46 Ad 26/2025 – Krajský soud v Praze

46 Ad 26/2025- 72 - text 7 46 Ad 26/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Lenkou Oulíkovou ve věci žalobkyně: Ing. R. H. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 7. 2025, čj. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 22. 7. 2025, čj. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla její námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 6. 3. 2025, čj. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu, neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 3. 3. 2025 byla žalobkyně nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně. Žalovaná v napadeném rozhodnutí vyšla z posudku IPZS ze dne 18. 6. 2025, podle něhož činil pokles pracovní schopnosti žalobkyně 45 %. Žaloba 2. Žalobkyně nesouhlasí s posouzením svého zdravotního stavu. Uvádí, že z doložených zpráv z psychiatrie vyplývá, že trpí závažnou schizotypální poruchou. Dlouhodobě trpí úzkostně-depresivní poruchou, má výrazné deprese, stavy úzkosti se somatizací, obavy opouštět domov, trpí častými mdloby s následky pádů, psychosomatickými bolestmi, bludnými produkcemi, byla opakovaně hospitalizována na psychiatrii a došlo u ní k významnému zhoršení kognitivních schopností. Hospitalizace sice byly dobrovolné, ale probíhaly při akutních stavech na základě vyhodnocení lékařů. Psychiatr opakovaně hodnotil její postižení jako těžké. Žalobkyně nesouhlasí s hodnocením zdravotního postižení dle kapitoly V (duševní poruchy a poruchy chování) položky 7 (poruchy osobnosti) písm. b (středně těžké postižení, stavy s podstatným narušením pracovního a společenského fungování, závažné maladaptivní chování, opakované situační dekompenzace) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Je přesvědčena, že funkční dopady jejího postižení jsou závažnější než stav popsaný v této položce. Má za to, že lékař IPZS bagatelizoval výsledky vyšetření kognitivních funkcí. Dále poukazuje na to, že posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) v posudku ze dne 12. 2. 2025 navýšila procentní míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Žalobkyně uvádí, že ačkoli má živnostenské oprávnění, její příjem za rok 2024 odpovídal pouze 3% pracovnímu úvazku. Vzhledem ke zhoršení obtíží v roce 2025 zakázky postupně ukončila a od roku 2026 bude mít provozování živnosti přerušeno. Pokud jde o péči o otce, byť je vedena jako pečující osoba, neboť s otcem žije ve společné domácnosti, fakticky péči zajišťuje celá rodina. Žalobkyně sama využívá pomoci člena rodiny a na základě doporučení psycholožky též spolupráci s Charitou Kralupy. Žalobkyně navrhla, aby si soud vyžádal posudek posudkové komise MPSV. Vyjádření žalované 3. Žalovaná uvádí, že byla při rozhodování vázána odbornými lékařskými posudky. Posudkem vypracovaným lékařem IPZS pro námitkové řízení bylo zjištěno, že žalobkyně je nadále invalidní v prvním stupni. Lékař IPZS dospěl k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je onemocnění uvedené v kapitole V položce 7b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovil s ohledem na tíži onemocnění a s přihlédnutím k charakteru profese na horní hranici příslušného procentního rozmezí, tedy 45 %. Důvody pro postup dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity nebyly splněny. Žalovaná též navrhla důkaz posudkem posudkové komise MPSV. Podstatný obsah správního spisu 4. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalovaná rozhodnutím ze dne 15. 11. 2023, čj. X, snížila žalobkyni od 8. 12. 2023 výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, neboť dle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Kladno ze dne 4. 10. 2023 činil pokles pracovní schopnosti žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu 40 %. Na základě posudku lékaře IPZS ze dne 10. 7. 2024 žalovaná rozhodnutím ze dne 24. 7. 2024, čj. X, zamítla námitky žalobkyně a výše uvedené rozhodnutí potvrdila. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu u zdejšího soudu vedenou pod sp. zn. 53 Ad 24/2024. Zdejší soud rozsudkem ze dne 30. 1. 2026 rozhodnutí žalované zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. 5. Žalobkyně podala dne 29. 7. 2024 žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Lékař IPZS dospěl v posudku ze dne 3. 3. 2025 k závěru, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je schizotypální porucha, kterou hodnotil jako srovnatelnou se zdravotním postižením uvedeným v kapitole V položce 7b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovil ve výši 40 %. Žalovaná prvostupňovým rozhodnutím zamítla žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu a rozhodla, že žalobkyni nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. 6. Proti prvostupňovému rozhodnutí žalobkyně podala námitky, v nichž vyjádřila nesouhlas s posouzením svého zdravotního stavu. Lékař IPZS v námitkovém řízení v posudku ze dne 18. 6. 2025 dospěl k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je polymorfní duševní onemocnění s dominující schizotypální poruchou, smíšenou poruchou osobnosti, dále je přítomna schizoafektivní porucha a úzkostná depresivní porucha se somatizací, s fázemi těžké deprese a masivní sociální fobie. Dle posuzujícího lékaře odpovídá funkční dopad zdravotního postižení posudkovým kritériím uvedeným v kapitole V položce 7b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Vzhledem k tíži onemocnění a charakteru profese posuzující lékař IPZS stanovil míru poklesu pracovní schopnosti na horní hranici procentního rozmezí pro tuto položku, tedy 45 %. Na základě tohoto posudku žalovaná vydala napadené rozhodnutí. Posouzení věci soudem 7. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Poté přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích uplatněných žalobních bodů vycházeje ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, a má se tedy za to, že s ním souhlasí (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 8. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 9. Nárok na invalidní důchod je podmíněn zdravotním stavem pojištěnce, a rozhodnutí je proto závislé na odborném lékařském posouzení. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou a soud si o ní nemůže učinit úsudek sám. 10. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzují posudkové komise jako orgány Ministerstva práce a sociálních věcí. Tento posudek soud hodnotí podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, čj. 4 Ads 13/2003-54, č. 511/2005 Sb. NSS, či ze dne 15. 5. 2013, čj. 6 Ads 11/2013-20). 11. Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a musí posudkové závěry náležitě odůvodnit (srov. ro