6 As 238/2020 — Nejvyšší správní soud

54 A 52/2024- 19 - text 6 54 A 52/2024 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Miroslava Makajeva a soudců Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., a JUDr. Davida Krysky, Ph.D., ve věci žalobce: Ing. J. T. bytem X zastoupen obecným zmocněncem Mgr. P. Š. bytem X proti žalovaným: 1) Městský úřad Rakovník sídlem Husovo náměstí 27, Rakovník 2) Katastrální úřad pro Středočeský kraj sídlem Pod Sídlištěm 1800/9, Praha 8 o žalobě „na nečinnost a neoprávněný zápis“, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se dne 24. 1. 2023 obrátil na Krajský úřad Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) podáním, ve kterém žádal přezkum rozhodnutí, na jehož základě probíhají úpravy rodinného domu č. p. XA na pozemku parc. č. st. XB v k. ú. X, který sousedí s pozemkem ve vlastnictví žalobce. 2. Krajský úřad žalobci přípisem ze dne 20. 3. 2023 sdělil, že po vyžádání spisového materiálu a stanoviska žalovaného 1) zjistil, že ve věci „přístavby a stavebních úprav rodinného domů č. p. XA“ žalovaný 1) nevedl žádné řízení, nevydal žádné rozhodnutí a ani neevidoval žádnou žádost. Nebylo tak možné užít institut přezkumného řízení podle § 94 až 99 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Krajský úřad postoupil podání žalobce žalovanému 1) podle § 12 správního řádu jako podnět k prošetření legality sporné stavby a k případnému zahájení řízení podle § 129 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“). 3. Dne 24. 4. 2023 žalovaný 1) nařídil ústní jednání spojené s místním šetřením u rodinného domu č. p. XA a následně sdělením ze dne 16. 6. 2023 vyrozuměl žalobce o tom, že na základě vyhledaných mapovaných podkladů zjistil, že vzhled stavby rodinného domu neodpovídá jejímu vzhledu z roku 2022, a je tedy patrné, že došlo k zásahům do nosných konstrukcí stavby. Jedná se proto o stavební úpravy, které vyžadovaly povolení stavebního úřadu. Závěrem sdělil, že na základě zjištěných skutečností zahájí řízení o odstranění stavby podle § 129 stavebního zákona, přičemž stavebník má možnost požádat o dodatečné povolení stavebních úprav. 4. E-mailem ze dne 6. 11. 2023 se žalobce obrátil na žalovaného 1) s dotazem, jak se „záležitosti ohledně stavby“ vyvíjí. Žalovaný 1) mu dne 7. 11. 2023 odpověděl, že v nejbližším termínu zahájí řízení o odstranění stavby s možností dodatečného povolení stavby. 5. Dne 12. 4. 2024 se žalobce obrátil na žalovaného 2) s podáním nazvaným „výzva k prošetření – výmazu protiprávního vkladu žalobce V “, kterým bylo u rodinného domu č. p. XA vymezeno celkově 16 bytových jednotek. Toto žalobcovo podání žalovaný 2) vyhodnotil jako stížnost podle § 175 odst. 1 správního řádu a přípisem ze dne 13. 5. 2024 vyrozuměl žalobce, že zápis vkladem byl v řízení č. VX proveden na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení. Žalobcova stížnosti přitom nesměřuje proti nevhodnému chování úředních osob, ale spíše proti rozhodnutí, kterým byl vklad povolen. Podle § 18 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), platí, že „[p]roti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, není přípustný žádný opravný prostředek, přezkumné řízení, obnova řízení ani žaloba podle ustanovení občanského soudního řádu o řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem“. Žalovaný 2) tedy vyhodnotil stížnost jako nedůvodnou a poučil žalobce, že pokud se cítí provedeným zápisem do katastru nemovitostí dotčen na svých právech, je třeba, aby se nároku domáhal v občanskoprávním řízení u příslušného soudu. II. Obsah žaloby 6. Žalobce se podáním označeným jako „žaloba na nečinnost odboru výstavby Městského úřadu Rakovník a neoprávněný zápis Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj“ domáhá toho, aby soud rozhodl tak, že (I) „nařizuje Katastrálnímu úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálnímu pracoviště Rakovník výmaz řízení VX“ a (II) „nařizuje odboru výstavby Městského úřadu Rakovník předání této záležitosti / černé stavby odboru stavebnímu úřadu Městského úřadu Louny, kterému zároveň nařizuje, po přiměřené lhůtě na seznámení se s agendou, okamžité zahájení řízení o odstranění stavby dle §129 stavebního zákona na pozemku st.parc.č. XB“. 