51 Af 3/2024 – Krajský soud v Praze

51 Af 3/2024- 58 - text 10 51 Af 3/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Lenky Bursíkové a soudců Karla Ulíka a Josefa Straky ve věci žalobce: Vlastislav Roza IČO 14779102, sídlem Ledce 75, Ledce u Mladé Boleslavi zastoupený advokátem JUDr. Zborovem Dvořákem, advokátem sídlem Tyršova 1835/13, Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2024, č. j. 1415/24/5300-21444-711869, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Soud v projednávané posuzoval, zda žalobce prokázal, že od deklarovaných dodavatelů přijal zdanitelná plnění v podobě poskytnutí pracovníků. Vymezení věci 2. Dne 12. 1. 2022 vydal Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále „správce daně“) dodatečný platební výměr č. j. 57161/22/2115-50522-208370 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), kterým žalobci doměřil DPH za zdaňovací období červenec 2018 ve výši 130 830 Kč. Současně žalobci stanovil zákonnou povinnost uhradit penále ve výši 26 166 Kč. 3. Žalobce se proti prvostupňovému rozhodnutí bránil odvoláním, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím ze dne 12. 1. 2024 (dále „napadené rozhodnutí“) zamítl a dodatečný platební výměr potvrdil. Dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že od svých deklarovaných dodavatelů BESOCORP s.r.o. (dále „BESOCORP“) a PRIME DEVELOPMENT s.r.o. (dále „PRIME DEVELOPMENT“) přijal v červenci 2018 zdanitelná plnění v podobě poskytnutí pracovníků, a nesplnil tak hmotněprávní podmínky nároku na odpočet podle § 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v rozhodném znění (dále „zákon o DPH“). 4. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“) k Městskému soudu v Praze. Městský soud v Praze věc usnesením ze dne 19. 3. 2024, č. j. 5 Af 2/2024-15, postoupil Krajskému soudu v Praze z důvodu místní příslušnosti. Shrnutí žalobních bodů 5. Žalobce namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Tvrdil, že se žalovaný nevypořádal s jeho odvolací námitkou ohledně nedostatečnosti daňové kontroly a námitkou, že důkazy a okolnosti svědčící ve prospěch žalobce byly bagatelizovány a vykládány v jeho neprospěch. Z odůvodnění nelze dovodit, které skutečnosti vzal žalovaný za prokázané a jakými úvahami se řídil. 6. Dále namítal, že žalovaný dostatečně nezjistil skutkový stav. Tvrdil, že správce daně si v průběhu daňové kontroly neobstaral dostatek podkladů pro rozhodnutí. Nebylo možné vycházet pouze z toho, že jednatelka dodavatele a osoba, která vztah s dodavatelem zprostředkovala, využily práva nevypovídat, když ostatní svědci potvrdili žalobcem deklarovaná plnění. Výslechy pracovníků dodavatele prokázaly, že k poskytnutí pracovníků žalobci došlo. 7. Žalobce tvrdil, že bylo sporné, zda přijal plnění od deklarovaných dodavatelů a v jakém rozsahu. V odvolacím řízení se žalovaný přiklonil k tvrzení žalobce, že žalobce deklarovaná plnění použil v rámci ekonomické činnosti. Žádné pozitivní závěry o prokázání uskutečnění zdanitelného plnění z toho ale pro žalobce nevyvodil. Správcem daně rozporované práce dle objednávek od KOVO-Mazánek s.r.o. byly vykonány a podle dodacích listů doručeny. Žalobce předložil veškeré dokumenty. Práce potvrdily majitel KOVO-Mazánek s.r.o. a místní šetření v žalobcově provozovně. Žalobce využíval pracovníky, které zprostředkovaly společnosti BESOCORP a Capital Advisor s.r.o. od společnosti Merenditina s.r.o. (dále „Merenditina“). Tuto skutečnost potvrdili svědci. Současně bylo potvrzeno, že pracovníci byli ubytováni v karavanech u žalobce. Skutečnost, že správce daně rozporoval, kdo byli pracovníci podílející se na tvrzené činnosti, nebyla podložena důkazem. Žalobce má za to, že správce daně a žalovaný nereflektovali předložené důkazy, popř. z nich dovozovali nesprávné, protichůdné a někdy rozporné závěry. Žalovaný nehodnotil důkazy v jejich vzájemné souvislosti a nepřihlédl ke všemu, co vyšlo najevo. