52 A 1/2025 – Krajský soud v Praze

52 A 1/2025- 53 - text 12 52 A 1/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Bc. Kryštofem Hornem v právní věci žalobkyně: P. H. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2024, č. j. 122512/2024/KUSK, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 11. 11. 2024, č. j. 122512/2024/KUSK, se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Beroun (dále jen „městský úřad“) ze dne 25. 7. 2024, č. j. MBE 36693/2024/DOPR-KoJ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tím městský úřad uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku dle § 83 odst. 1 písm. p) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o podmínkách provozu“), neboť dne 6. 12. 2023 v 11.00 h v Berouně provozovala na pozemních komunikacích ve výroku specifikované vozidlo, jehož technická způsobilost nebyla ověřena pravidelnou technickou prohlídkou provedenou v členském státě v souladu s ustanovením § 38 odst. 1 písm. e) zákona o podmínkách provozu, neboť poslední technická prohlídka ze dne 12. 11. 2021 byla platná do 22. 10. 2023. 2. Za spáchaný přestupek byl žalobkyni v souladu s § 83 odst. 2 písm. c) zákona o podmínkách provozu uložen správní trest pokuty ve výši 2 000 Kč. Vedle toho byla žalobkyni podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) ve spojení s § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení, uložena povinnost náhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Podstatný obsah správního spisu 3. Policie České republiky provedla dne 6. 12. 2023 silniční kontrolu, při které zjistila, že žalobkyní spoluvlastněné a provozované vozidlo řídil uvedeného dne pan J. B., žalobkynin partner a spoluvlastník vozidla (dále jen „partner“), ačkoliv platnost jeho technické prohlídky vypršela dne 22. 10. 2023 (tj. 45 dní před silniční kontrolou). Partner za spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o podmínkách provozu na silničních komunikacích (zákon o silničním provozu) na místě obdržel v příkazním řízení na místě příkazový blok na pokutu ve výši 200 Kč. Podezření ze spáchání přestupku žalobkyně policie oznámila městskému úřadu. 4. Dne 4. 1. 2024 městský úřad vydal a žalobkyni doručil příkaz, jímž zahájil řízení o přestupku a žalobkyni uznal vinnou ze stejného přestupku jako později v prvostupňovém rozhodnutí. Včas podaným odporem žalobkyně byl příkaz následně zrušen. 5. Žalobkyně se vyjádřila tak, že nejednala nedbale ani společensky škodlivě a že řízení by mělo být zastaveno. Předložila kopii usnesení o zastavení řízení, které měl v obdobné věci vydat Městský úřad Pohořelice. 6. Dne 26. 2. 2024 partner jako svědek vypověděl, že si klíče k vozu vzal bez vědomí žalobkyně a v rozporu s jí vysloveným zákazem. 7. Dne 25. 7. 2024 městský úřad vydal prvostupňové rozhodnutí, proti němuž podala žalobkyně včasné odvolání. Napadeným rozhodnutí je žalovaný dne 12. 11. 2024 pravomocně zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 8. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 12. 11. 2024 a žaloba byla podána 8. 1. 2025, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Jde tedy o žalobu projednatelnou. 9. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Jednání dne 17. 2. 2026 10. Při jednání účastníci zopakovali svou dosavadní argumentaci. Žalobkyně poukazovala na to, že situace je stejná, jako by ji klíče od auta bez technické prohlídky někdo odcizil a odjel bez jejího zavinění. Žalovaný měl za to, že z hlediska ekonomie řízení není důvod pro rušení napadeného rozhodnutí pro drobnou vadu odůvodnění. Účastníci se též přeli o to, zda byla technická prohlídka provedena neprodleně po silniční kontrole, resp. po doručení příkazu ve věci. 11. Dokazování soud neprováděl. Navržený výslech partnera je nadbytečný, neboť skutečnost, že vozidlo užil bez žalobkynina souhlasu, jak uvedl při svém výslechu, není mezi stranami sporná stejně jako to, že na vozidle nebyly od spáchání přestupku do provedení technické prohlídky dne 22. 