50 A 5/2026 – Krajský soud v Praze

50 A 5/2026- 38 - text 11 50 A 5/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Josefem Strakou ve věci žalobce: N. J. nar. X státní příslušník Republiky Severní Makedonie bytem X zastoupený advokátem JUDr. Liborem Petříčkem sídlem Březenská 2466/4, 182 00 Praha 8 proti žalovanému: Policie České republiky – Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2176/2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2026, č. j. CPR-40017-6/ČJ-2025-930310-V240, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí správního řízení 1. Žalobce je státním příslušníkem Republiky Severní Makedonie. Na území ČR pobýval od roku 2021 na základě zaměstnanecké karty vydané za účelem zaměstnání u společnosti AUTOflex, s.r.o. Do pracovního poměru nastoupil dne 17. 2. 2022. Dne 13. 12. 2023 požádal o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty. Ke dni 31. 5. 2025 skončil jeho pracní poměr v důsledku jím podané výpovědi. Dne 25. 8. 2025 podal Ministerstvu vnitra oznámení o změně zaměstnavatele. 2. Dne 18. 11. 2025 byl žalobce zajištěn hlídkou Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy (dále „cizinecká policie“), která prověřovala jeho pobytový status. Cizinecká policie totiž na základě informací o trvaní žalobcova pracovního poměru, že k datu 30. 7. 2025 skončila žalobci platnost jeho pobytové karty, neboť neučinil oznámení o změně zaměstnavatele ve lhůtě 60 dnů od skončení pracovního poměru, ale až dne 25. 8. 2025. Dle cizinecké policie byl žalobce po skončení platnosti pobytové karty byl oprávněn pobývat v České toliko v rámci bezvízového styku, a to do 28. 10. 2025, po tomto datu byl jeho další pobyt již neoprávněný. 3. Žalobce byl v rámci zajištění vyslechnut, a to bez přítomnosti tlumočníka, neboť prohlásil, že česky rozumí. Vypověděl, že na území tvz. Schengenu je od roku 2020, přičemž byl přesvědčen, že platnost jeho zaměstnanecké karty trvala do 24. 1. 2026 a nebyl si vědom, že její platnost skončila již ke dni 30. 7. 2025, jak mu předestřela cizinecká policie. O tom, že v České republice pobývá nelegálně, se tedy dozvěděl až teprve od ní. Ke svým osobním a rodinným poměrům vypověděl, že je rozvedený a v zemi původu má dospělou dceru, zde v České republice má partnerku R. T. K dotazu, zda by vycestování z území bylo z hlediska zásahu do jeho rodinného života nepřiměřené, uvedl, že nikoliv, a že jeho přítelkyně může vcestovat s ním, ale musí se s ní domluvit. Až by si tam vyřídil všechny dokumenty, tak by se vrátil. K dotazu na překážku vcestování uvedl, že si pouze musí vyřešit nájemné na příští měsíc. Nájemné platí za pronájem bytu v Ořechu, kde nyní bydlí a kde platí nájemné ve výši 12 000 Kč měsíčně. Na adresu v Ořechu žádal též zasílat písemnosti. K dotazu na zdravotní omezení vyloučil, že by nějaká měl a že by se s něčím léčil. 4. Cizinecká policie po zhodnocení okolností zjištěných v souvislosti s žalobcovým zajištěním vydala rozhodnutí ze dne 18. 11. 2025, č. j. KRPA-360852-8/ČJ-2025-000022-50 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž žalobci s odkazem na § 50a odst. 2 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“) uložila povinnost opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a to nejpozději do 30 dnů ode dne nabytí právní moci prvostupňového rozhodnutí (dále souhrnně „území“). 5. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, ve kterém namítal, že o zániku zaměstnanecké karty k 30. 7. 2025 nevěděl. Jeho zaměstnání skončilo k 31. 7. 2025 z důvodu zdravotních problémů, což bránilo včasnému řešení pobytového oprávnění. Dále uvedl, že v České republice žije od roku 2021, pracuje zde a sociální systém nijak nezatěžuje. Bydlí v nájemním bytě v Ořechu s relativně malým dluhem, který vznikl v důsledku žalobcovy pracovní neschopnosti. Zároveň plánuje sňatek s paní R. T., která je občankou Slovenské republiky, plánuje sňatek, což z něj učiní rodinného příslušníka občana EU. Vycestování z České republiky by ohrozilo žalobcovo zdraví. Žalovaný však rozhodnutím ze dne 20. 2. 