1 As 112/2008 — Nejvyšší správní soud

57 A 51/2016- 32 - text 10 pokračování 57A 51/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a JUDr. Aleny Hocké v právní věci žalobce JUDr. P.Z., bytem …, zastoupeného Mgr. Markem Dejmkem, advokátem se sídlem Perlová 7, Plzeň, proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 3. 2016, čj. DSH/3377/16, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 3. 2016, čj. DSH/3377/16, a rozhodnutí Městského úřadu Blovice ze dne 4. 1. 2016, čj. 11632/2011/D-56/SVV/Ša, s e z r u š u j í a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 11.228,- Kč, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce Mgr. Marka Dejmka, advokáta. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22.3.2016, čj. DSH/3377/16, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Blovice ze dne 4.1.2016, čj. 11632/2011/D-56/SVV/Ša, jímž byl opraven výrok rozhodnutí Městského úřadu Blovice ze dne 13.11.2013, čj. 11632/2011/D-56/SVV/Ša. Žalobce navrhoval zrušení i prvostupňového rozhodnutí a požadoval, aby mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. II. Důvody žaloby Dne 13.11.2013 vydal Městský úřad Blovice rozhodnutí čj. 11632/2011/D-6/SVV/Ša, kterým rozhodl o žádosti žalobce ze dne 12.11.2013 o upuštění od výkonu zbytku sankce zákazu činnosti, a současně o žádosti o navrácení řidičského oprávnění dle § 102 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) – (dále jen „zákon o silničním provozu“) tak, že žádosti vyhověl. Žalovaný vydal sdělení ze dne 3.12.2015, čj. DSH/14269/15, kterým konstatoval uplynutí lhůty k přezkumnému řízení uvedeného rozhodnutí Městského úřadu Blovice a dále stanovil Městskému úřadu Blovice povinnost vydat opravné rozhodnutí, kterým bude opraven výrok rozhodnutí ze dne 3.12.2015, čj. DSH/14269/15. Městský úřad Blovice vydal rozhodnutí (nikoliv opravné) ze dne 4.1.2016, čj. 11632/2011/D-56/SVV/Ša, kterým výrok rozhodnutí ze dne 13.11.2013, čj. 11632/2011/D-56/SVV/Ša neopravil, ale změnil tak, že z výroku rozhodnutí vypustil, že se vyhovuje žádosti ve smyslu ust. § 102 zák. č. 361/2000 o provozu na pozemních komunikacích. V odvolání proti rozhodnutí ze dne 4.1.2016, čj. 11632/2011/D-56/SVV/Ša, žalobce namítal, že napadené rozhodnutí odporuje správnímu řádu, neboť původní rozhodnutí, které bylo opravováno, bylo vydáno v souladu se zákonem a neobsahuje žádné písařské chyby či nesprávnosti a nebyl tak žádný zákonný důvod jej opravovat. Namítal, že Městský úřad Blovice nebyl oprávněn přistoupit k opravě rozhodnutí, když se fakticky nejedná o opravu písařské chyby, nýbrž o změnu rozhodnutí, neboť vypuštěním předmětné pasáže dochází ke změně významu výrokové části rozhodnutí. Původní rozhodnutí vyhovělo žádosti o navrácení řidičského oprávnění dle § 102 zákona o silničním provozu a Městský úřad Blovice tedy rozhodoval o tom, aby žalobci bylo navráceno i řidičské oprávnění, o jehož navrácení žádal dne 12.11.2013. Předmětná změna rozhodnutí má za následek, že je účastníkovi sice vyhověno v žádosti o předčasném zániku zákazu činnosti, avšak již mu není vysloven souhlas s žádostí o vrácení řidičského oprávnění dle § 102 zákona o silničním provozu. Rozhodnutí Městského úřadu Blovice, které se zcela zjevně týká výrokové části původního rozhodnutí, nebylo vydáno v zákonné lhůtě dle § 71 odst. 3 správního řádu. Žalovaný odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí ze dne 4.1.2016, čj. 11632/2011/D-56/SVV/Ša, potvrdil s odůvodněním, že slovní spojení ve znění: „rozhodl ve smyslu ust. § 102 zák. č. 361/2000 o provozu na pozemních komunikacích s odkazem na ustanovení...“ bylo písařskou chybou způsobenou kopírováním vzorového rozhodnutí a jeho přepisem, kdy přehlédnutím ve výrokové části omylem zůstalo předmětné slovní spojení, ačkoli toto zde uvedeno být nemělo, neboť podle § 102 téhož zákona nebylo a nemohlo být v dané věci rozhodováno, a dále s odůvodněním, že Městský úřad Blovice nebyl místně příslušným správním orgánem, který by odvolateli mohl vrátit řidičské oprávnění (tím je Magistrát města Plzně). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů označil žalobce za nesprávná, spočívají na nesprávném právním posouzení věci, pro nedostatek odůvodnění nepřezkoumatelná a jejich vydání předcházelo porušení zákona. S odkazem na ustanovení § 70 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) žalobce namítal, že správní orgány nesprávně posoudily význam zjevné (zřejmé) nesprávnosti. K tomu žalobce citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19.12.2014, čj. 8 Afs 74/2013-37: „Za zjevnou nesprávnost může být považována pouze chyba, ke které došlo zjevným a okamžitým selháním v duševní a mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti bylo rozhodnutí vyhlášeno či vyhotoveno, a která je každému zřejmá. Zřejmost takové nesprávnosti vyplývá především z porovnání výroku rozhodnutí s jeho odůvodněním, případně i z jiných souvislostí. K postupu podle § 70 správního řádu je možné se uchýlit pouze v případě výskytu méně závažné zjevné nesprávnosti, jejíž opravou nedojde ke změně vlastních skutkových zjištění či provedeného právního hodnocení, tj. ke změně vlastního obsahu správního rozhodnutí. Institut opravy zřejmých nesprávností podle § 70 správního řádu nemůže sloužit k dodatečnému upřesnění popisu skutku v rozhodnutí o jiném správním deliktu a odstranění věcné nepřesnosti obsahového charakteru.“ Dle žalobce je v daném případě zcela zjevné, že nedošlo k opravě jakési nevýznamné či drobné písařské chyby, ale došlo ke změně obsahu správního rozhodnutí, neboť vypuštěním výroku „rozhodl ve smyslu ust. §102 zák. č. 361/2000 o provozu na pozemních komunikacích s odkazem na ustanovení... “, kterému předchází věta „na podkladě Vaší žádosti ze dne 12.11.2013 o vrácení řidičského průkazu po uplynutí poloviny doby sankce“, a na který navazuje výrok „Vašemu návrhu se vyhovuje“ dochází k naprosto zásadní změně rozsahu původního rozhodnutí a důsledkům takového rozhodnutí. Opravným rozhodnutím nemůže být žádným způsobem jakkoliv zasahováno do posouzení věci samé (odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.12.2014, čj. 4 As 190/2014-87). Skutečnost, že by orgán prvého stupně v původním rozhodnutí nerozhodoval o žádosti o navrácení řidičského oprávnění ve smyslu § 102 zákona o silničním provozu nesvědčí ani odůvodnění rozhodnutí. Naopak z odůvodnění plyne, že správní orgán žádost žalobce posoudil a neshledal důvody žádosti nevyhovět, popř. vyhovět ji jen z části týkající se jen prominutí zbytku trestu (to odůvodnění neobsahuje). Opravné rozhodnutí vydané podle § 70 správního řádu, nemůže mít vliv na práva nabytá v dobré víře, a zásahem do textu rozhodnutí, provedeným opravným rozhodnutím, tak nelze měnit obsah původního rozhodnutí. Pokud by správní orgán opravným rozhodnutím podle § 70 správního řádu měnil obsah svého dříve vydaného rozhodnutí, nezbylo by, než v rámci následného přezkumu takové opravné rozhodnutí zrušit pro nezákonnost, neboť jiné vady rozhodnutí než ty, které naplňují hypotézu § 70 správního řádu, lze napravit výhradně cestou řádných či mimořádných opravných prostředků, popř. v rámci soudního přezkumu (odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 4 As 95/2013-35). Ke zrušení nebo změně původního rozhodnutí však nedošlo na základě ani řádných, ani mimořádných opravných prostředků, popř. v rámci soudního přezkumu. Změnou původního rozhodnutí, kterým bylo vyhověno žádosti o navrácení řidičského oprávnění tak dochází k tomu, že žalobci je toto právo nezákonně odnímáno nezákonným postupem. Krom uvedeného měl žalobce za to, že opravné rozhodnutí je třeba jako opravné rozhodnutí též označit. Rozhodnutí prvoinstančního orgánu přitom není označeno jako opravné rozhodnutí. Dle žalobce neobstojí ani argument žalovaného, že k rozhodnutí o žádosti o vrácení řidičského oprávnění ve smyslu § 102 zákona o silničním provozu, které Městský úřad Blovice vyhověl, byl místně příslušný jiný správní orgán. Dle § 12 správního řádu dojde-li podání správnímu orgánu, který není věcně nebo místně příslušný, bezodkladně je usnesením postoupí příslušnému správnímu orgánu a současně o tom uvědomí toho, kdo podání učinil (dále jen „podatel“). Má-li správní orgán, jemuž bylo podání postoupeno, za to, že není věcně nebo místně příslušný, může je usnesením postoupit dalšímu správnímu orgánu nebo vrátit jen se souhlasem svého nadřízeného správního orgánu. Pokud správní orgán (Městský úřad Blovice) žádost žalobce nepostoupil a sám o věci rozhodl, pak takový postup neodůvodňuje vydání opravného rozhodnutí. Nabylo-li takové rozhodnutí, byť vydané nepříslušn