4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

41 A 49/2023- 104 - text 13 41 A 49/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Miroslava Makajeva a Martiny Kotouček Mikoláškové v právní věci žalobců: Ing. V. D., bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje se sídlem Zborovská 81/11, Praha za účasti: Slavos Slaný, s.r.o., IČO 07506554, se sídlem Politických vězňů 1523, Slaný zastoupené advokátem Mgr. Josefem Vackem se sídlem Jugoslávská 620, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2023, č. j. 066347/2023/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2023, č. j. 066347/2023/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Slaný (dále jen „stavební úřad“) ze dne 12. 4. 2023, č. j. MUSLANY/24219/2023/SÚ (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím stavební úřad podle § 134 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), ve znění pozdějších předpisů, nařídil žalobci (a Z. D.) zjednání nápravy spočívající v zajištění odvádění splaškových vod z rodinného domu X ve X (dále jen „rodinný dům“) do stokové veřejné sítě, a to tak, aby kanalizační přípojka byla vodotěsná a aby nedošlo ke zmenšení průtočného profilu stoky, a to do 31. 8. 2023. 2. Žalobce úvodem žaloby předestřel, že správní orgány rozhodovaly v soukromoprávní věci. V neprospěch žalobce tak zasáhly do smluvního vztahu o dodávce vody a odvádění odpadních vod podle smluv č. X a č. X, když nesprávně vyhodnotily závazek dodavatele odvádět odpadní vody za podmínek uvedených smluv. Současně namítl, že stavební úřad nebyl v dané věci příslušný podle zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“). 3. Dále pak žalovaný porušil stavební zákon, neboť podle § 133 odst. 1 stavebního zákona provádí stavební úřad kontrolu pouze u stavby rozestavěné a podle § 134 odst. 1 téhož zákona může stavební úřad schválit změnu stavby, nikoliv nařídit novou stavbu. Obsahem prohlídky přitom nebyly ani žádné úkony vymezené v § 133 odst. 2 téhož zákona. Přestože na rodinném domě, kterého se předmětná kontrola týkala, neprobíhala žádná stavba, byli jeho majitelé (včetně žalobce – pozn. soudu) označeni jako stavebníci. 4. Ze zápisu kontrolní prohlídky je zřejmé, že v rodinném domě nebyly zjištěny žádné závady. Stavební úřad mimo předmět kontrolní prohlídky řešil havarijní stav kanalizace na veřejném prostranství a původní kanalizaci v chodníku označil jako kanalizační přípojku. Navzdory tomu, že při kontrolní prohlídce nebyla závada zjištěna, ověřena a zaznamenána, vyzval stavební úřad žalobce, aby zjednal nápravu v „odvádění odpadních vod z rodinného domu“. Žalovaný tak rozhodl, aniž by si ověřil technické, provozní a výkresové dokumentace, a vyjasnil majetkové vztahy v dané věci. 5. Podle žalobce bylo správní řízení ve vztahu k základním pojmům a vztahům podle zákona o vodovodech a kanalizacích zmatečné. Správní orgány chybně určily povinnost vlastníka k provádění opravy přeložky kanalizace na veřejném prostranství. Přeložku kanalizace má podle § 24 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích zajistit na vlastní náklady ta osoba, která potřebu přeložky vyvolala. Nařízení stavebního úřadu k provedení přeložky kanalizace je tak zásahem státní moci do práv žalobce bez zákonné opory. 6. Žalobce též vyjádřil obavu z toho, že jako důchodce a vlastník předmětné stavby nebude mít dostatečné prostředky pro zajištění a provedení stavby přeložky či rekonstrukce kanalizace. Hrozba pokuty za nesplnění této uložené povinnosti tak pro něj může být likvidační. 7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že nerozhodoval v soukromoprávní věci. Připomněl, že žalobce již více než 10 let odmítá uznat skutečnost, že kanalizační přípojka v jeho vlastnictví je v havarijním stavu a není možné ji opravit. V odpovědi Ministerstva zemědělství žalobci ze dne 12. 7. 2022, č. j. MZE-39446/2022-15162, byl žalobce upozorněn, že podaný podnět provozovatele u příslušného stavebního úřad byl opodstatněným postupem, a že pokud provozovatel kanalizace shledá stavebnětechnický stav přípojky jako celkově nevyhovující, nejedná se o její opravu, nýbrž nutnou výměnu. V takovém případě nelze postupovat podle § 3 odst. 7 zákona o vodovodech a kanalizacích. 