9 As 34/2008 — Nejvyšší správní soud

51 A 21/2025- 20 - text 10 51 A 21/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Straky, soudkyně Johany Jandusové a soudce Karla Ulíka ve věci žalobce: R. G. bytem X zastoupen Mgr. Mariem Kotorou, advokátem sídlem Malická 1576/11, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2025, č. j. MV-191069-2/TP-2024, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2025, č. j. MV-191069-2/TP-2024, a rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ze dne 11. 12. 2024, č. j. KRPS-305734-4/ČJ-2024-0100AP-106, se ruší v rozsahu, v němž bylo odmítnuto poskytnout žalobci údaje o místu a času úředního měření rychlosti v úředním záznamu evidovaným pod č. j. KRPS-251750-6/PŘ-2022-010806, jehož poskytnutí se žalobce domáhal žádostí ze dne 29. 11. 2024. II. Policii ČR, Krajskému ředitelství policie Středočeského kraje, se nařizuje poskytnout žalobci ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto rozsudku následující údaje, jejichž poskytnutí se žalobce domáhal žádostí ze dne 29. 11. 2024: údaje o místu a času úředního měření rychlosti uvedené v úředním záznamu evidovaném pod č. j. KRPS-251750-6/PŘ-2022-010806. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13 140 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Maria Kotory, advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), domáhá zrušení rozhodnutí, kterým byla částečně odmítnuta jeho žádost o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále „informační zákon“). 2. Soud se v tomto rozsudku zabývá otázkou, zda poskytnutí údajů o čase a místu úředního měření rychlosti, jež bylo podkladem pro konkrétní rozhodnutí o přestupku, je osobním údajem, a Policie ČR proto není oprávněna tyto údaje poskytnout. Shrnutí obsahu žaloby 3. Žalobce v žalobě namítá, že údaje o místu a čase úředního měření rychlosti nemohou být osobním údajem, a proto mu měly být poskytnuty. Předně se nejedná o údaje poskytované ke konkrétní identifikované fyzické osobě (tj. osobě, jejíž identita by byla žalobci sdělena). Zároveň tyto údaje nejsou poskytovány ani ve vztahu k identifikovatelné fyzické osobě, neboť žalobce nemá jak tuto osobu (v posuzovaném případě jde o přestupce) identifikovat, a to ani ve spojení s ostatními poskytnutými informacemi. Žalobce považuje za absurdní argumentaci žalovaného, že pokud by žalobci sporné údaje poskytl, pak by bylo zřejmé, „co, kdy, kde dělal“, což přináší možnost ztotožnění konkrétní osoby. Pokud by měl takový závěr žalovaného obstát, muselo by platit, že k identifikaci vraha by policii stačilo znát popis skutku a zároveň mít údaje o místu a čase vraždy. Pokud žalovaný poukazuje na obsah oznámení přestupku, podotýká žalobce, že mu takový dokument poskytnut nebyl. Žalobce o takový dokument nežádal ani jej nenalezl mezi informacemi zveřejněnými na webové stránce Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje (dále „povinný subjekt“). 4. Žalobce dále argumentuje tím, že i Nejvyšší správní soud (dále „NSS“) zveřejňuje na svých webových stránkách rozhodnutí ve věcech dopravních přestupků. NSS je nepochybně při zveřejňování rozsudků také vázán ochranou osobních údajů. Z toho důvodu jsou v rozsudcích anonymizována jména žalobců, jejich adresy, případně registrační značky vozidel. Údaje o místu a čase spáchání přestupku či údaje o tovární značce vozidla však anonymizovány nejsou. To dle žalobce svědčí závěru, že ani NSS takové údaje nepovažuje za osobní údaje. Žalobce nepřehlíží, že rozsudky jsou zveřejňovány na základě jiného právního předpisu, než dle kterého žalobce žádal o poskytnutí informace. Rozsah poskytovaných či zveřejňovaných informací se nepochybně může lišit v návaznosti na to, dle kterého právního předpisu jsou poskytovány či zveřejňovány. Co se však lišit nemůže je posouzení, co je to osobní údaj. 5. Závěrem žalobce poukazuje na to, že údaj o místu měření spíše slouží k určitému náhledu na policejní práci (zejm. způsob, jakým je nastavován rychloměr a zjištění, zda policie reflektuje, že vozidlo je změřeno v jiném místě, než ze kterého je měřeno). Žalobce nerozumí tomu, proč objektivní údaj o poloze rychloměru ochrany osobních údajů nepožívá, ale policisty doplněný údaj o místu měření již je nutno chránit, protože jeho poskytnutím by došlo k identifikaci určité osoby. Žalobce vyslovuje hypotézu, že skutečný důvod, proč povinný subjekt nechce tento údaj poskytnout, je právě jeho vzájemná nesouladnost s GPS údaji. Vyjádření žalovaného 6. Dle žalovaného naopak údaj o místu a čase úředního měření rychlosti, ve spojení s ostatními žalobci poskytnutými údaji, může vést k identifikaci výskytu konkrétní osoby na konkrétním místě ve zcela přesném čase, a proto je třeba jen posoudit jako osobní údaj ve smyslu článku 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 27. 