7 As 46/2010 — Nejvyšší správní soud

30 A 69/2012- 35 - text 10 pokračování 30A 69/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: Ing. P.M., místem podnikání Osvračín 91, IČO: 40551946, zastoupeného JUDr. Václavem Faltýnem, advokátem ve sdružení Faltýnová, Faltýn & partneři, advokátní kancelář se sídlem nám. Míru 143, Domažlice, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2012, čj. ŽP/7753/12, t a k t o : I. Rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 4. 9. 2012, čj. ŽP/7753/12, a rozhodnutí Městského úřadu Horšovský Týn ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. ŽP12826/2010, čj. MUHT6087/2012, s e z r u š u j í a věc s e v r a c í k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 8.808,- Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. Václava Faltýna do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í I. Předmět řízení Rozhodnutím Městského úřadu Horšovský Týn ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. ŽP12826/2010, čj. MUHT6087/2012, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 4. 9. 2012, čj. ŽP/7753/12, byl žalobce uznán odpovědným za správní delikt nedodržení minimálních standardů pro chov hospodářských zvířat podle § 27a odst. 4 písm. h) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 246/1992 Sb.“ nebo „zákon na ochranu zvířat proti týrání“), kterého se jako chovatel dopustil tím, že v rozsahu v rozhodnutí blíže specifikovaném nedodržel požadavky pro alternativní systém chovu nosnic stanovené vyhláškou č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, čímž zákon č. 246/1992 Sb. porušil v ust. § 12c odst. 3. Za to mu byla uložena pokuta dle § 27a odst. 17 písm. a) zákona č. 246/1992 Sb. ve výši 2.000,- Kč a dle § 79 odst. 5 správního řádu v souladu s ust. § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb. paušální náhrada nákladů řízení ve výši 1.000,- Kč. II. Žaloba V žalobě žalobce namítá, že za správní delikt nedodržení minimálních standardů pro chov hospodářských zvířat podle § 27a odst. 4 písm. h) zákona na ochranu zvířat proti týrání lze ukládat pokuty ne podle ust. § 27a odst. 17 písm. a) tohoto zákona, nýbrž jen podle ust. § 27a odst. 17 písm. b) uvedeného zákona. Žalobce dále poukazuje na to, že v daném případě je ukládání sankce výsledkem libovůle zejména s ohledem na rozpor mezi odůvodněním sankce ze strany prvoinstančního správního orgánu a výrokem, když v odůvodnění se hovoří o horní hranici pokuty 200.000,- Kč, ale podle ust. § 27a odst. 17 písm. a) se ukládá pokuta do 500.000,- Kč. Prvoinstanční správní orgán sice uvádí, že přihlížel ke způsobu spáchání a jeho následkům a okolnostem, za nichž byl správní delikt spáchán, ale konkrétní úvahy v daném ohledu, zejména pokud jde o následky a okolnosti, vůbec nezmiňuje, tedy toto své tvrzení nijak blíže neodůvodňuje. Není tedy zřejmé, co skutečně vzal v úvahu při ukládání sankce a její výše, respektive nezohlednil ani to základní, co ukládá zákon na ochranu zvířat proti týrání v ust. § 28 odst. 2. Kromě toho byla pokuta ponechána ve stejné výši jako v předchozím zrušeném rozhodnutí, aniž by bylo respektováno překvalifikování celé věci s tím, že se dostala do sazby pokuty s horní hranicí 200.000,- Kč z původní sazby pokuty, kde horní hranice dosahovala částky 500.000,- Kč. Postup prvoinstančního správního orgánu byl žalovaným výslovně schválen jen s odkazem na uložení sankce pokuty při spodní hranici. Nedostatek v odůvodnění výše uložené sankce nemůže být zhojen tím, že je sankce ukládána při spodní hranici. Žalobce proto dovozuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů ohledně výše uložené sankce a nezákonnost pro libovůli v rozhodování o uložené sankci pokuty. V žalobě se dále namítá, že žalobci je ukládána pokuta za správní delikt, kterého se měl dopustit na základě zjištění při kontrole Krajskou veterinární správou pro Plzeňský kraj. Správním orgánem kompetentním k projednávání dotčeného správního deliktu není Krajská veterinární správa, ale správní orgán, který vydává rozhodnutí o správním deliktu. Není tedy podstatné, co zjistila Krajská veterinární správa, ale podstatné je, co zjistily v rámci správního řízení o správním deliktu správní orgány. Jestliže prvoinstanční správní orgán uvádí, že se žalobce dopustil správního deliktu na základě zjištění Krajské veterinární správy pro Plzeňský kraj, a žalovaný toto schválil, pak tyto správní orgány pochybily a napadené rozhodnutí ve spojení s prvoinstančním rozhodnutím není podložené, je nesrozumitelné, nesprávné a nezákonné. Prvoinstanční rozhodnutí není podle žalobce řádně odůvodněno, když celé odůvodnění je vtěleno do posledních dvou odstavců na straně 3 dole jeho písemného vyhotovení a v nich nejsou uvedeny žádné úvahy, kterými se správní orgán řídil při hodnocení podkladů a při výkladu právních předpisů, ani informace o tom, jak se vypořádal s návrhy a námitkami žalobce, např. s předloženým prohlášením svědka, které je založeno ve správním spisu. Zmiňuje jen jakési odborné vyjádření KVS z 3. 