1 As 24/2011 — Nejvyšší správní soud

30 A 192/2016- 67 - text pokračování 13 30A 192/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: N.H.H., nar. …, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, v České republice pobytem …, zastoupeného Mgr. Ivem Žižkovským, advokátem, se sídlem Plzeň, Martinská 10, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, náměstí Hrdinů 1634/3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 9. 2016, čj. MV-85131-4/SO-2016, t a k t o: I. Rozhodnutí žalované ze dne 22. 9. 2016, čj. MV-85131-4/SO-2016 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 10. 3. 2016, čj. OAM-2356-32/TP-2013, se z r u š u j í a věc se v r a c í žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je p o v i n n a zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 12.228,- Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Iva Žižkovského, advokáta. O d ů v o d n ě n í [I] Předmět řízení Žalobce se žalobou ze dne 26. 10. 2016 domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 22. 9. 2016, čj. MV-85131-4/SO-2016 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky (dále též jen „prvoinstanční orgán“), ze dne 10. 3. 2016, čj. OAM-2356-32/TP-2013 (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím byla podle § 87k odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žalobcova žádost o povolení k trvalému pobytu podaná podle § 87h odst. 1 písm. b) téhož zákona. [II] Žaloba Žalobce uvedl, že popírá, že by se dopouštěl obcházení zákona tím, že uznal otcovství k nezl. L.N. a nezl. P.Ž. Správní orgán ve svém rozhodnutí na str. 2 uvedl, že „obcházení zákona Ministerstvo vnitra spatřovalo v tom, ze za přičinění jeho manželky a J.B. bylo účelově určeno otcovství jeho dcery nezl. L., přičemž motivací bylo získání privilegovaného postavení rodinného příslušníka občana Evropské unie“. Žalobci není zřejmé, jak mu může správní orgán vytýkat obcházení zákona, kterého se nedopustil, zvlášť v situaci, kdy sice v uváděné době žil s paní N.T.S., avšak ta udržovala milostný poměr s panem J.B., proto si myslela, že nezl. L. je jeho dcerou, a z logiky věci vyplývá, že o tom byl přesvědčen i pan J.B., kdy nejenže uznal otcovství k nezletilé, ale hradil na ni řádně výživné. K tomu, že správní orgán uvádí, že v předchozí žádosti neuvedl žalobce svou manželku nebo dítě, je nutné uvést, že se nejedná o obcházení zákona, nýbrž o nenahlášení změny stavu. Co se týče obcházení zákona, je svévolný výklad správního orgánu, kdy v této věci nebylo nikdy nijak rozhodováno. Na druhé straně jednoznačné důkazy, podle kterých by měl správní orgán rozhodovat, ukazují na to, že žalobce je otcem dítěte, které je občanem ČR, a kdyby došlo k výkonu rozhodnutí správního orgánu, byla porušena základní lidská práva dítěte i otce. Žalobce má za to, že je podstatné, že se o nezl. L. stará od jejího narození, tj. od X, a je prokazatelně jejím biologickým otcem, žije s nezletilou, její matkou a nezl. synem ve společné domácnosti, kdy s manželkou společně hospodaří a hradí veškeré náklady. Skutečnost, že žalobce žije s manželkou, nezl. L. a nezl. synem potvrdila i pobytová kontrola, kterou si správní orgán vyžádal. Nezletilá je občankou ČR a žije na našem území po celý svůj život a vytvořila si zde silné sociální vazby. Žalobce má za to, že není možné rozdělit rodinu jen proto, že správní orgán nezkoumá skutečný stav ke dni podání žádosti o trvalý pobyt, nýbrž stavy předchozí a vychází pouze z předchozích obsahů žádostí. Žalobce má za to, že je tímto jednáním zasahováno do práv dítěte a do práv a povinností otce, kterého svým rozhodnutím nutí správní orgán vycestovat z ČR a bere nezletilým dětem otce, čímž rozbíjí rodinu, ačkoliv je zřejmé, že žalobce není nikterak nebezpečný, není osobou nežádoucí, nedopustil se žádného trestného činu a za vytýkané jednání nebyl trestně stíhán, jelikož se jej nedopustil. Je třeba zohlednit, že oba nezletilí jsou již v takovém věku, kdy by pro ně bylo případné přemístění do Vietnamu obrovským zásahem do jejich životů, čímž se tato varianta jeví jako zcela vyloučená. Je jednoznačné, že by takovýmto rozhodnutím správního orgánu došlo k zásahu do lidských práv, který by nejvíce postihl obě nezletilé děti. Nutno uvést, že do konce roku 2007 byl považován rodič občana EU mladšího 21 let bez dalšího za rodinného příslušníka; následně byly stanoveny dvě dodatečné podmínky: 1) cizinec musí své dítě-občana EU vyživovat, 2) cizinec musí se svým dítětem žít ve společné domácnosti. Obě tyto zpřísňující podmínky byly přitom zavedeny za účelem předcházení tzv. fingovaným otcovstvím. Žalobce má za to, že obě tyto podmínky zcela splňuje. [III] Vyjádření žalované Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedla, že se v napadeném rozhodnutí ztotožnila se závěrem Ministerstva vnitra, že v řízení bylo shromážděnými podklady prokázáno, že žalobce se dopustil obcházení zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu na území ve smyslu ustanovení § 87k odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Žalovaná s žalobními námitkami nesouhlasí a považuje je za nedůvodné. Podle názoru žalované napadené rozhodnutí splňuje všechny požadavky, které zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), v § 68 odst. 3 stanoví pro odůvodnění správního rozhodnutí. Žalovaná je přesvědčena, že v řízení postupovala v souladu se zákonem, nepřekročila meze správního uvážení a přezkoumatelným způsobem zdůvodnila, jak se vypořádala s námitkami, z jakých důvodů je považovala za mylné či nerozhodné a jakými úvahami se řídila při hodnocení důkazů a výkladu právních předpisů. Z uvedených důvodů žalovaná odmítá žalobu jako nedůvodnou a v podrobnostech odkazuje na obsah napadeného rozhodnutí a na spisový materiál. [IV] Posouzení věci krajským soudem Vzhledem k tomu, že žalobce i žalovaná souhlasili s rozhodnutím o věci samé bez jednání, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), o věci samé bez jednání. Ve smyslu § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. Podle § 87h odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, Ministerstvo vydá rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie na jeho žádost povolení k trvalému pobytu po 2 letech jeho nepřetržitého přechodného pobytu na území, pokud je nejméně 1 rok rodinným příslušníkem státního občana České republiky, který je na území přihlášen k trvalému pobytu, nebo rodinným příslušníkem občana jiného členského státu Evropské unie, kterému bylo vydáno povolení k trvalému pobytu na území. Podle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, rodinným příslušníkem občana Evropské unie se pro účely tohoto zákona rozumí jeho rodič, jde-li o občana Evropské unie mladšího 21 let, kterého vyživuje a se kterým žije ve společné domácnosti. Podle § 15a odst. 4 zákona o pobytu cizinců, ustanovení tohoto zákona týkající se rodinného příslušníka občana Evropské unie se použijí i na cizince, který je rodinným příslušníkem státního občana České republiky. Podle § 87k odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, Ministerstvo žádost o povolení k trvalému pobytu zamítne, jestliže se žadatel dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství. Ze správního spisu žalované soud zjistil tyto rozhodné skutečnosti: Žalobce podal dne 6. 2. 2013 k prvoinstančnímu orgánu žádost o povolení k trvalému pobytu ve smyslu § 87h odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Postavení rodinného příslušníka občana Evropské unie odvozoval od své dcery L.N., nar. …, státní občanky České republiky. Jako účel pobytu žalobce uvedl „sloučení“. K žádosti přiložil mimo jiné rodný list L.N. ze dne 10. 9. 2012, ve kterém je žalobce zapsán jako otec jmenované, a rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 17. 5. 2012, čj. 5 C 7/2012-40, jímž bylo určeno, že pan J.B., nar. …, není otcem nezl. L.N., nar. … z matky T.S.N., nar. … Dne 15. 2. 2013 byla k žádosti prvoinstančního orgánu Policií ČR provedena pobytová kontrola na žalobcem uvedené adrese pobytu (…), při které bylo především zjištěno, že žalobce zde bydlí v bytě 3+1 v patře rodinného domu se svojí manželkou a dětmi – dcerou L. a synem N. T. H., nar. X, a to přibližně 5 let. Přípisem ze dne 20. 5. 2013 vyrozuměl prvoinstanční orgán žalobce o jeho právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (§ 36 odst. 3 správního řádu)