48 A 2/2026 – Krajský soud v Praze

48 A 2/2026- 13 - text 11 48 A 2/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kryskou ve věci žalobkyně: E. N., X ruská státní příslušnice t. č. bytem v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová Jezová 1501, Bělá pod Bezdězem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Holešovice, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2025, OAM-1433/BE-BE01-VL15-Z-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byla podle § 46a odst. 1 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) zajištěna v zařízení pro zajištění cizinců. Doba zajištění byla ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu stanovena do 3. 4. 2026. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 17. 12. 2025. 2. Žalobkyně v žalobě namítá nesprávné hodnocení skutkového stavu a nedostatečné odůvodnění zajištění podle § 46a odst. 1 písm. c) zákona o azylu. Napadené rozhodnutí je nezákonné, nepřezkoumatelné, nepřiměřené a nepřípustně zasahuje do osobní svobody žalobkyně, aniž by byly splněny zákonné podmínky zajištění a zváženy mírnější alternativy. Je nedostatečné odůvodněno, že se žalobkyně snažila vystupovat pod falešnou identitou. Povinnost opustit území nemohla splnit z mimořádně závažných rodinných a humanitárních důvodů. Dcera žalobkyně s povoleným dlouhodobým pobytem je dlouhodobě zdravotně indisponovaná, byla opakovaně hospitalizovaná a vyžaduje trvalou péči ze strany žalobkyně. Žalobkyně nemá v zemi původu žádné rodinné, sociální ani materiální zázemí. Žalobkyně nevěděla, jakým způsobem svůj pobyt na území „legalizovat“. Žalobkyně se přiznala k nelegálnímu pobytu a nevyhýbala se správním orgánům. Před zadržením žalobkyně upadla v nákupním centru a udeřila se do hlavy, nepamatuje si proto, jaké údaje přesně poskytla. Rozdíl ve jménu spočíval pouze v drobné odchylce, což lze vysvětlit jazykovou bariérou a jejím zdravotním stavem v době zadržení. Nelze to proto bez dalšího hodnotit jako úmyslné maření řízení nebo obcházení právních předpisů. Zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany představuje krajní opatření. Důvodná obava, že by žalobkyně mohla mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o vyhoštění, dána není. Samotná existence pravomocného rozhodnutí o správním vyhoštění nemůže automaticky vést k závěru o nutnosti zajištění. 3. Žalobkyně má dále za to, že žalovaný měl využít zvláštní opatření podle § 47 zákona o azylu, zejména povinnost pobývat v pobytovém středisku. Žalovaný se touto možností dostatečně nezabýval a nevysvětlil, proč by zvláštní opatření nebyla účinná. Žalovaný měl konkrétně přesvědčivě odůvodnit, proč nelze využít zvláštní opatření, přičemž obecné konstatování o jejich neúčinnosti nepostačuje. Cíle napadeného rozhodnutí lze dosáhnout i přeřazením do pobytového střediska. Žalovaný nesprávně posoudil rovněž otázku přiměřenosti dopadu napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života, kterým se v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevěnuje a nijak je neodůvodňuje. Smyslem rozhodnutí o zajištění je vytvoření podmínek pro realizaci jeho účelu (vycestování z území) a je ho třeba aplikovat pouze tam, kde je ho skutečně třeba. Žalobkyně však nehodlá nic mařit ani se skrývat, vyčkala by v pobytovém středisku, v němž by si přebírala veškeré písemnosti a byla by pod dozorem sociálních pracovníků, přičemž by spolupracovala se správními orgány. Žalobkyně je připravena poskytovat příslušným orgánům plnou součinnost a chovat se v souladu s právním řádem ČR. V napadeném rozhodnutí absentují úvahy vedoucí k závěru, že žalobkyně nebude spolupracovat, nesplní podmínky zvláštního opatření a zmaří rozhodnutí o vyhoštění. 4. Podle žalobkyně nesmí být zajištění svévolné a jeho délka nesmí přesáhnout dobu přiměřenou vzhledem ke sledovanému cíli. Odůvodnění doby zajištění je šablonovité a není z něj patrné, zda žalovaný zohlednil konkrétní situaci žalobkyně. I z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě důvodnost žalobních bodů popírá, odkazuje na obsah napadeného rozhodnutí a kopii správního spisu a navrhuje zamítnutí žaloby. Žalovaný dospěl k závěru, že jsou v případě žalobkyně dány důvody pro její zajištění a že by mírnější donucovací opatření ve formě zvláštních opatření za účelem vycestování z území bylo nedostačující a neúčinné. Skutková zjištění vyplývající ze správního spisu 6. