56 A 22/2024 – Krajský soud v Praze

56 A 22/2024- 26 - text 10 56 A 22/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Miroslavem Makajevem ve věci žalobce: L. N. T. bytem X zastoupen JUDr. Bc. Marcelou Lafek, advokátkou sídlem Národní 416/37, 110 00 Praha proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 11. 2024, č. j. MV-152377-4/SO-2024, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 15. 11. 2024, č. j. MV-152377-4/SO-2024, a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 20. 9. 2024, č. j. OAM-37656-15/ZM-2024, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 9 800 Kč, a to k rukám jeho zástupkyně JUDr. Bc. Marcely Lafek, advokátky. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Ministerstvo vnitra (dále jen „ministerstvo“) zamítlo žalobcovu žádost o vydání zaměstnanecké karty, neboť mělo jeho pobyt za rozporný se zájmy České republiky (dále jen „ČR“). Žalobce do ČR přicestoval na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, avšak během studia si požádal o zaměstnaneckou kartu. Dle správních orgánů tím obcházel kvóty na pracovní migraci z Vietnamu. Vycházeje z aktuální judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), nedal soud v této věci správním orgánům za pravdu. Skutková zjištění plynoucí ze správního spisu 2. Žalobce pobýval na území ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia s platností od 16. 8. 2023 do 30. 6. 2024. V tomto období se účastnil jazykové a odborné přípravy ke studiu akreditovaného studijního programu „Průmyslový design“, organizovaným Vysokou školou Báňskou – Technickou univerzitou Ostrava (dále jen „VŠB-TUO“). Ministerstvo ze sdělení VŠB-TUO ze dne 29. 7. 2024 ověřilo, že výuka přípravného kurzu probíhala každý pracovní den vždy 4 vyučovací hodiny denně. Žalobce se jí však účastnil velmi nepravidelně. V prvních 5 týdnech to bylo průměrně 2x týdně, následujících 5 týdnů se dostavil celkem 2x, od ledna do dubna 2024 se výuky účastnil průměrně 1x týdně. V květnu se účastnil pravidelněji, od června 2024 opět pouze 1x za 2 týdny. Průběžné texty plnil adekvátně k docházce velmi laxně. Přihlášku pro další vysokoškolské studium na Fakultě strojní VŠB-TUO žalobce nepodal. Dne 26. 6. 2024 žalobce podal žádost o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní – jiné vzdělávací aktivity, které nejsou studiem ve smyslu § 64 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Řízení o této žádosti bylo vedeno pod sp. zn. OAM- 20321/DP-2024 a pobytové oprávnění za účelem účasti na kurzu českého a anglického jazyka na LINGUA SANDY s.r.o. bylo žalobci vydáno s platností od 22. 8. 2024 do 17. 7. 2025. 3. Dne 17. 6. 2024 žalobce požádal o zaměstnaneckou kartu. Pracovat hodlal jako dělník ve výrobě u zaměstnavatele Vodňanská drůbež, a.s. 4. Ministerstvo rozhodnutím ze dne 20. 9. 2024, č. j. OAM-37656-15/ZM-2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žádost zamítlo a zaměstnaneckou kartu žalobci nevydalo, neboť jeho pobyt na území není v zájmu ČR podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. 5. Odvolání (obsahující obdobnou argumentaci jako žaloba) žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila (dále jen „napadené rozhodnutí“). Se závěry ministerstva se plně ztotožnila. V odůvodnění uvedla, že žalobce po roce od příjezdu na území požádal o vydání zaměstnanecké karty na pracovní pozici dělníka ve výrobě, pro které zaměstnavatel v EVPM vyžaduje jako minimální vzdělání základní + praktickou školu. V tomto případě se jedná o pracovní pozici vyžadující nízkou kvalifikaci, pro kterou by mu zaměstnanecká karta při podání žádosti na zastupitelském úřadu v Hanoji nebyla vydána, respektive by o ni nemohl požádat. Omezením objemu podávaných žádostí u zastupitelského úřadu České republiky v Hanoji pouze na 200 žádostí o vydání zaměstnanecké karty ve vládním Programu klíčový a vědecký personál dala Vláda České republiky najevo, že má zájem na tom, aby z Vietnamu přicházeli na území České republiky za účelem zaměstnání pouze ti cizinci, kteří mají pracovat na klíčových pozicích nebo minimálně na pracovních pozicích vyžadujících vysokou kvalifikaci. Je zde zcela jasně definován zájem České republiky na příchodu nových zaměstnanců z Vietnamské socialistické republiky pouze ve specifických profesích a omezeném počtu. V zájmu České republiky není, aby na její území přicházeli občané Vietnamské socialistické republiky za účelem výkonu nekvalifikované či nízkokvalifikované práce a mimo vládní programy. 