55 Az 14/2025 – Krajský soud v Praze

55 Az 14/2025- 43 - text 13 55 Az 14/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Peroutkou ve věci žalobkyně: A. S., narozená X státní příslušnost Indická republika t. č. Zařízení pro zajištění cizinců Jezová Jezová 1501, Bělá pod Bezdězem zastoupená Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s. sídlem Poděbradská 5, Praha – Vysočany proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, Praha – Holešovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2025, č. j. OAM-1290/BE-BE01-D11-2025, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2025, č. j. OAM-1290/BE-BE01-D11-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 95 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl tak, že žalobkynina žádost o mezinárodní ochranu je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (zákon o azylu) a řízení podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavil. Žalovaný ve výroku napadeného rozhodnutí dále uvedl, že státem příslušným k posouzení žalobkyniny žádosti o mezinárodní ochranu je podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „nařízení Dublin III“), Rumunsko. 2. Žalobkyně byla dne 6. 11. 2025 kontrolována hlídkou Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „cizinecká policie“) poté, co byl žalobkyni německými orgány odepřen vstup na území Německa. Žalobkyně nedisponovala žádným cestovním dokladem nebo oprávněním ke vstupu a pobytu na území České republiky a schengenského prostoru. 3. Během výslechu před cizineckou policií žalobkyně vypověděla, že ji chtěl její otec v Indii provdat za někoho, koho žalobkyně nechtěla. Žalobkynin otec a odmítnutý muž chtějí žalobkyni zabít, protože sňatek odmítla. Žalobkyně byla přesvědčená, že ji mohou zabít. Žalobkyně uvedla, že otec zabil její matku, když byla žalobkyně malá. Žalobkynin otec a odmítnutý muž žalobkyni volají a vyhrožují jí. Po odmítnutí sňatku ji otec praštil těžkým předmětem do oblasti ramen. Žalobkyně může ukázat šrámy na těle, kdyby bylo potřeba. Pak žalobkyně utekla, ale otec a odmítnutý muž zjistili, kde žalobkyně bydlí. 4. Žalobkyně před cizineckou policií popsala, že přicestovala z Indie letecky do Srbska. V Srbsku jela spolu s dalšími cizinci autem do Brna, kde je řidič vysadil na nádraží. Žalobkyně poté pokračovala autobusem do Německa. V žalobkynině mobilním telefonu se nacházela fotografie rumunského víza platného do 5. 9. 2025. Žalobkyně potvrdila, že údaje ve vízu a fotografie byly její. Ve vízu ale bylo nesprávně uvedeno žalobkynino jméno (jako „S. S.“). Cizinecká policie žalobkyni konfrontovala s tím, že podle sdělení rumunských orgánů je žalobkynina pravá totožnost S. S., narozená dne 11. 11. 2000. Žalobkyně nevěděla, jak je to možné, jmenuje se A. S. a narodila se dne 12. 10. 2002. 5. Cizinecká policie také konfrontovala žalobkyni s tím, že v předchozí výpovědi (ze dne 6. 11. 2025) tvrdila, že pracovala v Rumunsku. Žalobkyně upřesnila, že v Rumunsku nepracovala ona, ale její kamarádka. Policisté jí asi špatně rozuměli. V předchozí výpovědi také žalobkyně tvrdila, že cestovala autobusem jedoucím z Rumunska do Maďarska. Žalobkyně uvedla, že nastupovala až v Brně a pravděpodobně si spletla názvy měst, protože jsou podobné (Budapešť x Brno). Cizinecká policie také poukázala na to, že žalobkyně má jízdenku na autobus z Rumunska do Německa. Žalobkyně uvedla, že jí jízdenku koupit strýc žijící v Rumunsku. Říkal, že mu nešla jízdenka zarezervovat z České republiky do Německa, „protože se jedná jen o nástupní stanici“. Proto jízdenku koupil již z Rumunska. 6. Žalobkyně svoje cestovní doklady ztratila. Když jela autobusem, vylila si do batohu pití. Své doklady vytáhla a dala je na odkládací stolek. Při kontrole německou policí si žalobkyně neuvědomila, že své doklady odložila v autobuse a myslela si, že je ztratila. Žalobkyně trvala na tom, že do Rumunska nikdy necestovala. Její kamarádka z Indie, která v Rumunsku pracuje, žalobkyni řekla, že tam jsou špatné pracovní podmínky. Žalobkyni také její kamarád sdělil, že muž, kterého si měla vzít, má v Rumunsku kontakty. Žalobkyni by mohli v Rumunsku zabít. 7. Cizinecká policie následně rozhodla o žalobkynině správním vyhoštění. 8. Dne 10. 11. 2025 žalobkyně požádala o udělení mezinárodní ochrany. 9. Při poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu žalobkyně vypověděla, že opustila Indii, protože je tam ohrožena na životě. Když jí byly dva roky, zemřela jí matka. Její otec se poté znovu oženil. Žalobkyni vychovala babička. Žalobkynin otec chtěl, ať si vezme za manžela jeho kamaráda, který je bohatý. Žalobkyně nechtěla. Odmítnutý muž vyhrožoval žalobkyni zabitím. Jednou, když žalobkyně jela z práce, žalobkynin otec a odmítnutý muž chtěli žalobkyni odvléci k němu domů. Žalobkyně začala křičet a kolem se shromáždili lidé. Odmítnutý muž tvrdil, že je žalobkyně jeho snoubenka. To žalobkyně veřejně popřela, čímž muže ještě více rozzlobila. Žalobkyně dále uvedla, že se u ní doma v souvislosti s odmítnutím sňatku odehrálo pár incidentů. Otec ji bil vařečkou. Žalobkyně utekla z domova a změnila práci. Tam jí kolegyně doporučila zprostředkovatele, který by žalobkyni zajistil cestu do Německa. Poslední čtyři měsíce byly pro žalobkyni těžké. Žalobkyni zemřela babička a žalobkyně neměla žádnou oporu. Nechodila ven ani na sociální sítě (kde by ji mohl odmítnutý muž sledovat). Proto žalobkyně zvolila útěk z Indie. 10. Během pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobkyně vypověděla, že nevěděla, že by se mohla se svými problémy obrátit na indické orgány. Navíc byl muž, kterého žalobkyně odmítla, bohatý a měl i kontakty na politiky a státní orgány. Indická policie chrání zájmy bohatých a vlivných lidí. Žalobkyně upřesnila, že v Rumunsku ve skutečnosti nežije její strýc, ale kamarád jejího strýce (strýc žije v Portugalsku). Strýcův kamarád pomohl žalobkyni koupit jízdenku na autobus, který jel z Rumunska do Německa přes Brno. Žalobkyně trvala na tom, že v Rumunsku nikdy nebyla. Muži, se kterým se původně domluvila na zprostředkování rumunského víza, svůj pas nikdy nedala. Nakonec se totiž žalobkyni zdála být věc falešná. Zprostředkovateli víza ale předtím poslala své údaje a fotografii. Tak se žalobkynina fotografie dostala na rumunské vízum, které měla vyfocené v mobilním telefonu. Žalobkyně zopakovala, že by se v Rumunsku necítila v bezpečí, protože tam má odmítnutý muž kontakty. Také uvedla, že je ve stresu a kontakt s policí a státními orgány by jejímu zdraví nevyhovoval. Žalobkyně měla za to, že za posouzení její žádosti o mezinárodní ochranu je odpovědné Německo. 11. Žalovaný na základě informace od rumunské policie zjistil, že v rumunské cizinecké databázi nevystupuje žádná osoba pod identitou A. S., s datem narození dne X. Rumunské vízum č. X bylo vydáno na jméno S. S., občanku Indie, narozenou dne X v Y, Indie. Vízum na 90 dní a platné od 1. 4. 2025 do 5. 9. 2025 bylo vydané za účelem zaměstnání. Podle rumunské databáze cizinců žalobkyně vstoupila na území Rumunska dne 31. 5. 2025 přes letiště Bukurešť-Otopeni. 12. Žalovaný informoval rumunské orgány o tom, že jsou na základě čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III příslušné k posouzení žalobkyniny žádosti o mezinárodní ochranu. Rumunské orgány se svou příslušností a žalobkyniným přemístěním souhlasily. 13. Vzhledem k tomu, že žalobkyně před cizineckou policií uvedla, že má na těle šrámy, vyžádal si žalovaný u Zdravotnického zařízení Ministerstva vnitra zdravotní prohlídku. Žalovaný požádal o vyjádření, zda žalobkyně po fyzické stránce jevila nějaké známky fyzického napadení. Zdravotnické zařízení po žalobkynině vyšetření dne 14. 11. 2025 odpovědělo, že žalobkyně měla na levé horní končetině přibližně pět drobných povrchových jizev o velikosti přibližně pět milimetrů. Jizvy byly staršího charakteru. Žalobkyně uvedla, že vznikly po popálení. Žalobkyně byla bez dalších akutních známek poranění. 14. Žalovaný si obstaral následující informaci o rumunském azylovém systému: Informace OAMP ze dne 7. 11. 2024 – Rumunsko. Azylový systém. Řízení o mezinárodní ochraně, azylová legislativa, zranitelné osoby, dublinští navrátilci, azylová střediska, přijímací podmínky, zajišťovaní a azylové a dublinské statistiky. 15. V napadeném rozhodnutí žalovaný zrekapitul