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že se s odvolacími námitkami dostatečně vypořádal a vysvětlil důvody svého rozhodnutí. Připomněl, že žalobce tížilo důkazní břemeno stran prokázání nároku na odpočet DPH. Dodatečný platební výměr nebyl založen pouze na skutečnosti, že bývalá jednatelka dodavatele žalobce se nevyjádřila a že tvrzený zprostředkovatel využil práva nevypovídat. Správce daně založil své rozhodnutí na řadě důkazů. Vyslechl několik svědků a provedl důkaz i mnoha listinami. Oprávněnost nároku na odpočet nebyla prokázána ani doplněným dokazováním v odvolacím řízení. Žalovaný v návaznosti na tvrzení žalobce provedl šetření ve vztahu ke společnosti Merenditina, jako důkaz provedl výkaz činností, záznamní povinnost k DPH, výpis z bankovního účtu žalobce, údaje o subjektech DPH, objednávky a daňové doklady týkající se společnosti KOVO-Mazánek s.r.o., čestná prohlášení společností BESOCORP a PRIME DEVELOPMENT. Tyto důkazní prostředky řádně vyhodnotil a dospěl k závěru, že neprokazují přijetí zdanitelných plnění od tvrzených dodavatelů. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 9. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by bylo nutné přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. 10. O žalobě rozhodl soud bez jednání. Žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil. Žalovaný na výzvu soudu nesdělil, že s rozhodnutím bez nařízení jednání nesouhlasí, má se proto za to, že s takovým postupem souhlasí (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Soud nepovažoval za nezbytné nařizovat jednání za účelem dokazování, neboť veškeré rozhodné skutečnosti bylo možno zjistit z obsahu správního spisu, jehož obsah není předmětem dokazování [srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS]. Důkazy navrhované žalobcem v žalobě (odvolání ze dne 28. 1. 2022 a napadené rozhodnutí) byly jeho součástí. Soud k důkazu neprovedl žalobcem navržené odvolání ze dne 23. 2. 2023, které nebylo součástí správního spisu (pokud tedy nešlo z jeho strany o překlep a nešlo například o jeho vyjádření ze dne 2. 2. 2023 nebo ze dne 13. 2. 2023, která součástí správního spisu jsou). Žalobce jej nepředložil a vůbec nic k němu neuvedl, zejména tedy, kterou tvrzenou skutečnost má prokazovat. Posouzení žalobních bodů 11. Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Žalobce tvrdil, že z odůvodnění nelze dovodit, které skutečnosti vzal žalovaný za prokázané a jakými úvahami se řídil. Namítal, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal s jeho odvolací námitkou ohledně nedostatečnosti daňové kontroly a námitkou, že důkazy a okolnosti svědčící ve prospěch žalobce byly bagatelizovány a vykládány v neprospěch žalobce. 12. Soud napadené rozhodnutí nepovažuje za nepřezkoumatelné. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno nejzávažnějším vadám, pro které nelze kvůli chybějícím důvodům či nesrozumitelnosti rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. např. rozsudky NSS ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38, či ze dne 7. 5. 2019, č. j. 7 As 362/2018-23). 13. Žalovaný se odvolacími námitkami výslovně zabýval v bodech 55 a 56 napadeného rozhodnutí. Vysvětlil, že správce daně nepostavil své závěry pouze na výpovědích J. V., jednatelky BESOCORP, a J. V., tvrzeného zprostředkovatele obchodů. Konstatoval, že ze zprávy o daňové kontrole plyne, že správce daně k závěru o neoprávněnosti nároku na odpočet dospěl na základě všech žalobcem předložených a správcem daně obstaraných důkazních prostředků, tedy nejen z výpovědí. Nebylo však pravdou, že ostatní svědecké výpovědi potvrdily skutečnosti uvedené na daňových dokladech od společností BESOCORP a PRIME DEVELOPMENT. Žalovaný též poukázal na to, že v odvolacím řízení doplnil dokazování výslechy pracovníků společnosti PRIME DEVELOPMENT a šetřením ke společnosti Merenditina. Výpovědi pracovníků a zjištění ke společnosti Merenditina vyhodnotil v bodech 45 až 49 napadeného rozhodnutí. Současně sám zhodnotil výpovědi svědků M. D., V. R. a J. M., které byly provedeny v průběhu daňové kontroly (viz body 41, 42 a 44 napadeného rozhodnutí). 14. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí