53 Ad 7/2025 – Krajský soud v Praze

53 Ad 7/2025- 40 - text 11 53 Ad 7/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobce: T. B. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 2. 2025, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Dne 15. 5. 2023 žalobce požádal o starobní důchod s datem přiznání 12. 8. 2023. Rozhodnutím ze dne 21. 9. 2023 (jehož součástí byl i osobní list důchodového pojištění) žalovaná žalobci vyhověla a ode dne 12. 8. 2023 mu přiznala starobní důchod ve výši 32 311 Kč měsíčně. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, v nichž uvedl, že z osobního listu důchodového pojištění je patrné, že mu při výpočtu důchodu nebyla hodnocena tzv. renta za roky 1990 až 2023, kdy pracoval v uranových dolech. K námitkám přiložil potvrzení o vyplacených náhradách za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, dle nějž mu byly tyto náhrady vypláceny od 1. 8. 1990 do 31. 5. 2023. Rozhodnutím ze dne 25. 1. 2024 žalovaná námitky zamítla a své předchozí rozhodnutí potvrdila. K žalobcovým námitkám mj. uvedla, že do vyměřovacího základu pojištěnce za dobu od 1. 1. 1996 se pro účely stanovení ročního vyměřovacího základu zahrnuje též ztráta na výdělku po skončení pracovní neschopnosti náležející za pracovní úraz (nemoc z povolání). Tyto náhrady již byly žalobci zhodnoceny v souladu s § 16 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v osobním listu důchodového pojištění ze dne 18. 9. 2023, jenž byl přílohou rozhodnutí ze dne 21. 9. 2023. 2. Proti rozhodnutí o námitkách žalobce podal dne 31. 1. 2024 k žalované žalobu, ve které uplatnil shodnou námitku s tím, že žádá o přepočet starobního důchodu. Dle záznamu ze dne 11. 9. 2024 žalovaná s ohledem na to, že žalobní lhůta (patrně v době sepsání záznamu) již uplynula, posoudila žalobu jako žádost o úpravu/přepočet přiznaného starobního důchodu. Soudní oddělení žalované doplnilo, že pro výpočet starobního důchodu byla doba pobírání žalobcova invalidního důchodu pně vyloučena a částky náhrady za roky 1991 až 1995 nebyly zhodnoceny (při celém vyloučeném roce) a za rok 1990 byla náhrada pokrácena. Při stanovení vyměřovacího základu se ale mělo postupovat podle § 3a vyhlášky č. 284/1995 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „vyhláška č. 284/1995 Sb.“). Ze spisu neplyne, zda tomu tak bylo a žalobci to ani nebylo vysvětleno. Doporučuje se tedy provést srovnávací výpočet dle § 3a této vyhlášky a žalobci vysvětlit celou problematiku zápočtu, jde-li o souběžně vyplacené náhrady v letech 1990 až 1995 a dobu pobírání invalidního důchodu. 3. Rozhodnutím ze dne 8. 11. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí), žalovaná žádost o zvýšení starobního důchodu zamítla. V odůvodnění uvedla, že na základě dodatečně předložených dokladů žalobci započetla náhradu za ztrátu na výdělku za roky 1991 až 1995 namísto vyloučených dob. Dodatečně provedený zápočet však byl bez vlivu na předchozí rozhodnutí ze dne 21. 9. 2023, neboť výpočet z osobního vyměřovacího základu ve výši 149 084 Kč stanoveného z hrubých výdělků do roku 1989 a vynásobeného koeficientem mzdového nárůstu je výhodnější, než výpočet důchodu z osobního vyměřovacího základu stanoveného ke dni vzniku nároku na důchod ve výši 78 074 Kč (za roky 1986 až 2022). Náhrady za ztrátu na výdělku za roky 1996 až 2022 již byly započteny na osobním listě důchodového pojištění ze dne 18. 9. 2023. Součástí prvostupňového rozhodnutí byl osobní list důchodového pojištění ze dne 11. 10. 2024. 4. Proti prvostupňovému rozhodnutí žalobce opět podal námitky. Uvedl, že žalobu neřešil nezávislý soud, ale opět žalovaná. Spolupracovníci, kteří pobírali tzv. rentu a byli také vyřazeni od roku 1990, nemají tak velký rozdíl ve výši důchodu a renty. V příloze zasílá doklady o celkové délce doby výkonu vybraného zaměstnání v hornictví a potvrzení o vyplacených náhradách za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Opět žádá o přepočet starobního důchodu. 5. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaná námitky zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Uvedla, že žalobce byl v rozhodnutí o námitkách ze dne 25. 1. 2024 informován o tom, že správní žaloba se nepodává u žalované, ale u soudu. V dvouměsíční lhůtě ji k soudu nepodal. Žalovaná proto jeho podání posoudila jako žádost o úpravu/přepočet přiznaného starobního důchodu. Podmínku důchodového věku (63 let a 10 měsíců) žalobce splnil dne 12. 