7. Žalobce namítá zejména to, že po bezpředmětných pokusech o domluvu s vlastníkem pozemku parc. č. st. XB Ing. F. byl nucen obrátit se na krajský úřad s podnětem na přezkum rozhodnutí vydaného ve stavebním řízení, přičemž v té době předpokládal, že stavba Ing. F. je prováděna v souladu se zákonem. I přestože vyšlo najevo, že činnost nejen na pozemku parc. č. st. XB, ale i na jiných pozemcích (a to včetně pozemků žalobce) probíhá bez jakéhokoliv povolení a žalovaný 1) žalobci sdělil, že zahájí řízení o odstranění stavby podle § 129 stavebního zákona, zůstává v dané věci do dnešního dne nečinný. 8. V době, kdy byl žalovaný 1) nečinný, Ing. F. stavbu dokončil a učinil další právní kroky, včetně zápisu celkem 16 bytových jednotek u rodinného domu č. p. XA. Tento zápis proběhl bez toho, aby žalovaný 2) zkontroloval hranice objektu, přičemž nesoulad hranic zanesených v katastru nemovitostí s přílohou prohlášení vlastníka je zjevný i z pohledu laika a je důsledkem nepovolené realizace stavby. Proto se žalobce obrátil na žalovaného 2) s výzvou k výmazu řízení č. VX. Žalovaný 2) totiž nesprávně potvrdil zápisem 16 bytových jednotek v rodinném domě Ing. F., přičemž využil, či dokonce zneužil toho, že žalovaný 1) byl nečinný. 9. Pokud by proběhlo standardní stavební řízení, mohl by v něm žalobce uplatňovat svá práva a dávat podněty a připomínky vůči stavebníkovi. Tím, že Ing. F. takto zásadně navýšil kapacitu bytových jednotek rodinného domu, se mnohonásobně zvýší potřeba parkovacího stání. Žalobce má proto důvodné obavy, že k parkování bude neoprávněně využíván i pozemek v jeho vlastnictví. Stejně tak další potenciální problém spatřuje v neřešených inženýrských sítích, protože při plné obsazenosti bytového domu se jejich kapacita stane nedostatečnou pro vlastníky přilehlých nemovitostí. 10. Závěrem žalobce uvedl, že se „nemůže ubránit dojmu“, že žalovaní nejsou v této věci nezávislými a nestrannými úřady. Podal proto „společnou žalobu“, neboť z povahy věci je zřejmé, že nečinnost a nesprávné úřední postupy žalovaných jsou vzájemně provázány a úzce spolu souvisí. Zároveň se domnívá, že z důvodu zachování nestrannosti je třeba tuto záležitost předat jinému stavebnímu úřadu. Z pohledu žalobce se vhodným jeví stavební úřad města Louny, které již nespadá do Středočeského kraje, ale od dotčených pozemků je vzdáleno zhruba stejně jako město Rakovník. III. Posouzení žaloby 11. Soud se nejprve zabýval podmínkami řízení a shledal, že žaloba není v řízení před správním soudem věcně projednatelná. K prvnímu žalobnímu žádání 12. V prvním žalobním žádání (bodu I petitu) žalobce požaduje, aby soud žalovanému 2) nařídil „výmaz řízení VX“. Touto částí žaloby tedy žalobce brojí proti zápisu práva vkladem do katastru nemovitostí, resp. proti rozhodnutí o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí. 13. Předně soud připomíná, že podle § 2 s. ř. s. ve správním soudnictví platí, že správní soudy poskytují ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob. Dále pak podle § 4 odst. 1 s. ř. s. rozhodují soudy ve správním soudnictví o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. 14. Správní soudy jsou tedy povolány projednávat zejména správní žaloby, které se týkají veřejných subjektivních práv, a to prostřednictvím některého z žalobních typů uvedených v § 4 s. ř. s., který obsahuje taxativní, a tedy uzavřený, výčet všech jednotlivých žalob, popř. návrhů, které spadají do pravomoci správních soudů. 15. Vkladové řízení, jehož výmazu se žalobce domáhá, je řízením, které je ukončeno vydáním rozhodnutí o povolení vkladu (pokud není vklad zamítnut). Přestože je rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu svou povahou rozhodnutím správního orgánu, týká se věcného práva k nemovitosti a je rozhodnutím v soukromoprávní věci (srov. rozsudky NSS ze dne 20. 11. 2020, č. j. 6 As 238/2020-53, bod 11, ze dne 28. 4. 2003, č. j. 6 As 1/2003-36, ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 As 21/2003-47, nebo ze dne 17. 9. 2003, č. j. 5 As 9/200338). Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci vydané v mezích jeho zákonné pravomoci není podle § 68 písm. b) s. ř. s. přípustná. 16. To ostatně vyplývá i z § 249 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), který výslovně zakládá věcnou příslušnost (a tím implicitně i pravomoc) krajských soudů k rozhodování ve věcech vkladu práva k nemovitostem o žalobách podaných podle uvedeného zákona. Lze tedy uzavřít, že rozhodnutí týkající se vkladu práva do katastru nemovitostí nemohou