2 Afs 36/2007 — Nejvyšší správní soud

30 A 43/2017- 66 - text 14 pokračování 30A 43/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: B.K., bytem …, zastoupeného JUDr. Karolínou Florianovou Bartovskou, advokátkou se sídlem Prešovská 170/5, Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2017, č.j. DSH/16428/16, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci Podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“ nebo „zákon č. 361/2000 Sb.“), byly námitky žalobce proti provedení záznamu bodů v registru řidičů zamítnuty a provedené záznamy byly potvrzeny [rozhodnutí Městského úřadu Tachov ze dne 2. 12. 2016, č.j. 11263/2016-ODSH/TC-9, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 16. 2. 2017, č.j. DSH/16428/16]. II. Žalobní body Záznamy ze dne 28. 1. 2014, 10. 3. 2016 a 16. 6. 2016 se pravděpodobné vztahují k přestupkům, kterých se měl žalobce dopustit v těchto konkrétních dnech a které měly být s žalobcem projednány Policií ČR v blokovém řízení. Záznam ze dne 28. 5. 2014 byl pravděpodobně proveden na základě rozhodnutí Městského úřadu v Tachově ze dne 6. 5. 2014, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dne 9. 3. 2014. Záznam ze dne 5. 2. 2016 byl pravděpodobně proveden na základě příkazu Městského úřadu v Tachově ze dne 18. 1. 2016 a vztahuje se k přestupku ze dne 22. 4. 2015. 1) Žalobce je německé národnosti, jeho rodným jazykem je němčina. Žalobce neovládá český jazyk, a to ani v jeho základech. Dle čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. e) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má žalobce právo při projednání přestupku (a to i v blokovém řízení) na bezplatnou pomoc tlumočníka. Žalobce si ani ke dni podání této žaloby není vědom toho, jakého konkrétního jednání v rozporu se zákonem se dopustil. Vybavuje si, že byl v minulosti stavěn příslušníky Policie ČR, kdy mu bylo vytýkáno porušení dopravních předpisů. Komunikace mezi žalobcem a příslušníky Policie ČR však byla s ohledem na jazykovou bariéru značně omezená. A) Přestupky projednané v blokovém řízení: Dle judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 8 As 68/2010) lze pokutový blok obsahující veškeré zákonem stanovené náležitosti a podepsaný jak policejním orgánem, tak i podezřelým z přestupku považovat za pravomocné rozhodnutí a provést na jeho základě záznam do registru řidiče pouze tehdy, pokud podpis podezřelého na pokutovém bloku bez jakýchkoli pochyb vyjadřuje souhlas pachatele přestupku s tím, že přestupek byl spolehlivě zjištěn a věc je projednána v blokovém řízení. Na rozdíl od žalovaného je žalobce přesvědčen o tom, že při řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidiče je správní orgán při prověřování podkladových rozhodnutí povinen k námitce žalobce rovněž zkoumat, zda žalobce svým podpisem skutečně vyjádřil informovaný souhlas se zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení. Pokud pak žalobce podepsal pokutový blok, aniž by rozuměl textu, pod který se podepisuje, aniž by mu bylo přesně známo, jakého závadného jednání se dopustil, a aniž měl možnost se vyjádřit k tomu, zda považuje přestupek za spolehlivě zjištěný a zda souhlasí s rozhodnutím věci v blokovém řízení (při zohlednění následků takovéhoto rozhodnutí), nebyla věc projednána zákonem předvídaným způsobem v blokovém řízení (§ 84 odst. 1 přestupkového zákona), a pokutový blok proto nemá charakter pravomocného rozhodnutí, na základě kterého by bylo možné provést záznam do registru bodů řidiče přesto, že byl žalobcem podepsán. Žalobce nesouhlasí s právním názorem Městského úřadu v Tachově, dle kterého si měl žalobce v souladu s § 16 správního řádu povinnost obstarat tlumočníka na své náklady. Ustanovení § 16 odst. 3 správního řádu je nutné vykládat ve vztahu k ustanovením jiných právních předpisů, které právo na tlumočníka upravují, zejména ve vztahu k čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. e) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zatímco správní řád v § 16 odst. 3 zakládá právo každého, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, na tlumočníka, kterého si obstará na své náklady, Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod povinnost účastníka řízení obstarat si tlumočníka na své náklady neobsahuje. Z toho vyplývá, že část ustanovení § 16 odst. 3 věty prvé správního řádu, obsahující slova „kterého si obstará na své náklady“, je ve všech řízeních zahajovaných z moci úřední neaplikovatelná. Stejné pravidlo o právu na tlumočníka potom musí platit jak pro standardní (nezkrácená) správní řízení, tak pro řízení bloková, resp. příkazní. To potvrzuje např. závěr Poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu č. 56 (blíže viz Jemelka, Pondělíčková, Bohadlo: Správní řád, 5. vydání, 2016). B) Přestupek ze dne 22. 