55 Az 11/2025 – Krajský soud v Praze

55 Az 11/2025- 17 - text 6 55 Az 11/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Peroutkou ve věci žalobkyně: T. N. K., narozená dne X státní příslušnice Vietnamské socialistické republiky t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha – Holešovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2025, č. j. OAM-764/BE-BE01-HA06-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozhodnutí žalovaného 1. Žalobkyně, státní příslušnice Vietnamu, byla dne 7. 7. 2025 na území České republiky zajištěna s tím, že v Schengenském informačním systému byla vedena jako státní příslušník třetí země, na kterého se vztahuje rozhodnutí o navrácení. Na území České republiky pobývala neoprávněně. Dne 9. 7. 2025 požádala o mezinárodní ochranu. K žádosti uvedl, že nezastává žádné politické přesvědčení a je bez náboženského vyznání. Je vdaná, její manžel i jejich dvě děti jsou ve Vietnamu. Děti bydlí s jejím otcem (jejich dědečkem). V září 2024 odletěla do Maďarska s pracovním vízem a dne 6. 7. 2025 cestovala přes Prahu, aby mohla pokračovat do Polska, kde měla v úmyslu pracovat. Na cestě do Polska jí ale chytili. Žádost o mezinárodní ochranu podala z toho důvodu, aby v České republice mohla vydělat nějaké peníze na zaplacení dluhu, který má ve Vietnamu. 2. Během osobního pohovoru dne 13. 8. 2025 žalobkyně vypověděla, že z vlasti vycestovala, aby mohla v zahraničí pracovat. S vycestováním neměla problémy a do Maďarska letěla přes Čínu. Žádné pobytové oprávnění se ale získat nepokusila. O mezinárodní ochranu v České republice požádala, neboť jí chytili a neměla žádnou jinou možnost. Do Vietnamu se nevrátí, jelikož teprve přijela a nic zde neviděla. Potřebuje si vydělat peníze na dluh ve Vietnamu. Při návratu se obává toho, že by tam neměla, co dělat. Má dluh ve výši přibližně 500 000 Kč. Peníze dluží známým a příbuzným. Od banky si peníze půjčit nemohla, protože neměla, co dát do zástavy. Žalobkyniny věřitelé jí připomněli, že jim má zaplatit, a žalobkyně jim sdělila, že v zahraničí si na zaplacení dluhu vydělá peníze. Dluh ale ještě ani není splatný. Na úhradu dluhu by si ve Vietnamu nevydělala. Její manžel jí nepomůže, protože peníze prohrává v kartách. Ani její sourozenci jí se splacením dluhu nepomohou. Mají dost vlastních problémů. Nikdy však neměla problémy se státními orgány či bezpečnostními složkami. Přeje si, aby v České republice mohla zůstat a pracovat. 3. Součástí správního spisu je Informace OAMP ze dne 23. 5. 2025. Vietnam. Bezpečnostní a politická situace v zemi. Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv a Informace MZV ČR ze dne 1. 2. 2024, č. j. 100572-6/2024-MZV/LPTP, Půjčky, úvěry a lichva. 4. Rozhodnutím ze dne 23. 9. 2025, č. j. OAM-764/BE-BE01-HA06-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný zamítl žalobkyninu žádost jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), neboť žalobkyně svou žádost o mezinárodní ochranu založila pouze na ekonomických důvodech. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul žalobkyniny odpovědi uvedené při poskytnutí informací k žádosti a během osobního pohovoru. Podle žalovaného z žalobcových odpovědí jasně vyplynulo, že odešla ze země původu pouze z ekonomických důvodů. Sama uvedla jen to, že v České republice chce setrvat, pracovat a splácet dluhy, které má ve vlasti. Žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že by mohla být v zemi původu vystavena pronásledování z azylově relevantních důvodů nebo že jí tam hrozí vážná újma ve smyslu § 14a zákona o azylu. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. Žalobkyně v žalobě bez bližšího vysvětlení konstatovala, že žalovaný porušil · § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (nepostupoval v souladu se zákony a ostatními právními předpisy); · § 3 správního řádu [nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem (§ 2 odst. 4 správního řádu)]; · § 50 odst. 2, 3 a 4 správního řádu (neopatřil dostatek podkladů pro vydání rozhodnutí a nevyšel tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci, podklady hodnotil tendenčně); · § 68 odst. 3 správního řádu (odůvodnění napadeného rozhodnutí je nedostatečné); a · § 14a zákona o azylu, jelikož žalobkyně splňuje podmínky pro přiznání doplňkové ochrany (v zemi původu jí hrozí nebezpečí vážné újmy). 