6. 2022. Druhou podmínku potřebné doby pojištění (35 let) žalobce také splnil, neboť ke dni vzniku nároku na starobní důchod, tj. do dne 11. 6. 2022 získal 35 let a 278 dnů pojištění. Následně žalovaná přepočetla žalobcův starobní důchod. Základní výměru určila ve výši 4 040 Kč měsíčně. Pro účely stanovení procentní výměry žalobce získal celkem 13 053 dnů pojištění, tj. 35 celých let. Rozhodné období pro stanovení osobního vyměřovacího základu žalovaná určila na roky 1986 až 2022 a osobní vyměřovací základ vypočetla na 78 074 Kč. Žalovaná nicméně dále zjistila, že žalobci byl od 23. 7. 1990 přiznán plný invalidní důchod, jehož výpočtový základ byl stanoven z osobního vyměřovacího základu ve výši 11 720 Kč. V souladu s § 19 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění proto porovnala nově zjištěný výpočtový základ stanovený na základě osobního vyměřovacího základu ve výši 78 074 Kč s výpočtovým základem vypočteným z původního osobního vyměřovacího základu navýšeným o koeficient nárůstu za rok 1989 (12,7204), tj. ve výši 149 084 Kč. Výpočtový základ následně žalovaná vypočetla z vyššího osobního vyměřovacího základu ve výši 149 084 Kč na celkem 51 892 Kč. Procentní výměru stanovila na 27 244 Kč měsíčně. Žalobcův starobní důchod tak po započtení valorizace z června 2023 činil 32 311 Kč měsíčně. Dále žalovaná konstatovala, že na základě žalobcova podání ze dne 30. 1. 2024 započetla namísto vyloučených dob náhradu za ztrátu na výdělku za roky 1991 až 1995. Dodatečně provedený zápočet byl ale zcela bez vlivu na původní rozhodnutí z 21. 9. 2023, neboť důchod byl v obou případech v souladu s § 19 zákona o důchodovém pojištění vypočten z osobního vyměřovacího základu 149 084 Kč stanoveného z hrubých výdělků do roku 1989 vynásobeného koeficientem nárůstu, jenž je výhodnější než výpočet z osobního vyměřovacího základu stanoveného ke dni vzniku nároku na důchod v částce 78 074 Kč. Žaloba 6. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. S prvostupňovým i napadeným rozhodnutím nesouhlasí a nepokládá je za správná. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy a žalobcův starobní důchod byl nesprávně vypočten. Konkrétně žalobce uvádí, že „potvrzení o náhradách dle § 195ZP, § 371 ZP a 271 b) a ZP bylo přiloženo k žádosti o starobní důchod“. Vyjádření žalované 7. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby. Žalobce podle ní v žalobě nespecifikoval, jaké zákonné ustanovení porušila. Odkázala na obsah napadeného rozhodnutí a dodala, že z osobního listu důchodového pojištění k rozhodnutí ze dne 21. 9. 2023 je zřejmé, že do vyměřovacího základu za dobu od 1. 1. 1996 byly pro účely stanovení ročního vyměřovacího základu zahrnuty i náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Dále z něj plyne, že doba pobírání invalidního důchodu byla vyloučena a částky náhrad v letech 1991 až 1995 nebyly vůbec zhodnoceny (při celém vyloučeném roce) a za rok 1990 byla náhrada pro zápočet pokrácena vzhledem k vyloučeným dobám. Při stanovení vyměřovacího základu nebylo postupováno dle § 3a vyhlášky č. 284/1995 Sb. Žalovaná na základě žalobcova podnětu ze dne 30. 1. 2024 v prvostupňovém rozhodnutí provedla srovnávací výpočet dle této vyhlášky a započetla náhrady za všechny roky. Z porovnání obou osobních listů důchodového pojištění je zřejmé, že nyní byly započteny i náhrady vyplacené za roky 1990 až 1995. Po jejich zápočtu dosáhl skutečný osobní vyměřovací základ částky 82 224 Kč oproti základu vypočtenému v roce 2023, který činil 78 074 Kč. Osobní vyměřovací základ určený z původního základu pro výpočet invalidního důchodu je ale i tak pro žalobce výhodnější, neboť činí 149 084 Kč. Proto z něj žalovaná vypočetla výpočtový základ, což bylo bez vlivu na výši starobního důchodu. Žalobcovu žádost o zvýšení tak zamítla. 8. Žalovaná dále na výzvu soudu k podrobnějšímu vysvětlení toho, zda žalobci byly při srovnávacím výpočtu dle § 3a vyhlášky č. 284/1995 Sb. skutečně započteny i náhrady za rok 1990, zaslala vyjádření ze dne 13. 5. 2025. V něm doplňuje, že na roky 1990 až 1995 je třeba aplikovat § 16 odst. 3 a 4 zákona o důchodovém pojištění, dle nichž je vyměřovacím základem za dobu před 1. 1. 1996 hrubý výdělek stanovený pro účely důchodového pojištění podle předpisů platných před tímto datem; a vyloučenými dobami jsou doby, které