8 Afs 14/2010 — Nejvyšší správní soud

57 Af 13/2013- 92 - text 21 pokračování 57 Af 13/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové, v právní věci žalobce ALFA KOVO, s.r.o., IČ 25234315, se sídlem Plzeň, Radobyčická 678/6, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Havlem, advokátem se sídlem Praha 1, Truhlářská 13-15, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 14.12.2012, č.j. 9293/12-1300-401706, t a k t o: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Napadené rozhodnutí. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni (dále také „žalovaný“) 14.12.2012, č.j. 9293/12-1300-401706 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Plzni (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“) ze dne 18.5.2012, č.j. 314356/12/138513402095, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím byl žalobci stanoven na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 2010 nadměrný odpočet ve výši 723.610 Kč“. II. Žaloba. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že mu byl nezákonně snížen nadměrný odpočet DPH, když bylo žalobci za zdaňovací období květen 2010 nezákonně doměřeno DPH ve výši 4.011.620 Kč ze základu daně 20.053.286 Kč. Správní orgány nesprávně aplikovaly příslušné právní předpisy, zejména ustanovení § 64 odst. 1 a 5 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, a směrnici Rady 2006/112/ES ze dne 28.11.2006, o společném systému daně z přidané hodnoty. Sporné doměření DPH se týkalo dodávek hutního materiálu, které žalobce v dobré víře uskutečňoval ve zdaňovacím období květen 2010 pro slovenskou obchodní společnost EXPE-LTD, s.r.o., IČ 366 13 142, se sídlem Banská Bystrica, Námestie SNP 3, PSČ 974 01. Předmětné zboží bylo žalobcem vyúčtováno společnosti EXPE (i) fakturou č, 10000102 ze dne 11.5.2010 znějící na částku 139.877,48 EUR, (ii) fakturou č. 10000103 ze dne 14.5.2010 znějící na částku 2.005,055,00 Kč, (iii) fakturou č. 10000104 ze dne 14.5.2010 znějící na částku 220.527,87 EUR, (iv) fakturou č. 10000111 ze dne 24.5.2010 znějící na částku 222.929,19 EUR a (v) fakturou č. 10000115 ze dne 28.5.2010 znějící na částku 278.610,59 EUR. Právním důvodem dodávky zboží společnosti EXPE byly jednotlivé kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a společností EXPE, které jsou obsaženy ve spise o daňové kontrole vedeném finančním úřadem. Samotné dodání zboží společností EXPE je zdokumentováno na příslušných dodacích listech, které jsou taktéž obsaženy ve spise vedeném finančním úřadem. Ve všech kupních smlouvách bylo jako místo určení zboží určeno Slovensko - tj. jiný členský stát Evropské unie (viz článek 1 kupních smluv). Přeprava většiny zboží na místo určení byla zajišťována ze strany společnosti EXPE, a to pomocí několika desítek dopravců, přičemž přepravu části zboží zajišťoval sám žalobce. Doprava jednotlivých dodávek zboží na místo určení proběhla následujícím způsobem, což potvrzuje sám žalovaný v napadeném rozhodnutí: (i) přepravu části zboží v hodnotě 801.086 EUR do Slovenské republiky zajišťovala společnost EXPE poté, co jí byla podle smlouvy předmětná část zboží dodána na území České republiky. Na základě velice rozsáhlého a mnohaměsíčního šetření finančního úřadu prováděného mj. u celkem 34 dopravců bylo zjištěno, že tato část zboží nebyla do Slovenské republiky údajně dopravena (dále jen „část zboží A“); (ii) část zboží nakupovaná žalobcem od společnosti UNIS Fabrika Cijevi a.d., se sídlem Dubička 50, 774 00 Dreventa, Bosna a Hercegovina, v celkové hodnotě 138.286 EUR byla prokazatelně dodána do Slovenské republiky (dále jen „část zboží B“). Tuto skutečnost prokazují příslušné celní doklady a zároveň potvrzuje finanční úřad a sám žalovaný v napadeném rozhodnutí. Po rozsáhlém šetření bylo finančním úřadem zjištěno, že část zboží B údajně skončila ve skladu slovenské společnosti XORION s.r.o. Tato skutečnost však nemá žádný vliv na skutečnost, že část zboží B byla dodána společnosti EXPE a následně přepravena do Slovenské republiky jako jiného členského státu. Skutečnost, že společnost EXPE jako nový vlastník části zboží B tuto část zboží B následně prodal a dodal jinému subjektu v rámci Slovenské republiky, nemůže mít vliv na osvobození žalobce od DPH na základě § 64 odst. 1 zákona o DPH; (iii) část zboží, jejíž přepravu zajišťovala společnost Autodoprava Kokeš CZ s.r.o., byla taktéž přepravena do Slovenské