57 Az 12/2025 – Krajský soud v Praze

57 Az 12/2025- 32 - text 10 57 Az 12/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Karlem Ulíkem ve věci žalobce: A. M. narozený X, státní příslušník Syrské arabské republiky hlášeným pobytem X zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem sídlem Opletalova 25, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2025, č. j. OAM-1280/ZA-ZA11-D02-2025, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2025, č. j. OAM-1280/ZA-ZA11-D02-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 15 609 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Václavka, advokáta. Odůvodnění: Řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ČR 1. Dne 9. 11. 2025 žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Při poskytnutí údajů k žádosti uvedl, že Sýrii opustil v roce 2012. S rodiči a sourozenci se přestěhoval do Turecka, kde žil až do roku 2024. V srpnu 2024 se rozhodl přicestovat do České republiky. Zadrželi ho ale cestou v Rumunsku. Strávil tam rok. V Rumunsku dne 9. 8. 2024 požádal o udělení mezinárodní ochrany. Zkoušel se dostat dál do Evropy, ale jeho pokusy nevyšly. Do ČR se dostal až v listopadu 2025 autem. V ČR má bratra a řadu příbuzných. V Turecku byl poslední roky jako Kurd omezován na svých právech. 2. Žalovaný zjistil, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany podaná v Rumunska byla dne 12. 9. 2024 zamítnuta a žalobci byl stanoven zákaz vstupu na území na dobu 5 let. 3. S tímto zjištěním žalovaný konfrontoval žalobce při pohovoru dne 13. 11. 2025. K dotazu žalovaného, zda ví, že má uložené vyhoštění platné ještě další 4 roky, žalobce odpověděl, že o tom neví. Dále mu žalovaný avizoval svůj záměr předat jej zpět do Rumunska. K tomu žalobce uvedl, že takové rozhodnutí respektovat nebude, že se snažil rok z Rumunska dostat a nechce se tam vrátit. 4. Dne 18. 11. 2025 žalovaný požádal rumunské orgány o přijetí žalobce zpět s odkazem na čl. 18 odst. 1 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále „nařízení Dublin III“), s tím, že první žádost o mezinárodní ochranu žalobce podal v Rumunsku, kde byla později zamítnuta. 5. Přípisem ze dne 2. 12. 2025 rumunské orgány potvrdily, že žalobce požádal dne 9. 8. 2024 v Rumunsku o mezinárodní ochranu a že tato žádost byla 12. 9. 2024 zamítnuta. Současně akceptovaly českou žádost o přijetí žalobce zpět podle čl. 18 odst. 1 písm. d) nařízení Dublin III. 6. Následně žalovaný opatřil do správního spisu zprávu svého odboru azylové a migrační politiky („OAMP“) k fungování rumunského azylového systému ze dne 7. 11. 2024. 7. Dne 11. 12. 2025 žalovaný vydal shora uvedené rozhodnutí (dále „napadené rozhodnutí“), jímž prohlásil žádost žalobce ze dne 9. 11. 2025 o udělení mezinárodní ochrany za nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., zákona o azylu (dále „zákon o azylu“), řízení o jejím udělení zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu a současně konstatoval, že státem příslušným k posouzení žádosti je podle čl. 3 nařízení Dublin III Rumunsko. 8. V odůvodnění žalovaný konstatoval, že žalobce dne 9. 8. 2024 požádal o mezinárodní ochranu v Rumunsku. Tento členský stát je tak příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu podle čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III. Proto žalovaný požádal rumunské orgány o přijetí žalobce zpět. Rumunsko dne 2. 12. 2025 uznalo svoji příslušnost. Žalovaný dále s odkazem na zprávu OAMP konstatoval, že rumunský azylový systém netrpí závažnými systematickými nedostatky. Žalovaný nepřehlédl, že v ČR žije žalobcův bratr, jemuž zde byla udělena doplňková ochrana. Žalobce je však zletilý a zdravotně způsobilý, jeho bratr tudíž není rodinným příslušníkem ve smyslu čl. 2 písm. g) nařízení Dublin III. Diskreční čl. 17 nařízení pak není aplikovatelný na řízení o přijetí zpět, jak potvrdil Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 30. 5. 2017, č. j. 22 Az 12/2016-68. Shrnutí žaloby 9. Žalobce se žalobou, podanou dne 23. 12. 2025, domáhá zrušení napadeného rozhodnutí dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“). 