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne 11. 12. 2026, č. j. KRPM-166707-21/ČJ-2025-140022, byla žalobkyně podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zajištěna za účelem vycestování a doba zajištění byla stanovena na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody. Z tohoto rozhodnutí plyne, že dne 11. 12. 2025 byla žalobkyně kontrolována Policií České republiky na oddělení urgentního příjmu Fakultní nemocnice Olomouc, kam byla bez dokladu totožnosti přivezena záchrannou službou, neboť se jí v prodejně drogerie udělalo nevolno a uváděla zdravotní problémy, které se však následně neprokázaly. Hlídka žalobkyni vyzvala k prokázání totožnosti, kterou nebyla schopna ničím doložit, uvedla však, že se jedná o osobu: N. Al., X. Policii České republiky se nepodařilo žalobkyni ztotožnit ani ověřit oprávněnost jejího pobytu na území. Při dalších pokusech o ztotožnění žalobkyně odmítla spolupracovat a s hlídkou nekomunikovala. Po porovnání otisku prstů žalobkyně byla zjištěna shoda s údaji v evidencích, přičemž byla zjištěna totožnost žalobkyně, jak je uvedena v záhlaví tohoto rozsudku. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne 16. 6. 2023 bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění s dobou, po kterou ji nelze umožnit vstup na území členských států EU, v délce 2 let. Rozhodnutím Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, ze dne 29. 2. 2024 bylo odvolání žalobkyně zamítnuto a potvrzeno rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 16. 6. 2023. 7. Z protokolu o podání vysvětlení ze dne 11. 12. 2025 mimo jiné plyne, že žalobkyně uvedla, že v ČR žije v Olomouci, je rozvedená a má dospělou dceru. V zemi původu byla naposledy v roce 2017, od té doby pobývá v ČR. Naposledy jí bylo uloženo správní vyhoštění v červnu 2023. Z ČR nikdy nevycestovala, žila s dcerou v X. Dcera byla nemocná, chodí pravidelně do nemocnice a potřebovala ji. Cestovní doklad žalobkyni ukradli a nový si neobstarala, protože ji na zastupitelském úřadě nikdy nepřijali. Pracovala online (design a grafika stránek). V zemi původu jí nebezpečí nehrozí, má tam zaručenu osobní bezpečnost a právo na účinnou právní ochranu. O mezinárodní ochranu žádala pouze v ČR. Momentálně je zdravá. Společnou domácnost s občanem ČR či EU nesdílí. Osoba, vůči které by její vyhoštění bylo nepřiměřeným zásahem do soukromého či rodinného života, na území EU nežije. Žalobkyně musí přispívat na léky pro dceru, které nejsou levné. V ČR ani v zemi původu nic nevlastní. 8. V zařízení pro zajištění cizinců žalobkyně dne 15. 12. 2025 požádala o udělení mezinárodní ochrany. 9. Napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno v bodu 1 tohoto rozsudku. V jeho odůvodnění žalovaný mimo jiné uvedl, že posuzoval, zda je nutné žalobkyni zajistit i během probíhajícího řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Přihlédl přitom k tomu, že na území EU pobývá neoprávněně, je si svého nelegálního pobytu na území EU vědoma, dne 16. 6. 2023 jí bylo uloženo správní vyhoštění na dobu 2 let, žalobkyně uvedla, že ji v zemi původu nic nehrozí a ničeho se tam neobává a při pobytové kontrole se snažila vystupovat pod falešnou identitou jako státní příslušnice Ukrajiny a odmítla jakkoliv spolupracovat. Podle žalovaného je zřejmé, že žádost o udělení mezinárodní ochrany žalobkyně podala pouze ve snaze oddálit, zmařit nebo znemožnit realizaci vycestování a pokud by k jejímu zajištění nedošlo, žádost by nikdy nepodala. Propuštění žalobkyně ze zařízení pro zajištění cizinců a vedení řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany bez omezení její osobní svobody by mohlo ohrozit veřejný pořádek. U žalobkyně lze důvodně předpokládat, že bude pokračovat v hrubém nerespektování právního řádu. To prokázala mimo jiné neochotou vycestovat z území a pokusem vystupovat pod falešnou identitou. Žalovaný byl proto přesvědčen, že žalobkyně může svým chováním představovat nebe