meritem žádosti nezabývaly. Přehlédly či dezinterpretovaly pasáž důvodové zprávy k zákonu č. 179/2019 Sb., kterou bylo do zákona o pobytu cizinců vloženo zmocnění vlády k vydání kvót pro ekonomickou migraci, v níž se uvádí, že není zapotřebí uplatňovat kvóty ve vztahu k cizincům, kteří na území ČR již pobývají a chtějí účel pobytu změnit na výdělečný. Správní orgány tak rozhodly v rozporu s právní úpravou i úmyslem zákonodárce. V řízení nadto bylo zjištěno, že žalobkyně původní účel pobytu plnila, jazykový kurz organizovaný Českou zemědělskou univerzitou navštěvovala a studovala na soukromé škole reklamy. Jestliže existuje pravomocné rozhodnutí, že žalobkyně splnila podmínky pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, nelze v tomto řízení dospět k závěru, že obcházela zákon. Najevo nevyšly ani žádné důvodné pochybnosti ohledně toho, zda cílem pobytu žalobkyně bylo studium. Správní orgány rozhodly v rozporu se zásadou legitimního očekávání a vlastní praxí. Žalobkyně poukázala na několik konkrétních řízení na zastupitelských úřadech ČR v Drážďanech a v Tokiu o žádostech občanů země původu žalobkyně o zaměstnaneckou kartu, kdy nebyly aplikovány kvóty a žádosti byly schváleny. Napadené rozhodnutí se nezakládá na individuálním posouzení případu žalobkyně a provedeném dokazování, nýbrž je identické s řadou jiných rozhodnutí ve skutkově obdobných případech. Nepřípadné jsou rovněž úvahy žalovaného o výši mzdy, kterou by měla žalobkyně pobírat. Předložená pracovní smlouva stanoveným podmínkám odpovídá. Ze spisu ani z provedeného dokazování neplyne nic, co by prokazovalo naplnění § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Usnesení vlády představuje interní rozhodnutí a jako takové není právně závazné pro třetí osoby. Z nařízení vlády č. 220/2019 Sb., o maximálním počtu žádostí o vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem podnikání, žádostí o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování a žádostí o zaměstnaneckou kartu, které lze podat na zastupitelském úřadu (dále „nařízení č. 220/2019 Sb.“), proto nelze dovozovat, že pobyt žalobkyně není v zájmu ČR. Žalobkyně není ohrožením bezpečnosti ČR, a proto na ni nelze použít § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. Toto ustanovení by se navíc mělo vztahovat jen na žadatele, kteří se na území ČR nenachází na základě povolení k pobytu. Žalobkyně měla na základě studentského víza volný přístup na trh práce. Přijetí argumentace správních orgánů by znamenalo nepřípustné rozlišování mezi jednotlivými druhy pobytových oprávnění, ačkoliv faktický pobyt cizince na území je identický. Žalobkyně dále namítá diskriminaci na základě národnosti a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí ohledně dopadů do jejího soukromého a rodinného života. 3. Žalovaná navrhuje žalobu zamítnout. S obdobnou argumentací žalobkyně se vypořádala v napadeném rozhodnutí. Žalobkyně není za výkon svých práv sankcionována. Nic jí nebránilo, aby původní účel (studium) plnila i nadále. Jsou-li však pro určitou zemi stanoveny kvóty pro ekonomickou migraci, není možné ignorovat úmysl vlády omezit příliv nekvalifikovaných pracovníků. Nelze akceptovat postup žalobkyně, která krátce po příjezdu na území podala žádost o změnu účelu pobytu. Její jednání nasvědčuje tomu, že od počátku neměla v úmyslu studiem zvýšit svou kvalifikaci. Její pobyt nicméně nebyl „nežádoucí“ od počátku. Tím se stal, až když žalobkyně projevila úmysl neplnit původní účel pobytu, ale vykonávat nežádoucí nekvalifikovanou práci. Rozlišování mezi jednotlivými druhy povolení k pobytu vyplývá ze zákona. Odůvodněné změny účelu pobytu jsou běžně povolovány, ale žalobkyně jeho náhlou změnu ničím neodůvodnila. V případě žádosti o vydání zaměstnanecké karty zákon nepředpokládá posuzování přiměřenosti zamítavého rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince. Na vydání zaměstnanecké karty není nárok. Odlišné zacházení s občany různých států při přístupu na pracovní trh je běžné. K odkazu žalobkyně na jiná řízení, v nichž byla žadatelům ze země původu žalobkyně zaměstnanecká karta vydána, uvádí, že každé rozhodnutí je založeno na posouzení konkrétních okolností. Při posouzení zájmu ČR však není bez významu vývoj počtu těchto žádostí. Povolení k pobytu za účelem studia je z hlediska přístupu na trh práce příznivější než zaměstnanecká karta. Žalobkyni navíc bylo uděleno oprávnění k pobytu za účelem jiné/ostatní s platností do 30. 9. 2024. 4. Žalobkyně v replice podtrhuje, že žalovaná nereagovala na její klíčovou argumentaci důvodovou zprávou k zákonu č. 176/2019 Sb. Pokud by účel pobytu neplnila, což ale není její případ, mohly správní orgány její pobytové oprávnění zrušit. 5. V podání ze dne 11. 10. 2024 žalobkyně na podporu své argumentace odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 19. 9. 2024, č. j. 1 Azs 158/2024-37, týkající se zcela identické problematiky. 6. Žalovaná v duplice uvádí, že rozsudek NSS č. j. 1 Azs 158/2024-37 je jí znám, stejně jako rozsudek téhož soudu ze dne 27. 9. 2024, č. j. 5 Azs 149/2024-56. Žalovaná s jejich závěry nesouhlasí a poukázala na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2024, č. j. 41 A 23/2024-28, který se v obdobné věci neztotožnil se závěry NSS a žalobu zamítl. Žalovaná také v několika řízeních v obdobných věcech u NSS navrhla předložení věci rozšířenému senátu (sp. zn. 4 Azs 93/2024, sp. zn. 6 Azs 157/2024, sp. zn. 8 Azs 84/2024 a sp. zn. 10 Azs 172/2024). Soud by tak měl s rozhodnutím vyčkat skončení těchto řízení. Podstatný obsah správního spisu 7. Žalobkyně pobývala na území ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia s platností od 20. 12. 2022 do 31. 7. 2023. Dne 5. 6. 2023 žalobkyně požádala o vydání zaměstnanecké karty. Pracovat hodlala jako prodavačka smíšeného zboží v rozsahu 40 hodin týdně. 8. Ministerstvo prvostupňovým rozhodnutím žádost zamítlo, jak je uvedeno v bodě 1 tohoto rozsudku. V odůvodnění shrnulo, že žalobkyně v době podání žádosti pobývala na území na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, konkrétně přípravného kurzu českého jazyka organizovaného Vysokou školou báňskou – Technickou univerzitou Ostrava (dále jen „VŠB-TUO“) k přípravě na studium bakalářského studijního programu Finance vyučovaného na Ekonomické fakultě VŠB-TUO. Ministerstvo konstatovalo, že žalobkyně žádost o vydání zaměstnanecké karty podala zanedlouho po svém příjezdu na území ČR ještě předtím, než vůbec mohla byť jen částečně naplnit účel svého pobytu na území a aspoň zahájit studium akreditovaného studijního programu na vysoké škole. Žalobkyně požádala o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia u zastupitelského úřadu v Hanoji, kde nelze požádat