2026, č. j. CPR-40017-6/ČJ-2025-930310-V240 (dále „napadené rozhodnutí“) žalobcovo odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 6. Žalobce proti napadenému rozhodnutí podává správní žalobu podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), jež je předmětem nynějšího přezkumu. II. Obsah podání účastníků Žaloba 7. Žalobce namítá, že správní orgány dostatečně neposoudily přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný se sice k této otázce formálně vyjádřil, jeho posouzení je ale nedostatečné a nepřezkoumatelné co do posouzení relevance plánovaného sňatku. Zcela totiž pominul, že v době vydání napadeného rozhodnutí byl termín sňatku stanoven za pouhých 14 dní od vydání napadeného rozhodnutí. Tuto skutečnost byl žalovaný povinen zhodnotit v rámci posouzení přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života. V této souvislosti žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 16. 10. 2019, č. j. 7 Azs 374/2018-28. I Ústavní soud vyslovil v nálezu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 41/17 povinnost zohledňovat pevnost rodinných vztahů cizince. S družkou žije žalobce v trvalém partnerském vztahu. Nadto se žalovaný dopustil i pochybení co do nereflektování unijního práva, podle kterého státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou rodinnými příslušníky občanů EU, požívají silnější ochrany. To je situace, ve které se nachází i žalobce. 8. Žalobce dále namítá, že v rámci odvolání navrhl výslech své družky za účelem prokázání trvalosti a intenzity partnerského vztahu. Výslech však žalovaný bez bližšího odůvodnění odmítl provést. 9. Žalobce konečně nesouhlasí s argumentací žalovaného založené na tom, že pokud byl žalobce schopen v době trvání pracovní neschopnosti uzavřít dohodu o provedení práce, byl schopen řešit i pobytové záležitosti. Žalobce však namítá, že uzavřít pracovněprávní vztah lze i v době pracovní neschopnosti. Naopak nepříznivý zdravotní stav žalobci ztěžoval orientaci v pobytových povinnostech i s ohledem na jazykovou bariéru. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný se plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. V žalobcově případě byly zcela jasně naplněny podmínky pro vydání rozhodnutí o povinnosti opustit území. Žalovaný se přezkoumatelným způsobem vypořádal se všemi argumenty žalobce i se vším, co vyšlo v průběhu správního řízení najevo. Replika žalobce 11. Na vyjádření žalovaného zareagoval žalobce replikou, ve které uvedl, že sňatek s družkou dosud neuzavřel, neboť matriční úřad požadoval doložit doklad o oprávněnosti jeho pobytu na území České republiky. Ten ale žalobce neměl, protože v důsledku napadeného rozhodnutí pozbyl jakýkoliv pobytový titul. Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva však stát nesmí nepřímo bránit výkonu práva na uzavření manželství prostřednictvím administrativních překážek, pokud tyto překážky nemají legitimní cíl a nejsou přiměřené. V souvislosti s tím žalobce rozvíjí žalobní bod brojící proti nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí spočívající v nedostatečném vypořádání s otázkou přiměřenosti ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců Žalovaný měl současně zvážit všechna zákonem stanovená kritéria, nikoliv vypořádávat jednotlivé námitky izolovaně. Přitom se ale vůbec nevyjádřil k žalobcově argumentaci unijním právem. Dále žalobce upozorňuje, že obsahu protokolu o podání vysvětlení ze dne 18. 11. 2025 nelze přikládat zásadní důkazní váhu, neboť výslech proběhl bez přítomnosti právního zástupce žalobce, bez tlumočníka a v době zadržení žalobce, což lze považovat za stresovou a nevýhodnou pozici. Žalobce se navíc ihned po podání výpovědi snažil svůj pobyt legalizovat. III. Posouzení věci soudem 12. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou po vyčerpání řádných opravných prostředků a obsahuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel soud v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného, přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů, jimiž je podle § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. vázán. 13. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas. Soud ve věci neprováděl dokazování, neboť naprostá většina žalobcem navržených důkazních návrhů se týká listin, jež jsou obsahem správního spisu, jímž se při přezkumu napadeného rozhodnutí samostatně důkaz neprovádí (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS), popř. jde o listiny, jež jsou oběma stranám známy (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 14. Žaloba není důvodná. 1