51 A 10/2024 – Krajský soud v Praze

51 A 10/2024- 98 - text 14 51 A 10/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Petra Šuránka a soudců Karla Ulíka a Josefa Straky ve věci žalobkyně: Centrum služeb Slunce všem, o.p.s. sídlem Pražská 910, 273 51 Unhošť zastoupená advokátem JUDr. Alešem Staňkem, Ph.D. sídlem Národní 365/43, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 00 Praha 5 za účasti 1) CETIN a.s. sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 2) město Unhošť sídlem Václavské náměstí 44, 273 51 Unhošť 3) MUDr. H. K. bytem X zastoupená advokátkou Mgr. Darinou Čunderlíkovou sídlem Rumunská 22/28, 120 00 Praha 2 4) MUDr. O. Ř. bytem X zastoupená advokátkou Mgr. Darinou Čunderlíkovou sídlem Rumunská 22/28, 120 00 Praha 2 5) I. Z. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Petrem Hoškem sídlem Vysoká 92, 269 01 Rakovník o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2023, č. j. 151665/2023/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2023, č. j. 151665/2023/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Závazné stanovisko Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 7. 11. 2023, č. j. 140597/2023/KUSK, se ruší. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Aleše Staňka, Ph.D., advokáta. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. V této věci se soud již podruhé zabývá sporem o realizaci přístavby domova pro osoby se zdravotním postižením v Unhošti. Předchozí rozhodnutí žalovaného soud zrušil pro nepřezkoumatelnost, a to rozsudkem ze dne 29. 7. 2021, č. j. 55 A 26/2020-62 (dále „první rozsudek“). Správní orgány tentokrát záměr nepovolily pro rozpor s územním plánem a charakterem daného území. Podle soudu však uvedený závěr neobstojí, protože skutková zjištění správních orgánů nemají oporu v podkladech založených ve správním spisu. Vymezení věci 2. Žalobkyně dne 21. 9. 2018 požádala o vydání společného povolení na Přístavbu XXX, ulice X č.p. X, X, na pozemcích parc. č. st. XA a parc. č. XB v katastrálním území X (dále „záměr“ či „přístavba“). Podle doplněné projektové dokumentace (02/2023, část B) se jedná o přístavbu o výměře 264,5 m2 k původnímu zařízení sociálních služeb o výměře 264 m2. Cílem přístavby je vytvořit moderní ubytování pro 14 stávajících klientů zařízení (8 jednolůžkových pokojů a 3 dvoulůžkové pokoje). Pokoje v původní budově (1 dvoulůžkový a 3 třílůžkové) jsou již zastaralé a nevyhovují potřebám klientů. Přístavba bude s původní stavbou spojena chodbou. Realizací záměru nedojde ke zvýšení počtu klientů ani zaměstnanců zařízení. Stavební úpravy původní části nebudou prováděny. Po přestěhování klientů do nové přístavby budou stávající pokoje sloužit k jejich denním aktivitám jako konzultační místnost, terapeutická dílna, zázemí pro zaměstnance a relaxační a cvičební místnost (část D.1.0). V rámci výstavby dojde k demontáži plechové boudy na zahradní techniku, montovaného bazénu a stávajících zpevněných ploch, které budou nahrazeny plochami zeleně (část C.02b). Dopravní řešení zůstane stávající. Počet parkovacích stání se zvýší o rezervní místa pro návštěvníky a personál zařízení na 8. Koeficient zastavěné plochy bude po provedení přístavby činit 0,14, koeficient zeleně 0,702 (část B.2.1). Konkrétní půdorysy a pohledy jsou patrné z výkresů č. D.01.04 a 07 doplněné projektové dokumentace. 3. Osoby zúčastněné na řízení 3), 4) a 5) vlastní sousední nemovitosti a se záměrem dlouhodobě nesouhlasí. Mají za to, že záměr odporuje závazným regulativům územního plánu města Unhošť a že s ohledem na rozsah přístavby, která je svým objemem v podstatě totožná se stávající stavbou, se nad přípustnou míru zhorší kvalita jejich bydlení. 4. Městský úřad Unhošť (dále „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 11. 7. 2023, č. j. MU-3157/23/Výst (dále „prvostupňové rozhodnutí“), záměr přístavby ve společném řízení schválil. Vycházel přitom ze souhlasného závazného stanoviska Magistrátu města Kladna jako orgánu územního plánování ze dne 16. 1. 2023, č. j. OAÚR/1857/22-10 (dále „závazné stanovisko orgánu územního plánování ze dne 16. 1. 2023“), podle kterého je záměr z hlediska souladu s územně plánovací dokumentací a charakterem území přípustný. 5. Žalovaný k odvolání osob zúčastněných na řízení 3), 4) a 5) rozhodnutím ze dne 5. 12. 