6. Žalobkyně následně dodala, že se obává návratu do Vietnamu, protože se jí nepodařilo splatit dluh. Obává se, že soukromé osoby budou dluh vymáhat násilím. Jednání věřitelů by mohlo být považováno za nelidské či ponižující zacházení. Státní orgány odmítají dlužníky proti takovým osobám bránit. Součástí správního spisu vůbec není informace o poskytování půjček soukromými osobami a jejich následné vymáhání násilnými metodami. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť se násilím věřitelů vůbec nezabývá. 7. Žalovaný měl ve vyjádření k žalobě za to, že žalobkyně během správního řízení neprezentovala jakékoliv skutečnosti svědčící o tom, že by jí v zemi původu hrozilo nebezpečí pronásledování nebo vážné újmy. Žalovaný zohlednil všechny skutečnosti, které během správního řízení vyšly najevo a své rozhodnutí řádně odůvodnil. Pokud má žalobkyně dluhy a obává se pronásledování, pak se jedná o hrozbu ze strany soukromých osob. Za takové situace má možnost obrátit se s žádostí o pomoc na příslušné vietnamské instituce. III. Posouzení žaloby soudem 8. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. O žalobě soud rozhodl bez jednání, jelikož žalovaný sdělil, že s tímto postupem souhlasí, a žalobkyně na výzvu soudu nesdělila, že by s takovým postupem nesouhlasila, a proto se její souhlas předpokládá (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Dokazování soud neprováděl. Všechny rozhodné skutečnosti pro rozhodnutí zjistil ze správního spisu, jímž se dokazování neprovádí. 9. Soud neshledal, že by po vydání napadeného rozhodnutí nastaly nové důležité skutečnosti, které by se vztahovaly k možnému pronásledování nebo hrozbě vážné újmy a jež by byl soud povinen zohlednit nad rámec uplatněných žalobních bodů (§ 32 odst. 9 věta první zákona o azylu). Proto žalobu posoudil v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích uplatněných žalobních bodů. 10. Úvodem soud předesílá, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu musí obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné [§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Míra precizace žalobních bodů přitom předurčuje, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane (srov. § 75 odst. 2 větu první s. ř. s.). Čím je žalobní bod obecnější, tím obecněji k němu správní soud přistoupí a posoudí ho. Není namístě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. 11. Žalobkyně obecně namítala, že žalovaný porušil ustanovení zákonů vyjmenovaná v bodě 5 tohoto rozsudku, k čemuž znění těchto ustanovení bez konkrétní souvislosti s nyní projednávanou věc zrekapitulovala. Tato obecná tvrzení však nelze považovat za žalobní body ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Podle ustálené judikatury je žalobním bodem konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizované) skutkové tvrzení doprovázené konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. „Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých ,obvyklých‘ nezákonností, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Žalobce je povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl žalovaný vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami“ (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58). Těmto požadavkům ovšem tyto žalobkyniny námitky nedostály, neboť jde o pouhé parafráze ustanovení zákona, která měla být porušena. Žalobkyně neuvedla žádné konkrétní skutečnosti či právní argumentaci, o něž své tvrzení o nezákonnosti napadeného rozhodnutí opírá. Soud se proto těmito námitkami nezabýval a napadené rozhodnutí přezkoumal pouze v rozsahu řádných žalobních bodů. 12. Podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu se žádost o udělení me