9. 2010, ale toto bylo odvolatelem již dříve napadeno a mělo být přezkoumáno nadřízeným správním orgánem. Odůvodnění neobsahuje ani zmínky o tom, že by výsledky takového přezkoumání byly podkladem prvoinstančního rozhodnutí. Prvoinstanční rozhodnutí je zjevně nepřezkoumatelné, je zpracované v rozporu zejména s ust. § 68 odst. 3 správního řádu, je výsledkem nepřípustné libovůle ze strany správního orgánu a žalobci tím je znemožněno se proti němu bránit a jsou tak porušována jeho základní práva. Žalovaný v daném ohledu nepřinesl žádnou nápravu. V řízení nebylo podle žalobce způsobem nevzbuzujícím důvodné pochybnosti zjištěno a prokázáno, že by skutečně v chovu připadalo jen 1,83 cm krmítka na jednu nosnici, 0,3 l žlábkové napáječky na jednu nosnici a že v něm nebyly instalovány hřady. V daném ohledu žalobce uplatňuje stejné argumenty jako v námitkách proti kontrolnímu protokolu, tedy že protokol neobsahuje žádné údaje ohledně konkrétního zjištění délky krmného prostoru na jednu nosnici, tedy ze strany inspektorů nebyla žádná délka zjišťována, ale přesto je v protokolu uvedeno, že žlábkové krmítko v alternativním chovu musí poskytnout nejméně 10 cm délky krmného prostoru na jednu nosnici a obdobně je v závěru uváděno porušení § 8 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 208/2004 Sb., kdy údajně v chovu připadlo na 1 kus pouze 1,83 cm krmítka. Není vůbec zřejmé, kde inspektoři tento údaj vzali a proč nezohledňovali také kruhová krmítka. Nesprávná a nepodložená jsou také kontrolní tvrzení ohledně napájení. V chovu byl umístěn dostatek napájecích zařízení v souladu s normou. Inspektoři řádně nebrali v úvahu kruhové napáječky. Pokud jde o hřady, v chovu bylo umístěno množství hřadů značně překračující normu, nicméně tyto žalobce při příchodu kontrolního orgánu odložil stranou, aby zajistil volný pohyb inspektorů po celém prostoru chovu. K tomuto opatření žalobce přikročil po zkušenosti z předchozích kontrol, kdy mu bylo neustále vytýkáno, že není možné kontrolu řádně provést, když údajně nevytváří odpovídající podmínky. V tomto případě mu sice již nebylo vytýkáno nevytvoření podmínek pro kontrolu, ale opět se celá věc obrátila proti němu. Uvádí-li žalovaný, že je vázán názorem kontrolního orgánu, a znemožňuje-li žalobci se domoci nápravy, nezbývá žalobci, než se s touto námitkou obrátit na soud, který názorem kontrolního orgánu vázán není. Žalobce dále poukazuje na to, že správní orgány ve výroku rozhodnutí (po změně provedené v odvolacím řízení) uvádějí „Výše uvedenými podmínkami chovu nedodržel chovatel požadavky pro alternativní systém chovu nosnic stanovené vyhláškou a tím se dopustil protiprávního jednání, při kterém porušil zákon v ustanovení § 12c odst. 3“, což není v souladu s platným právem. Ust. § 12c odst. 3 zákona na ochranu zvířat proti týrání obsahuje jen zmocnění k provedení podzákonné úpravy. Neobsahuje žádné požadavky pro alternativní systém chovu nosnic a žalobce nemohl toto zákonné ustanovení porušit (žalobce nevydává podzákonné předpisy). Porušit tím žalobce mohl ust. § 12c odst. 1 zákona na ochranu zvířat proti týrání, ale to správní orgány ve výroku neuvádějí. V žalobě se dále namítá, že ve výroku rozhodnutí je nesprávně uvedena skutková podstata správního deliktu dle § 27a odst. 4 písm. h) zákona na ochranu zvířat proti týrání, neboť tato je správními orgány specifikována jako „nedodržení minimálních standardů pro chov hospodářských zvířat“, ovšem podle zákona se jedná o „nedodržení minimálních standardů pro chov hospodářských zvířat podle § 12c odst. 3“. Ve výroku napadených rozhodnutí tedy rozhodně chybí konstatování naplnění skutkové podstaty správního deliktu tak, jak je definována zákonem. Přestože žalobce tuto nám