2 Afs 37/2013 — Nejvyšší správní soud

30 Af 14/2014- 91 - text 14 pokračování 30Af 14/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: SLOT Group, a.s., se sídlem Jáchymovská 142, Karlovy Vary, IČ 627 41 560, zastoupeného Mgr. Alešem Smetankou, advokátem Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář, s.r.o., se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje se sídlem Škroupova 18, Plzeň, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Vlčkem, advokátem se sídlem v Plzni Na Roudné 18, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2013, čj. EK/6049/13 t a k t o : I. Rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 13. 12. 2013, čj. EK/6049/13 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15 342,- Kč, k rukám zástupce žalobce Mgr. Aleše Smetanky do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í I. Napadené rozhodnutí Žalobou napadeným rozhodnutím Krajský úřad Plzeňského kraje zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru Městského úřadu Klatovy č. 18/2011, čj. FO/2470/2011 ze dne 16.11.2011 a toto napadené rozhodnutí potvrdil. Městský úřad Klatovy uvedeným platebním výměrem na místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj (dále jen VHP) nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle § 10a a § 11 zák. č 565/1990 Sb. o místních poplatcích a podle čl. 43 a čl. 45 obecně závazné vyhlášky města Klatovy č. 1/2004 o místních poplatcích vyměřil žalobci 1. místní poplatek za provozovaný VHP nebo jiné technické herní zařízení povolené MF v částce 402.470,- Kč a 2. zvýšení místního poplatku za provozovaný VHP nebo jiné technické herní zařízení povolené MF o 20 % v částce 80.494,- Kč. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí o zamítnutí odvolání a potvrzení rozhodnutí Městského úřadu Klatovy vycházel ze zjištění, že žalobce správci poplatku ohlásil technická herní zřízení a na tomto základě žalobce uhradil na místním poplatku částku 66.500,- Kč. Místní poplatek však správně činil částku 468.970,- Kč. Vhledem k tomu, že poplatníkem nebyla ve lhůtě splatnosti stanovené v obecně závazné vyhlášce města Klatovy č. 1/2004 o místních poplatcích uhrazena částka ve výši 402.470,- Kč, správce poplatku vyměřil dne 16.11.2011 místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí za období od 2.11.2010 do 30.6.2011 v částce 402.470,- Kč a zároveň podle § 11 zákona o místních poplatcích zvýšil tento poplatek o 20%, tedy o částku 80.494,- Kč. Celkem byla předmětným platebním výměrem stanovena povinnost uhradit částku 482.294,- Kč. Žalovaný v rozsahu požadovaném v odvolání přezkoumal rozhodnutí Městského úřadu Klatovy a shledal, že jeho rozhodnutí obsahuje veškeré náležitosti, které stanovuje daňový řád, bylo vydáno kompetentním orgánem, bylo řádně odůvodněno a příjemci řádně oznámeno. Výše poplatku byla správně stanovena dle příslušné obecně závazné vyhlášky v souladu se zákonem o místních poplatcích. K jednotlivým odvolacím výtkám žalovaný uváděl, že vyhodnotil jako nedůvodný argument týkající se protiústavnosti zákona č. 183/2010 Sb. v té části, jíž byl novelizován zákon o místních poplatcích. Odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 9.1.2013 sp. zn. Pl. ÚS 6/12, v němž Ústavní soud zamítl návrh Krajského soudu v Hradci Králové na konstatování protiústavnosti ust. § 1 písm. g) a § 10a zák. o místních poplatcích ve znění zákona č. 183/2010 Sb. před novelizací provedenou zákonem č. 458/2011 Sb. Tento nález konstatoval, že v legislativní proceduře nelze spatřovat porušení čl. 2 odst. 3 čl. 11 a čl. 44 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Při posuzování otázky předmětu zpoplatnění místním poplatkem žalovaný vycházel ze závěrů Nejvyššího správního soudu kontaktovaných v rozsudku čj. 2 Afs 37/2013-26 ze dne 31.5.2013, že interaktivní videoloterijní terminál představuje jiné technické zařízení ve smyslu § 10a zák. o místních poplatcích. Zpoplatnění proto podléhá každý koncový terminál, nejen centrální loterijní jednotka. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4.7.2013 čj. 2 Afs 38/2013-44 žalovaný konstatoval, že „VLT, jakožto koncová zařízení centrálního loterijního systému podléhají povolení Ministerstva financí podle § 50 odst. 3 zákona o loteriích a proto spadají pod pojem jiná technická herní zařízení povolená Ministerstvem financí a podléhá i tedy místnímu poplatku podle § 10a zák. o místních poplatcích.