— Nejvyšší správní soud

30 A 8/2016- 32 - text 7 pokračování 30A 8/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: REMVIKO k.s., se sídlem Muchova 240/6, Praha 6, zastoupeného Mgr. Filipem Toulem, advokátem se sídlem Lannova 16/13, České Budějovice, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2015, čj. DSH/12732/15, sp. zn. ZN/2309/DSH/15, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci Žalobce byl shledán odpovědným za správní delikt podle § 42b odst. 1 písm. r) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů [dále jen „zákon o pozemních komunikacích“], neboť jako provozovatel vozidla provozoval dne 8. 10. 2014 v době kolem 15.15 hod. na silnici č. 199 v obci Nová Hospoda ve směru jízdy na obec Stříbro nákladní motorové vozidlo tov. zn. Tatra T 815, reg. zn. …, které při kontrolním vážení překročilo největší povolenou hmotnost o 14,55 t, po odečtu povolené tolerance o 13,036 t, a tím překročilo limitní hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem, uvedené v § 15 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů [dále jen „vyhláška č. 341/2002 Sb.“], protože největší povolená hmotnost silničních vozidel nesmí překročit u motorových vozidel se čtyřmi a více nápravami 32,00 t, přičemž při kontrole byla zjištěna hmotnost 46,55 t (bez odečtu povolené tolerance). Vozidlo bylo naloženo horkým asfaltem. Dále došlo k překročení největší povolené hmotnosti na dvojnápravu č. 3 a 4 o 11,60 t, po odečtu povolené tolerance o 10,620 t. Tím byly překročeny limitní hodnoty stanovené v § 15 odst. 1 písm. c) bodu 4 vyhlášky č. 341/2002 Sb., protože maximální zatížení na dvojnápravu nesmí překročit 19,00 t, přičemž okamžitá hmotnost na dvojnápravu č. 3 a 4 byla 30,60 t (bez odečtu na povolené tolerance). Za spáchání tohoto správního deliktu byla provozovateli vozidla uložena podle § 42b odst. 6 písm. a) a v souladu s § 43 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích pokuta ve výši 98.000,- Kč a podle § 79 odst. 5 správního řádu a v souladu s § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb. povinnost nahradit náklady správního řízení paušální částkou ve výši 1.000,- Kč [rozhodnutí Městského úřadu Tachov ze dne 22. 9. 2015, čj. 9219/2014-ODSH/TC-9, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 3. 12. 2015, čj. DSH/12732/15, sp. zn. ZN/2309/DSH/15]. II. Žalobní body Odvolací správní orgán ve svém rozhodnutí uvádí, že žalobce se těžko může z protiprávního jednání vyvinit důvody, které v rámci řízení uvedl, neboť žalobce dovolil (strpěl), respektive umožnil (provozoval vozidlo), aby bylo v rozporu na pozemních komunikacích užito vozidla, jehož naměřené hodnoty překročí hodnoty povolené zvláštním právním předpisem. Žalovaný má tedy za to, že žalobce nepředložil jediný relevantní argument, na jehož základě by bylo možno zpravidla dojít k závěru, že odvolatel vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno od něj požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil. Žalovaný ve svém rozhodnutí o odvolání dále zdůraznil, že žalobce je osobou s příslušnou odbornou způsobilostí (dopravce v silniční dopravě) a že právní odpovědnost žalobce je bezprostředně spjata s výkonem podnikatelské činnosti v oblasti silniční dopravy. K tomu žalobce uvádí, že dle jeho přesvědčení se žalovaný ve svém rozhodnutí o odvolání nevypořádal se všemi námitkami žalobce, zejména s tou námitkou, že ačkoliv je žalobce formálně zapsán jako provozovatel předmětného vozidla, je žalobce pouze jeho vlastníkem a vozidlo provozuje společnost ROBSTAV stavby k.s. Žalobce toto své tvrzení také prokázal předložením nájemní smlouvy. K této skutečnosti se ovšem v rozhodnutí o odvolání žalovaný nijak nevyjadřuje, tudíž se s touto námitkou nijak nevypořádal a rozhodnutí žalovaného je tak dle přesvědčení žalobce nepřezkoumatelné. Zároveň není pravdou, že, jak uvádí žalovaný na str. 7 svého rozhodnutí o odvolání, by byl žalobce podnikatelsky činný v oboru silniční dopravy. Žalobce přikládá výpis z živnostenského rejstříku, ze kterého je patrné, že v oboru silniční dopravy nad 3,5 t nepodniká a tudíž je dle přesvědčení žalobce v tomto ohledu závěr žalovaného lichý. Žalobce dle svého přesvědčení skutečně udělal vše pro to, aby k přetížení předmětného vozidla nedošlo. Jako