58 Ad 2/2025 – Krajský soud v Praze

58 Ad 2/2025- 35 - text 6 58 Ad 2/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Lenkou Bursíkovou ve věci žalobce: E. V. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 11. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 12. 9. 2024, č. j. X, žalovaná zamítla žalobcovu žádost o invalidní důchod. Podle posudku Institutu pro posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 9. 9. 2024 totiž činila míra poklesu žalobcovy pracovní schopnosti 30 %. 2. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal námitky, které žalovaná zamítla v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. 3. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.), domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Obsah žaloby a vyjádření žalované 4. Žalobce namítá, že posudková lékařka měla hodnotit závažnost dalších zdravotních postižení a postupovat podle § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Posudek vyhotovený v námitkovém řízení nereaguje na námitku, že žalobce má dnu a trpí následky boreliózy. Tyto otázky byly klíčové pro případné navýšení míry poklesu pracovní schopnosti podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. 5. Žalovaná ve vyjádření rekapituluje průběh dávkového řízení a rozhodnou právní úpravu. Napadené rozhodnutí je dostatečně odůvodněno stejně jako posudek, z nějž žalovaná vycházela. Protože žalobce nesouhlasí s posouzením svého zdravotního stavu, navrhuje žalovaná, aby tuto otázku posoudila posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) na základě § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. 6. V průběhu jednání dne 27. 5. 2025, které soud nařídil za účelem provedení důkazu posudkem posudkové komise MPSV ze dne 7. 4. 2025 (jehož obsah soud podrobněji rekapituluje níže), účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích. Další dokazování soud neprováděl. Skutečnosti vyplývající ze správního spisu 7. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobce dne 28. 5. 2024 požádal o invalidní důchod. Podle posudku lékařky IPZS ze dne 9. 9. 2024 jde u žalobce o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je oboustranná percepční nedoslýchavost, tedy zdravotní postižení podle kapitoly VIII, oddílu A, položky 5a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které tato vyhláška stanoví míru poklesu pracovní schopnosti 25 %. Tu posudková lékařka navýšila podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity o dalších pět procentních bodů. Uzavřela tedy, že míra poklesu žalobcovy pracovní schopnosti činí 30 % a není invalidní. 8. Rozhodnutím označeným v bodu 1 tohoto rozsudku proto žalovaná žalobcovu žádost zamítla. 9. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce námitky, v nichž vyjádřil nesouhlas s posouzením svého zdravotního stavu. Poukázal na výsledky audiogramu a uvedl, že od narození trpí percepční nedoslýchavostí. V roce 2018 mu byl pro recidivující plicní embolii přiznán invalidní důchod, ale po zlepšení stavu mu byl v roce 2019 odejmut. Nadále však má problémy s dýcháním, s krční páteří, trápí ho migrény, trpí onemocněním jater. Ke kompenzaci sluchu používá sluchadla, s nimiž se celkem dobře dorozumí, ale musí kolem něj být ticho. Pro své postižení je prakticky nezaměstnatelný. 10. Posudková lékařka IPZS zpracovala v rámci námitkového řízení v nepřítomnosti žalobce posudek ze dne 15. 11. 2024. V něm dospěla k závěru, že žalobce není invalidní, neboť míra poklesu jeho pracovní schopnosti činí 30 %. Plně se ztotožnila s prvostupňovým posouzením žalobcova zdravotního stavu jak z hlediska stanovení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, tak jeho podřazení pod příslušnou položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a navýšení vyhláškou stanovené míry poklesu pracovní schopnosti. 11. Na základě tohoto posudku žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla žalobcovy námitky a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění odcitovala posudkové závěry s tím, že celkový zjištěný pokles pracovní schopnosti o 30 % neodpovídá ani invaliditě prvního stupně. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 26. 11. 2024. Posouzení žaloby 12. Soud ověřil, že žalobu podala včas osoba k tomu oprávněná. Žaloba má všechny zákonem požadované formální náležitosti. Soud ji proto věcně projednal. Při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). 13. Soud provedl důkaz posudkem posudkové komise MPSV v Praze ze dne 7. 4. 2025, který si za účelem posouzení žaloby vyžádal. Členem posudkové komise byla i neuroložka, která žalobce při jednání komise též vyšetřila. Posudková komise dospěla na základě doložené dokumentace a vyšetření žalobce při jednání k závěru, že u žalobce jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je percepční nedoslýchavost obou uší, s dobrými komunikačními schopnostmi s oboustrannou korekcí, tedy zdravotní postižení podle kapitoly VIII, oddílu A, položky 5a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 25 %. Posudková komise volila mezi položkou 6 a 5a a přiklonila se maximalisticky k položce s vyšším poklesem pracovní schopnosti. Posudková komise neshledala posudkově medicínské důvody pro navýšení stanovené míry poklesu podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity, neboť ostatní onemocnění žalobce neomezují nad rámec poklesu pracovní schopnosti. 14. Posudková komise uvedla, že u žalobce jde o oboustrannou percepční nedoslýchavost, vpravo středního stupně, vlevo těžkého stupně, celkovou těžkého stupně. Nedoslýchavost byla dlouhodobě korigována sluchadly. I při jednání posudkové komise byla zjištěna dobře zachovaná schopnost komunikace. Žalobce se sluchadly slyšel bez odezírání, na otázky odpovídal správně, mluva byla dobře zachovaná. U žalobce se objevovaly migrační potíže pohybového aparátu (páteře, kloubů), které jsou dávány do souvislosti s prodělanou boreliózou v letech 2018-2019, s podezřením na neuroboreliózu. Stěhovavé bolesti jsou subjektivním projevem, který nebylo možno při posouzení zohlednit. Žalobcova páteř je omezena, ale ne těžce. Nebyly prokázány známky silnějšího kořenového dráždění, ochrnutí končetin či těžší svalové atrofie. Objektivní vyšetření při jednání komise prokázalo na horních končetinách hybnost bez omezení, dobře zachovanou jemnou motoriku, přesnou taxi, neporušenou taktilní citlivost. Flexe v kyčelních kloubech byla plná, abdukce zkrácena o polovinu, hybnost kolenních kloubů byla volná. Při vyšetření páteře bylo popsáno držení levého ramene výše, zvýrazněná hrudní kyfóza a citlivější paravertebrální kontraktury na přechodu hrudně-bederním. Úklony páteře byly bez výraznějšího omezení, předklon byl možný 20 cm k podložce, chůze byla bez patologického nálezu. 15. Relevantní právní úpravu posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod obsahuje § 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně. A konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. 16. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod závisí především na odborném lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje MPSV, pokud se napadené rozhodnutí zakládá na posudku žalované; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle běžných zásad dokazování v soudním řízení správním (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). S ohledem na jeho mimořádný význam bývá tento posudek rozhodujícím důkazem, pokud z hlediska své úplnosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, které by správnost posudku mohly zpochybňovat (srov. např. rozsudky NSS ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003-54, č. 511/2005 Sb. NSS, či ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013-20). 17. Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku