1 Azs 16/2021 — Nejvyšší správní soud

49 Ad 26/2025- 53 - text 15 49 Ad 26/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobkyně: E. P., narozena X zastoupená matkou M. P. obě bytem X pránvě zastoupená advokátem Mgr. Štěpánem Janáčem sídlem Na Poříčí 1041/12, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 9. 2025, č. j. MPSV-2025/192472-925, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 9. 2025, č. j. MPSV-2025/192472-925, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 404,10 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), dodanou do datové schránky soudu dne 28. 11. 2025, domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 9. 2025, č. j. MPSV-2025/192472-925 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Příbrami (dále jen „úřad práce“) ze dne 26. 10. 2023, č. j. 202635/23/ME (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím úřad práce přiznal žalobkyni na základě závěrů posudku posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Mělník (dále jen „OSSZ“) ze dne 27. 9. 2023 podle § 34 odst. 1 a 2, § 34a, § 34b a § 35 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 218/2025 Sb. (dále jen „zákon č. 329/2011 Sb.“) nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ ode dne 1. 10. 2023 do 16. 9. 2026. Žaloba 2. Žalobkyně v rozsáhlé žalobě uvádí, že trpí X syndromem. Jeho důsledkem je mimo jiné těžké pohybové postižení, které ji limituje v běžném pohybu, aktivitách i ve vzdělávacím procesu. Rovněž trpí bolestmi pohybového aparátu. Jedná se o onemocnění, které způsobuje nadměrnou kloubní pohyblivost, časté úrazy, bolestivost pohybového aparátu, svalovou slabost a dlouhodobou únavnost, což žalobkyni zásadně omezuje v každodenním životě. Nemoc nemá kauzální léčbu a není u ní předpoklad zlepšení stavu, naopak se zdravotní stav žalobkyně postupně zhoršuje. Nijak se nezměnil od doby, kdy jí byl přiznán průkaz ZTP. Žalobkyně má stále stejné potíže a bolesti a trpí na opakované úrazy (v posledních dvou letech úrazy kolene). Žalovaný dříve v rozhodnutí ze dne 12. 7. 2019 hodnotil žalobkynin stav jako srovnatelný se stavem uvedeným v příloze č. 4 bodě 2 písm. n) prováděcí vyhlášky. I posudkový lékař nyní uváděl, že žalobkynin stav je hraniční. S postupujícím věkem se potřeby žalobkyně zvyšují, zejména pokud jde o dopravu a mobilitu (do školy, odborných ambulancí či k psychologovi). Žalobkyně není schopna využívat veřejnou dopravu pro vysoké riziko pádů, nezvládnutelné vzdálenosti při přestupu a hrozící zranění v důsledku i jen lehkého dotyku. Bez cizí pomoci nezvládá ani pohyb ve veřejném prostoru, ve škole musí mít pro unavitelnost zkrácenou výuku. 3. Napadenému rozhodnutí žalobkyně především vytýká, že žádným způsobem nevysvětluje, jak byly zohledněny závěry soudu vyslovené ve zrušujícím rozsudku. Žalovaný pouze beze změny převzalo posudkový závěr doplněného posudku posudkové komise, který na závazný právní názor soudu patřičně nereaguje a svůj posudkový závěr nedostatečně zdůvodňuje. Posudek je tak podle žalobkyně navzdory tomu, co uvádí žalovaný, nepřesvědčivý, formální a odporuje závaznému právnímu názoru soudu. Žalobkyně opět nebyla posudkovou komisí osobně vyšetřena, schopnost chůze a funkční omezení nebyla individuálně zhodnocena. Napadené rozhodnutí je obsahově prakticky totožné s předchozím zrušeným rozhodnutím, a proto je podle žalobkyně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a vychází z neúplného dokazování. Zároveň bylo vydáno v rozporu se závazným právním názorem soudu. Znovu tak byl opomenut obsah lékařských zpráv zmiňovaných ve zrušujícím rozsudku a posudková komise neuvádí jejich obsah ani nevysvětluje, proč jejich závěry odmítla. Stejně tak absentuje srovnání pohybových schopností žalobkyně s kritérii uvedenými v § 34 odst. 2 a 3 zákona č. 329/2011 Sb. nebo vysvětlení, proč se posudková komise odchýlila od hodnocení v roce 2019. Žalovaný přitom tyto nedostatky posudku nijak neodstranil. 