6 As 96/2022 — Nejvyšší správní soud

37 A 58/2025- 45 - text 9 37 A 58/2025 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Kryštofa Horna, soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové a soudce Jana Peroutky ve věci žalobkyně: S T A Z co., s.r.o., IČO: 61680907 sídlem Pražská 108/10, Beroun zastoupena advokátem Mgr. Tomášem Šmucrem sídlem Míru 231, Rokycany proti žalovanému: Městský úřad Hostivice sídlem Husovo nám. 13, Hostivice zastoupen advokátem Mgr. Janem Fikarem sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, který bude žalobkyni vyplacen do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalovaný v minulosti svým rozhodnutím ze dne 10. 6. 2001, č. j. SÚ0496/01-Ga (dále jen „rozhodnutí o odstranění deponie“) nařídil žalobkyni odstranit deponii inertního materiálu na tehdejším pozemku PK 365 v k. ú. Hostivice s tím, že odstranění deponie musí být dokončeno do 31. 12. 2010. Žalovaný v tomto rozhodnutí deponii označil za nepovolenou stavbu/terénní úpravu. Rozhodnutí o odstranění deponie nabylo právní moci dne 16. 7. 2001. Žalobkyně v uvedené lhůtě deponii neodstranila a ta na místě stojí do dnešního dne. Podle současného označení pozemků platí, že se deponie nachází na pozemcích parc. č. 1218/5, 1218/45, 1218/51, 1218/52, 1231/1, 1219/1, 1218/53, 1218/54, 1219/20, 1219/24, 1223, 1224 a 1231/8 v k. ú. Hostivice. 2. Dne 1. 5. 2025 žalobkyně písemně oznámila žalovanému zahájení prací na odstranění deponie. Žalovaný v reakci na žalobkynino oznámení vydal sdělení ze dne 10. 7. 2025, č. j. 08602/25/SÚ/JŠp (dále jen „sdělení“), jímž rozhodnutí o odstranění deponie prohlásil za nicotné s odůvodněním, že na základě rozhodnutí civilních soudů upustil od právní kvalifikace deponie coby stavby/terénní úpravy a nově ji považuje za věc movitou, zastupitelnou a zuživatelnou, která není součástí pozemků nacházejících se pod ní. Na tomto základě žalovaný uzavřel, že v roce 2001 rozhodl o (z hlediska stavebního práva) neexistujícím předmětu řízení. Zároveň uvedl, že by na věc bylo možné nahlížet i tak, že rozhodnutí o odstranění deponie bylo fakticky rozhodnutím o vyklizení pozemků, k čemuž však žalovaný jako stavební úřad postrádal věcnou příslušnost. V neposlední řadě žalovaný prohlášení nicotnosti rozhodnutí o odstranění deponie odůvodnil i tím, že podle rozhodnutí civilních soudů není deponie ve vlastnictví žalobkyně, ale pana A. Š. Žaloba 3. Žalobkyně se žalobou podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. 4. Nezákonný zásah spatřuje žalobkyně ve vydání sdělení. Sdělení žalovaného (v něm obsažené prohlášení nicotnosti rozhodnutí o odstranění deponie) podle žalobkyně představuje zásah do její právní jistoty a do jejího právního postavení coby stavebníka stavby/terénní úpravy deponie. Sdělení zasahuje do práva žalobkyně nakládat s materiálem uloženým v deponii v rámci jejího odstranění. Dále zbavuje žalobkyni nejen povinnosti odstranit deponii, ale také práva s deponií jako nedokončenou stavbou nakládat. Sdělení přitom bylo vydáno v době, když už žalobkyně činila právní a faktické kroky vedoucí k odstranění deponie. 5. Žalobkyně v rámci žaloby svá výše uvedená tvrzení rozvádí tím, že civilním soudům, na jejichž rozhodnutí žalovaný odkazuje, nebylo rozhodnutí o odstranění deponie známo. Žalobkyně navíc ani nebyla účastnicí těchto občanskoprávních řízení a nemohla tak účinně hájit svá práva. Žalobkyně zpochybňuje, že by pan A. Š. vůbec nabyl vlastnické právo k deponii. Civilní soudy by podle žalobkyně neposoudily deponii jako movitou věc, pokud by měly povědomí o rozhodnutí o odstranění deponie. Naopak lze předpokládat, že by z tohoto rozhodnutí vycházely a považovaly tak deponii rovněž za stavbu/terénní úpravu. 6. Sdělení žalovaného je navíc podle žalobkyně vydáno v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, protože žalovaný vybočil ze zásady enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí. Konstatování nicotnosti způsobem, kterým to učinil žalovaný, totiž nemá oporu v žádném právním předpisu. K tomu žalobkyně doplňuje, že nicotnost aktu vydaného před účinností zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) může podle rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 5. 