50 A 12/2025 – Krajský soud v Praze

50 A 12/2025- 34 - text 6 50 A 12/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Josefem Strakou ve věci žalobce: M. D. nar. X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Emilem Flegelem sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha 10 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2025, č. j. 049538/2025/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2025, č. j. 049538/2025/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 21 404,1 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Emila Flegela, advokáta. Odůvodnění: 1. V této věci soud přezkoumává rozhodnutí o dopravním přestupku, u kterého shledává zásadní nedostatky již v samotné formulaci výroku o vině. 2. Žalobce byl rozhodnutím Městského úřadu v Kutné Hoře ze dne 17. 7. 2024, č. j. MKH/076399/2024 (dále „prvostupňové rozhodnutí“) shledán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že „dne 28.10.2023 v době kolem 10:30 hodin jako řidič řídil osobní automobil (dále jen OA) tov. zn. Škoda Superb, RZ X v obci Kutná Hora, kdy jej hlídka PČR, OO Kutná Hora spatřila na kruhovém objezdu spojující ul. Masarykova a Vítězná, kdy pokračoval do ul. Masarykova, jelikož hlídka z osobní a místní znalosti ví, že vozidlo užívá osoba, která je uživatelem OPL, rozhodla se vozidlo zastavit, poté co bylo policejní vozidlo spatřeno, dané vozidlo zvýšilo rychlost, hlídka za pomocí VRZ a nápisu STOP na služebním vozidlem dala pokyn k zastavení, kdy vozidlo zahnulo do ul. Zelenkova, kde se řidič pokusil zaparkovat do řady stojících vozidel v protisměru jízdy a pokusil se urychleně opustit vůz, hlídka viděla řidiče vystupovat, vyzvala jej k předložení dokladů potřebných k řízení a provozu vozidla, kdy předložil a byl řádně ztotožněn, dle lustrace zjištěno, že byl řešen v dopravě v souvislosti s OPL, byla tedy dána výzva k podrobení se dechové zkoušce, ke zjištění zda je ovlivněn alkoholem, na výzvu se podrobil, výsledek dechové zkoušky byl negativní, dále vyzván k podrobení se orientačnímu testu ke zjištění ovlivnění OPL, o provedení testu byla požádána přivolaná hlídka MP Kutná Hora. která test provedla přístrojem Dräger DrugTest 5000, jeho výsledek vyšel jako neplatný, z tohoto důvodu byla hlídka MP Kutná Hora požádána o zopakování testu, který ale při provádění řidič nezjištěným způsobem poškodil a nebylo možné test vyhodnotit, řidič byl z uvedených důvodů podroben orientačnímu testu Drüg Wipe 5SP, který byl proveden hlídkou PČR, OO Ha113, test byl ze strany hlídky proveden dvakrát a to z důvodu, že před provedením prvního testu, který byl proveden ze slin řidiče, se řidič napil limonády a tedy mohl být ovlivněn jeho výsledek, druhý test byl proveden z potu, oba výsledky pozitivní na přítomnost OPL AMP/MET, řidič poučen policistou o dalším postupu, kdy mu bylo sděleno, že bude vyzván k podrobení se lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu a byl poučen o následcích odmítnutí tohoto úkonu, po uplynutí času vyhodnocování, byly oba testy předloženy řidiče a ten byl následně vyzván k podrobení se lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu, což odmítl.“ (jde o doslovný přepis výroku prvostupňového rozhodnutí o vině). Za uvedené jednání byl žalobci uložen správní trest pokuty ve výši 35 000 Kč a vedle toho správní trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců od právní moci prvostupňového rozhodnutí, a dále paušální náhrada nákladů přestupkového řízení. Žalobce se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal, žalovaný však rozhodnutím ze dne 27. 3. 2025, č. j. 049538/2025/KUSK (dále „napadené rozhodnutí“) toto odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí v celém rozsahu potvrdil. 3. Proti napadenému rozhodnutí se nyní žalobce brání žalobou podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“). V ní uplatňuje tři okruhy námitek. Za prvé namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť má za to, že se žalovaný nevypořádal se všemi odvolacími důvody. Za druhé namítá vady výroku o vině, jehož formulace nesplňuje základní náležitosti vymezené judikaturou Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“). Konečně za třetí namítá pochybení dopravních policistů v souvislosti s učiněním výzvy k podrobení se vyšetření na přítomnost alkoholu. Současně navrhuje i moderaci správního trestu ve smyslu § 78 odst. 2 s. ř. s. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě líčí žalobcovu přestupkovou historii s důrazem na skutečnost, že uložené sankce neměly na žalobce žádný výchovný ani odstrašující vliv. Část uplatněných námitek považuje za nekonkrétní tvrzení s obecnými odkazy na právní předpisy. Pokud jde o náležitosti výroku o vině, pak ten je dle žalovaného náležitě formulovaný a s odkazy na přiléhavé právní předpisy. Ve zbývající části vyjádření žalovaný shrnuje právní úpravu povinností policistů v souvislosti s úkony při šetření přestupku, přičemž dospívá k závěru, že v daném případě výzva policistů k podrobení se vyšetření na přítomnost alkoholu či jiné návykové látky nebyla bezdůvodná. Žalobu navrhuje zamítnout. 5. Na vyjádření žalovaného zareagoval žalobce, ve které odkázal na již uplatněné žalobní body a částečně je argumentačně rozvinul. 6. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a formální náležitosti na ni kladené. Při přezkumu napadeného rozhodnutí soud v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného. Napadené rozhodnutí soud přezkoumává v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je podle § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. vázán. 7. Soud o žalobě rozhodl bez nařízení jednání za podmínek § 51 ve spojení s § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. 8. Žaloba je důvodná. 9. Soud konstatuje, že již jen z prostého prvotního náhledu na napadené a prvostupňové rozhodnutí spatřuje zásadní nedostatky ve výroku o vině. 10. Výrokem o vině se totiž jednoznačně vymezuje skutek tak, aby nemohl být zaměněn s jiným (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006-73), tedy musí zcela jednoznačně určit a vymezit, čeho se pachatel přestupku dopustil a v jakém jednání spáchaný přestupek spočívá, přičemž musí přesně odpovídat právní normě, která závazně stanoví skutkovou podstatu přestupku (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 31. 10. 2017, č. j. 4 As 165/2016-46, nebo rozsudky NSS ze dne 21. 4. 2016, č. j. 9 As 263/2015-34, nebo ze dne 22. 3. 2013, č. j. 4 As 54/2012-32). Ve výroku rozhodnutí, jímž se ukládá trest za spáchaný přestupek, je tedy nezbytné postavit najisto, za jaké konkrétní jednání je subjekt postižen, což lze zajistit jen dostatečnou konkretizací údajů, které určitý skutek charakterizují (srov. rozsudek NSS ze dne 8. 1. 2015, č. j. 9 As 214/2014-48). 11. Těmto požadavkům však výrok prvostupňového rozhodnutí – zcela aprobovaný žalovaným v napadeném rozhodnutí – zjevně nevyhovuje. 12. Právní kvalifikace uvedená ve výroku prvostupňového rozhodnutí odkazuje na skutkovou podstatu přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu. Tedy přestupku, kterého se řidič dopustí tím, že „se v rozporu s § 5 odst. 1 písm. f) nebo g) odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyla ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou.“ Lapidárně vyjádřeno: Jde o přestupek spočívající v tom, že se řidič navzdory výzvě oprávněné osoby (např. policisty) odmítne podrobit vyšetření, zda během řízení „nebyl pod vlivem.“ A přesně tomu měl odpovídat i popis skutku ve výroku o vině. Namísto toho však skutková věta výroku prvostupňového rozhodnutí o vině (viz její citace v odst. 2 výše) obsahuje popis celé řady skutkových okolností, které jsou se skutkovou podstatou daného přestupku naprosto mimoběžné. 13. Ve skutkové větě například zaznívá, že „hlídka z osobní a místní znalosti ví, že vozidlo užívá osoba, která je uživatelem OPL“, nebo že „poté co bylo policejní vozidlo spatřeno, dané vozidlo zvýšilo rychlost“, případně že „řidič pokusil zaparkovat do řady stojících vozidel v protisměru jízdy a pokusil se urychleně opustit vůz“. Z uvedeného je zřejmé, že součástí popisu viny je řada skutkových okolností, které jsou pro žalobce (=řidiče) nepříznivé, ale které se zároveň zcela míjejí s podstatou přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, za který byl potrestán, neboť nijak nesouvisejí s otázkou odmítnutí podrobit se vyšetření na přítomnost alkoholu či jiné návykové látky. Jinak řečeno, značná část popisu viny působí spíše jako snaha zdůraznit různá negativní jednání, jako například snahu zvýšit rychlost při spatření policejní hlídky či