1 Afs 76/2013 — Nejvyšší správní soud

57 Af 29/2014- 58 - text 14 pokračování 57Af 29/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Jany Komínkové v právní věci žalobce ILV-energy s.r.o., se sídlem Příchovice 275, zastoupeného Mgr. Markem Dejmkem, advokátem, se sídlem Perlová 7, Plzeň, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6.6.2014, čj. 14709/14/5000-14203-706599 t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6.6.2014, čj. 14709/14/5000-14203-706599 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta odvolání žalobce a potvrzena rozhodnutí specializovaného finančního úřadu (dále jen „správce daně“) ze dne 10.2.2014, čj. 31031/14/4000-17104-505133, ze dne 20.12.2013, čj. 507102/13/4000-17104-505133, ze dne 10.2.2014, čj. 3132/14/4000-17104-505133 a ze dne 19.2.2014, čj. 39173/14/4000-17104-505133 (dále jen „prvostupňová rozhodnutí“), jimiž byly podle § 237 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) zamítnuty stížnosti na postup plátce daně, obchodní společnosti ČEZ Prodej, s.r.o. a potvrzena všechna čtyři prvostupňová rozhodnutí. Žalobce rovněž požadoval, aby mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. 2. V dané právní věci jde o problematiku solárního odvodu. Solární odvod byl poprvé zaveden s účinností od 1.1.2011 zákonem č. 402/2010 Sb., kterým byl změněn tehdy platný zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů) – (dále jen „zákon o podpoře obnovitelných zdrojů“). Dne 1.1.2013 nabyl účinnosti zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“ZPZE“ nebo „zákon o podporovaných zdrojích energie“). Předmětem solárního odvodu dle zákona o podporovaných zdrojích energie je elektřina vyrobená ze slunečního záření v období od 1.1.2013 do 31.12.2013 v zařízeních uvedených do provozu v období od 1.1.2009 do 31.12.2010. II. Důvody žaloby Skutkový základ věci 3. Žalobce je vlastníkem a provozovatelem fotovoltaické elektrárny v Příchovicích o celkovém instalovaném výkonu 0,739 MW (dále též jen „FVE"). Uzavřel dne 14.12.2012 se společností ČEZ Prodej s.r.o. (dále též jen „distributor“) smlouvu o výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů č. 12 POZE PV 300000370 (dále též jen „smlouva"). Distributor se ve smlouvě zavázal zaplatit za elektřinu vyrobenou ve FVE a dodanou do distribuční soustavy výkupní cenu ve výši určené cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu. Povinnost distributora vykupovat elektřinu z FVE je stanovena v § 10 odst. 2 ZPZE. Žalobce distributorovi řádně vyúčtoval výkupní cenu za měsíce září až prosinec 2013. Distributor neuhradil žalobci výkupní cenu v plné výši, ale z výkupní ceny srazil odvod za elektřinu ze slunečního záření podle § 14 a násl. ZPZE (viz „odvod“). Žalobce se v souladu s § 237 odst. 4 daňového řádu domáhal jednotlivými stížnostmi, aby správce daně uložil distributorovi jako plátci daně povinnost zjednat nápravu a uhradit žalobci částku odpovídající sraženému odvodu. Správce daně stížnosti zamítl a žalovaný zamítl napadeným rozhodnutím všechna čtyři odvolání žalobce. 4. Dle žalobce jsou napadené rozhodnutí a všechna čtyři prvostupňová rozhodnutí nesprávná, spočívající na nesprávném právním posouzení věci, jsou pro nedostatek odůvodnění nepřezkoumatelná a jejich vydání předcházelo porušení zákona. Nález Ústavního soudu a jeho právní důsledky 5. Žalobce na podporu svého tvrzení argumentoval nálezem Ústavního soudu ze dne 15.5.2012, sp.zn. Pl. ÚS 17/11 – 2 (dostupným na http://nalus.usoud.cz), kterým byl zamítnut návrh na zrušení jednotlivých ustanovení zákona o podpoře obnovitelných zdrojů, a to i ustanovení upravujících odvod. Jakkoli Ústavní soud dospěl k závěru o ústavní konformitě právní úpravy odvodu, současně připustil, že není schopen v rámci abstraktního přezkumu dospět k závěru, že v každém jednotlivém případě jsou po zavedení odvodu naplněny zákonné garance návratnosti investic FVE (bod 86 nálezu). Dále zdůraznil, že nelze vyloučit, že v individuálních případech bude mít nová právní úprava odvodu na výrobce likvidační důsledky (tzv. „rdousící efekt“) nebo že nezasáhne samotnou majetkovou podstatu výrobce v rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále též jen „LZPS“). Ústavní soud