2023, č. j. 51 A 16/2022-63, prohlásit pouze soud. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. 8. V prvé řadě tvrdí, že sdělení nezasáhlo do veřejných subjektivních práv žalobkyně, protože rozhodnutí o odstranění deponie jí žádná práva nepřiznávalo, a to ani nepřímo. Žalobkyně navíc podle rozhodnutí civilních soudů není ani vlastníkem deponie. 9. Žalovaný se domnívá, že žalobkyně podala žalobu pouze kvůli snaze deponii odstranit v jednodušším režimu podle předpisů stavebního práva, namísto aby ji řádně odstranila coby odpad (podle současného náhledu správních orgánů na právní povahu deponie) za nutnosti dodržet přísnější podmínky podle předpisů odpadového hospodářství. Žaloba má tak podle žalovaného povahu zneužití práva a žalobkyně se jejím podáním snaží obcházet zákon. 10. K samotnému způsobu prohlášení nicotnosti žalovaný uvádí, že je i nadále přesvědčen o zákonnosti a správnosti svého postupu. Replika 11. Žalobkyně v rámci repliky setrvává na svých žalobních tvrzeních, zejména na tom, že žalovaný vůbec nebyl oprávněn vyslovit nicotnost rozhodnutí o odstranění deponie, natož pak, aby tak učinil formou sdělení. Žalovaný navíc podle žalobkyně právní povahu deponie nově vyhodnotil v rozporu s rozhodnutím o odstranění deponie a žalobkyní předloženým znaleckým posudkem. Odmítnutí závěrů uvedených ve znaleckém posudku žalovaný řádně neodůvodnil. Vyjádření žalobkyně k výzvě soudu 12. Usnesením ze dne 26. 11. 2025 soud žalobkyni vyzval, aby doplnila svá tvrzení stran toho, jakým konkrétním způsobem zásah žalovaného spočívající ve vydání sdělení prohlašujícího nicotnost rozhodnutí o odstranění deponie myslitelně, přímo a negativně zasáhl do jejích veřejných subjektivních práv. Tímtéž usnesením soud vyzval žalobkyni také k tomu, aby uvedla, z jakých důvodů deponii neodstranila ve lhůtě stanovené rozhodnutím o odstranění deponie. K vydání výše uvedeného usnesení soud přistoupil, neboť měl pochybnosti o žalobkynině aktivní procesní a věcné legitimaci. Stejně tak je pro věc podstatné, z jakého důvodu žalobkyně deponii neodstranila ve lhůtě stanovené rozhodnutím o odstranění deponie a s jejím odstraňováním chtěla začít až téměř 15 let po jejím marném uplynutí. To má svůj význam zejména proto, že případnému protiprávnímu jednání žalobkyně by soud nemohl poskytnout ochranu. 13. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 11. 12. 2025 uvedla, že přímý, myslitelný a negativní zásah do veřejných subjektivních práv spatřuje již v samotném prohlášení nicotnosti rozhodnutí o odstranění deponie. Žalobkyně totiž z rozhodnutí o odstranění deponie dovozovala své vlastnické právo, protože k deponii nedisponuje jakýmkoliv jiným listinným nabývacím titulem. Vydání sdělení je tak podle žalobkyně porušením respektu k vlastnictví a jeho ústavně zaručené ochraně ze strany veřejné moci. Současně je oslabením žalobkyniny právní jistoty coby vlastníka a stavebníka této stavby/terénní úpravy. Žalovaný tak vydáním sdělení směřuje k odnětí žalobkynina vlastnického práva a protiprávně ji zbavuje majetku. 14. Ke druhé části výzvy žalobkyně uvedla, že deponii neodstranila ve lhůtě stanovené rozhodnutím o odstranění deponie proto, že od roku 2005 probíhaly v těsné blízkosti deponie rozsáhlé práce na stavbě dálnice D6 v úseku Praha – Pavlov. Tyto práce trvaly do roku 2008, kdy byla dálnice zprovozněna. Výstavbou dálnice však došlo k trvalému přerušení jediné příjezdové komunikace vedoucí k deponii. Od té doby neexistuje žádná jiná komunikace technicky způsobilá pro odvoz materiálu z deponie. Právě z tohoto důvodu žalobkyně žádala žalovaného v rámci oznámení ze dne 1. 5. 2025 o to, aby určil použitelnou příjezdovou komunikaci, neboť ta je nezbytnou podmínkou pro odstranění deponie. Podmínky řízení 15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby. Dospěl k závěru, že žalobkyně ve většině žalobních bodů není aktivně procesně legitimována k podání žaloby a jeden žalobní bod vykazuje zjevnou absenci legitimace věcné. 16. Podle § 82 s. ř. s. se může každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 17. Podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou. 18. Žalobu lze odmítnout na zá