8 Ads 17/2014 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 32/2014- 60 - text 11 pokračování 16Ad 32/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně: M. V., bytem Ch., zastoupené advokátkou JUDr. Julií Šindelářovou, se sídlem 326 00 Plzeň, Mikulášská tř. 9, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 26.5.2014 proti rozhodnutí žalované ze dne 1.4.2014 č.j. X o přeplatek na dávce důchodového pojištění, t a k t o : I. Rozhodnutí žalované ze dne 1.4.2014 č.j. X a jemu předcházející rozhodnutí ze dne 2.1.2014. č.j. X se z r u š u j í pro vady řízení a věc se v r a c í žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně JUDr. Julii Šindelářové se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši X-Kč, která bude vyplacena ve lhůtě do 1 měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí z účtu Krajského soudu v Plzni na účet číslo: X, VS: 12606. O d ů v o d n ě n í : Včasnou žalobou ze dne 26.5.2014 s připojenou kopií napadeného rozhodnutí se žalobkyně domáhá přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 1.4.2014 č.j. X, kterým žalovaná rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 2.1.2014 zcela změnila tak, že podle ustanovení § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, se účastnici řízení ukládá povinnost vrátit ČSSZ vyplacené částky na starobním důchodu za období od 14.12.2007 do 31.7.2011, které nenáležely, v celkové výši 175.465 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, když rozhodnutím ze dne 2.1.2014 byla žalobkyni uložena povinnost podle § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. vrátit ČSSZ vyplacené částky na starobním důchodu, které nenáležely, v celkové výši 175.465 Kč a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Žalobkyně v žalobě vyjádřila nesouhlas s rozhodnutím žalované ze dne 1.4.2014, které považuje za nespravedlivé, protože svou zákonnou povinnost splnila, když při sepisování žádosti o starobní důchod uvedla rozhodnou skutečnost o tom, že pobírá vdovský důchod od Ministerstva obrany (dále jen MO), proto naprosto nesouhlasí s tím, že pochybení je na její straně, když je zcela zřejmé a prokazatelné, že chyba je na straně ČSSZ, která vůbec nezohlednila jí oznámenou skutečnost o pobírání VD od MO; navíc částka 175.465,- Kč, kterou má ČSSZ vrátit, je pro ni naprosto likvidační, jelikož jediným jejím příjmem je pobírání důchodu. Dále uvedla, že od obdržení prvního rozhodnutí se zhoršil její zdravotní stav s ohledem na to, jak obrovskou částku má vrátit z jejího pohledu, což ji celé stresuje, když sama nic neporušila, pouze věřila ve správnost rozhodnutí ČSSZ. Závěrem navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované; součástí žaloby učinila žalobkyně i žádost o ustanovení zástupce. Pravomocným usnesením zdejšího soudu ze dne 6.11.2014 byla žalobkyni ustanovena zástupkyní advokátka JUDr. Julie Šindelářová. V rozsáhlém odůvodnění napadeného rozhodnutí ze dne 1.4.2015 žalovaná popsala průběh řízení vedoucí k vydání napadeného rozhodnutí, kdy dne 28.4.1997 žalobkyně uplatnila prostřednictvím Okresní správy sociálního zabezpečení Cheb (dále jen OSSZ) žádost o předčasný starobní důchod, na jejímž základě jí byl starobní důchod od 28.4.1997 přiznán; rozhodnutím MO ze dne 19.7.2011 byla výplata vdovského důchodu zastavena od 1.8.2011 dle § 115 zákona č. 582/1991 Sb. a předána ČSSZ, která dle rozhodnutí ze dne 1.9.2011 s účinností od 1.8.2011 provádí výplatu vdovského důchodu spolu se starobním důchodem; rozhodnutím ČSSZ ze dne 29.9.2011 byla žalobkyni uložena povinnost dle § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. vrátit ČSSZ vyplacené částky na starobním důchodu, které nenáležely, v celkové výši 223.437 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí a o podaných námitkách žalobkyně rozhodla žalovaná rozhodnutím ze dne 23.7.2012, kdy námitky zamítla a rozhodnutí ČSSZ ze dne 29.9.2011 potvrdila. Následně zdejší soud žalobě žalobkyně vyhověl a rozsudkem ze dne 30.8.2013 č.j. 16 Ad 37/2012 zrušil rozhodnutí žalované ze dne 29.9.2012 i předcházející rozhodnutí ze dne 23.7.2012 pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Žalovaná poté rozhodnutím ze dne 2.1.2014 znovu rozhodla o povinnosti žalobkyně vrátit přeplatek na starobním důchodu ve výši 175.465 Kč a po podání námitek žalobkyně ze dne 31.1.2014 rozhodla napadeným rozhodnutím ze dne 1.4.2014, kdy neshledala její námitky důvodné, toliko změnila rozhodnutí ze dne 2.1.2014 vymezením období, za které přeplatek vznikl. V odůvodnění rozhodnutí je uveden i způsob, kterým žalovaná dospěla k výši přeplatku za shora uvedené období, rovněž je obsažena i polemika s názory zdejšího soudu uvedenými v rozsudku ze dne 30.8.2013 kromě citace příslušných ustanovení zákona č. 155/1995 Sb. i č. 582/1991 Sb. