4 As 11/2025 — Nejvyšší správní soud

51 A 88/2025- 62 - text 30 51 A 88/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Straky, soudce Karla Ulíka a soudkyně Johany Jandusové ve věci navrhovatelky: Vojanovy sady, spol. s r.o. sídlem U Lužického semináře 43/17, 118 00 Praha zastoupena advokátem JUDr. Markem Bánským sídlem Elišky Krásnohorské 10/2, 110 00 Praha proti odpůrci: Zastupitelstvo obce Zduchovice sídlem Zduchovice 55, 262 63 Zduchovice zastoupen advokátem Mgr. Davidem Zahumenským sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, 602 00 Brno o návrhu na zrušení opatření obecné povahy obce Zduchovice č. 1/2024 – územního opatření o stavební uzávěře, vydaného usnesením odpůrce ze dne 12. 11. 2024, č. 2024/11, takto: I. Opatření obecné povahy obce Zduchovice č. 1/2024 – územní opatření o stavební uzávěře, vydané usnesením odpůrce ze dne 12. 11. 2024, č. 2024/11, se dnem právní moci tohoto rozsudku ruší ve vztahu k pozemkům parc. č. 185, 186/1, 261, 323, 332/1, v katastrálním území Zduchovice, v rozsahu, v jakém na těchto pozemcích není navrhován územní systém ekologické stability, jak je vymezen v hlavním výkresu návrhu změny č. 2b Územního plánu Zduchovice projednaném na opakovaném veřejném projednání dne 23. 9. 2024, který je přílohou tohoto rozsudku. II. Ve zbytku se návrh zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Soud v této věci přezkoumává zákonnost v záhlaví označeného opatření obecné povahy (dále „OOP“), kterým odpůrce vydal územní opatření o stavební uzávěře spočívající v zákazu realizace jakéhokoli druhu oplocení na pozemcích parc. č. 178/1, 185, 186/1, 261, 317, 323, 328, 329, 330, 331, 332/1 a 334/1, v katastrálním území Zduchovice (v témže katastrálním území se nachází všechny níže uváděné pozemky – pozn. soudu). Stavební uzávěra se však nevztahuje na (i.) udržovací práce, (ii.) stavby a oplocení lesních ploch týkající se zabezpečovacích prvků starých důlních děl a (iii.) stavby oplocení zřízené výlučně k ochraně lesních porostů zejm. před zvěří (tj. především oplocení lesních školek a oplocení dřevin vysazených za účelem založení územního systému ekologické stability), přičemž musí jít výlučně o jednořadé oplocení z lesnického pletiva v kombinaci z dřevěnými kůly nebo bradly do výšky max. 2,2 m. 2. Dobu trvání stavební uzávěry odpůrce omezil do vydání změny č. 2b Územního plánu Zduchovice (dále „územní plán“), nejdéle však na dobu 6 let od nabytí účinnosti OOP. 3. K vydání OOP vedly odpůrce následující důvody. Připravovaná změna č. 2b územního plánu počítá s přesnějším vymezením regulativů týkajících se možnosti zřízení oplocení lesních ploch v nezastavitelném území obce Zduchovice. Jejím cílem je ochrana životního prostředí v nezastavěné volné krajině a zachování její celistvosti a průchodnosti pro volně žijící organismy. Na dotčeném území je totiž vymezeno regionální biocentrum RBC 856 Na altánku a dále nadregionální biokoridor NK60. Oborní chov přitom ohrožuje lesní porost, zejména jeho bylinné a keřové patro. Je proto v rozporu s veřejným zájmem na vytváření územního systému ekologické stability (dále též „ÚSES“). OOP má rovněž předejít omezení vstupu do lesů v turisticky velmi cenné lokalitě (nachází se zde vyhlídka Na Altánku). Velký oplocený celek by dále zasahoval i do krajinného rázu. Stavební uzávěra tak má do schválení změny č. 2b územního plánu zamezit nežádoucímu oplocení lesních ploch. 4. Navrhovatelka vlastní v území dotčeném stavební uzávěrou pozemky parc. č. 185, 186/1, 261, 323, 332/1 a 334/1 (dále „pozemky navrhovatelky“). Na nich plánuje realizaci oborního oplocení, jehož výstavbu OOP znemožňuje. Navrhovatelka považuje OOP za nezákonné a nepřiměřené. Proto se návrhem podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“), domáhá jeho zrušení. Shrnutí návrhu 5. Navrhovatelka předesílá, že se zaměřuje na harmonické lesní hospodaření, péči o zvěř včetně jejího chovu, ochranu přírody v kulturní krajině a údržbu zámeckých zahrad. Na pozemcích dotčených stavební uzávěrou měla v úmyslu realizovat stavbu „oplocení obory – Jelení vyhlídka“. Jejím účelem byl oborní chov jelenů směřující k udržitelnému hospodaření s lesní zvěří, včetně ochrany přírodě blízkých stanovišť. O svém záměru jednala i s obcí Zduchovice (dále „obec“), která mu nejprve byla nakloněna. Následně ale své stanovisko změnila a změnami územního plánu a stavebními uzávěrami se snaží záměru zabránit. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 5. 