6 As 48/2007 — Nejvyšší správní soud

30 Af 13/2010- 87 - text 11 pokračování 30Af 13/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: J.H., bytem … zastoupeného JUDr. Jiřím Bydžovským, advokátem se sídlem Soudní 2107, 347 01 Tachov, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství Plzeň ze dne 10.12.2009 č.j. 11602-2/2009-1601-21, t a k t o: I. Návrh žalobce na upuštění od sankce pokuty uložené žalobci ve výši 1.000,- Kč rozhodnutím Celního úřadu Tachov ze dne 22.9.2009 č.j. 5163-12/2009-186100-021 ve spojení s rozhodnutím Celního ředitelství Plzeň ze dne 10.12.2009 č.j. 11602-2/2009-1601-21 se z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení . O d ů v o d n ě n í Žalobou doručenou Krajskému soudu v Plzni dne 10.2.2010 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Celního ředitelství Plzeň (dále též jen „celní ředitelství“) ze dne 10.12.2009 č.j. 11602-2/2009-1601-21 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu Tachov (dále též jen „prvoinstanční správní orgán“ nebo „celní úřad“) ze dne 22.9.2009 č.j. 5163-12/2009-186100-021 (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí“), kterým byla žalobci jednak uložena pokuta ve výši 1.000,- Kč za protiprávní jednání podle § 299 odst. 1 písm. a) a § 299 odst. 2 celního zákona, a dále uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč ve smyslu § 79 odst. 5 správního řádu. Právní vztahy v oblasti celnictví byly upraveny zákonem č. 13/1993 Sb., celním zákonem, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „celní zákon“). Správní řízení bylo upraveno zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „správní řád“). Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“). Soud pro úplnost uvádí, že v souvislosti s přijetím zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, se jako žalovaný správní orgán označuje Generální ředitelství cel. [I] Žaloba, vyjádření žalovaného k žalobě Žalobce namítal nesprávnost rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. Především brojil proti výroku prvoinstančního správního orgánu o tom, že by se svým jednáním dopustil správního deliktu, jakož i rozhodnutí o uložení pokuty a povinnosti nahradit náklady řízení. Žalobce byl toho názoru, že skutková podstata celního deliktu, tak jak byla uvedena ve správních rozhodnutích, mohla být z jeho strany naplněna jen za splnění dalších podmínek a předpokladů - vedle formálních znaků skutkové podstaty správního deliktu musí být naplněny i znaky materiální stránky deliktu. Správní orgán musí dále hodnotit stupeň společenské nebezpečnosti konkrétní osoby, která se dopustila protiprávního jednání. To vše má nepochybně vliv na to, zda jednání je správním deliktem, na výši a druh trestu. Správní uvážení správního orgánu o druhu trestu, např. o výši ukládané pokuty za správní delikt, pak musí v konkrétním případě odpovídat závažnosti spáchaného deliktu, době trvání protiprávného stavu, osobě delikventa a v neposlední řadě i případně způsobenému následku. Není bez významu ani to, zda došlo k spáchání deliktu opakovaně apod. Podle žalobcova přesvědčení správní orgán k těmto otázkám nepřihlédl, meze jeho správního uvážení zůstaly nepovšimnuty, zejména tehdy, zda v daném konkrétním případě je vůbec možné uložit trest pokuty, tj. zda je nutné správní trestání, a následně pak, zda je nutné uložit povinnost k náhradě nákladů řízení. Žalobce zdůraznil, že se nikdy v minulosti, jako podnikatel, v rámci celního řízení nedopustil takového jednání, které by naplňovalo skutkovou podstatu správního deliktu, za který by byl následně postižen. Žalobce proto namítal nesprávné posouzení právní otázky, zda byla či nebyla naplněna skutková podstata správního deliktu, a dále vytýkal správnímu orgánu nesprávné posouzení významných a důležitých otázek, které správní orgán musí použít v rámci svého uvážení a je povinen vyhodnotit, pokud ukládá konkrétní pokutu. Žalobce byl přesvědčen, že i v případě ukládání pokuty za správní delikt je obecným principem, a to i s ohledem na stávající judikaturu (odkaz na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23.10.2008 č.j. 8 Afs 17/2007-100), užívat při posuzování trestnosti správních deliktů obecných principů a pravidel, jako v případě jednání zakládajících skutkové podstaty jednání podle trestního zákona. Obecně platí, že