6. Žalobce vstoupil na území na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, tedy za účelem zvýšení úrovně svého vzdělání. Zamýšlený účel svého pobytu dosud nenaplnil (neukončil vysokoškolské studium). Po roce od příjezdu na území České republiky podal žádost o vydání zaměstnanecké karty na nekvalifikovanou pracovní pozici. Lze konstatovat, že jeho další pobyt na území na základě zaměstnanecké karty není v zájmu České republiky, neboť by tím došlo k popření smyslu a účelu omezení pracovní migrace pro občany Vietnamské socialistické republiky. 7. Žalovaná rovněž uvedla, že nepřisvědčuje námitce žalobce, že není možné s odkazem na nařízení vlády č. 220/2019 Sb. dovozovat, že jeho pobyt na území není v zájmu České republiky, a aplikovat na tomto základě § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. Pokud nemá Česká republika zájem na přijímání cizinců z Vietnamské socialistické republiky za účelem výkonu nekvalifikované či nízkokvalifikované práce, tím spíše tento nezájem trvá i v případě, že je o vydání zaměstnanecké karty žádáno cizincem, který byl na území České republiky přijat za účelem studia, a tento účel nenaplnil, po roce pobytu na území České republiky neúspěšně požádal o prodloužení doby platnosti dlouhodobého pobytu za účelem studia a o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem absolvování studijních aktivit, které nejsou studiem dle § 64 zákona o pobytu cizinců (účel jiné/ostatní), přičemž řízení není dosud pravomocně skončeno. Tímto způsobem by totiž bylo možné snadno obcházet omezení stanovená výše uvedeným nařízením vlády a popírat suverénní právo České republiky určit si, které cizince a za jakých podmínek na území České republiky přijme. Pobytové oprávnění za účelem studia, popřípadě absolvování studijních aktivit, které nejsou studiem, totiž není vydáváno cizinci proto, aby na území České republiky teprve zvažoval, zda bude skutečně studovat či se zabývat jinou činností, ale proto, aby studiem vzdělání v příslušném oboru získal, popř. aby úspěšně absolvoval vzdělávací aktivity a ty následně uplatnil v původně zamýšleném účelu pobytu. V daném případě bylo zjištěno, že žalobce si své povinnosti studenta plnil velmi laxně v kontextu se svou docházkou do výuky. Přihlášku k dalšímu studiu si nepodal. O prodloužení dlouhodobého pobytu za účelem studia sice požádal, ale řízení o něm dosud nebylo ukončeno. Žalobce dosud úspěšně neukončil vysokoškolské studium a ani dosud úspěšně neabsolvoval studijní aktivity. Nicméně, žádost o vydání zaměstnanecké karty nebyla zamítnuta podle § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, ale byla hodnocena zejména pobytová historie žalobce (dosažení zamýšleného účelu pobytu) a předmět jeho žádosti v kontextu s právními předpisy, které vyústilo ve vydání napadeného rozhodnutí. 8. Na základě žádosti žalobce podané na zastupitelském úřadu v Hanoji mu bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za konkrétním účelem, tj. za účelem studia. Nic mu nebrání zamýšlený účel pobytu naplnit. Jsou-li však stanoveny kvóty pro ekonomickou migraci pro určitou zemi, pak nelze ignorovat úmysl státu omezit příliv nekvalifikovaných pracovníků, v daném případě z Vietnamské socialistické republiky, a akceptovat postup žalobce, a zjevně i dalších osob, které jednaly stejně a poté, co nenaplnily zamýšlený účel pobytu, podaly žádost o změnu účelu pobytu pro výkon zaměstnání vyžadující nízkou kvalifikaci. Je zřejmé, že žalobce dosud nenaplnil cíl zvýšit studiem svou kvalifikaci (vysokoškolské studium) a tu následně uplatnit, ať již v zemi původu nebo v České republice. V případě pobytů za účelem studia nemá stát možnost omezit počet vstupů za tímto účelem stanovením kvót, nelze však připustit, aby se využití této skutečnosti stalo efektivním nástrojem eliminace kvót stanovených pro pracovní migraci Obsah podání účastníků 9. Žalobou podanou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. 10. Nejprve vysvětluje, že na území ČR plánuje zůstat trvale, a proto v budoucnu požádá o povolení k trvalému pobytu. K jeho získání by ale při pobytu n