51 A 12/2025 – Krajský soud v Praze

51 A 12/2025- 32 - text 12 51 A 12/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Straky, soudkyně Johany Jandusové a soudce Karla Ulíka ve věci žalobce: J. K. bytem X zastoupený advokátkou JUDr. Martinou Tesařovou sídlem Hořelická 1230/39, 252 19 Rudná proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 12. 2024, č. j. 153368/2024/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze 4. 12. 2024, č. j. 153368/2024/KUSK, a rozhodnutí Městského úřadu Český Brod ze dne 31. 10. 2024, č.j. MUCB 69396/2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 210 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce, JUDr. Martiny Tesařové, advokátky. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), domáhá zrušení rozhodnutí, kterým byla částečně odmítnuta jeho žádost o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále „informační zákon“). Spornou právní otázkou je, zda Městský úřad Český Brod (dále „povinný subjekt“) postupoval v souladu se zákonem, odmítl-li informaci poskytnout s odkazem na § 11 odst. 1 písm. a) informačního zákona, tedy s odůvodněním, že se jedná o informace, které se vztahují výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům. Shrnutí obsahu žaloby 2. Žalobce v žalobě na prvním místě namítá, že žalovaný nesprávně kvalifikoval žalobcem požadované informace jako informace o vnitřních pokynech a personálních předpisech. Žalobce nežádal o obsah samotného vnitřního pokynu či interního předpisu, ale o sdělení, zda měla trvající ignorance právních předpisů ohledně výkonu spisové služby dopad i na nadřízené (vedoucí) pracovníky. Z kontextu žádosti i z její interpretace povinného subjektu a žalovaným je zřejmé, že žalobce oním „dopadem na nadřízené“ myslel jejich potrestání či přijetí jiného opatření k nápravě, jejich kontrole, či jejich výměně. Jakkoli je žádost formulována poměrně vágně či otevřeně, jasně z ní vyplývá, že žalobce nežádal, aby byly odtajněny konkrétní interní pokyny či interní předpisy. Žalobce toliko zajímalo, zda byla věc „zametena pod koberec“, nebo zda měla nějaké dopady i na vedoucí pracovníky; již se však netázal na to, jaké konkrétně. Odpověď tak mohla být obecnější (např. že pochybení byla s vedoucím pracovníkem projednána, že vedoucí pracovníci byli přeřazeni na jinou pozici, bylo vůči nim přijato kázeňské opatření podle interního předpisu nebo jednoduše že zjištěná pochybení neměla na vedoucí pracovníky žádný dopad). S ohledem na uvedené tedy nebylo na místě žádost částečně odmítnout s odkazem na § 11 odst. 1 písm. a) informačního zákona. V důsledku pak žalovaný poskytl žalobci požadovanou informaci zcela nedůvodně jen částečně, když z jeho odpovědi není zřejmé, zda byli nadřízení pracovníci postiženi jiným způsobem (než uložením opatření dle zákoníku práce), nebo nebyli postiženi vůbec. 3. V druhém žalobním bodu žalobce podpůrně namítá, že dle § 11 odst. 1 písm. a) informačního zákona povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud se vztahuje výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu. Nejedná se tedy o důvod, pro který musí být odepřeno poskytnutí informace vždy. Citované ustanovení nestanoví, že se taková informace neposkytne, ale dává povinnému subjektu možnost její poskytnutí omezit. Pokud se tedy povinný subjekt rozhodne pro její omezení, musí provést řádnou správní úvahu, proč k takovému omezení přistupuje. Svůj závěr musí náležitě odůvodnit. Takových úvah je napadané rozhodnutí zcela prosté. 4. Konečně žalobce konstatuje, že přistoupil k podání žaloby proti výše označenému rozhodnutí žalovaného, ač je výrok prvostupňového rozhodnutí formulován tak, že se odmítá informace o „vnitřních pokynech a personálních předpisech Městského úřadu Český Brod“, které žalobce stricto sensu nepožadoval. Z prvostupňového i žalobou napadeného rozhodnutí je totiž zřejmé, že z materiálního hlediska povinný subjekt rozhodoval o příslušné žádosti žalobce, zda pochybení řadových zaměstnanců mělo dopad na nadřízené. Z důvodu opatrnosti nicméně žalobce podal dne 30. 10. 2024 též stížnost pro neposkytnutí informace, kterou žalovaný vyřídil písemností ze dne 4. 12. 