1. 2024 provedeny opravy a že tedy vozidlo bylo v době spáchání přestupku ve stejném technickém stavu, jako vyplývá z protokolů o technické prohlídce (ty jsou navíc součástí správního spisu). Důkazní návrh „neexistencí faktur či dokladů o realizaci oprav vozu“ je proto též nadbytečný a především i nepřípustný, neboť negativní skutečnost nelze dokazovat, tím méně pak absencí předložení různých podkladů. Písemné vyjádření ze dne 25. 2.2024 a rozhodnutí Městského úřadu Pohořelice jsou součástí správního spisu, kterým se nedokazuje a bez dalšího se z něj vychází. Posouzení žaloby 12. Soud se následně zabýval jednotlivými okruhy žalobních bodů, které spolu s případným relevantním vyjádřením žalovaného uvádí pro přehlednost až nyní v rámci posouzení žaloby. Zavinění 13. Žalobkyně namítá, že podle § 15 zákona o odpovědnosti za přestupky vyžaduje k odpovědnosti fyzické osoby za přestupek zavinění, přičemž ani zvláštní zákon v daném případě nestanoví jinak. Dle žalovaného jde v daném případě o objektivní odpovědnost provozovatele. Městský úřad zavinění vyžadoval, neuvedl však jeho formu do výroku rozhodnutí. Ustanovení § 93 odst. 1 písm. d) zákona o odpovědnosti za přestupky však vyžaduje, aby byla forma zavinění obviněného, který je fyzickou osobou, uvedena ve výroku rozhodnutí o přestupku. 14. Žalovaný k tomuto žalobnímu bodu ve vyjádření v žalobě uvedl, že písařskou chybou z výroku vypadl termín „z nedbalosti“, v odůvodnění je nicméně tato forma nicméně zmíněna opakovaně. 15. Na to žalobkyně v replice uvedla, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nahradil úvahy městského úřadu o zavinění z nedbalosti úvahou o objektivní odpovědnosti. V daném případě je to podstatné, neboť žalobkyně subjektivní stránku přestupku nenaplnila, neboť učinila opatření, aby partner vůz nepoužil. 16. Ve výroku prvostupňového rozhodnutí skutečně není forma zavinění uvedena. Z jeho odůvodnění je však patrné, že městský úřad vycházel z toho, že jde o vědomou nedbalost. Žalobkyně věděla, že tím, že vozidlo nemá platnou technickou prohlídku, může porušit chráněný zájem. Okolnosti soužití s partnerem a to, že vzal klíče od vozu z její tašky, nejsou podstatné (srov. str. 4 prvostupňového rozhodnutí). Žalovaný nicméně na str. 3 a dále na přelomu stran 4 a 5 napadeného rozhodnutí tento náhled nepřevzal a výslovně uvedl, že se jedná o odpovědnost objektivní, neboť odpovědnost provozovatele je spjatá s užíváním a provozem vodidla a zavinění žalobkyně se nezkoumá. 17. Jakkoliv lze souhlasit s tím, že neověření způsobilosti vozidla je objektivním stavem, u kterého není podstatné, z jakého důvodu k němu došlo (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2024, č. j. 19 A 14/2024-48), to nelze v rozporu s § 15 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky slučovat s objektivní odpovědností fyzické osoby, kterou by musel zákon výslovně stanovit. Ve vztahu k jiným skutkovým podstatám, za které je jako speciální subjekt odpovědný provozovatel vozidla bez ohledu na to, zda jde o fyzickou, fyzickou podnikající či právnickou osobu, to činí např. § 125f odst. 3 zákona o silničním provozu. Avšak zákon o podmínkách provozu ve vztahu k dané skutkové podstatě, za který byla postižena žalobkyně, toto nečiní. Jelikož žalovaný mylně vycházel z toho, že se zavinění žalobkyně v daném případě nezkoumá, je napadené rozhodnutí nezákonné. 18. Soud nicméně nepřisvědčil tomu, že by nezákonnost, resp. nepřezkoumatelnost, způsoboval samotný fakt, že forma zavinění není uvedena ve výroku rozhodnutí. Jde sice o povinnou náležitost rozhodnutí o vině dle § 93 odst. 1 písm. d) zákona o odpovědnosti za přestupky, postačí nicméně, vyplývá-li z odůvodnění. NSS se obdobným nedostatkem zabýval v rozsudku ze 21. 6. 2018, č. j. 9 As 348/2017-38, viz body 26-29, a dospěl k závěru, že „zjištěné pochybení nepředstavuje natolik zásadní vadu, pro kterou by bylo nutné napadený rozsudek, resp. správní rozhodnutí zruši