2 Afs 24/2007 — Nejvyšší správní soud

57 Af 4/2011- 48 - text 34 pokračování 57Af 4/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň JUDr. Jany Daňkové a Mgr. Miroslavy Kašpírkové v právní věci žalobce Farmy Číhaň, se sídlem Číhaň 73, zastoupené JUDr. Evou Kabelkovou, advokátkou, se sídlem Kamenická 1, Plzeň, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Plzni, se sídlem Hálkova 14, Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 12. 2010, čj. 9514/10-1300-401171 a ze dne 20. 12. 2010, čj. 9981/10-1200-401688 t a k t o : I. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2010 čj. 9514/10-1300- 401171 se z a m í t á . II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2010 čj. 9981/10-1200-401688 se z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení v částce 9.830,-Kč, do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Evy Kabelkové, advokátky. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 12. 2010, čj. 9514/10-1300-401171 (dále jen napadené rozhodnutí týkající se DPH) bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Klatovech (dále jen správce daně), dodatečnému platebnímu výměru ze dne 18. 5. 2010, čj. 54386/10/133910401465 (dále jen DPV nebo dodatečný platební výměr na DPH), jímž byla žalobci dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty (dále též DPH) za zdaňovací období srpen 2006 ve výši 14.180 Kč. 2. Rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 12. 2010, čj. 9981/10-1200-401688 (dále jen napadené rozhodnutí týkající se DPPO) bylo změněno rozhodnutí správce daně, dodatečný platební výměr ze dne 15. 5. 2010, čj. 54370/10/133910401465 (dále jen DPV nebo dodatečný platební výměr na DPPO), jímž byla žalobci dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob (dále též DPPO) za zdaňovací období od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006 ve výši 71.280 Kč a sděleno zákonné penále ve výši 14.256 Kč, tak, že částka doměřené daně byla snížena na 64.080 Kč a penále na 12.816 Kč a tomu odpovídajícím způsobem byl opraven výpočet dodatečně vyměřené DPPO. 3. Žalobce se žalobami podanými ke Krajskému sodu v Plzni domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2010, čj. 9514/10-1300-401171 (vedena pod sp.zn. 57Af 4/2011) a rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2010, čj. 9981/10-1200-401688 (vedena pod sp.zn. 57Af 5/2011). Žaloby byly spojeny ke společnému projednání a je o nich rozhodováno pod sp.zn. 57Af 4/2011. 4. V dané právní věci se jedná o problematiku daně z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen 2006 upravenou v zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném pro srpen 2006 (dále jen ZDPH nebo zákon o dani z přidané hodnoty) a daně z příjmů právnických osob upravenou v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro rok 2006 (dále jen ZDP nebo zákon o dani z příjmů). Správa daní byla upravena zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen ZSDP nebo zákon o správě daní a poplatků). Všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu na www.nssoud.cz. II. Důvody žaloby 4. Žalobce uváděl v obou žalobách shodná tvrzení. Tvrdil, že byl zkrácen na svých právech v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení. Namítal nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí a dodatečných platebních výměrů a jejich nezákonnost, namítal, že skutkový stav, který žalovaný i správce daně brali za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve spisech a je s nimi v rozporu, namítal podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem. 5. Žalobce měl uzavřenu smlouvu s družstvem BIRK, které pro něj provádělo stavební a bourací práce. Správci daně předložil veškeré doklady, které se vyhotovují, je-li realizována obdobná spolupráce dvou subjektů. Předložil smlouvu podepsanou žalobcem a družstvem BIRK, písemné doklady týkající se realizace jednotlivých plnění, výdajový pokladní doklad z 18.8.2006, z něhož je patrno, že družstvu BIRK bylo vyplaceno 88.810 Kč jako úhrada za provedené práce, fakturu vystavenou družstvem BIRK na tuto částku opatřenou razítkem a podpisem družstva, zmocněnec družstva BIRK předložil plnou moc. Navrhl výpovědi svědků, kteří byli osobami nezávislými na žalobci a potvrdili jeho tvrzení a údaje v listinách. Správce daně z vlastní iniciativy vyslechl svědky Y.M. a Z.J., předsedu družstva BIRK. Ze žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobcem proplácené faktury nebyly vystaveny družstvem BIRK, že by provedené práce nebyly provedeny zaměstnanci družstva BIRK. Žalobce měl za to, že unesl důkazní břemeno dle § 31 odst. 9 ZSDP. Namítal, že správce daně ani žalovaný naopak nesplnili svoji povinnost vyplývající z § 31 odst. 8 písm. c) ZSDP a neprokázali existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost, správnost, či úplnost účetnictví vedeného žalobcem. Přesto, že své důkazní břemeno neunesli, vyhodnotili důkazní situaci zcela opačně, že to byl žalobce, který svá tvrzení neprokázal. 