3 Ads 86/2010 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 65/2017- 41 - text  9 16 Ad 65/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně: Ing. J.T. , nar…., bytem …, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2, v řízení o žalobě ze dne 27.6.2017 proti rozhodnutí žalované ze dne 28.4.2017 č.j. MPSV-2017/70315-421/1 o nezařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Řízení v této projednávané věci je upraveno soudním řádem správním (zákon č. 150/2002 Sb., dále jen s.ř.s.) a pro návrh je stanoven termín žaloba, účastníci jsou označováni žalobce a žalovaný. Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. je pro soud rozhodující skutkový a právní stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.). Včasnou žalobou ze dne 27.6.2017 se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 28.4.2017 č.j. MPSV-2017/70315-421/1, jímž žalovaný dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen s.ř.), zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce ČR, Krajské pobočky v Karlových Varech, kontaktní pracoviště Cheb (dále jen ÚP), ze dne 1.3.2017 č.j. CHA-445/2017-4, kterým bylo rozhodnuto o nezařazení žalobkyně do evidence uchazečů o zaměstnání podle § 25 odst. 1 písm. o) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen zákon o zaměstnanosti). Žalobkyně v žalobě připustila skutečnost, že byla usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 8.3.2012 č.j. 40 Cm 62/2011 jmenována likvidátorem společnosti HETÝMA Hazlov s.r.o., IČ 497 86 849 (dále jen společnost HETÝMA), ale zdůraznila, že ve skutečnosti uvedenou funkci nikdy fakticky nevykonávala a nikdy za tuto funkci nebyla žádnou formou honorována. Vzhledem k těmto okolnostem proto odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ze dne 29. 1.2010 čj. 4 Ads 95/2009-99, ve které NSS dospěl k závěru, že je třeba v praxi rozlišovat situaci, kdy je fyzická osoba jmenována likvidátorem a činnost likvidátora skutečně vykonává od případů, kdy se stala fyzická osoba likvidátorem v právním slova smyslu, avšak ve skutečnosti faktickou činnost likvidátora nevykonává. Tedy pokud fyzická osoba je likvidátorem, avšak činnost likvidátora nevykonává, pak tato fyzická osoba muže být uchazečem o zaměstnání, a jejímu zápisu do evidence uchazečů o zaměstnání nic nebrání. Žalobkyně dále odkázala na § 30 odst. 3 věta druhá zákona o zaměstnanosti, který stanoví, že po uplynutí tří let ode dne, kdy nastala skutečnost bránící vedení uchazeče v evidenci uchazečů o zaměstnání, nelze vydat rozhodnutí o vyřazení z evidence uchazečů. Nelze-li po uplynutí uvedené lhůty uchazeče vyřadit z evidence je nutno dovodit, že po této lhůtě nelze bez dalšího žadatele o zařazení do seznamu uchazečů odmítat. V závěru žalobkyně navrhla, aby zdejší soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu prvního stupně k novému řízení a rozhodnutí. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 28.4.2017 žalovaný (tj. odvolací orgán) uvedl, že z obsahu spisu ÚP bylo zjištěno, že dne 13.2.2017 podala žalobkyně žádost o zprostředkování zaměstnání a v ní mimo jiné svým podpisem osvědčila, že není likvidátorem, ovšem z veřejného rejstříku Ministerstva spravedlnosti České republiky následně ÚP zjistil, že žalobkyně je likvidátorem společnosti HETÝMA a současně je společníkem uvedené společnosti, proto dne 15.2.2017 ÚP písemně žalobkyni informoval, že dle § 25 odst. 1 písm. o) zákona o zaměstnanosti se nemůže stát fyzická osoba uchazečem o zaměstnání v době, po kterou je likvidátorem; dále poukázal na to, že žalobkyně ve své žádosti o zprostředkování zaměstnání uvedla, že není likvidátorem, avšak bylo zjištěno, že je likvidátorem a společníkem ve společnosti HETÝMA a vyzval žalobkyni k jejímu vyjádření se k uvedenému zjištění. Dne 20.2.2017 se žalobkyně dostavila na ÚP a uvedla, že společnost HETÝMA měla být zrušena, což dokládá usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8.3.2012. Nevěděla, že by byla ustanovena likvidátorem, naopak se domnívala, že po smrti manžela vše vyřídila a byla vymazána z obchodního rejstříku i z funkce společníka. Dne 20.2.2017 žalobkyně ÚP předložila usnesení soudu ze dne 8.6.2010, jímž byl v obchodním rejstříku vymazán Ing. J. T., nar. ..., jakožto statutární orgán a společník a u vymazané osoby Ing. J. T. se u statutního orgánu zapsal datum zániku funkce 5.10.2007, a jímž byla také zapsána