5 Azs 39/2023 — Nejvyšší správní soud

55 A 12/2025- 15 - text 5 55 A 12/2025 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Peroutkou ve věci žalobkyně: Y. M., narozená X státní příslušnice Ukrajiny bytem X zastoupená advokátem Mgr. et. Mgr. Markem Čechovským, Ph.D. sídlem Opletalova 1417/25, Praha – Nové Město proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha – Holešovice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2025, č. j. OAM-396094-14/DO-2025, MV-116484-13/OAM-2025, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Věc se postupuje Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců k vyřízení žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dočasné ochrany rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 10. 2025, č. j. OAM-396094-14/DO-2025, MV-116484-13/OAM-2025. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), podanou soudu dne 20. 11. 2025, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný podle § 5 odst. 7 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (dále jen „Lex Ukrajina“), ve spojení s § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců (dále jen „zákon o dočasné ochraně“), žalobkyninu žádost o dočasnou ochranu zamítnul, neboť jí dočasnou ochranu poskytnul jiný členský stát, konkrétně Německo. 2. Žalobkyně v žalobě poukázala na to, že žalovaný dlouhodobě nerespektuje judikaturu NSS týkající se prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana. Žalobkyně citovala rozsudek NSS ze dne 11. 9. 2025, č. j. 1 Azs 126/2025-28, a rozsudek ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, č. 4682/2025 Sb. NSS. Podle posledně zmíněného rozsudku měl žalovaný žalobkyni poučit o nemožnosti čerpat práva plynoucí z dočasné ochrany ve více členských státech současně. Též měl žalobkyni vyzvat k tomu, aby v přiměřené lhůtě učinila kroky k ukončení pobytového oprávnění v hostitelském členském státě. To žalovaný neučinil. Žalovaný nadále popírá judikaturu NSS s argumentací, jež u NSS dlouhodobě nemá úspěch. Žalovaný si vyžádal informace o zákonné úpravě dočasné ochrany v Německu. Z nich vyplynulo, že v případě žalobkyniny nepřítomnosti v Německu toto pobytové oprávnění zaniká ze zákona. To, zda žalobkyni mohlo oprávnění k pobytu v Německu zaniknout ze zákona, však žalovaný dále neověřoval. Pouze se omezil na výpis z Temporary Protection Platform, podle kterého má žalobkyně aktivní dočasnou ochranu v Německu. Již v žalobě proti nezákonnému zásahu žalovaného, který žalobkyně spatřovala v tom, že žalovaný vrátil žalobkyni žádost o dočasnou ochranu se sdělením o důvodu nepřijatelnosti, ale žalobkyně tvrdila, že jí dočasná ochrana v Německu zanikla (rozsudkem ze dne 11. 8. 2025, č. j. 10 A 86/2025-27, Městský soud v Praze přikázal žalovanému, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu). 3. Soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady pro věcné projednání žaloby. Dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť žalobkyně nevyčerpala řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem. 4. Pokud jde o řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s., lze žalobou napadat přímo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně jen tehdy, jeli výjimečně správní řízení zvláštním zákonem konstruováno jako jednostupňové. Není-li tomu tak, potom má nevyčerpání dostupných řádných opravných prostředků žalobcem za následek nepřípustnost žaloby. Takovou žalobu soud podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítne, nejedná-li se o situaci, kdy rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu žalobcových práv změněno k opravnému prostředku jiného [srov. § 68 písm. a) in fine s. ř. s.]. 5. V nyní posuzované věci žalovaný napadeným rozhodnutím rozhodl o žalobkynině žádosti o udělení dočasné ochrany podle Lex Ukrajina, a to tak, že její žádost zamítl a dočasnou ochranu jí neudělil. Přímo v napadeném rozhodnutí byla žalobkyně poučena o možnosti podat správní žalobu. 6. Podle § 4 odst. 1 Lex Ukrajina na řízení o udělení dočasné ochrany se obdobně použijí ustanovení zákona o pobytu cizinců na území České republiky o udělování víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území České republiky. 7. Ustanovení § 4 odst. 2 Lex Ukrajina obsahuje výčet ustanovení zákona o dočasné ochraně a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, která se ve věci dočasné ochrany podle Lex Ukrajina nepoužijí. 