2024, č. j. 59 A 10/2024-70, změnu č. 1 územního plánu, která obornímu chovu a stavbě oplocení bránila, v rozsahu pozemků navrhovatelky zrušil. Kasační stížnost obce zamítl Nejvyšší správní soud (dále „NSS“) rozsudkem ze dne 7. 8. 2025, č. j. 2 As 118/2024-84. V mezidobí obec zahájila proces pořizování změny č. 2 územního plánu, která by oborní chov opětovně znemožnila. Tím však fakticky obchází zrušující rozsudek krajského soudu. 6. Co se týče samotného OOP, pokládá jej navrhovatelka za nepřiměřeně omezující a nepřípustně zasahující do jejích vlastnických práv. Předně sporuje důvody, které odpůrce k přijetí OOP vedly. Nesouhlasí s tím, že by zřízení obory bylo v rozporu se zájmem na ochraně přírody a krajiny. V oborním chovu nemůže dojít k tzv. přezvěření. Již ze zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, navrhovatelce vyplývá povinnost regulovat stavy zvěře. Dosažení tohoto cíle je v oboře jednodušší. Snaha obce bránit veškerému oplocení v lesích naopak nevedla k ochraně lesních porostů, což dokládá i odborné vyjádření ke stavu lesních porostů v LHC Bražce. Rovněž závazná stanoviska, která byla vydána v době, kdy navrhovatelka žádala o povolení ke zřízení obory, potvrzují, že obora neúměrně les neomezí ani neohrozí. 7. Navrhovatelka též uvádí, že realizace obory neomezí průchodnost krajiny nežádoucím způsobem. Opakovaně deklarovala, že průchodnost krajiny zachová umístěním průchodů do oborního oplocení. Omezení průchodnosti krajiny neshledaly ani dotčené orgány při projednávání záměru. Navrhovatelka nehodlala neoprávněně omezit vstup do lesů. Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále „stavební zákon 2021“), nadto řadí oplocení obor mezi drobné stavby nevyžadující povolení. Jejich zřízení a případné částečné omezení vstupu je tak zcela v souladu se zákonem. 8. Odpůrce v odůvodnění OOP odkazoval na fragmentované odborné zdroje, které se zmiňují o negativních aspektech oborního chovu zvěře. Tyto případy ale odpůrce nepřípustně paušalizuje a předpokládá, že by i záměr navrhovatelky měl obdobné negativní dopady. Neobstojí ani argumentace existencí ÚSES na řešeném území. Ta totiž nebránila kladným stanoviskům dotčených orgánů při projednávání záměru. ÚSES paušálně nevylučuje zřízení oborního oplocení na navrhovatelčiných pozemcích. 9. Podle navrhovatelky je OOP v rozporu s veřejným zájmem na ochraně přírody a krajiny. Navrhovatelka je povinna na pozemcích hospodařit v souladu se zákonem č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně některých zákonů (lesní zákon), a lesním hospodářským plánem. OOP přitom nemůže obsahovat takovou regulaci, která by vlastníku lesa bránila zákonné povinnosti dodržovat. Dotčené pozemky jsou též součástí honitby. Navrhovatelka myslivost aktivně vykonává a prosazuje dodržování zákona o myslivosti v honitbě. Pokud je zřízení oplocení v lesích ve prospěch jmenovaným veřejným zájmům, nemůže ani OOP ukládat navrhovatelce podobné zákazy. 10. Navrhovatelka má OOP rovněž za diskriminační, protože se stavební uzávěra týká jen jejích pozemků (ostatní pozemky uvedené v OOP buď zanikly nebo byly přečíslovány). Odpůrcem uváděné důvody ale vedou k tomu, že by se stavební uzávěra měla vztahovat na všechny lesní pozemky. Tak tomu ale není. Proč se OOP vztahuje jen na navrhovatelku, odpůrce neodůvodnil. 11. Napadené OOP neobstojí ani v testu proporcionality. Přijatá regulace není schopna naplnit zamýšlený cíl, tj. chránit přírodu a krajinu. Odpůrce nezkoumal, zda sledovaného cíle nelze dosáhnout mírnějšími prostředky. Odpůrce nejenže vyloučil oborní chov, ale bez legitimního důvodu vyloučil veškeré oplocení až na jedinou výjimku. OOP je v rozporu i s kritériem potřebnosti. Vlastnické právo navrhovatelky omezuje téměř absolutně. Na dotčených pozemcích nemůže realizovat ani to, k čemu jsou určeny. Neexistuje žádný veřejný zájem na tom, aby bylo navrhovatelce bráněno ve výkonu jejích vlastnických práv. Kolizi s vlastnickým právem navrhovatelky odpůrce nezvážil a neodůvodnil. 12. Závěrem navrhovatelka namítá, že se odpůrce snaží vzkřísit soudem již jednou zrušenou regulaci v územním plánu, a tím tak soudní rozhodnutí obcházet. Namísto zjednání nápravy odpůrce navrhovatelku omezil na dobu 6 let. Dobu trvání stavební uzávěry považuje navrhovatelka za nepřípustnou. V tomto případě je nepřiměřeně dlouhá, neboť obec by mohla změnu č. 2 přijmout v průběhu jen několika měsíců. Takový stav je v rozporu s právem na spravedlivý proces a právem na účinné opravné prostředky. Vyjádření odpůrce 13.