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne 9.12.2014 návrh na přiznání odkladného účinku žaloby s tím, že jí oznámila žalovaná dne 19.11.2014, že od 14.1.2015 jí zavádí měsíční srážky z důchodu ve výši 2.324,-Kč a to až do úplného uspokojení pohledávky ve výši 175.465,-Kč na přeplatek na vdovském důchodu, přičemž měsíčně jí na starobním a vdovském důchodu náleží celkem 9.673,-Kč. Po vyjádření ČSSZ zdejší soud pravomocným usnesením dne 17.12.2014 přiznal odkladný účinek žalobě ze dne 26.5.2014. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 30.1.2015 závěrem navrhla zamítnout žalobu jako nedůvodnou a vzhledem ke skutečnosti, že v žalobě žalobkyně neuvádí žádné nové skutečnosti a s obsahem námitek žalobkyně se žalovaná vyčerpávajícím způsobem vypořádala v odůvodnění svého napadeného rozhodnutí, v dalším na toto své vyjádření pouze odkázala a poukázala na zřejmý veřejný zájem na vrácení neprávem vyplácených dávek důchodového zabezpečení od příjemců důchodu. Ze zaslaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobkyně soud zjistil, že skutečnosti uvedené žalovanou ve vyjádření ze dne 30.1.2015, jehož stejnopis byl zaslán i žalobkyni, odpovídají obsahu tohoto spisu. Soud také zjistil jako v předchozím soudním řízení, že kromě žádosti o starobní důchod sepsané s žalobkyní dne 28.4.1997 obsahující údaj, že žadatelka pobírá „VA VSZ PHA“ (používaná zkratka: vdovský důchod po aktivním pojištěnci od Vojenského sociálního zabezpečení Praha), bylo v té době založeno pouze oznámení Krajské vojenské správy Plzeň doručené dne 3.XI.1977, že žalobkyni byl přiznán od 13.6.1971 vdovský důchod 732,-Kčs a na 3 syny sirotčí důchod 3x366,-Kčs měsíčně a také doklad doručený žalované dne 5.1.1972, kdy k její žádosti Okresní národní výbor v Chebu, odbor sociálního zabezpečení, v souvislosti se žádostí žalobkyně o vdovský a sirotčí důchod ze dne 1.7.1971, která v centrální evidenci žalované měla uvedeno datum narození 30.6.1943, ačkoliv v žádosti uvedla datum narození 30.7.1943, došlo ke změně rodného čísla uvedeného v občanském průkazu z 43 57 30/701 na 43 57 30/170. Ostatní písemnosti byly založeny zejména po 19.7.2011, kdy bylo žalované doručeno na vědomí rozhodnutí MO (nyní Vojenský úřad sociálního zabezpečení Praha) ze dne 19.7.2011 o zastavení výplaty vdovského důchodu a o předání výplaty tohoto důchodu ČSSZ, kdy na základě kontroly výplaty dávek důchodového pojištění bylo zjištěno, že žalobkyni ČSSZ od 1.4.1997 vyplácí starobní důchod. Žalobkyně v podání ze dne 19.3.2015 sdělila, že souhlasí s rozhodnutím o věci samé bez jednání a setrvala na podané žalobě, uvedla stejné skutečnosti jako v žalobě a dále uvedla, že její věk a zhoršený zdravotní stav jí nedovoluje opatřit si další prostředky na zajištění životních potřeb, proto je plně odkázána na starobní důchod. Poté ještě v podání ze dne 19.5.2015 žalobkyně zdůraznila splnění zákonné ohlašovací povinnosti, tudíž pochybení nemůže být na její straně a bylo třeba posoudit, zda žalobkyně přijala důchod nebo jeho část, ačkoli musela z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel. Proto je nutné zdůraznit, že hodnocení celého případu ze strany žalované je nesprávné, neboť v napadených rozhodnutích se hovoří o objektivní odpovědnosti žalobkyně, což je s ohledem na tento konkrétní případ mylné hodnocení, když se jedná o nevědomou nedbalost. Žalovaná žalobkyni vytkla, že ač pobírala souběžně vdovecký a starobní důchod, neznala zákonnou úpravu vyplácení důchodů v souběhu. Pokud by žalobkyně tuto úpravu znala, věděla by, že důchod přijímá v nesprávné výši. Z této úvahy však vyplývá pouze naplnění vědomostní složky nevědomé nedbalosti, tj. že žalobkyně nevěděla, že přijímá důchod v nesprávné výši. K prokázání existence volní složky nevědomé nedbalosti bylo nezbytné věnovat pozornost tomu, zda žalobkyně zachovala potřebnou míru opatrnosti vzhledem ke svým osobním poměrům a konkrétním okolnostem případu, když předpokládala, že důchod pobírá v souladu s právem. Tím se však žalovaná vůbec nezabývala a bez dalšího uzavřela, že žalobkyně pobírala vdovecký důchod,