8. Dále žalovaný zdůraznil, že při vydání napadeného rozhodnutí nevycházel pouze z kontrolní prohlídky, nýbrž i z obsahu správního spisu předloženého stavebním úřadem. Zjistil tak stav věci, o němž nebyly důvodné pochybnosti. Upozornil, že to byl sám žalobce, kdo od roku 2013 psal podání a stížnosti ve věci „kanalizační přípojky k jeho nemovitosti“. K namítané hrozbě pokuty za nesplnění uložené povinnosti žalovaný uvedl, že není předmětem nynějšího rozhodnutí. 9. Závěrem žalovaný odmítl, že by napadené rozhodnutí bylo zásahem statní moci do práv žalobce v rozporu s § 24 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích, neboť povinnost zajistit odvod splaškových vod do stokové veřejné sítě není vyvolaná žádným dalším subjektem, nýbrž skutečností, že cca 100 let stará kanalizační přípojka je za hranicí fyzické životnosti. 10. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření ze dne 13. 7. 2023 uvedla, že se ztotožňuje se skutkovými i právními názory správních orgánů. Předmětem věci je zajištění užívání stavby (odvádění splaškových vod) v souladu se stavebním zákonem a zákonem o vodovodech a kanalizacích. Rozhodnutí stavebního úřadu tak nezasahuje do smluvních vztahů o dodávce vody a odvádění odpadních vod. Stejně tak stavební úřad postupoval v rámci svých pravomocí, neboť přípojka je stavbou, a je tak v kompetenci stavebního úřadu provádět její kontrolní prohlídku a v případě závad nařídit zjednání nápravy. Dále zdůraznila, že žalobce místy chybně odkazuje na jednotlivé zákony a s odkazem na § 133 odst. 1 stavebního zákona odmítla tvrzení, že by stavební úřad prováděl kontrolu pouze u rozestavěné stavby. 11. Podle osoby zúčastněné na řízení je nesporné, že vlastníkem neprovozuschopné kanalizační přípojky je žalobce. Provést její celkovou rekonstrukci, respektive zřídit novou přípojku, je povinností jejího vlastníka, tedy žalobce. Tento závěr je v souladu s Výkladem sekce vodního hospodářství Ministerstva zemědělství České republiky č. 25. Správní orgány správně vymezily základní pojmy a vztahy podle zákona o vodovodech a kanalizacích a správní řízení nelze označit za zmatečné. 12. Závěrem poukázala též na skutečnost, že žalobce opakovaně zaměňuje zákonné pojmy „přeložka kanalizace“ a „přípojka“. V nynější věci je nutná rekonstrukce či celková výměna přípojky, nikoliv přeložka kanalizace. Žalobcův odkaz na § 24 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích je proto nepřiléhavý. 13. Žalobce v replice uvedl, že objednal zpracování projektu přeložky kanalizační přípojky. Podle projektanta však stavebním úřadem navržené řešení není možné realizovat. S přihlédnutím k finančním a technickým důvodům tak nemůže žalobce zjednat nápravu v dané lhůtě. Žalovaný napadené rozhodnutí opřel o výkladová a metodická stanoviska Ministerstva zemědělství ČR, která relativizují povinnosti provozovatele a omezují rozsah poskytované veřejné služby na úseku vodovodů a kanalizací. Nekonkretizoval přitom, které zákonné povinnosti žalobce jakožto vlastník či stavebník porušil. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení je irelevantní, neboť v soukromoprávním vztahu není poskytovatel veřejné služby oprávněn odběrateli autoritativně nařizovat. Smluví závazek „odvádění odpadních vod“ se podle žalobce týká i „nápravy způsobu odvádění odpadních vod“. 14. Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření ze dne 4. 8. 2023 uvedla, že žalobcova tvrzení o zpracování projektu přeložky kanalizační přípojky jsou irelevantní a nepodložená. Odmítla, že by výkladová a metodická stanoviska Ministerstva zemědělství ČR relativizovala povinnost provozovatele či omezovala rozsah veřejné služby. Smluvní závazek „odvedení odpadních vod“ je splněn vtokem z přípojky do kanalizace. Je povinností odběratele (žalobce) zajistit, aby přípojka byla vodotěsná. 15. Žalobce ve vyjádření ze dne 18. 8. 2023 požádal soud o posouzení oprávněnosti fakturování práce „čištění kanalizační přípojky“ a uvedl, že pokud soud návrh uzná důvodný, bude po žalovaném požadovat náhradu škody a dalších výdajů vynaložených v souvislosti s napadeným rozhodnutím. Následně dne 11. 12. 2023 požádal žalobce o náhradu externích nákladů ve výši 5 278 Kč a o založení vynaložených nákladů do spisu 16. Ž