4. 2015: Dle § 87 odst. 1 přestupkového zákona lze rozhodnout příkazem pouze v případech, kdy není pochybnosti o tom, že obviněný z přestupku se přestupku dopustil. Ani při projednání přestupku ze dne 22. 4. 2015 však žalobci nebyl ustanoven tlumočník. Žalobce je proto obdobně jako v případě blokových řízení i zde přesvědčen o tom, že neexistuje právní titul pro provedení záznamu do registru řidičů. Podstatou přestupku, za který je mu ukládána sankce v podobě záznamu bodů do registru, je účast na dopravní nehodě spočívající ve střetu dvou vozidel. Žalobce vyjadřuje svoji pochybnost nad tím, jak mohl správní orgán bez pochybností zjistit, že žalobce se dopustil přestupku, když 1) dopravní nehodě nebyl nikdo kromě řidičů dvou střetnuvších se vozidel přítomen, 2) řidič měl s ohledem na neznalost českého jazyka pouze omezenou možnost se k jednání, které mu bylo kladeno za vinu, vyjádřit a zároveň 3) vozidlo, se kterým se řidič střetl, z místa nehody ujelo a řidiče se nikdy nepodařilo dohledat. Žalobce je přesvědčen o tom, že v takovém případě je víceméně vyloučeno, aby věc mohla být projednána bez tlumočníka v příkazním řízení. C) Přestupek ze dne 9. 3. 2014: Při projednávání tohoto přestupku byl sice žalobci pro účely jednání ustanoven jako tlumočník pan P.L., avšak pan L. není a nikdy nebyl zapsán u příslušného krajského soudu v seznamu tlumočníků a tudíž ani nemohl zajistit zákonem aprobovaným způsobem překlad komunikace mezi řidičem a správním orgánem. I v tomto případě proto žalobce namítá, že správní řízení, která předcházelo vydání rozhodnutí ze dne 6. 5. 2014, kterým byl žalobci uložen trest za přestupek, kterého se měl žalobce dopustit dne 9. 3. 2014, trpělo tak závažnými vadami, že toto rozhodnutí není možné považovat za podklad k provedení záznamu do registru řidičů. Skutečnost, že se správní orgán snažil při projednávání přestupku ze dne 9. 3. 2014 ustavit žalobci tlumočníka, však jednoznačně svědčí o tom, že znalost českého jazyka na straně žalobce je nedostatečná a neumožňovala tak ani v jednom z projednávaných případů věc projednat bez tlumočníka. 2) Žalobce nebyl v minulosti žádným způsobem informován o svých záznamech bodového hodnocení v registru řidičů. V rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č.j. 6 As 114/2014-55, bylo zdůrazněno, že záznam bodů do registru řidičů není pouhým administrativním opatřením, ale jde o správní sankci. Z tohoto důvodu je oznámení o zapsání bodů do registru řidičů, jakožto uložení trestu, nutno pachateli vždy doručit. Žalobce je přesvědčen o tom, že nelze přihlížet k bodům zapsaným do registru řidičů bez toho, aby byl tento zápis řidiči řádným způsobem oznámen. Žalobce se pak v žádném případě neztotožňuje s názorem žalovaného, dle kterého Nejvyšší správní soudu v rozhodnutí ze dne 30. 9. 2015, č.j. 6 As 114/2014-55, vyjádřil pouze svůj názor na to, jak by se měla problematika týkající se záznamu bodů vyvíjet do budoucna. 3) Uložením sankce pozbytí řidičského oprávnění dochází v žalobcově případě k porušení zásady ne bis in idem, když žalobce byl již v minulosti za přestupky, jejichž spáchání je mu kladeno za vinu, potrestán, a to v případě přestupku dle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu zákazem činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel na území České republiky na dobu 6 měsíců. Pokud je mu tedy nyní opakovaně pozastaveno řidičské oprávnění, je trestán za spáchání jednoho přestupku dvakrát stejným trestem, což je v rozporu se zásadami uvedenými v Listině základních práv a svobod a Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. III. Vyjádření žalovaného správního orgánu Krajský úřad Plzeňského kraje se k žalobě písemně vyjádřil tak, že žalobní body jsou shodné s odvo