53 Ad 24/2024 – Krajský soud v Praze

53 Ad 24/2024- 112 - text 7 53 Ad 24/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobkyně: Ing. R. H. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 7. 2024, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 24. 7. 2024, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 15. 11. 2023, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) žalovaná žalobkyni od 8. 12. 2023 snížila invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně podle § 56 odst. 1 písm. e) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť dle posudku okresní správy sociálního zabezpečení poklesla žalobkynina pracovní schopnost od 4. 10. 2023 jen o 40 %. 2. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaná zamítla žalobkyniny námitky a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu z námitkového řízení bylo rozhodující příčinou žalobkynina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu psychické postižení. Zdravotní stav žalobkyně institut hodnotil podle kapitoly V, položky 7b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), ve středu procentního rozpětí stanoveného pro tuto položku. Míru poklesu pracovní schopnosti určil na 40 %. K námitkám žalobkyně uvedl, že ošetřující lékaři nejsou kompetentní k stanovení invalidity a jejího stupně. Poukázal na to, že ošetřující lékařka ve stejný den uvedla, že je přítomna normoforie, ale dále je uzavřeno na těžkou depresi. Žalobkyně taktéž opakovaně sama požádala o negativní reverz z hospitalizace (tj. proti doporučení lékařů), nenastoupila na hospitalizaci či vysazovala léky (non compliance). Snaží se posudkovým lékařům podsouvat svůj náhled na svá postižení a zamlčuje některé informace (založení spolku, budoucí péče o otce). Žaloba 3. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobkyně domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. 4. Žalobkyně nesouhlasí s posouzením svého zdravotního stavu. Pokud měl posudkový lékař pochybnosti o závěrech ošetřující lékařky, měl žalobkyni sám vyšetřit, což ale neudělal. Její stav byl objektivizován pomocí Beckovy stupnice deprese na těžkou depresi. Non compliance není posudkovým hlediskem. Ze zpráv naopak vyplývá, že žalobkyně byla hodnocena jako spolupracující. Hospitalizace byla vždy doporučována jen pro případ, že nedojde ke zlepšení stavu. Léky byly měněny nebo vysazovány vždy po dohodě s lékařem. Problém byl v tom, že lékaři v nemocnici žalobkyni nasazovali jiné léky než MUDr. B, která navíc žalobkyni říkala jiné dávkování, než uvedla na receptech. K ukončení hospitalizace v květnu 2024 došlo z důvodu rizika konfliktu mezi pacientkami na uzavřeném oddělení a po dohodě s lékaři. I pobyty v Horních Beřkovicích a na klinice ESET byly ukončeny pro jejich kontraproduktivnost na doporučení lékařů (terapeutů). Položky 4, 5 a 7 kapitoly V přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity požadují zjištění zcela odlišných skutečností. Dodatečně provedený psychologický posudek potvrdil výrazné zhoršení kognitivních funkcí. Existence spolku je jen formální a údajná výdělečná činnosti již byla dávno ukončena (nelze vycházet jen ze zápisu z živnostenského rejstříku). Žalobkyně upozorňuje na to, že její zdravotní stav odpovídá schizotypní poruše dle kapitoly V, položky 7c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Navrhuje, aby soud vyžádal posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“) podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Vyjádření účastnic 5. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby a vypracování posudku posudkové komise. 6. Žalobkyně ve vyjádřeních doručených soudu dne 25. 5. 2025 proti posudku posudkové komise v Praze ze dne 12. 2. 2025 namítá, že je nepřesvědčivý, neboť nezohledňuje žalobkyninu hlavní diagnózu, kterou je schizotypální porucha. Tato diagnóza dle lékařských zpráv přetrvávala i po 28. 5. 2024 jako hlavní. Od května 2024 nedošlo ke zlepšení zdravotního stavu. Žalobkyně byla v té době v dlouhodobé pracovní neschopnosti, která byla ukončena z důvodu, že nemůže trvat déle než 12 měsíců. Skutečnost, že žalobkyně nadále nebyla ve stabilizovaném stavu, dokládají zprávy z nemocnice v Slaném (panická ataka) a z Bohnic (hospitalizace). Posudková komise také opomněla těžkou depresi jako příčinu žalobkyniných obtíží. Schizotypální poruchu považovala zřejmě jen za situační dekompenzaci, což je ovšem v rozporu s lékařskými zprávami, které ji uvádí jako základní diagnózu opakovaně v letech 2024 a 2025. Byla příčinou dlouhodobé pracovní neschopnosti. Problematické je zejména fungování žalobkyně v interpersonálních vztazích (porucha afektu, silná naléhavost, plačtivost, nepřiměřené emoce, podivné a nepřijatelné chování z pohledu ostatních osob). Žalobkyně jako pečující osoba sice zastupuje svého otce, je ale zřejmá její extrémní konfliktnost (je vedeno několik trestněprávních sporů, kde se řeší stížnosti na lékaře apod.). Při jednání s lékaři se projevují žalobkyniny psychické problémy, což vedlo ve dvou případech k ukončení léčby. Podobně problematicky žalobkyně komunikovala s úřednicí na úřadu práce. Z důvodu psychických obtíží žalobkyně není některé dny schopna opustit domov. Péče o otce je žalobkyní prožívána jako součást bludné produkce, neboť si klade za vinu, že v minulosti nezabránila smrti matky. Dává si tak za vinu i zhoršení stavu svého otce. Péče žalobkyně o otce se soustředí na osobní přítomnost a asistenci. Žalobkynin kognitivní deficit sice nedosahoval úplné demence, ale byl značně snížen oproti standardnímu stavu před onemocněním. Žalobkyně má i těžce narušenou adaptabilitu na zátěž. Posouzení věci 7. Soud ověřil, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků, je včasná a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Poté přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu napadených výroků a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). O žalobě soud rozhodl bez jednání, neboť byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s. (ve znění účinném od 1. 1. 2026, viz přechodné ustanovení čl. XI bodu 1 zákona č. 314/2025 Sb.). Jednání nebylo zapotřebí ani k provádění dokazování, neboť soud vycházel pouze z obsahu správního spisu (jímž se zásadně nedokazuje) a listinných důkazů, s nimiž se účastníci mohli seznámit (zejm. posudků posudkové komise, které soud účastníkům doručil). Jiné než listinné důkazy ostatně účastnice ani nenavrhly. Soud ani neshledal důvod k přerušení řízení (viz návrh žalobkyně ze dne 9. 11. 2024), neboť otázku pravosti lékařských zpráv si obecně vzato případně může posoudit sám (§ 77 odst. 2 s. ř. s.); posudkový lékař navíc ani nezpochybnil jejich pravost, pouze měl za to, že skutečný zdravotní stav žalobkyně byl odlišný, než se v nich uvádí. Soud pak vycházel primárně z posudku posudkové komise, která všechny doložené lékařské zprávy zohlednila (nezpochybnila jejich závěry tak jako posudkový lékař). 8. Podle § 26 zákona o důchodovém pojištění se za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než jeden rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než jeden rok. 9. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2 jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla [písm. a)] nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně; [písm. b)] nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně; [písm. c)] nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 10. Podle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. 11. Při určování pokle