8. Podle § 4 odst. 3 Lex Ukrajina, nestanoví-li tento zákon jinak, použije se na udělování dočasné ochrany podle tohoto zákona zákon o dočasné ochraně cizinců. Ve věcech, které zákon o dočasné ochraně cizinců neupravuje, se použije zákon o pobytu cizinců. 9. Podle § 5 odst. 7 Lex Ukrajina se ve věci neudělení nebo odnětí dočasné ochrany použije zákon o dočasné ochraně cizinců. 10. Podle § 56 odst. 5 zákona o pobytu cizinců ministerstvo vnitra písemně informuje cizince o důvodech neudělení dlouhodobého víza a o jeho oprávnění požádat ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení informace o neudělení dlouhodobého víza o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza (§ 180e). 11. Podle § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců se ustanovení částí druhé a třetí zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nevztahují mimo jiné na řízení podle § 33 a § 180e zákona o pobytu cizinců. 12. V rozsudku ze dne 18. 8. 2023, č. j. 5 Azs 39/2023-24, č. 4515/2023 Sb. NSS, se NSS zabýval případem cizince, jehož žádost o dočasnou ochranu žalovaný zamítnul podle § 4 odst. 1 Lex Ukrajina ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, neboť žalovaný zjistil jinou závažnou překážku pobytu cizince na území. Ve zmíněním rozsudku NSS vysvětlil, že § 4 odst. 3 a § 5 odst. 7 Lex Ukrajina určují pouze hmotněprávní režim rozhodování o dočasné ochraně v režimu Lex Ukrajina. Procesní postup v řízeních o udělení dočasné ochrany v režimu Lex Ukrajina je totiž výslovně upraven v § 4 odst. 1 tohoto zákona, podle něhož na řízení o udělení dočasné ochrany se obdobně použijí ustanovení zákona o pobytu cizinců upravující udělování dlouhodobého víza, s výjimkou těch, jež jsou vypočtena v § 4 odst. 2 Lex Ukrajina (body 28 a 33). Podle NSS měl cizinec využít žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza jakožto řádného opravného prostředku, jehož neúspěšné vyčerpání je předpokladem následného podání žaloby podle § 65 s. ř. s. Teprve rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza, k němuž je příslušná Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, je rozhodnutím „žalovatelným“. 13. Na tento rozsudek NSS navázal v rozsudku ze dne 20. 11. 2025, č. j. 22 Azs 248/2025-17. V něm NSS řešil případ cizince, jehož žádost o dočasnou ochranu žalovaný zamítnul podle § 5 odst. 7 Lex Ukrajina ve spojení s § 10 odst. 1 písm. a) zákona o dočasné ochraně, neboť cizinci poskytnul dočasnou ochranu jiný členský stát Evropské unie (jednalo se tak o situaci obdobnou nyní projednávané věci). Ani v případě, kdy žalovaný žádost o dočasnou ochranu po hmotněprávní stránce zamítl nikoli z důvodu uvedeného v zákoně o pobytu cizinců, ale z důvodu stanoveného v zákoně o dočasné ochraně, NSS neshledal důvod se nějak odchýlit od rozsudku č. j. 5 Azs 39/2023-24. V obou případech jde totiž o jednotnou procesní stránku rozhodování o udělení dočasné ochrany, jež spadá pod § 4 odst. 1 Lex Ukrajina. Požadavek § 4 odst. 1 Lex Ukrajina, aby se na řízení o udělení dočasné ochrany obdobně použil rovněž zákon o pobytu cizinců, je formulován obecně. Pro účely obdobného užití zákona o pobytu cizinců „v řízení o udělení dočasné ochrany“ tedy zákon nijak nerozlišuje, zda je žádost o dočasnou ochranu v režimu Lex Ukrajina ve výsledku poskytnuta, anebo zamítnuta a z jakých důvodů (zda podle zákona o dočasné ochraně nebo zákona o pobytu cizinců). Takové rozlišování by podle názoru NSS bylo neúčelné a narušovalo by jednotný režim ochrany žadatelů o dočasnou ochranu. V obou případech jde totiž o shodný režim dočasné ochrany, založený na unijní úrovni prováděcím rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, na úrovni vnitrostátní poté úpravou obsaženou právě v Lex Ukrajina (body 26 a 27). 14. S ohledem na výše uvedené dospěl soud v souladu s § 68 písm. a) s. ř. s. k závěru, že žaloba je nepřípustná, neboť žalobkyně nevyčerpala řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem. Na uvedeném nic nemění, že žalovaný žalobkyni poučil o možnosti přímo podat žalobu ke správnímu soudu. Pokud tak žalovaný učinil, pochybil. 15. V souladu s § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. proto soud žalobu odmítnul. 16. Zároveň soud shledal, že jsou dány podmínky pro postup podle § 46 odst. 5 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení