— Nejvyšší správní soud

30 Af 33/2017- 63 - text 6 pokračování 30 Af 33/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: F.M., nar…., …, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2017 č. j. 13199/17/5100-41457-711535, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Předmět řízení Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Odvolacího finančního ředitelství ze dne 20. 3. 2017 č. j. 13199/17/5100-41457-711535, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Karlovarský kraj ze dne 12. 8. 2016 č. j. 748672/16/2406-50524-404707 (dále též „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím bylo rozhodnuto o pozbytí účinnosti rozhodnutí o posečkání s daňovým nedoplatkem na dani z přidané hodnoty vydaného ve smyslu ust. § 156 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále též „daňový řád“), dne 29. 12. 2014 pod č. j. 957529/14/2406-50524-404857. II. Žaloba Žalobce v žalobě nejprve shrnul dosavadní průběh správního řízení a dále uvedl, že s rozhodnutím žalovaného zásadně nesouhlasí. Žalobce má za prokázané, že od správce daně (tj. od správního orgánu I. stupně) obdržel dle ustanovení § 1949 a následujících občanského zákoníku kvitanci, která potvrzuje splnění dluhu. Potvrzení o zániku zástavního práva zřízeného rozhodnutím správce daně ze dne 11. 3. 2016 č. j. 191702/16/2401-80541-402145 splňuje veškeré náležitosti upravené v zákoně. Kvitance dokazuje, že žalobce svůj dluh splnil, a potvrzuje, že konkrétní závazek vůči správci dani již splněním zanikl. Kvitance je vždy považována za soukromou listinu dle ustanovení § 565 občanského zákoníku. Dané ustanovení určuje pravidlo, že pokud je tato listina použita proti osobě, která ji zjevně podepsala, má se za to, že její pravost a správnost byla uznána. V praxi to tedy znamená, že věřitel (správce daně) nebude moci rozporovat dlužníkem (zde žalobce) předkládanou kvitanci, kterou zjevně sám podepsal. Pro žalobce je tedy kvitance dostatečným důkazem o tom, že dluh zaplatil. Žalobce poukázal i na ustanovení § 1995 odst. 2 občanského zákoníku. Dle tohoto ustanovení platí, že pokud je vydána dlužníkovi kvitance, dochází tím k prominutí té části dluhu, kterou do vydání kvitance neplnil. V krajním případě i dluhu celého, kdy kvitance vystavená dlužníkovi, který neplnil vůbec, má veškeré účinky prominutí dluhu. V kvitanci nemusí být nikterak specifikováno, že se dluh nebo jeho část promíjí, tyto účinky má její prosté vystavení v daných případech přímo ze zákona. Kvitance může být vydána i nechtěně, když se věřitel (zde správce daně) pouze domnívá, že mu dlužník (zde žalobce) plnil. Správce daně se tímto ocitl v problematické situaci, neboť toto ustanovení není konstruováno jako vyvratitelná domněnka. Žalobce má tedy za zcela prokázané, že správce daně vydal žalobci kvitanci dle § 1949 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. a tím jednoznačně prokazuje, že svůj dluh vůči správci daně zcela splnil a nemá vůči správci daně žádnou pohledávku. Závěrem žalobce navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného. Žalobce rovněž navrhl, aby mu v případě úspěchu ve věci byla přiznána náhrada nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce Žalovaný s námitkami žalobce nesouhlasil. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé z jakého důvodu, na základě jakých skutečností a na základě jakých právních norem bylo v řízení rozhodováno. Správce daně vydal chybně potvrzení o zániku zástavního práva a informoval žalobce, že u něj žádný nedoplatek neeviduje. Žalobce následně přestal hradit splátky a k jejich úhradě docházelo ze vzniklých nadměrných odpočtů. Dne 15. 7. 2016 byl žalobce telefonicky informován, že informace o uhrazení daňového nedoplatku byla mylná. Tato informace byla žalobci sdělena i písemně. Jelikož správcem daně vydané potvrzení o zániku zástavního práva nemá charakter rozhodnutí, nemůže jej prostřednictvím dozorčích prostředků změnit nebo zrušit. V daném případě došlo k zániku zástavního práva, avšak žalobce byl chybně informován o úplném uhrazení daňového nedoplatku. Žalobce byl však řádně a včas upozorněn na přetrvávající povinnost splátky hradit. Žalovaný nevystavil žalobci kvitanci dle občanského zákoníku, která by byla soukromou listinou, neboť ta se týká věřitele a dlužníka v rámci soukromoprávního vztahu. Správce daně