pronajímatel předmětného vozidla zavázal nájemce, tedy společnost ROBSTAV stavby k.s., k tomu, aby udělal všechna opatření k tomu, aby nebyla pronajatá vozidla přetěžována, přičemž společnost ROBSTAV stavby k.s. své řidiče a zejména tedy pana A.N. řádně proškolila z této problematiky. Žalobce neví, jaký jiný způsob, respektive jaká jiná opatření měl zvolit k tomu, aby ke spáchání správního deliktu nedošlo, a žádná takováto opatření ve svém rozhodnutí odvolání nezmiňuje ani žalovaný. Žalobce zdůrazňuje, že ačkoliv existuje liberační důvod, tento nalézací správní orgán zcela přehlédl a vůbec se s ním nevypořádal a přes námitky, které v tomto ohledu měl žalobce v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, se s jeho liberačními námitkami zcela nevypořádal ani žalovaný. III. Vyjádření žalovaného správního orgánu Krajský úřad Plzeňského kraje se k žalobě písemně vyjádřil tak, že správní orgán I. instance se v rozhodnutí ze dne 22. 9. 2015, čj. 9219/2014-ODSH/TC-9, dostatečně vypořádal s důvody, na které se žalobce jako na možné liberační důvody (§ 43 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích) odvolává ve vztahu ke skutkové podstatě správního deliktu uvedené v § 42b odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích. Správní orgány dospěly v řízení k závěru, že důvody, které žalobce v rámci řízení uváděl na svou obhajobu a na jejichž podkladě by neměl za správní delikt odpovídat, nelze v žádném případě považovat za vynaložení veškerého úsilí, které bylo možno požadovat, aby žalobce zabránil porušení právní povinnosti. Žalobce namítá, že za spáchaný správní delikt není zodpovědný, neboť v inkriminované době nebyl provozovatelem předmětného vozidla on, nýbrž společnost ROBSTAV stavby k.s., která provozovala v této době vozidlo na základě nájemní smlouvy ze dne 3. 1. 2014 o pronájmu vozidel uvedených v příloze této smlouvy. Tato příloha nebyla předložena jako důkaz. Jelikož společnost ROBSTAV stavby k.s. byla zmocněna k provozování pronajatého vozidla, má žalobce za to, že je za spáchaný správní delikt odpovědná. Tuto domněnku žalobce opírá o obsah nájemní smlouvy, kde je uvedeno: „že společnost ROBSTAV stavby k.s. se zavazuje, že bude předmětné nákladní vozidlo užívat v souladu s právními předpisy a že zajistí, aby zejména bylo vozidlo udržováno v provozuschopném stavu a že nebude přetěžováno“. S tímto žalovaný zásadně nesouhlasí, neboť žalobce si nesprávně vykládá definici pojmu „provozovatel vozidla“. Pokud zákon o pozemních komunikacích užívá pojmu provozovatel vozidla, je nutno tento pojem chápat a použít ve smyslu obsahu zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podmínkách provozu“), který řeší registr silničních vozidel a zápisy do tohoto registru. Provozovatelem vozidla podle zákona o podmínkách provozu i podle zákona o pozemních komunikacích tak není ten, kdo vozidlo reálně provozuje, ale ten, kdo je zapsán podle § 4 odst. 4 zákona o podmínkách provozu v registru silničních vozidel jako vlastník, resp. provozovatel předmětného vozidla, což je v projednávané věci žalobce. Toto lze ověřit a je také správním orgánem doloženo ve formě dokladu „osvědčení o registraci vozidla, část I.“, kde je žalobce v části C.4 uveden ne jenom jako vlastník vozidla, ale zároveň i jako provozovatel vozidla: „PROVOZOVATEL JE VLASTNÍKEM VOZIDLA: ANO“. Pokud bude zákon o pozemních komunikacích užívat pojmu „provozovatel vozidla“, je tento pojem nutno chápat ve smyslu obsahu zákona o podmínkách provozu, protože jinak by se mohla ustanovení (ohledně provozovatele vozidla a registru silničních vozidel vůbec) stát prakticky neaplikovatelnými. V podobném duchu je koncipováno postavení provozovatele vozidla podle zákona o silničním provozu [§ 2 písm. b)]. K obdobnému závěru se kloní i soudní judikatura, např. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 25. 10. 2013, čj. 59A 6/2013-46. Žalobce se tedy nemůže vyvinit s poukazem na to, že v rozhodné době vozidlo pronajal a tudíž neprovozoval. Do úvahy v takovém případě přichází ochrana žalobou o náhradu škody vůči nájemci vozidla v občanskoprávním soudním řízení. Jinými slovy řečeno, smluvní vztah založený na výše uváděné nájemní smlouvě je ryze soukromoprávním vztahem dvou subjektů, kteří jednotlivá práva a po