Z rozhodnutí: 1. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 26. 4. 2025, č. j. KRPS-114901-18/ČJ-2025-010022-SV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) uložila žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců za území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“…
52 A 18/2025- 14 - text
7 52 A 18/2025
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl soudcem Kryštofem Hornem ve věci
žalobce: N. R., narozený X
státní příslušnost Moldavská republika
bytem X
zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým
sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1
proti
žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie
sídlem Olšanská 2, Praha 3
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 7. 2025, č. j. CPR-16018-3/ČJ-2025-930310-V233,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 26. 4. 2025, č. j. KRPS-114901-18/ČJ-2025-010022-SV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) uložila žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců za území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění. Doba, po kterou žalobci nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, byla stanovena na dobu 1 roku od okamžiku vycestování. Doba k vycestování byla stanovena do 15 dnů od nabytí právní moci prvostupňového rozhodnutí.
2. Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalobcovo odvolání zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila.
Obsah žaloby a vyjádření žalované
3. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 24. 7. 2025, domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Tvrdí, že mu správní orgán I. stupně uložil správní vyhoštění za výkon nelegální práce v rozsahu několika málo dnů.
4. Napadené rozhodnutí dle žalobce porušuje § 3 správního řádu a § 174a zákona o pobytu cizinců, neboť nevychází ze skutečného stavu věci a je vůči němu nepřiměřeně tvrdé. Nezohledňuje totiž skutečnost, že se jedná o jeho první porušení zákona, tedy o ojedinělý exces z jinak řádného způsobu života. Žalobce navíc od počátku správního řízení vzorně spolupracoval se správními orgány při objasnění skutečného stavu věci. Sdělil jim důležité skutečnosti o svém zaměstnavateli, jejichž prostřednictvím mohou brojit proti těm, kteří měli z protiprávního jednání (nelegální práce) užitek. Žalobce neobdržel za vykonanou práci přislíbenou mzdu. Vzhledem k těmto skutečnostem a relativně krátké době trvání protiprávního jednání se žalobce domnívá, že napadené rozhodnutí je nepřiměřeně přísné. Navrhuje, aby mu místo vyhoštění byla uložena povinnost opustit území, a to tím spíš, že přislíbil, že vycestuje do domovského státu.
5. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje, aby ji soud zamítl. Správní orgán I. stupně rozhodl o uložení správního vyhoštění, neboť žalobce pobýval na území od 3. 4. do 26. 4. 2025 bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. Tedy z důvodu podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců, nikoliv podle §119 odst. 1 písm. c) bodu 1 téhož zákona. Neoprávněný výkon výdělečné činnosti žalovaná posoudila pouze jako přitěžující okolnost. Žalobce v průběhu správního řízení sdělil toliko, že do České republiky přijel přivydělat si na brigádu. Z území nevycestoval, neboť čekal na peníze z brigády. Žádné bližší informace ke svému zaměstnavateli však nesdělil. Skutečnost, že za práci neobdržel přislíbenou mzdu, není z hlediska přiměřenosti rozhodnutí relevantní. Přiměřeností prvostupňového rozhodnutí se žalovaný zabýval na str. 7 napadeného rozhodnutí. Žalobcem uváděné polehčující okolnosti posoudil na str. 5-6 napadeného rozhodnutí. Tam se zabýval též možností uložení povinnosti opustit území. Žalovaná dále odkazuje na obsah prvostupňového a napadeného rozhodnutí.
Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu
6. Dle úředního záznamu ze dne 26. 4. 2025 policejní hlídka téhož dne prováděla pobytovou kontrolu v ubytovně Kostelci nad Černými lesy. Žalobce na výzvu k prokázání totožnosti předložil biometrický cestovní doklad Moldavska, ve kterém měl poslední vstupní razítko s příjezdem do Schengenského prostoru dne 3. 1. 2025. Lustrací bylo zjištěno, že žalobce nemá žádné platné vízum ani pobytové oprávnění. Na základě cestovního dokladu s biometrickými údaji tedy mohl pobývat na území pouze do 2. 4. 2025. Následný den 3. 4. 2025 však došlo k překročení oprávnění k pobytu o dobu, které přesáhla 90 dnů během období 180 dnů. V době kontroly žalobce překročil povolenou dobu o 24 dnů. Téhož dne tedy správní orgán I. stupně oznámil zahájení řízení ve věci správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců.
