58 Ad 27/2024 – Krajský soud v Praze

58 Ad 27/2024- 55 - text 8 58 Ad 27/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobkyně: K. V., narozená X bytem X zastoupena advokátem JUDr. Radimem Hanákem, Ph.D. sídlem Pujmanové 882/25, 140 00 Praha 4 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 8. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 4. 10. 2024 do datové schránky soudu domáhá zrušení rozhodnutí žalované označeného shora (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla její námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 23. 2. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod, neboť žalobkyně získala v rozhodném období od 12. 6. 2013 do 11. 6. 2023 pouze 3 roky a 61 dnů pojištění. 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že její pracovní schopnost poklesla o 40 % z důvodu onemocnění „částečně kompenzované epilepsie“. Toto zdravotní postižení odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole VI, položce 4b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely posuzování invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). O vzniku invalidity žalobkyně bylo rozhodnuto k 4. 5. 2023 (dnem neurologického vyšetření, kdy došlo k objektivizaci tíže funkčního postižení ošetřujícím lékařem a dnem, kdy lze stav považovat na zavedené terapii za stabilizovaný), proto bylo nutné u žalobkyně posuzovat potřebnou dobu pojištění před vznikem invalidity dle § 40 odst. 1 písm. f) zákona o důchodovém pojištění. Dle tohoto ustanovení musí osoba pro nabytí práva na výplatu invalidního důchodu získat potřebnou dobu pojištění v délce pěti let z posledních deseti let před vznikem invalidity. U žalobkyně je však z tohoto časového rámce naplněna doba pojištění tří let a sto dnů. Žalobkyni tak nevznikl nárok na invalidní důchod, přestože došlo k poklesu pracovní schopnosti. 3. Žalobkyně rozporuje zejména určení data vzniku invalidity. Nezákonné určení vzniku invalidity má pro žalobkyni za následek nepřiznání nároku na invalidní důchod. Vznik invalidity je dán poklesem pracovní schopnosti přesahující 35 %, vznik invalidity ale nijak definován není. Vznik invalidity je jako rozhodná skutečnost pouze konstatován. Žalobkyně se dovolávala interního předpisu České správy sociálního zabezpečení a uvedla, že judikatura Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) již v minulosti konstatovala, že jsou pro správní orgány závazné a definují správní praxi ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Jejich nedodržení ústí v nezákonnost výsledného rozhodnutí nebo jiného postupu. Z metodického pokynu vyplývá, že závěr o datu vzniku invalidity je zcela stěžejním údajem, který je součástí přezkumu zdravotního stavu žadatele o invalidní důchod. Vznik invalidity tak musí být stanoven zcela přezkoumatelným způsobem. Avšak závěry žalované ohledně určení data invalidity jsou nejen neúplné a nepřesvědčivé, ale i nepřezkoumatelné a v rozporu s interním pokynem, ale i samotnou logikou. 4. Pokud žalovaná konstatuje den vzniku invalidity dle toho, kdy došlo tzv. k objektivizaci funkčního postižení, je potřeba tento pojem vysvětlit pro běžného adresáta. Dle žalované je jím situace, kdy její zdravotní postižení dospělo do stavu, který je hodnocen jako relevantní dle klasifikace provedené v rámci vyhlášky a ohodnocenou mírou poklesu zdravotní způsobilosti o 40 %. Takový postup ale dle žalobkyně postrádá logiku, jelikož tím ignoruje veškeré zdravotní komplikace, které se vyskytly v rámci jiných, byť souvisejících zdravotních komplikací. Není pochyb, že tyto předchozí zdravotní komplikace, které navíc vykazují přímou kontinuitu se současným zdravotním postižením žalobkyně, nemohou být v rámci posouzení otázky invalidity opomenuty. Žalovaná svým rozhodnutím fakticky konstatovala, že ke zdravotním komplikacím žalobkyně nebude nijak přihlížet, což je nepřezkoumatelný přístup a zároveň jde o přístup nespravedlivý ve vztahu ke stanovení data vzniku invalidity. Z podkladů, které žalobkyně založila do správního spisu, vyplývá, že má negativní zdravotní stav dlouhodobě, v podstatě celý život. I žalovaná konstatovala, že již k roku 1996 se datuje první pozitivní nález psychiatrického spektra. 