10. Podle žalobce žalovaný nedostatečně objasnil všechny okolnosti relevantní pro určení státu příslušného k projednání žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Předně žalobce nerozumí tomu, proč nedošlo k podřazení věci pod čl. 13 odst. 1 nařízení Dublin III, podle něhož je příslušným členský stát, jehož hranice cizinec nedovoleným způsobem překročil z třetí země. Takto určeným státem by bylo Rumunsko, to však přestalo být příslušné po uplynutí 12 měsíců ode dne, kdy k nedovolenému překročení hranic došlo (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 2. 2025, č. j. 33 Az 32/2024-33). Žalobce byl v Rumunsku zadržen v srpnu 2024 a v ČR podal žádost v listopadu 2025, tedy více než rok poté. Z hlediska čl. 13 nařízení Dublin III je tak napadené rozhodnutí nedostatečně odůvodněné. 11. Žalovaný dále nezohlednil, že má žalobce v ČR rodinné příslušníky, z nichž některým byla udělena doplňková ochrana a žádají o její prodloužení, někteří mají trvalý pobyt a jeden je i státním příslušníkem ČR. Žalovaný rovněž nereflektoval finanční závislost žalobce na jeho bratrovi a bratrancích pobývajících v ČR, existenci sociálního zázemí v ČR a naproti tomu absenci takového zázemí v Rumunsku. Tím žalovaný neposkytl adekvátní ochranu právu žalobce na respektování jeho soukromého a rodinného života podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Přítomnost rodinných příslušníků nespadajících pod definici dle § 2 písm. g) nařízení Dublin III je relevantním důvodem pro uplatnění diskrečního uvážení podle čl. 17 téhož nařízení, jak potvrzuje citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 33 Az 32/2024-33. 12. Žalobce má též výhrady vůči hodnocení rumunského azylového systému. Žalovaný podle něj jen odkázal na zprávu OAMP, aniž by v napadeném rozhodnutí podrobně odůvodnil závěr o přípustnosti přemístění žalobce do Rumunska s odkazem na konkrétní poznatky o fungování tamního azylového systému a skutkové okolnosti nynější věci. 13. Žalobce také v žalobě poukazuje na to, že se jako Kurd nemůže vrátit do Turecka, kde došlo ke zhoršení situace a hrozí mu perzekuce. Už vůbec se nemůže vrátit do Sýrie, která dlouhodobě není bezpečnou zemí. Vyjádření žalovaného 14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 8. 1. 2026 zopakoval nosné důvody napadeného rozhodnutí. Nesouhlasil s tím, že by zde byly závažné důvody domnívat se, že rumunský azylový systém trpí vážnými nedostatky. Na uplatnění diskrečního oprávnění dle čl. 17 nařízení Dublin III není právní nárok. Žalovaný ani nemusí nevyužití tohoto ustanovení odůvodňovat. Ani skutečnost, že má žalobce v ČR kulturní, sociální a ekonomické zázemí, nevede dle žalovaného k nutnosti postupu podle tohoto ustanovení. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. Posouzení věci soudem 15. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. 16. Žaloba je důvodná. 17. Podle § 25 písm. i) zákona o azylu se řízení zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná. 18. Podle § 10a odst. 1 písm. b) je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, je-li k posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany příslušný jiný stát vázaný přímo použitelným předpisem Evropské unie. 19. Tímto předpisem EU je právě nařízení Dublin III. V řízení o přijetí zpět se v zásadě již nepřezkoumají kritéria příslušnosti podle nařízení Dublin III 20. Úvodem samotného posouzení soud podotýká, že je třeba rozlišovat dva typy řízení, které upravuje nařízení Dublin III., konkrétně jeho kapitola IV. 21. Zaprvé upravuje řízení o převzetí (čl. 21 a násl. nařízení Dublin III). V tomto řízení členský stát, v němž byla podána žádost o mezinárodní ochranu, žádá jiný členský stát o věcné projednání žádosti o mezinárodní ochranu. To poté, co dožadující se členský stát na základě kritérií uvedených v kapitole III nařízení Dublin III dospěl k závěru, že není k věcnému projednání žádosti o mezinárodní ochranu příslušný. 22. Zadruhé upravuje řízení o přijetí zpět (čl. 23 a násl. nařízení Dublin III). To se vztahuje jednak na situaci, kdy osoba podala žádost o mezinárodní ochranu v jednom členském státě, který následně opustila ještě předtím, než (požádaný) členský stát ukončil řízení o určení státu příslušného k věcnému posouzení žádosti (čl. 20 odst. 5 nařízení Dublin III). Dále se týká případů, kdy (požádaný) členský stát již přistoupil k věcnému posuzování žádosti