51 Af 1/2024 – Krajský soud v Praze

51 Af 1/2024- 77 - text 17 51 Af 1/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Josefa Straky a Karla Ulíka ve věci žalobkyně: BIOENERGO - KOMPLEX, s.r.o. IČO: 27888754 sídlem Pod Hroby 130, Kolín zastoupená společností TOMÁŠ GOLÁŇ, daňová kancelář s.r.o. sídlem Jiráskova 1284, Vsetín proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2023, č. j. 36959/23/5300-22442-713080, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh daňového řízení 1. V této věci se soud zabývá otázkou prokázání podmínek pro osvobození od daně při dodání zboží do jiného členského státu podle § 64 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále „zákon o DPH“). Zejména se zabývá otázkou vlivu mezinárodního dožádání na plynutí prekluzivní lhůty, dále otázkou rozložení důkazního břemene v daňovém řízení a od toho se odvíjejícími se podmínkami pro založení pochybnosti orgánů daňové správy ohledně splnění podmínky dodání zboží osobě registrované k dani v jiném členském státě, a konečně možností aplikace závěrů judikatury SDEU a NSS při posuzování hmotněprávních podmínek pro osvobození od daně při dodání zboží do jiného členského státu. 2. Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále „správce daně“) dodatečným platebním výměrem ze dne 22. 4. 2022, č. j. 2151627/2111-50523-204139 (dále jen „platební výměr“), doměřil žalobkyni DPH ve výši 2 320 907 Kč za zdaňovací období února 2017 a uložil jí zákonnou povinnost uhradit penále ve výši 464 181 Kč. 3. Rozhodnutím označeným v záhlaví (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný zamítl žalobkynino odvolání a potvrdil platební výměr. 4. Správce daně a žalovaný dospěli shodně k závěru, že žalobkyně neprokázala splnění podmínek pro osvobození od DPH při dodání zboží (surového řepkového oleje) do jiného členského státu, a to, že zboží skutečně dodala deklarovanému odběrateli BLACK LION Sp. z.o.o. (dále jen „Black Lion“). 5. Proti napadenému rozhodnutí se žalobkyně brání žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“). II. Obsah žaloby 6. Žalobkyně předně namítá, že se daňové orgány dostatečně nevypořádaly s námitkou uplynutí prekluzivní lhůty pro doměření daně. Daňová kontrola byla (dne 15. 10. 2020) zahájena až po uplynutí prekluzivní lhůty podle § 148 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Žalobkyně byla povinna podat daňové přiznání za zdaňovací období února 2017 nejpozději do 25. 3. 2017. Lhůta pro stanovení daně tedy uplynula 25. 3. 2020. I výzva k podání dodatečného daňového přiznání ze dne 1. 10. 2020 tak byla vydána více než 6 měsíců po lhůtě. Ke stavení lhůty nemohlo dojít v důsledku mezinárodního dožádání. Aby mělo mezinárodní dožádání takový účinek, musí mít vztah ke konkrétnímu daňovému řízení a být účelné a důvodné. Účinky stavení lhůty nelze přiznat mezinárodnímu dožádání, které se nevztahuje ke konkrétnímu daňovému řízení a které je prováděno neúčelně nebo se zanedbatelným přínosem pouze za účelem získání času. Dožádání odeslané do Polska dne 19. 4. 2017 nemělo vztah k doměřovacímu řízení za zdaňovací období února 2017, nebylo účelné, ale správce daně jej učinil pouze za účelem získání času. 7. Správce daně ve výzvě k podání dodatečného daňového přiznání uvedl, že již k odběrateli Black Lion disponuje informacemi získanými v rámci mezinárodní výměny informací, které jsou žalobkyni známy z daňových kontrol za období červen a červenec 2017. Pokud tedy správce daně ke dni vydání výzvy disponoval informacemi získanými na základě mezinárodního dožádání z jiných daňových kontrol, pak jakékoliv další mezinárodní dožádání nemohlo být účelné a nevyvolalo stavení prekluzivní lhůty ve smyslu § 148 odst. 4 písm. f) daňového řádu. Správce daně navíc obdržel reakci na původní mezinárodní dožádání již dne 13. 11. 