7. Součástí správního spisu je protokol o výslechu žalobce. Během výslechu mimo jiné uvedl, že do České republiky přicestoval dne 3. 1. 2025 navštívit kamarády a přivydělat si na brigádě. Původně přijel jen na 3 měsíce. Čekal však na peníze z brigády. V dohledné době měl v úmyslu odcestovat domů. Věděl, že se v České republice nachází nelegálně – asi 3 týdny. Žalobce nemá v žádném státě udělené vízum ani si o vízum nežádal. Nemá zde žádné příbuzné ani majetek. Rodina (manželka a 3 děti) žije v Moldavsku. Žalobce též bydlí v Moldavsku (mimo Podněstří). V České republice přebývá u kamaráda, adresu nezná. V případě vyhoštění by nedošlo k zásahu do jeho soukromého a rodinného života. V domovské zemi není ničím ohrožený. Žádné problémy tam nemá. Není mu známá žádná překážka návratu.
8. Správní orgán I. stupně vydal prvostupňové rozhodnutí. Tím, že žalobce pobýval v České republice od 3. 4. 2025 do 26. 4. 2025 bez platného oprávnění k pobytu, aniž by k tomu byl oprávněn, naplnil podmínky § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců. Správní orgán I. stupně byl proto povinen zahájit správní řízení o vyhoštění. Následně se zabýval tím, zda vyhoštění není nepřiměřeným zásahem do žalobcova soukromého a rodinného života. Žalobce zde nemá trvale žijící příbuzné, blízké osoby ani jiné vazby. K případnému vyhoštění se sám vyjádřil tak, že pro něj nebude zásahem do rodinného života. V domovské zemi mu nehrozí vážné nebezpečí a má se kam vrátit (pochází z bezpečné země původu). Žalobce současně potvrdil, že není držitelem povolení k pobytu na území. Byl si vědom toho, že zde pobývá neoprávněně. Zároveň je zdravý, práceschopný, v produktivním věku a má finanční prostředky k vycestování. Nebyly tedy zjištěny žádné skutečnosti, které by mohly způsobit nepřiměřenost prvostupňového rozhodnutí. Správní orgán I. stupně přihlédl k tomu, že se jedná o žalobcovo první porušení předpisů na území, nicméně současně podotkl, že k ukončení protiprávního jednání nedošlo z jeho vůle. Uložení správního vyhoštění na dobu 1 roku je v jeho případě přiměřeným opatřením. Takto stanovená doba je na spodní hranici zákonného rozpětí doby vyhoštění (až do 5 let) též s ohledem na to, že se správními orgány během řízení spolupracoval.
9. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. Namítal mimo jiné, že správní vyhoštění uložené na dobu 1 roku je nepřiměřeně tvrdé. Žalobcovo protiprávní jednání trvalo toliko 24 dnů. Jednalo se o jeho první pochybení. Žalobce navíc spolupracoval se správními orgány při objasňování skutečného stavu věci. Za těchto okolností správní orgán obvykle volí mírnější postup podle § 50a zákona o pobytu cizinců.
10. Žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla žalobcovo odvolání. Prvostupňové rozhodnutí bylo vydané v souladu s právními předpisy a není nepřiměřeně přísné. Ve prospěch žalobce svědčí skutečnost, že správním orgánům napomáhal při objasnění své protiprávní činnosti. Žalovaná rovněž zohlednila, že se žalobce na území nedopustil žádné jiné protiprávní činnosti než té související s dodržováním povinností cizince podle zákona o pobytu cizinců. Naopak v neprospěch žalobce žalovaná přihlédla k tomu, že ukončení ani odhalení neoprávněného pobytu neproběhlo z iniciativy žalobce. Dále nenahlásil policejnímu orgánu do 3 pracovních dnů od vstupu na území místo svého pobytu. Při pobytové kontrole nepředložil doklad o cestovním zdravotním pojištění. Navíc při výslechu vypověděl, že zde brigádně pracoval. Takové jednání – zaměstnání na území bez platného oprávnění – může být samo o sobě důvodem vydání rozhodnutí o správním vyhoštění. Vzhledem k uvedenému žalovaná neshledala důvody pro zmírnění přísnosti prvostupňového rozhodnutí. Správní vyhoštění v délce 1 roku nevybočuje z obvyklé rozhodovací praxe správních orgánů ve skutkově srovnatelných případech a je v souladu s judikaturou správních soudů.
Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu
11. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje i všechny ostatní formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou.
12. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž v řízení nevyvstaly žádné mim