7 As 256/2014 — Nejvyšší správní soud

30 A 143/2016- 107 - text 9 pokračování 30A 143/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: H.-D.S., nar. …, bytem v ČR …, zastoupeného JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem, se sídlem Karlovy Vary, Polská 4, proti žalovanému: Magistrát města Karlovy Vary, se sídlem Moskevská 2035/21, 361 20 Karlovy Vary, v řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu, t a k t o: I. Sdělení žalovaného ze dne 12. 8. 2016 č. j. 14359/OD/14-43/Rzs, že žalobci nelze vydat paměťovou kartu řidiče, je nezákonným zásahem. II. Žalovaný je povinen žalobci nahradit náklady řízení ve výši 33.605 Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. Pavla Tomka do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í: I. Předmět řízení Žalobou doručenou Krajskému soudu v Plzni dne 25. 8. 2016 se žalobce domáhal určení, že sdělením žalovaného ze dne 12. 8. 2016, čj. 14359/OD/14-43/Rsz, že nelze vydat žalobci paměťovou kartu řidiče, došlo k nezákonnému zásahu. Současně požádal o náhradu nákladů řízení. Sdělením ze dne 12. srpna 2016 čj. 14359/OD/14-43/Rsz (dále též „sdělení“) žalovaný Magistrát města Karlovy Vary vyrozuměl žalobce podle ust. § 155 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též „správní řád“), že ve věci žádosti o vydání paměťové karty řidiče pro osobu H.-D. W.S., nar. …, paměťovou kartu řidiče na základě podané žádosti nelze vydat. II. Žaloba Žalobce v žalobě namítal, že při vydávání paměťové karty řidiče lze ověřovat jen podmínky stanovené v § 110a odst. 1 zák. o silničním provozu č. 361/2000 Sb. (dále jen zákon o silničním provozu). Tyto zákonné podmínky definované v ust. § 110a odst. 1 pod písm. a), b), c) cit. zákona žalobce splnil. I kdyby správní orgán byl oprávněn posuzovat i další podmínku existence obvyklého bydliště žalobce na území České republiky, žalobce tuto podmínku v intencích uvedených v § 2 písm. hh) zák. o silničním provozu splnil a její splnění prokázal. Přesto, že žalobce splnil veškeré podmínky pro vydání paměťové karty řidiče, žalovaný tuto paměťovou kartu žalobci v rozporu se zákonem nevydal. Tento postup žalovaného podle žalobce je nezákonným zásahem a podanou žalobou se žalobce proti tomuto nezákonnému zásahu brání. III. Vyjádření žalovaného správního orgánu Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě konstatoval, že mezi žalobcem a žalovaným zůstává sporné, zda podmínkou pro vydání paměťové karty řidiče je průkaz žalobce o existenci jeho obvyklého bydliště a dále to, zda toto obvyklé bydliště v případě žalobce na podkladě dokladů, které správnímu orgánu předložil, lze vzít za prokázané. Žalovaný konstatoval, že obvyklé bydliště je definováno v ust. § 2 písm. hh) zák. o silničním provozu a rovněž je upraveno i nařízením Rady (EHS) 3821/85 v čl. 14 odst. 3 písm. a). Žalovaný poukázal na přímo použitelné nařízení Rady (ES) 2135/98, kde v čl. 14 odst. 3 je definována podmínka obvyklého bydliště takto: „Kartu řidiče definovanou v příloze IB vydá na požádání řidiče příslušný orgán členského státu, kde má řidič své obvyklé bydliště. Pojem obvyklého bydliště je vymezen v tomto článku pod písm. a).“ Žalovaný zdůraznil, že nepresumoval podmínku obvyklého bydliště sám od sebe, ale tuto podmínku aplikoval tak, jak je uvedeno v přímo použitelném nařízení Rady (ES) 2135/98, tedy za použití zásady přednosti, kdy musí být při aplikaci práva dána přednost přímo použitelné normě EU před právem vnitrostátním. Proto výklad práva, tak jak jej podává žalobce v tvrzení, že splnil veškeré podmínky dané § 110a zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, nemůže obstát. Žalovaný dále uváděl, že zůstává zcela na vůli žalobce, jako žadatele o vydání paměťové karty řidiče, jakým způsobem prokáže splnění podmínky obvyklého bydliště. V této souvislosti žalovaný poukázal na právní názor Nejvyššího správního soudu, obsažený v jeho rozsudku čj. 7 As 256/2014-27, podle kterého není rozhodné, kolik důkazních prostředků žadatel předloží, ale jaké skutečnosti jimi prokázal. Veden tímto právním názorem žalovaný vyhodnotil důkazy v této otázce žalobcem předložené, které individuálně specifikoval a souhrnně vyhodnotil jako důkazy prokazující pouze formální místo pobytu žalobce na území ČR. Pobyt žalobce na území ČR vyhodnotil jako formálně existující, příležitostný a občasný, nikoliv pobyt prezentující obvyklé bydliště v požadované délce 185 dní. Žalovaný uváděl, že nezasáhl do práv žalobce, když po něm požadoval prokázání zákona délky pobytu tak, aby byly naplněny definiční znaky obvyklého bydliště, zejména v jeho délce 185 dní. Skutečnost, že žalobce tak ani po několikeré výzvě žalovaného neučinil, jde k tíži žalobce a nevydání paměťové karty řidiče žalobci je v souladu se zákonem. Žalovaný proto navrhl, aby žaloba byla zamítnuta a žalovaný požádal, aby žalobce žalovanému nahradil specifikované náklady řízení. IV. Původní rozhodnutí krajského soudu Krajský soud žalobu rozsudkem ze dne 26. 4. 2017 č. j. 30 A 143/2016-64 jako nedůvodnou podle § 87 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s.ř.s.“) zamítl. V rozsudku uvedl, že podmínky pro vydání paměťové karty řidiče nejsou stanoveny pouze v § 110a odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v relevantním znění (dále jen „zákon o silničním provozu“), ale další z podmínek vyplývá rovněž z čl. 14 odst. 3 nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 ze dne 20. prosince 1985 o záznamovém zařízení v silniční dopravě, ve znění nařízení Rady (ES) č. 2135/98 ze dne 24. září 1998, kterým se mění nařízení (EHS) č. 3821/85 o záznamovém zařízení v silniční dopravě a směrnice 88/599/EHS o používání nařízení (EHS) č. 3820/84 a (EHS) č. 3821/85. Dle něho vydá na požádání kartu řidiče příslušný členský stát, v němž má řidič své obvyklé bydliště. Podmínka obvyklého bydliště má být dle krajského soudu také zkoumána. Při posouzení této podmínky krajský soud vycházel ze shromážděných podkladů, přičemž se ztotožnil se závěry žalovaného, že podmínka obvyklého bydliště nebyla v případě žalobce splněna a jeho žádosti o vydání paměťové karty řidiče nemohlo být vyhověno. Krajský soud souhlasil se závěrem žalovaného, že nebylo prokázáno, že se žalobce na adrese svého přechodného pobytu skutečně alespoň 185 dnů v kalendářním roce zdržuje z důvodu osobních a profesních vazeb, případně se tam z důvodu osobních či profesních vazeb pravidelně vrací. Žalobce brojil proti citovanému rozsudku kasační stížností, o níž Nejvyšší správní soud rozhodl rozsudkem ze dne 13. 10. 2017 č. j. 5 As 143/2017-44 tak, že rozsudek krajského soudu ze dne 26. 4. 2017 č. j. 30 A 143/2016-64 proto, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. V. Nové posouzení věci krajským soudem Žalobu o ochraně před nezákonným zásahem krajský soud posuzoval na podkladě ust. § 82 a násl. s.ř.s. Žaloba byla shledána důvodnou. a) výchozí stav věci Žádost o vydání paměťové karty řidiče podal žalobce u Magistrátu města Karlovy Vary dne 25. 8. 2014. Rozhodnutím ze dne 21. 10. 2014, čj. 14359/OD/14-11/Rsz, Magistrát města Karlovy Vary žádost žalobce o vydání paměťové karty řidiče zamítl, neboť se žalobci jakožto žadateli nepodařilo prokázat splnění podmínky obvyklého bydliště na území České republiky v souladu s § 2 písm. hh) ve spojení s § 110a odst. 1 zákona o silničním provozu. Proti tomuto rozhodnutí Magistrátu města Karlovy Vary se žalobce odvolal. Rozhodnutím ze dne 21. 1. 2015 č. j. 3460/DS/14-3 Krajský úřad Karlovarského kraje rozhodnutí Magistrátu města Karlovy Vary vydané dne 22. 10. 2014 pod č. j. 14359/OD/14-11/Rsz zrušil a věc vrátil k novému projednání správnímu orgánu I. stupně. Usnesením ze dne 24. 3. 2015 č. j. 14389/OD/14-19/Rsz Magistrát města Karlovy Vary řízení o žádosti žalobce o vydání paměťové karty řidiče zastavil, neboť žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení. Proti tomuto usnesení Magistrátu města Karlovy Vary se žalobce odvolal. Rozhodnutím ze dne 1. 6. 2015 č. j. 1292/DS/15-3 Krajský úřad Karlovarského kraje usnesení Magistrátu města Karlovy Vary vydané dne 23. 3. 2015 pod č. j. 14389/OD/14-19/Rsz zrušil a věc vrátil k novému projednání správnímu orgánu I. stupně. Rozhodnutím ze dne 21. 9. 2015 č. j. 14359/OD/14-28/Rsz, Magistrát města Karlovy Vary žádost žalobce o vydání paměťové karty řidiče zamítl, neboť v souladu s § 110a odst. 1 zákona o silničním provozu při ověření podmínek pro vydání paměťové karty řidiče správní orgán zjistil skutečnosti, které jsou v rozporu s podmínkami pro vydání paměťové karty řidiče. Proti tomuto rozhodnutí Magistrátu města Karlovy Vary se žalobce odvolal. Rozhodnutím ze dne 6. 11. 2015 č. j. 3242/DS/15-3, Krajský úřad Karlovarského kraje rozhodnutí Magistrátu města Karlovy Vary vydané dne 22. 9. 2015 pod č. j. 14359/OD/14-28/Rsz zrušil a ř