4. 2016 č. 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále „nařízení GDPR“). Žalovaný pro srovnání poukazuje na skutečnost, že údaj o registrační značce vozidla je obecně přijímaný jako osobní údaj, přestože ani se znalostí registrační značky vozidla není obecně možno identifikovat majitele či provozovatele vozidla. Žalovaný nadto uvádí, že místem měření (spáchání přestupku) je v posuzované věci málo frekventovaná silnice 3. třídy. 7. Dále argumentuje tím, že samotné odstranění základních identifikačních údajů nevede k anonymizaci dokumentu, resp. po takovém odstranění se i nadále jedná o zpracování osobních údajů. Poskytování informací na žádost v režimu informačního zákona pak dle žalovaného představuje zpracování osobních údajů ve smyslu článku 6 odst. 1 písm. e) nařízení GDPR, tedy musí jít o takové zpracování, které je nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen správce. Ten v daném případě zpracovává osobní údaje za účelem dohledu nad bezpečností a plynulostí provozu na pozemních komunikacích, čímž jsou dány meze jeho zpracování osobních údajů. V řízení o předmětné žádosti žalobce přitom nevyplynul žádný veřejný zájem ve smyslu čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“) na poskytnutí daných údajů. Takový zájem není zřejmý ani z veřejně dostupných informací. 8. Žalovaný konečně argumentuje, že žalobce znal číslo jednací příslušného přestupkového spisu, což je informace neveřejná, veřejnosti nedostupná. V určitém pohledu se tak může vyskytnout pochybnost, zda se žalobce předmětnou žádostí o informace nesnaží získat informace o třetích osobách bez jejich souhlasu. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 9. Žalobce svou žádostí ze dne 29. 11. 2024 podanou podle informačního zákona požádal o poskytnutí „úředního záznamu včetně fotografií z rychloměru, který je evidován pod č. j. KRPS-251750-2/PŘ-2022-010806“ (správné číslo jednací daného úředního záznamu je KRPS-251750-6/PŘ-2022-010806 - pozn. soudu). 10. Povinný subjekt žádost vyřídil sdělením ze dne 4. 12. 2024, č. j. KRPS-305734-2/ČJ-2024-0100AP-106, kterým v souladu s § 15 odst. 3 informačního zákona poskytl žalobci datový soubor obsahující požadovaný úřední záznam a související záznam o přestupku s fotografiemi měřeného vozidla, z nichž vyloučil osobní údaje, a to s odůvodněním, že nedisponuje souhlasem dotčené osoby, a proto poskytované informace upravil tak, aby jejich poskytnutí odpovídalo § 8a odst. 1 informačního zákona. 11. Na toto sdělení povinného subjektu reagoval žalobce podáním ze dne 5. 12. 2024, v němž požádal s odkazem na § 15 odst. 3 informačního zákona o „vydání rozhodnutí o anonymizaci“. 12. Povinný subjekt proto dne 11. 12. 2024 pod č. j. KRPS-305734-4/ČJ-2024-0100AP-106 vydal rozhodnutí, kterým předmětnou žádost žalobce o informace s odkazem na § 15 odst. 1 a § 8a odst. 1 informačního zákona ve spojení s článkem 5 odst. 1 písm. b) a článkem 6 odst. 1 nařízení GDPR a § 24 odst. 1 a § 25 odst. 2 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, částečně odmítl. V něm uvedl, že část informací odvolateli poskytl v souladu s § 4a odst. 2 písm. c) ve spojení s § 15 odst. 3 informačního zákona v podobě datového souboru obsahujícího požadovaný úřední záznam a související záznam o přestupku s fotografiemi měřeného vozidla, kdy oba dokumenty byly s ohledem na ochranu osobních údajů anonymizovány v rozsahu jméno a příjmení, datum a místo narození, adresa trvalého pobytu, rodinný stav, číslo dokladu totožnosti, popis přestupkového jednání, místo a čas přestupku, registrační značka a přesný typ vozidla pachatele přestupku. Povinný subjekt dospěl k závěru o potřebě anonymizovat všechny výše uvedené osobní a další údaje (tzv. nepřímé identifikátory), neboť se jedná o informace týkající s