za správní delikt nelze posuzovat taková jednání, která nedosahují určité míry společenské nebezpečnosti pro společnost, a to ve vztahu k porušené povinnosti. Stejnými obecnými právními principy se v rámci správního uvážení řídí i celní orgány ostatních členů EU. Přestože se žalovaný pokusil uvedené otázky zčásti vyhodnotit, a to v rámci prováděného řízení o uložení pokuty žalobci, neprovedl to zcela vyčerpávajícím způsobem. Nebylo tedy uspokojivým způsobem odůvodněno, jak celé jednání a případ žalovaný vyhodnotil co do míry společenské nebezpečnosti v okamžiku spáchání jednání, to vše s ohledem na celkovou hodnotu inkriminovaného zboží a z toho vyplývající výší celního dluhu. Prodlení s ohlášením a dodatečným splněním povinnosti učiněné žalobcem v trvání dvaceti dnů bylo zapříčiněno zdržením při dopravě zboží, žalobce neměl k dispozici doklady o zboží (faktury), balicí listiny apod., které čínský importér dodával postupně. Došlo tedy ke zdržení, které žalobce z větší části ovlivnit nemohl. Správní orgán se v rámci hodnocení celé věci a svého uvážení ve vztahu k ukládané pokutě nezabýval natolik zásadní otázkou, jakou je zánik nebezpečnosti činu pro společnost v důsledku nápravy protiprávního stavu učiněné žalobcem. Dobrovolné splnění povinnosti na straně žalobce a jeho aktivní postoj k věci, jakož i neexistence rizika opakovaného porušení chráněného zájmu, mělo při správném hodnocení vést správní orgán k použití podobného principu, kterým se řídí orgány činné v trestním řízení, tedy možného zániku trestnosti správního deliktu z důvodů zániku nebezpečnosti správního deliktu pro společnost. Žalobce vyslovil přesvědčení, že se správní orgán těmito hledisky při rozhodování neřídil a zatížil svá rozhodnutí vadami, které vedly k vydání nesprávného rozhodnutí o naplnění skutkové podstaty správního deliktu. Nepřiměřeně a nesprávně bylo rozhodnuto o uložení pokuty a stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení. Žalovaný se k věci vyjádřil v podání ze dne 23.4.2010, když argumentačně vyšel z obsahu napadeného i prvoinstančního rozhodnutí. [II] Správní spis Ze správního spisu se k věci ve stručnosti uvádí, že Celní úřad Plzeň zahájil dne 27.7.2009 s žalobcem správní řízení ve věci podezření ze spáchání celního deliktu podle § 298 odst. 1 a 2 celního zákona (oznámení o zahájení správního řízení ze dne 22.7.2009 č.j. 5163-4/2009-186100-021). Celní úřad vydal dne 22.9.2009 pod č.j. 5163-12/2009-186100-021 prvoinstanční rozhodnutí, v němž skutečnosti, na jejichž základě byla žalobci mj. uložena pokuta ve výši 1.000,- Kč, popsal takto: „(...) Dne 17.06.2009 se na Celní úřad Tachov (...) dostavil účastník řízení a požádal o dodatečné doměření celního dluhu ze zahraničního zboží: 7 ks nabíječek baterií a 3 ks inventorů - měničů napětí, ke kterému do Protokolu o podaném vysvětlení č.j. 4707/2009-186100-022 ze dne 17.06.2009 uvedl, že je nalezl ve štěpkovačích na dřevo, dodaných mu v zásilce dne 28.05.2009 od čínské firmy Yancheng Jingwei International Group Co., Ltd. Tato zásilka byla propuštěna do režimu volného oběhu u celního úřadu v Hamburku prostřednictvím zástupce účastníka řízení Import Partner International Zollspedition GmbH (...). Ke zboží účastník řízení dále uvedl, že je objednal dne 30.11.2008 a neobdržel k němu předem žádné doklady a jeho dodání už ani neočekával. Dále uvedl, že jelikož každé vyclení zboží v Hamburku probíhá na základě jeho příkazu výše uvedenému zástupci, věděl, že toto zboží mu bylo dodáno bez vyclení. Ohlásit přijetí zahraničního zboží se rozhodl sám po poradě se svou účetní. Na základě výše uvedeného byl dne 03.07.2009 (...) sepsán protokol o zjištěném důvodném podezření z porušení právních předpisů č.j. 5163/2009-186100-022, ve kterém bylo vysloveno podezření, že účastník řízení se dopustil celního deliktu podle ustanovení § 298 odst. 1 a 2 celního zákona, způsobem uvedeným v ustanovení § 293 odst. 1 písm. h) celního zákona, t.j., že účastník řízení přechovával zboží uniklé dohledu celních orgánů. (...)“. Žalobce se proti prvoinstančnímu rozhodnutí odvolal podáním ze dne 12.10.2009. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. [III] Posouzení věci Nejvyšším správním soudem Při jednání uskutečněném u zdejšího soudu dne 20.12.2011 strany setrvaly na svých stanoviscích; zástupkyně ža