6. Dle žalobce postupovali v daňovém řízení správce daně i žalovaný v rozporu s právními předpisy, tedy v rozporu s § 2 odst. 1 ZSDP, způsobem nadměrně obtěžujícím objednatele a nevyhledávajícím v rámci daňového řízení takové prostředky, které daňový subjekt co nejméně zatěžují, ale volili takové prostředky, které co nejméně zatěžují správce daně, potažmo žalovaného, postupovali tedy v rozporu s § 2 odst. 2 ZSDP. Hodnocení předložených listinných důkazů a výpovědí svědků prováděli v rozporu s § 2 odst. 3 ZSDP s cílem vyložit provedené důkazy v neprospěch žalobce, aby bylo umožněno dodatečné vyměření daně. 7. K tomu žalobce uvedl, že svoji roli zde nepochybně hrála i skutečnost, že bylo zjištěno, že je družstvo BIRK nekontaktní, a nelze očekávat, že by doměřenou daň zaplatilo. Žalobce je naopak podnikatelským subjektem dlouhodobě fungujícím, se značnými obraty, u něhož je vymahatelnost daně jednoznačná. Žalobcem vyplacené částky představují nepatrnou část jeho obratů (rovněž částka DPH není zásadní) a nebyly způsobilé jakkoli výrazně zasáhnout do jeho obratů nebo příjmů. Jeví se proto nelogickým, aby prováděl manipulace právě v souvislosti s těmito doklady, když operace, které byly u různých subjektů posuzovány vyššími soudy jako podvodného rázu, obvykle představovaly výrazné částky, mající důležitý dopad do účetnictví, majetkových hodnot a příjmů dotčeného subjektu. Rovněž ohledně DPH se jedná o zcela odlišnou situaci, kdy se v minulosti určité daňové subjekty snažily docílit významného odpočtu DPH. Postup správce daně a žalovaného při hodnocení důkazů a vedení důkazního řízení, včetně závěrů skutkových i právních, žalobce hodnotil jako postup vyznačující se přepjatým formalizmem neslučujícím se se základními zásadami daňového řízení. Závěry správce daně, které převzal žalovaný, nevyplývají z racionálního myšlenkového procesu formální logiky a nejsou přezkoumatelným způsobem vyjádřeny v rozhodnutích správce daně a žalovaného. Rozhodnutí nejsou vydána na základě objektivně zjištěného skutkového stavu, který by měl oporu ve spisech a nebyl s nimi v rozporu, bylo postupováno v rozporu s právními předpisy (§ 72 odst. 1 a § 73 odst. 1 ZDPH a § 24 odst. 1 ZDP), čímž došlo v předcházejícím řízení k porušení zásady legality a zásady práva na spravedlivý proces, což vedlo k zásahu do práv žalobce chráněných články 11 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). 8. Dle žalobce hodnocení důkazů žalovaným nevyplývá ze zásad formální logiky, kdy je každý důkaz hodnocen samostatně a všechny ve vzájemných souvislostech, a úvahy o hodnocení důkazů nejsou v napadených rozhodnutích ani v rozhodnutí správce daně přezkoumatelně vyjádřeny. Uvedl, že Nejvyšší správní soud poukázal opakovaně na důležitost zásady volného hodnocení důkazů, např. v rozsudku čj. 5 Afs 5/2008-75, a zabýval se i situací, kdy daňový subjekt plní svoji důkazní povinnost ve vztahu k tvrzením, která sdělí správci daně, prokazuje-li tvrzení svým účetnictvím, ledaže správce daně prokáže, že ve vztahu k těmto tvrzením je účetnictví daňového subjektu nevěrohodné, neúplné, neprůkazné nebo nesprávné. Pokud správce daně neprokáže, že je účetnictví daňového subjektu nevěrohodné, neúplné, neprůkazné nebo nesprávné, pak nelze dospět k závěru, že by daňový subjekt nesplnil svoji důkazní povinnost ve vztahu ke svým tvrzením, pokud se správcem spolupracuje a navrhne ke svým tvrzením důkazy, které jsou provedeny, a které tato tvrzení potvrzují. V rozhodnutí čj. 2 Afs 24/2007 Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že daňový subjekt plní svoji povinnost tím způsobem, že vede účetnictví tak, aby poskytovalo věrohodný, úplný, průkazný a správný přehled o jeho předmětu, tedy hospodaření daňového subjektu. Odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 28.5. 2009, sp.zn. III. ÚS 2096/07, kde Ústavní soud dospěl k závěru, že při realizaci práva státu