2023, č. j. 151665/2023/KUSK (dále „napadené rozhodnutí“), změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že žádost žalobkyně zamítl podle § 51 odst. 3 a § 149 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „správní řád“). Dle nesouhlasného závazného stanoviska Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, jako nadřízeného orgánu územního plánování ze dne 7. 11. 2023, č. j. 140597/2023/KUSK (dále „závazné stanovisko nadřízeného orgánu územního plánování ze dne 7. 11. 2023“) totiž záměr odporuje regulativu územního plánu, který na dané ploše BN4 – Bydlení X (dále „BN4“) umožňuje výstavbu pouze menších zařízení sociálních služeb lokálního významu. Záměr spočívající v rozšíření stávajícího zařízení přesahuje lokální význam, neboť je určen pro potřeby klientely nejen z X a okolních obcí, ale též z širšího okolí. Ačkoliv dle projektové dokumentace se výstavbou záměru počet lůžek v zařízení nezvýší, nutno upozornit, že ve stávající části nebudou prováděny žádné stavební úpravy, tedy stávající pokoje zůstanou neobydlené. Existují tak pochybnosti o tom, že stávající pokoje budou fakticky využity k ubytování dalších klientů. Z hlediska lokálního charakteru záměru je dále nepřiměřené, aby pro klienty vzniklo natolik rozsáhlé zázemí, které je stejně velké jako stávající zařízení. Monoblok o celkové výměře 534 m2 a délce jedné strany 43,55 m nadto vybočuje z charakteru území dané lokality. Většina objektů v bezprostředním okolí – vytyčeném komunikacemi X, X a X – má výměru od 200 do 300 m2 (tři objekty mají výměru od 300 do 400 m2, některé objekty mají i výměru menší než 100 m2), přičemž největší délku má v dané lokalitě dům o 22,33 m, tedy v polovině délky záměru. Ohledně koeficientu zeleně dále není známo, zda jsou do plochy komunikace započtena též parkovací stání. Pokud by tomu tak bylo, byl by koeficient zeleně těsně splněn. Doplnění dokumentace však v tomto směru není potřeba, protože existují další důvody pro zamítnutí žádosti žalobkyně. Obsah podání 6. Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Po obsáhlé rekapitulaci dosavadního řízení namítá, že nadřízený orgán územního plánování dostatečně nezjistil skutečný stav a opomněl významné skutečnosti pro posouzení věci, zejména že záměr má být součástí uceleného areálu, který je stavebnětechnicky oddělen od sousedních nemovitostí. Existence tohoto areálu není ani tak významná pro posouzení koeficientu zeleně, ale pro posouzení jeho souladu s územním plánem. Záměr nelze oddělit od pozemků o výměře 0,52 ha, které s ním tvoří funkční celek. Žádný srovnatelný pozemek se v okruhu 400 m nenachází. Nadřízený orgán územního plánovaní přitom zcela přehlédl, že záměr spolu se stávajícím objektem svou rozlohou odpovídá přiléhajícím pozemkům (při srovnání s ostatními objekty a jejich pozemky). Areál je fakticky oddělen od okolních nemovitostí a není z nich vůbec viditelný. Ze severu je ohraničen neprůhledným oplocením do výšky 2,4 m a 2,1 m, po obvodu se nacházejí vzrostlé stromy. Pozemek osoby zúčastněné na řízení 2) je od areálu vzdálený 11,2 m a přes 3 vzrostlé stromy na něj lze vidět pouze průzorem o šíři cca 4 m. Od pozemků osob zúčastněných na řízení 4) a 5) je areál vzdálen 58,1 m. S přihlédnutím i k těmto okolnostem žalobkyně nesouhlasí s tím, aby na záměr, jehož účelem má být zkvalitnění péče o těžce postižené spoluobčany, bylo ze strany správních orgánů nahlíženo jako na monoblok o délce jedné strany 43,55 m. Umístění přístavby k západní stěně stávajícího objektu do „zálivu“ ohraničeného pásem zeleně naopak umožňuje, aby byl zachován velkorysý charakter celého areálu. 7. Žalobkyně dále namítá, že správní orgány jsou při výkladu pojmů užitých v územním plánu vázány především vůlí samosprávného územního celku a obecně závaznými právními předpisy. Záměr bude sloužit pro poskytování sociálních služeb osobám se zdravotním postižením (14 osobám formou celodenní péče a 7 osobám formou denního stacionáře). Na území X a v přilehlých obcích žije necelých 5 000 stálých obyvatel. Dle statistických údajů přitom žije v České republice na každých 5 000 obyvatel cca 30 osob s vážným mentálním postižením a 135 osob s vážným pohybovým a tělesným postižením, zároveň není vyloučena ani kombinace obou postižení. Stávající zařízení bylo povoleno v roce 1994 a v roce 2000 bylo zkolaudováno jako domov pro těžce postižené, čímž došlo k vymezení limitu využití území. V této souvislosti žalobkyně odkazuje na