4. Obdobně jako v předchozí žalobě žalobkyně namítá, že posudková komise bez osobního vyšetření konstatovala, že žalobkyně je schopna stoje a chůze samostatně či že se pohybovala samostatně nebo s oporou pomůcky (např. zábradlí), aniž by žalobkyni osobně vyšetřila. Zábradlí žalobkyně ani nepokládá za kompenzační pomůcku. Žalovaný též nepřiléhavě použil minulý čas, pokud uvedl, že žalobkyně „trpěla“ X syndromem. Absentuje také hodnocení funkčního dopadu žalobkynina onemocnění na její schopnost zvládat životní potřeby a posouzení toho, jaký je skutečný dopad postižení na její život obecně včetně srovnání schopností žalobkyně se stejně starou osobou bez zdravotního znevýhodnění. Žalovaný, resp. posudková komise se ani nevypořádali s odvolacími námitkami, nezohlednili zjištění ze sociálního šetření v domácnosti žalobkyně ze dne 24. 2. 2023, vyjádření matky žalobkyně či k důkazu předložené lékařské zprávy. 5. Žalobkyně není stále schopna se sama pohybovat po škole. Není ani pravda, že žalobkyně má bolesti jen „občas“. Bolestmi zejména dolních končetin a kolen trpí denně, často je bolest doprovázena křečemi a svalovou únavou a žalobkyně je odkázána na léky proti bolesti. Správní orgány také nesprávně uvedly, že žalobkyně byla po drobné zlomenině čéšky a že stav je zhojen. U žalobkyně ve skutečnosti dochází k „vyhazování“ kolen, což je důsledkem jejího základního onemocnění. Protože nemá svalovou hmotu, klouby nedrží v jamkách a při podvrtnutí se jí odštípl kousek čéšky. Ten musel v místě zlomeniny zůstat, protože jej vzhledem k onemocnění nebylo možné odoperovat. V důsledku onemocnění se žalobkyni opakovaně podlamují kolena, často s následkem v podobě pádů a úrazů. Doba hojení poranění kůže v říjnu 2024 trvala přibližně dva měsíce, přičemž tato poranění dokáže ošetřit jen specializované pracoviště. 6. V posudku není nijak zohledněna ani nově předložená lékařská zpráva ortopeda ze dne 10. 1. 2024 podrobně popisující aktuální ortopedický stav žalobkyně, jeho dlouhodobou progresi a trvalé funkční omezení pohyblivosti. Posudková komise ani žalovaný tuto zprávu nikde nezmiňují, takže napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil s tím, že popsal průběh předcházejícího správního řízení a zrekapituloval závěry posudkových lékařů. Konstatoval, že zdravotní stav žalobkyně byl řádně a objektivně přezkoumán. Závazný právní názor soudu byl respektován tím, že byl pořízen nový komisionální posudek a žalobkyně měla možnost se k němu vyjádřit. Skutečnost, že subjektivní závěr specialistů naznačuje těžké postižení, nemůže nahradit posudkové hodnocení funkčních schopností dle prováděcí vyhlášky. Srovnání stavů podle § 34 odst. 2 a 3 zákona č. 329/2011 Sb. plyne implicitně z aplikace přílohy č. 4 k prováděcí vyhlášce a z odůvodnění zvoleného odst. 1 písm. d) při současném vyloučení stavů dle odst. 2 a 3. Třebaže je zdravotní stav žalobkyně trvale nepříznivý, může tento stav odpovídat průkazu TP, jestliže je zachována schopnost chůze s obtížemi a na kratší vzdálenosti. Značné obtíže v exteriéru s možností chůze jen na velmi krátké vzdálenosti posudek neprokazuje. Posudková komise popsala stoj a chůzi včetně absence těžkých poruch hybnosti, rozhodující jsou přitom právě schopnosti mobility a orientace, a nikoliv všechny potřeby posuzované pro účely příspěvku na péči. Námitky směřující k příspěvku na mobilitu a na péči se míjejí s předmětem soudního přezkumu. Potřeba asistenta pedagoga není pro účely § 34 zákona č. 329/2011 Sb. rozhodná, klíčová je schopnost chůze v exteriéru a míra obtíží. Ani denní bolest bez objektivních těžkých dopadů do hybnosti neznamená splnění podmínek § 34 odst. 3 zákona č. 329/2011 Sb. a stejně tak funkční závěr nemění ani záznam o dřívějším úrazu kolene. Na právní kvalifikaci nemůže mít vliv ani předpokládaný budoucí vývoj zdravotního postižení. Pokud jde o nezohledněnou lékařskou zprávu ortopeda z 10. 12. 2024, žalovaný poukazuje na to, že posudková komise s ohledem na ortopedické nálezy neshledala přítomnost těžkého postižení dle prováděcí vyhlášky. Nebrání se však případnému doplnění dokazování tímto lékařským nálezem. Posudek ze dne 30. 7. 2025 ve spojení s posudky ze dne 27. 6. a 17. 10. 2024 je dle žalovaného úplný, objektivní a přesvědčivý. Žalovaný proto navrhuje zamítnutí žaloby. Replika 8. Žalobkyně v replice uvedla, že vyjádření žalovaného je jen formální. Nadále podle ní platí, že nedošl