jako orgán veřejné moci nevystupuje jako osoba postavená na roveň daňovým subjektům a neřídí se při vydávání svých písemností občanským zákoníkem. Co se týče možnosti vydání tzv. potvrzení o bezdlužnosti, postupuje správce daně podle ustanovení § 151 odst. 1 daňového řádu, kdy z údajů evidence daní vystaví na žádost daňového subjektu potvrzení o stavu jeho osobního daňového účtu. Tímto způsobem daňový subjekt získá formální doklad, kterým lze před jiným orgánem veřejné moci či jiným subjektem prokázat existenci, resp. neexistenci případných nedoplatků u správce daně. Takové potvrzení však v daném případě správce daně nevydal, přičemž potvrzení o zániku zástavního práva s chybnou informací o uhrazení daňového nedoplatku nemá charakter ani zmíněného potvrzení dle ustanovení § 151 odst. 1 daňového řádu, ani kvitance dle občanského zákoníku. Žalovaný tudíž konstatuje, že považuje žalobcovu argumentaci za zcela lichou. Žalovaný dále uvedl, že setrvává na svém stanovisku, že v daném případě byly splněny podmínky předvídané ustanovením § 157 odst. 5 daňového řádu, tzn. došlo k porušení podmínek posečkání, v důsledku čehož rozhodnutí o posečkání pozbylo účinnosti. Žalovaný závěrem navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Žalobce ve své replice setrval na svém právním názoru vyjádřeném v žalobě. IV. Jednání před soudem Ústní jednání proběhlo bez přítomnosti žalobce, neboť ten se bez předchozí omluvy nedostavil. Žalobci bylo zasláno předvolání, které si žalobce v desetidenní úložné lhůtě nevyzvedl, a proto mu byla dne 30. 11. 2018 vhozena do schránky. Jelikož nebyla zásilka vrácena jako nedoručitelná, soud vychází z předpokladu, že byla žalobci řádně doručena a že byl žalobce o konání ústního jednání vyrozuměn. Soud nemá k dispozici žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly odročení jednání, a proto soud jednal v nepřítomnosti žalobce. Žalovaný při jednání setrval na podané žalobě. V. Posouzení věci krajským soudem Krajský soud při přezkoumávání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů, kterými bylo rozhodnutí správního orgánu řádně a včas napadeno (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.). Žalobu shledal krajský soud nedůvodnou. Při posouzení věci vycházel soud z následujících právních ustanovení: Dle § 157 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, platí: „Není-li dodržena některá z podmínek rozhodnutí o posečkání, pozbývá toto rozhodnutí účinnosti dnem jejího nedodržení; správce daně o tom vydá rozhodnutí. Rozhodnutí o posečkání pozbývá účinnosti rovněž zahájením likvidace nebo dnem účinnosti rozhodnutí o úpadku.“ Podle ust. § 1949 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí: „Přijímá-li věřitel plnění, vydá dlužníkovi na jeho žádost potvrzení o splnění dluhu (kvitanci). V kvitanci vyznačí jméno dlužníka i věřitele, předmět plnění a místo a čas, kde a kdy byl dluh splněn. Je-li kvitance vydána na jistinu, má se za to, že bylo vyrovnáno také příslušenství pohledávky.“ Z obsahu správního spisu vyplývají pro posouzení věci následující právně významné skutečnosti. Dne 22. 12. 2014 Finanční úřad pro Karlovarský kraj vydal rozhodnutí o posečkání s úhradou daně z přidané hodnoty (DPH) a o povolení rozložení úhrady DPH a jejího příslušenství do splátek. Následně dne 29. 12. 2014 Finanční úřad pro Karlovarský kraj vydal rozhodnutí o zřízení zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka (žalobce) k zajištění dlužníkem neuhrazené daně ve výši 193.842 Kč. Ze správního spisu je dále zřejmé, že Finanční úřad pro Karlovarský kraj vydal dne 11. 3. 2016 potvrzení o zániku zástavního práva zřízeného správcem daně a potvrdil zánik zástavního práva na žalobcových nemovitostech. V potvrzení je uvedeno: „Shora uvedený správce daně potvrzuje, že podle § 1376 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dne 11. 3. 2016 zaniklo zástavní právo zřízené dle shora uvedeného rozhodnutí na všech výše uvedených zástavách.“ V odůvodnění tohoto potvrzení je dále uvedeno, že daňový nedoplatek, který představoval pohledávku postiženou zástavním právem, byl uhrazen včetně příslušenství. Dle § 1374 občanského zákoníku tak došlo k zániku zajištěné pohledávky a tím i zániku zástavního práva s ní spjatého. Vzhledem k zániku zástavního práva správce daně dle § 1379 občanského zákoníku požádal o jeh