jako společník žalobkyně (datum zápisu 5.10.2007). Vše uvedené zapsal ÚP do záznamu z jednání, k čemuž dodal, že z veřejného rejstříku Ministerstva spravedlnosti ČR vytiskl usnesení, jímž byla žalobkyně ustanovena likvidátorem a jehož kopii předal žalobkyni; uvedený záznam žalobkyně osvědčila svým podpisem. Na základě těchto skutečností dne 13.3.2017 ÚP vydal rozhodnutí, kterým žalobkyní ode dne 13.2.2017 nezařadil do evidence uchazečů o zaměstnání, a to na základě § 25 odst. 1 písm. o) zákona o zaměstnanosti. Proti tomuto rozhodnutí ze dne 13.3.2017 bylo podáno dne 21.3.2017 včasné odvolání, v němž žalobkyně předně odkázala na § 25 odst. 1 písm. o) zákona o zaměstnanosti, k čemuž uvedla, že § 25 odst. 1 zákona o zaměstnanosti obsahuje taxativní výčet činností, s jejichž výkonem je spojeno nezařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, a pojmovým znakem všech těchto činností je skutečnost, že tyto jsou vykonávány bez ohledu na pracovněprávní, služební nebo jiný vztah, úplatně. Toto platí i pro likvidátora, který je touto činností pověřen podle § 70 a násl. nyní již neplatného obchodního zákoníku a kterému z této činnosti vzniká nárok na odměnu, s výjimkou likvidátora jmenovaného proti jeho vůli podle § 71 odst. 2 věta druhá, dle něhož měla být údajně jmenována i ona sama. Dle § 71 odst. 6 obchodního zákoníku likvidátorovi pak odměna nenáleží. Je tedy zřejmé, že se likvidátor jmenovaný soudem dle § 71 odst. 2 věta druhá z okruhu osob podle § 25 odst. 1 zákona o zaměstnanosti vymyká. Nadto aplikace tohoto ustanovení zákona o zaměstnanosti na její případ představoval nepřiměřenou tvrdost zákona a diskriminaci. Dále uvedla, že se o svém ustanovení do funkce likvidátora dozvěděla až v rámci řízení o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, přičemž z usnesení ze dne 8.3.2012 nelze zjistit, kdy a komu bylo odesláno a doručeno, pokud vůbec doručeno bylo, pročež lze tedy pochybovat o závaznosti tohoto usnesení. Následně žalovaný přezkoumal dle § 89 odst. 2 správního řádu (tj. zákon č. 500/2004 Sb.) soulad rozhodnutí o nezařazení do evidence uchazečů o zaměstnání a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost tohoto rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v odvolání, a po přezkoumání předané spisové dokumentace shledal, že odvolání není důvodné, tudíž rozhodnutím čj. MPSV-2017/70315-421/1 ze dne 2.8.4.2017 odvolání zamítl a rozhodnutí o nezařazení žalobkyně do evidence uchazečů o zaměstnání potvrdil. Žalovaný se jednak ztotožnil se závěrem ÚP, že není možné zapsat žalobkyni do evidence uchazečů o zaměstnání vzhledem k tomu, že je jmenovanou likvidátorkou společnosti HETÝMA, což je i v souladu s judikaturou NSS (konkrétně č.j. 4 Ads 95/2009-99) a nic na tom nezměnil ani fakt, že za výkon funkce nebyla honorována. Dále žalovaný uvedl, že přes subjektivní dojem žalobkyně, že byla aplikací § 25 odst. 1 písm. o) diskriminována a pociťovala ho jako přílišnou tvrdost zákona, byly správní orgány povinny postupovat výhradně podle zákona, když zákon o zaměstnanosti ani neobsahuje ustanovení o odstranění tvrdosti zákona. Závěrem žalovaný též připomněl princip publicity ve vztahu k (pravomocnému) usnesení soudu (veřejný rejstřík je přístupný každému a každý má právo do něho nahlížet a pořizovat si kopie a výpisy), jímž byla žalobkyně jmenována likvidátorkou. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě dne 31.7.2017 zdůraznil, že žalobkyně v žalobě nezpochybnila své jmenování likvidátorkou společnosti HETÝMA usnesením soudu, avšak poukázala na skutečnost, že uvedenou funkci nikdy nevykonávala a nikdy za tuto funkci nebyla honorována. Žalovaný setrval na svém názoru, který předestřel s odkazem na rozsudek NSS č.j.: 4 Ads 95/2009-99, ze dne 29.1.2010, v odůvodnění rozhodnutí o odvolání, že v daném případě byly naplněny podmínky § 25 odst. 1 písm. o) zákona o zaměstnanosti, na jehož základě nebyla žalobkyně zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání, neb tato byla fyzickou osobou, která byla likvidátorem vykonávajícím činnost likvidátora. Likvidátor je povinen kontinuálně vykonávat řadu úkonů, zákonem stanovených, směřujících k likvidaci společnosti. Situace, kdy likvidátor svoje povinnosti nevykonává, může nastat jedině z objektivních příčin, které mu v tomto zabrání. V případě žalobkyně se však o takovou situaci nejednalo, neb nebyl prokázán nebo alespoň u