proto konstatoval, že je nutno v individuálních případech hodnotit jak dodržení zákonných garancí návratnosti investic a zachování výše výnosů, tak individuálně okamžité (průběžné) účinky uvedené právní úpravy (bod 88 nálezu). Jinými slovy lze závěry Ústavního soudu shrnout, že zavedení odvodu je sice z obecného hlediska ústavně konformní, nelze však již za ústavně konformní považovat situaci, kdy zavedení odvodu bude mít v individuálním případě rdousící efekt (likvidační efekt) na provozovatele FVE. Ústavní soud proto konstatoval, že je potřeba zkoumat individuálně jednotlivé případy projevu odvodu na konkrétního provozovatele, a pokud by odvod měl rdousící (likvidační) efekt, je třeba pro zachování ústavní konformity od odvodu ustoupit (v daném individuálním případě). Povinnost přezkumu individuálního vlivu odvodu jde k tíži orgánů veřejné moci, které musí hodnotit, jak dodržení obou zákonných garancí ve smyslu § 6 odst. 1 zákona o podpoře v jejich dlouhodobém (patnáctiletém) trvání, tak okamžité (průběžné) účinky zákona o podpoře na žalobce. Povinnost zachovat uvedené zákonné garance je přitom dána i podle zákona o podporovaných zdrojích energie, když podle § 54 odst. 1 tohoto zákona musí být cena elektřiny stanovena tak, aby její celková výše odpovídala postupům pro stanovení výše výkupní ceny podle dosavadních právních předpisů. 6. Z uvedeného závěru Ústavního soudu proto dle žalobce plyne povinnost příslušných finančních úřadů zkoumat zejména individuální důsledky odvodu na konkrétního provozovatele. Předmětem řízení před finančními úřady proto není, jak se mylně domnívá žalovaný, přezkum zákonnosti odvodu samého, ale vliv odvodu na poplatníka (tj. žalobce), a pokud by byl rdousící efekt odvodu prokázán, anebo by bylo prokázáno nedodržení zákonných garancí ve smyslu § 6 odst. 1 zákona č. 180/2005 Sb., pak je povinností finančního úřadu přijmout potřebná opatření k eliminaci takovýchto efektů odvodu (např. vrácením odvodu, výběru odvodu výběrem, posečkáním s odvodem, rozložením úhrady daně na splátky či prodloužením lhůta, apod.). Nesprávnost a nezákonnost rozhodnutí 7. Především žalobce namítal, že se FÚ nijak nezabývaly, resp. se odmítly zabývat (v rozporu se zákonem i v rozporu s citovaným ústavním nálezem) tím, jaký vliv má příslušný odvod na žalobce, tj. nezkoumaly, zda odvod měl rdousící efekt, popř. zda jeho srážkou nedošlo k porušení zákonných garancí ve smyslu § 6 odst. 1 zákona č. 180/2005 Sb. (viz zákon o podpoře). Bez tohoto přezkumu však nelze rozhodnout, zda nárok uplatněný žalobcem byl po právu či nikoliv a nelze tedy ani přezkoumat, zda byl dán důvod pro odmítnutí stížnosti žalobce a zamítnutí jeho odvolání proti prvostupňovým rozhodnutím. Tento postup dle žalobce zakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a nezákonnost procesu předcházejícího rozhodnutí, kterou nelze v rámci řízení před soudem zhojit. V novém řízení, dříve než FÚ rozhodne ve věci samé, by měl přezkoumat individuální dopady a efekty odvodu na žalobce. 8. Pokud jde o zásah do majetkové podstaty žalobce při aplikaci odvodu, omezil se žalovaný na pouhé konstatování, že „přihlédnutí k majetkovým poměrům při stanovení, sražení a výběru daně nemá oporu v zákoně, a proto k nim nelze přihlédnout“, což je nepochybně v rozporu s uvedeným nálezem Ústavního soudu. 9. K rdousícímu efektu odvodu v individuálním případě žalobce, který byl potvrzen znaleckým posudkem, žalovaný pouze v obecné rovině odkázal na uvedený nález Ústavního soudu, kde Ústavní soud deklaruje, že je při posuzování jednotlivých případů nutno vzít v úvahu určitou míru podnikatelského a ekonomického rizika výroby elektřiny ve fotovoltaické elektrárně, která je bezpochyby podnikáním a uvádí další skutečnosti, které je třeba v této souvislosti v jednotlivých případech posoudit a zohlednit. Individuálním posouzením daného případu se však žalovaný vůbec nezabýval. Argumentace podnikatelským rizikem však dle žalobce obstát nemůže. Podnikatelské riziko nezbavuje FÚ povinnosti přezkoumat vliv odvodu na provozovatele FVE, a FÚ tuto povinnost porušily. K prokázání skutečnosti, že individuální účinky Odvodu a jeho výběru vůči žalobci dosáhnou intenzity protiústavního rdousíc