republiky, což vyplývá z vyjádření tohoto dopravce a potvrzuje to také sám žalovaný mj. na straně 11 napadeného rozhodnutí (dále jen „část zboží C“). Ve vztahu k části zboží C tedy taktéž došlo k naplnění podmínek osvobození žalobce od DPH na základě § 64 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. Žalobce jako běžný podnikatel - právnická osoba rodinného charakteru - z pochopitelných důvodů nedisponuje prostředky, které má k dispozici finanční úřad a žalovaný. Žalobce na rozdíl od finančního úřadu a žalovaného zejména není schopen pověřovat dohledávacími úkony orgány policie ani z moci úřední pokládat závazné dotazy českým a zahraničním státním orgánům, provozovatelům telekomunikačních služeb, registrů či dálničních mýtných bran ani jiným soukromým osobám. Z tohoto důvodu žalobce není (a nemůže být) schopen prokázat jiné skutečnosti, než jaké jsou ve vztahu k dodání zboží do Slovenské republiky uvedeny v této žalobě. Žalobce je nicméně přesvědčen, že ve vztahu k veškerému zboží splňuje podmínky pro to, aby mu byl přiznán odpovídající nadměrný odpočet DPH vykázaný v jeho daňovém tvrzení za předmětné zdaňovací období květen 2010, a to zejména z následujících důvodů. Žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného, že během obchodování se společností EXPE nepostupoval v dobré víře a s přiměřenou opatrností. Žalobce podle svého názoru jednoznačně postupoval tak, jak je obvyklé a reálně proveditelné v každodenní obchodní praxi v daném segmentu podnikání (tj. obchod s hutním materiálem a šrotem). O dobré víře žalobce a jeho přiměřené péči svědčí zejména následující skutečnosti: (i) Žalobce realizoval dodávku veškerého zboží na základě jednotlivých kupních smluv, ze kterých je zřejmé, že kupujícím je společnost se sídlem na území jiného členského státu – Slovenské republiky. Tyto kupní smlouvy byly uzavřeny písemnou formou, přestože právní předpisy nestanoví obligatorní písemnou formu takových smluv. Na tomto místě je nutné odkázat na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31.8.2005, č.j. 1 Afs 15/2004, kde je konstatováno, že „zákon o DPH nestanoví jako požadavek na uplatnění odpočtu skutečnost, aby zdanitelné plnění bylo předem dohodnuto a specifikováno na základě písemné smlouvy. Závěry Městského soudu v Praze o tom, že realizaci jednotlivě reklamní akce ve prospěch stěžovatele mělo předcházet další jednání smluvních stran ohledně výše částky, jsou logické, ovšem nemohou být samy o sobě důvodem pro neuznání nároku na odpočet DPH, neboť zákon takovou podmínku nestanoví“. (ii) Žalobce ověřil řádnou existenci společnosti EXPE v obchodním rejstříku Slovenské republiky, přičemž ani tuto povinnost příslušné právní předpisy žalobci neukládají. Výhrada žalovaného vůči osobě a společenskému postavení jednatele společnosti EXPE podle žalobce není namístě, když ze spisového materiálu finančního úřadu vyplynulo, že běžnými prostředky dostupnými žalobci (a jakémukoli jinému českému podnikateli) toto nebylo možno zjistit. Informace o osobním poměru jednatele společnosti EPXE se podařilo dohledat finančnímu úřadu až na základě časově velice náročného opakovaného šetření a v součinnosti se státními orgány Slovenské republiky, když zajištění takové součinnosti je pro českého podnikatele zcela nedosažitelné. Ve vztahu k existenci společnosti EXPE a osobě jejího jednatele žalobce uvádí, že by měla být chráněna jeho dobrá víra ohledně skutečností zapsaných v obchodním rejstříku, minimálně analogicky s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28.2.2006, č.j. 7 Afs 163/2004, kde soud konstatoval, že „jednal-li správce daně v důvěře v zápis do obchodního rejstříku, nelze z ničeho dovozovat, že u něho měla vzniknout pochybnost o tom, zda zápis v obchodním rejstříku odpovídá skutečnosti“. Obdobně by tedy ve vztahu k uvedenému rozsudku mělo být posuzováno postavení žalobce a žalobci tedy nemohou být přisuzovány k tíži skutečnosti, ze kterých vycházel v dobré víře v zápis v obchodním rejstříku a nelze po něm vyžadovat ověřování těchto skutečností, jak se mylně domnívá finanční úřad a žalovaný. (iii) Ohledně osoby jednatele společnosti EXPE lze dále odkázat na reklamaci, kterou společnost EXPE provedla ve vztahu k části zboží B prokazatelně doručené do Slovenské republiky. Konkrétně se jedná o reklamaci č. 2010/04 ze dne 18.5.2010 a reklamaci č. 2010/05 ze dne 25.5.2010, které byly obě vysta