5. Žalobkyně namítá, že posudek o invaliditě ani napadené rozhodnutí nezohledňuje anamnézu žalobkyně. Den, kdy je zdravotní stav žalobkyně stabilizovaný, sice může být označen za den, kdy léčba docílila určitého úspěchu, naprosto však absentuje jakákoli logika, proč by takový den měl být označen za den vzniku invalidity. Naopak z logiky věci vyplývá, pokud určitý den nastala stabilizace zdravotního stavu, pak před tímto datem je zdravotní stav posuzované osoby zhoršený. Pokud je přitom tento zdravotní stav posuzované osoby horší než po stabilizaci, pak tím spíše nelze toto časové období nezohlednit jako období, v němž trvá pokles pracovní schopnosti. 6. Žalobkyně uvádí, že její negativní zdravotní stav trvá již od dětství, tedy započal dříve, než dosáhla věku 20 let, a tedy dle znění § 40 zákona o důchodovém pojištění by potřebné doby pojištění dozajista dosáhla. 7. V případě, že by se posudková komise s tezí, že invalidita žalobkyně vznikla již v dětství, a jedná se tak o invaliditu z mládí, neztotožnila, pak je žalobkyně přesvědčena o tom, že je nutno zhodnotit, že nejpozději její invalidita vznikla k září 2015, a to na základě zprávy z 16. 9. 2015, která potvrzuje aktuální zdravotní stav tedy pseudoabsenční záchvaty. Žalobkyně odkazuje i na dokumentaci z let 1995 až 1997, ze které lze seznat, že v důsledku psychiatrických problémů měla problémy se samotnou existencí a sociální adaptací, pro tyto potíže nebyla schopna řádně vystudovat byť jen základní školu, a následně nebyla schopna řádně pracovat. V kontextu těchto skutečností je pro žalobkyni neakceptovatelné, aby jako datum vzniku invalidity bylo bráno datum jednoho izolovaného vyšetření v květnu 2023. 8. Žalobkyně považuje za nesprávnou i vlastní hodnotu poklesu pracovní schopnosti, avšak z důvodu nedosažení potřebné doby pojištění nepovažuje za hospodárné proti této otázce brojit již nyní v žalobě. 9. Žalovaná s ohledem na námitky žalobkyně navrhla provést důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „organizační zákon“). 10. K jednání, jež byl soud povinen nařídit, neboť ve věci prováděl nad rámec správního spisu dokazování posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci (dále jen „MPSV“) v Praze, se účastníci po řádném předvolání nedostavili. Žalovaná se řádně omluvila, odročení nežádala. Žalobkyně v žalobě avizovala doplnění zdravotnické dokumentace na flash disku, avšak tento flashdisk ani po výzvě soudu (č. l. 25 soudního spisu) nedoložila. Nad rámec správního spisu tak soud neměl k dispozici od žalobkyně žádné lékařské zprávy, kterými by bylo možné provést dokazování. 11. Soud neprováděl žalobkyní v žalobě navrhovaný důkaz metodickým pokynem žalované, neboť to bylo pro posouzení věci nadbytečné – pro absenci lékařských zpráv neměl soud k dispozici podklady, na jejichž základě by bylo možné zpochybnit datum vzniku invalidity. 12. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně podala dne 27. 6. 2025 žádost o invalidní důchod. 13. V posudku o invaliditě ze dne 11. 1. 2024, č. j. LPS/2023/2983-PYKL_CSSZ, vypracovaném posudkovým lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu (dále „IPZS“) dospěl posudkový lékař k závěru, rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 4c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 40 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky dále neměnila. Datum vzniku invalidity určil k 12. 6. 2023. 14. Žalovaná prvostupňovým rozhodnutím ze dne 23. 2. 2024 zamítla žádost žalobkyně s tím, že podle § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění nesplňuje podmínky pro nárok na invalidní důchod, protože splnila dobu pojištění pouze v délce 3 roky a 61 dní, ačkoli potřebuje vykazovat dobu pojištění nejméně 5 let. 15. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně námitky, ve kterých rozporovala stanovení data invalidity (dne 12. 6. 20