2024, č. j. 159193/2024/KUSK, tak, že postup povinného subjektu potvrdil s odůvodněním, že povinný subjekt žádost žalobce beze zbytku vyřídil. V případě, že by soud byl předběžného názoru, že rozhodnutím povinného subjektu bylo omezeno poskytnutí jiné informace, než o kterou žalobce žádal, a tedy že žalobce za účelem získání požadované informace musí žalovat žalobou proti nečinnosti přímo povinný subjekt, žádá žalobce, zda by soud v takovém případě zvážil vydání výzvy k úpravě žaloby. Vyjádření žalovaného 5. Dle žalovaného naopak povinný subjekt omezil poskytnout přesně tu informaci, které se žalobce domáhal. Žalobce ve svém podání ze dne 30. 10. 2024 výslovně žádá o poskytnutí informace, „…jaké dopady má na nadřízené pochybení podřízených. Pokud dopadem bylo potrestání, nemusí se jednat pouze o potrestání dle zákoníku práce, ale také o 'interní' kázeňské potrestání/postih.“. Z citované formulace je dle žalovaného zřejmé, že žalobce se domáhal poskytnutí konkrétních informací o interních kázeňských či jiných opatřeních, která byla povinným subjektem vůči vedoucím pracovníkům přijata, tj. informací, jež se vztahují výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům prvostupňového orgánu, konkrétně k Pracovnímu řád a Kodexu zaměstnance. Informace o tom, jaká kázeňská či jiná opatření přijal prvostupňový orgán vůči vedoucím pracovníkům těch zaměstnanců, kteří se dopustili pochybení při výkonu své pracovní činnosti, spadá dle žalovaného do interních pracovněprávních vztahů mezi prvostupňovým orgánem jako zaměstnavatelem a vedoucími pracovníky v pozici zaměstnanců, přičemž tato případná opatření se projeví výhradně uvnitř úřadu, nemají žádný výstup navenek a nikterak nedopadají do práv a právem chráněných zájmů osob stojících mimo úřad. 6. K druhé žalobní námitce pak žalovaný konstatuje, že jakkoliv je prvostupňové rozhodnutí odůvodněno stručně, je z v něm nastíněných úvah zřejmé, proč správní orgán prvního stupně poskytnutí žalobcem požadované informace omezil. Prvostupňové rozhodnutí ve spojení s napadeným rozhodnutím je proto plně přezkoumatelné, neboť s ohledem na jejich odůvodnění lze učinit úsudek o jejich zákonnosti a správnosti. Replika žalobce 7. V reakci na argumentaci žalovaného žalobce v replice uvádí, že svou žádost cílil na zjištění, zda pochybení řadových zaměstnanců má dopad na jejich nadřízené (jakýkoli dopad, tj. nikoliv pouze potrestání), tzn. zda povinný subjekt přistoupil k určité formě systémového řešení či opatření, jdoucího nad rámec opatření vůči samotnému „řadovému“ pracovníku. Žalobce se tedy nedomáhal sdělení informací o vnitřním předpisu. Snažil se zjistit, jak se úřad staví ke zjištěným pochybením svých zaměstnanců a zda vyvíjí nějakou systematickou snahu o jejich řešení či eliminaci do budoucna. Jeho požadavek byl tedy zcela legitimní. 8. Pokud pak žalovaný argumentoval tím, že rozhodnutí povinného subjektu je plně přezkoumatelné, poukazuje žalobce na to, že z prvostupňového ani žalobou napadeného rozhodnutí není zřejmé, proč se správní orgán v tomto konkrétním případě rozhodl využít možnosti (nikoliv povinnosti) omezit poskytnutí informace a proč úplné omezení poskytnutí informace muselo být upřednostněno nad zájmem veřejnosti na získání informace. Taková vada je důvodem pro zrušení správního rozhodnutí. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 9. Povinný subjekt obdržel dne 30. 9. 2024 žádost o poskytnutí informací dle informačního zákona, kterou žalobce žádal o sdělení, „v kolika případech za rok 2024 povinný subjekt zjistil, že podateli nebylo potvrzeno přijetí podání, a v kolika z těchto případů byla podateli za takové pochybení úřadu zaslána omluva“. 10. K této žádosti povinný subjekt žalobci přípisem ze dne 8. 10. 2024 žalobci sdělil, že za uvedené období byl zjištěny celkem tři případy podání, u kterých nebylo pochybením potvrzeno jejich přijetí; žádná omluva za pochybení tohoto charakteru odeslána nebyla. 11. Na uvedené sdělení žalobce reagoval další žádostí dle informačního zákona ze dne 14. 10. 2024, kterou se domáhal poskytnutí informace, „jaké povinný subjekt provedl kroky/opatření, aby se taková pochybení již neopakovala“. Žalobce též žádal o informaci, „jestli pochybení zaměstnanců má následný dopad na jejich nadřízené“. 12. V reakci na tuto druhou žádost povinný subjekt písemným sdělením ze dne 21. 10. 2024 poskytl žalobci informaci, že se všemi zaměstnanci podatelny úřadu byl veden pohovor osobní pohovor s poučením prostřednictvím jejich nadřízeného pracovníka. Také jsou namátkově prováděny kontroly histo