2017, ale přesto výzvu k podání dodatečného daňového přiznání vydal až téměř po třech letech. Argumentem dlouhého časového odstupu se žalovaný nezabýval. Správci daně nic nebránilo, aby zahájil daňovou kontrolu nebo vydal jakoukoliv výzvu ještě ve lhůtě pro stanovení daně. 8. Žalobkyně je přesvědčena, že unesla své důkazní břemeno. Předložila zcela vyčerpávající a vzájemně korespondující důkazy, které prokázaly naplnění hmotněprávních podmínek pro osvobození od DPH. Žalovaný důkazy nehodnotil ve vzájemné souvislosti. Osvobození lze odepřít pouze tehdy, pokud porušení formálního požadavku mělo za následek nemožnost předložení jednoznačného důkazu prokazujícího splnění hmotněprávní podmínky, nebo pokud by osoba povinná k dani byla účastna na daňovém podvodu. Žalovaný a správce daně se přitom omezili jen na rozporování žalobkyní předložených důkazů, zcela však rezignovali na povinnost zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností, tedy vyhnout se stavu non liquet. Tím popřeli samotný cíl správy daní vyjádřený v § 1 daňového řádu. Žalobkyně má rovněž za to, že ač je dle § 92 odst. 3 daňového daňový subjekt povinen prokazovat všechny skutečnosti uváděné v daňovém přiznání, a ač je dle § 92 odst. 4 daňového řádu povinen na výzvu správce daně doložit i jiné skutečnosti, tak z toho nelze dovodit, že by pro něj mohlo mít negativní důsledky neunesení důkazního břemene ve vztahu ke skutečnostem, které není povinen uvádět v daňovém přiznání. Daňové orgány ji přitom vyzvaly k prokázání skutečností, které nebyla povinna uvádět v daňových tvrzeních a jejich prokázání nebylo v jejích silách. 9. Žalobkyně dále vytýká daňovým orgánům, že si při hodnocení předložených důkazů vybíraly jen skutečnosti v její neprospěch. Zaměřovaly se jen izolovaně na posuzování každého jednotlivého důkazu, ale nehodnotily je ve vzájemné souvislosti s dalšími důkazními prostředky. Z provedených svědeckých výpovědí si vybíraly jen taková vyjádření, která sama o sobě sice uskutečnění plnění neprokazují, aniž by je hodnotily v kontextu celého případu. Právě ze vzájemné souvislosti předložených důkazních prostředků lze dovodit, že spolu korespondují a mají logickou spojitost, takže z nich uskutečnění obchodu jednoznačně vyplývá. 10. Žalobkyně správci daně vysvětlila, že společnost WEGA Sp. z o.o. (dále jen „Wega“), která se vyskytovala na CMR listech, poskytuje odběratelům v Polsku skladovací prostory a vlastní váhu. I svědkyně Górecká (předsedkyně rady společnosti Wega) uvedla, že tato společnost poskytuje služby skladování (sypkých i tekutých materiálů), manipulace a vážení. Podle její výpovědi je běžnou praxí, že konečný odběratel nemá vlastní váhu ani skladovací osoby, proto si tyto služby zajišťuje prostřednictvím třetích osob. Žalobkyně nemůže mít veškeré informace týkající se vztahu mezi Black Lion a Wega. Pokud deklarovaný odběratel uhradil kupní cenu a potvrdil příslušné dokumenty (dodací a CMR listy), neměla žalobkyně důvod pochybovat, že deklarovaný odběratel zboží převzal. Žalobkyně si společnost Black Lion dostatečně ověřila. Nepočínala si proto neobezřetně. Nelze jí klást k tíži, že Black Lion sídlí na virtuální adrese, nepřebírá korespondenci, v daňovém přiznání nedeklarovala intrakomunitární transakce, nepodala souhrnné hlášení a dne 6. 2. 208 jí byla zrušena registrace k DPH, neboť o těchto skutečnostech nemohla v únoru 2017 vědět ani je ovlivnit. 11. Žalobkyně dále zdůrazňuje, že podle judikatury není nutnou podmínkou k osvobození od DPH prokázání konkrétního odběratele. K tomu poukazuje zejména na závěry rozsudku SDEU ze dne 9. 12. 2021, ve věci C-154/20, Kemwater, a rozsudku NSS ze dne 4. 2. 2022, č. j. 4 Afs 115/2021-45, Vymětalík. Má za to, že žalovaný postupoval v rozporu s těmito judikatorními závěry. III. Vyjádření žalovaného 12. Podle žalovaného byla daň doměřena v rámci prekluzivní lhůty. Ta počala běžet 27. 3. 2017 a stavila se od 19. 4. 2017 (kdy byla odeslána žádost o mezinárodní výměnu informací) do 13. 11. 2017, kdy správce daně obdržel konečnou odpověď polského správce daně, celkem tedy 208 dnů. Lhůta se znovu rozběhla dne 14. 11. 2017 a její konec by připadl na 22. 10. 2020. Před jejím uplynutím však byla zahájena daňová kontrola (dne 15. 10. 2020). Tříletá prekluzivní lhůta tak začala běžet znovu a její konce by připadl na 15. 10. 2023. Dne 8. 4. 2021 byla zaslána další žádost o mezinárodní výměnu informací (provedení výslechu svědkyně Górecké). Konečná odpověď dorazila 28. 6. 2021. Nový konec prekluzivní lhůty by připadl na 4. 1. 2024, napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno 7. 11. 2023, tj. před uplynutím prekluzivní lhůty. 13. První mezinárodní dožádání stavělo prekluzivní lhůtu, neboť se týkalo žalobkyně, zdaňovacího období února 2017, částky, která představovala hodnotu vykázanou v souhrnném hlášení za dodání společnosti Black Lion, věcně dotaz směřoval právě na tuto společnost, která byla deklarovaným odběratelem. Bylo tedy účelné. Společnost Black Lion sídlí v Polsku, proto správce daně nemohl o ní zís