“ V odvolací námitce, že pojem technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu je nejednoznačný a umožnuje vícero výkladů a že správce poplatků měl upřednostnit výklad ve prospěch poplatníka, žalovaný konstatoval, že aplikace této zásady předpokládá existenci nejméně dvou obhajitelných výkladů konkrétního ustanovení právního předpisu, přičemž správce poplatku i žalovaný nepovažují ustanovení § 10a zák. o místních poplatcích za nejednoznačné umožňující dvojí výklad. Pokud žalobce zastával názor, že předmětnému místnímu poplatku podléhají pouze fakticky provozovaná jiná technická herní zařízení povolená Ministerstvem financí, pak s tímto názorem žalovaný nesouhlasil, neboť výkladem zákona o místních poplatcích lze dojít pouze k závěru, že místnímu poplatku podléhají jiná technická herní zařízení povolená Ministerstvem financí, o uvedení do provozu toto ustanovení nehovoří. Žalovaný odkázal opět na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 2Afs 37/2013-26, kde tento soud konstatoval, že zatímco pasáž „poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení“ je spíše označením daného poplatku, jeho faktický dopad upravuje druhá část, ve které se již hovoří o povoleném hracím přístroji. Zákonodárce takto presumoval, že v případě povolení hracího přístroje bude tento též umístěn a bude na něm hra provozována. Nekladl důraz na fakt, zda je na něm ve skutečnosti daná hra provozována, neboť vyšel z logické domněnky, že tomu tak bude, což lze považovat za jasně vyjádřený úmysl zákonodárce. Žalovaný rovněž zastával právní názor, že předmětem poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle § 1 písm. g) a § 10a zák. o místních poplatcích, ve znění zákona č. 183/2010 Sb., je každé povolené jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí. Nestanoví-li příslušná obecně závazná vyhláška obce jinak, nezávisí vznik poplatkové povinnosti na faktickém provozu takového jiného technického zařízení. Vhledem ke skutečnosti, že obecně závazná vyhláška města Klatovy převzala ustanovení zákona o místních poplatcích, správce poplatku ani nemohl přihlížet k faktickému provozu předmětných zařízení. Žalovaný na podkladě shromážděných příslušných rozhodnutí Ministerstva financí shledal, že místní poplatek byl vyměřen řádně podle platnosti příslušných rozhodnutí. Žalovaný se vyjádřil k další námitce, že pojem technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu je podle jeho názoru nejednoznačný a umožnuje vícero výkladů, žalovaný uvedl, že aplikace zásady přednosti výkladu ustanovení ve prospěch poplatníka předpokládá existenci vícero, nejméně však dvou obhajitelných výkladů konkrétního ustanovení právního předpisu a i v tomto případě správce poplatku ve shodě se žalovaným nepovažuje ust. § 10a zák. o místních poplatcích za nejednoznačné umožňující vícero výkladů. Proto tato zásada nebyla v dané věci aplikována. K námitce žalobce, že rozhodnutí Městského úřadu Klatovy obsahuje nepřiměřenou sankci a nedostatečné zdůvodnění jejího uložení, což činí toto rozhodnutí nepřezkoumatelným, žalovaný uváděl, že napadené rozhodnutí obsahuje všechny zákonné náležitosti rozhodnutí, je jasné, srozumitelné, jednoznačné a správce poplatku provedl řádné odůvodnění výroku, jednoznačně identifikoval zařízení, která podléhají poplatkové povinnosti, provedl výpočet výše poplatkové povinnosti u každého jednotlivého zařízení a zdůvodnil vyměřené zvýšení místního poplatku. Vzhledem k tomu, že částka ve výši 402.470,- Kč nebyla uhrazena do dne splatnosti, když podle obecně závazné vyhlášky města Klatovy č. 1/2004 o místních poplatcích byl místní poplatek za rok 2010 splatný do 2.12.2010, poplatek za 1. čtvrtletí roku 2011 byl splatný do 31.1.2011 a poplatek za 2. čtvrtletí roku 2011 byl splatný do 30.4.2011, zvýšil správce poplatku nezaplacený místní poplatek o 20%, tedy o částku 80.494,- Kč. Správce poplatku postupoval v souladu s § 11 odst. 3 zák. o místních poplatcích, postupoval nediskriminačně, neboť tento postup uplatňuje vůči všem poplatníkům jednotně, pokud neuhradí poplatek ve lhůtě splatnosti, a to u každého druhu místního poplatku, který je obecně závaznou vyhláškou zaveden. Žalovaný konstatov