53 Ad 30/2025 – Krajský soud v Praze

53 Ad 30/2025- 25 - text 11 53 Ad 30/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobkyně: Mgr. M. Z. bytem X zastoupená advokátem JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M. sídlem Mánesova 48, Praha 7 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2025, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 269,40 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Příbrami (dále jen „úřad práce“) rozhodnutím ze dne 15. 8. 2023, č. j. 18010/2023/SLA (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), zamítl návrh žalobkyně na změnu výše příspěvku na péči od prosince 2022 a snížil příspěvek na péči ze 4 400 Kč na 880 Kč měsíčně od září 2023 podle § 14 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. V odůvodnění s odkazem na posudek posudkové lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 3. 2023 uzavřel, že žalobkyně není schopna zvládat celkem tři základní životní potřeby (orientace, osobní aktivity a péče o domácnost). Proto je považována za osobu závislou na pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost). 2. Rozhodnutím ze dne 10. 7. 2024 žalovaný zamítl žalobkynino odvolání a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Dle posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 7. 12. 2023 a srovnávacího posudku posudkové komise ze dne 22. 5. 2024 žalobkyně nezvládala od 1. 12. 2022 pouze celkem čtyři základní životní potřeby (orientace, osobní aktivity a péče o domácnost, a navíc i komunikace). Rozsudkem ze dne 20. 12. 2024, č. j. 46 Ad 10/2024 – 37, soud rozhodnutí ze dne 10. 7. 2024 zrušil pro vady řízení spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a nepřezkoumatelnosti. Tyto vady se týkaly posouzení základních životních potřeb mobilita, stravování a tělesná hygiena. Žalovaný si v dalším řízení vyžádal doplňující posudek posudkové komise ze dne 9. 4. 2025, v němž posudková komise ohledně všech tří základních životních potřeb setrvala na svém dosavadním stanovisku. 3. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný opět žalobkynino odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění odcitoval dosavadní posudky posudkové komise (včetně doplnění ze dne 9. 4. 2025). Dodal, že posudkové lékařství je založeno na důkazech. Důvody uváděné v odvolání nebo vyjádření tak musí mít odpověď v doložených lékařských zprávách. Pokud subjektivně uváděné skutečnosti nejsou podepřeny medicínskými objektivně zjištěnými fakty, nemohou být akceptovány. Posudek posudkové komise je přesvědčivý, úplný a srozumitelný. Na jeho vypracování se podílel i lékař z oboru oftalmologie. Žaloba 4. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) se žalobkyně domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. 5. Žalobkyně namítá, že žalovaný nerespektoval zrušující rozsudek, opět se nevypořádal s jejími námitkami a argumentací stran základních životních potřeb mobilita, stravování a tělesná hygiena a dostatečně nezjistil skutkový stav. 6. K mobilitě žalobkyně cituje body 50 a 51 zrušujícího rozsudku a konstatuje, že žalovaný si sice vyžádal doplňující posudek, v něm je však opakován stejný závěr o zvládnutí mobility bez komplexního posouzení vlivu smyslového postižení a rovnováhy na zvládání této základní životní potřeby. Žalovaný se nezabýval ani konkrétními otázkami, které mu soud uložil (chůze v terénu, vstávání, nastupování do MHD, potřeba doprovodu). Odůvodnění na str. 9 napadeného rozhodnutí je velmi obecné, není poznat, z jakých podkladů žalovaný dovodil své závěry, ani z jakých skutkových okolností vycházel. Odůvodnění není dostatečné a individualizované. Nebylo provedeno osobní vyšetření žalobkyně a v rozhodnutí není uveden důvod, proč nebylo zapotřebí. 7. Ke stravování žalobkyně cituje bod 53 zrušujícího rozsudku s tím, že na požadavek soudu žalovaný nereagoval. Nezabýval se konkrétními námitkami žalobkyně, které se týkaly neschopnosti poznat stav potravin a přečíst datum spotřeby. Nezdůvodnil závěr, že zrakové postižení tyto úkony umožňuje a opomenul zohlednit možné vlivy dalších smyslových či kognitivních omezení. Pouze převzal závěr posudkové komise. 8. K tělesné hygieně žalobkyně cituje bod 57 zrušujícího rozsudku. Žalovaný se podle ní nevypořádal s námitkami, které se týkaly omezení v péči o nehty, líčení a česání při pracovních a společenských událostech či mimo domácí prostředí a potřeby asistence při osobní hygieně. Posudková komise tyto námitky zúžila pouze na obecné konstatování, že činnosti spadající pod tělesnou hygienu jsou zvládány i při zrakovém postižení, a péči o nehty odmítla jako nerelevantní s tím, že nejde o každodenní úkon. Žalovaný její závěry jen převzal. Nevysvětlil, proč dané činnosti považuje za nerelevantní pro posouzení této základní životní potřeby navzdory předchozímu posouzení, v němž byla právě péče o nehty důvodem pro její nezvládnutí. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. Posudková komise se v doplňujícím posudku dostatečně vyjádřila k základním životním potřebám mobilita, stravování a tělesná hygiena. Žalovaný cituje závěry posudku k těmto potřebám a dodává, že jej považuje za úplný, objektivní a přesvědčivý. Posouzení věci 10. Soud ověřil, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků, je včasná a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Poté přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu napadených výroků a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť postupoval podle § 76 odst. 1 písm. a), b) a c) s. ř. s., a navíc byly splněny i podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Jednání ani nebylo zapotřebí k provádění dokazování. Účastníci žádné důkazy nenavrhli a soud při posouzení věci vycházel pouze ze správního spisu. Seznámení se s obsahem správního spisu nevyžaduje provádění dokazování (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu, dále jen „NSS“, ze dne 14. 5. 2015, č. j. 7 As 83/2015 – 56, nebo ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008 – 117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Obecná východiska 11. Podle § 7 odst. 1 věty první zákona o sociálních službách se příspěvek na péči poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. 12. Podle § 7 odst. 2 zákona o sociálních službách má nárok na příspěvek na péči osoba uvedená v § 4 odst. 1, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8. 13. Podle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách se osoba starší 18 let věku považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. 14. Podle § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách se při posuzování stupně závislosti na pomoci jiné osoby hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: „mobilita“, „orientace“, „komunikace“, „stravování“, „oblékání a obouvání“, „tělesná hygiena“, „výkon fyziologické potřeby“, „péče o zdraví“, „osobní aktivity“ a „péče o domácnost“. 15. Podle § 1 odst. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „prováděcí vyhláška“), se schopnost osoby zvládat základní životní potřeby pro účely stanovení stupně závislosti hodnotí podle aktivit, které jsou pro jednotlivé základní životní potřeby vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce. 16. Podle § 1 odst. 2 a 3 prováděcí vyhlášky se schopnost osoby zvládat základní životní potřeby pro účely stanovení stupně závislosti hodnotí v přirozeném sociálním prostředí a s ohledem na věk fyzické osoby. Při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se hodnotí tělesné struktury a tělesné funkce duševní, mentální, smyslové, oběhové, dechové, hematologické, imunologické, endokrinologické, metabolické, zažívací, vylu