2 Afs 62/2004 — Nejvyšší správní soud

57 A 52/2017- 75 - text pokračování 12 57A 52/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce PANDA PRAHA s. r. o., IČ 29055431, sídlem Praha, Roháčova 188/37, zastoupeného JUDr. Janem Szewczykem, advokátem, se sídlem Praha 1, Kaprova 11, proti žalovanému Státnímu úřadu inspekce práce, sídlem Opava, Kolářská 451/13, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2017, č. j. 9132/1.30/16-3, t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2017, č. j. 9132/1.30/16-3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský a Karlovarský kraj (dále jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 3. 11. 2016, č. j. 7773/6.30/16-28 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž byla žalobci za spáchání správních deliktů podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, § 25 odst. 1 písm. a) a § 26 odst. 1 písm. b) zákona o inspekci práce uložena úhrnná pokuta ve výši 260.000 Kč a náhrada nákladů řízení ve výši 1.000 Kč. Žalobce požadoval, aby mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. II. Důvody žaloby Žalobce napadá procesní pochybení správního orgánu, spočívající v doručování rozhodnutí v rozporu se správním řádem. Žalobce, jako účastník řízení byl v rámci správního řízení zastoupen advokátem JUDr. Janem Szewczykem, se sídlem Kaprova 11, 110 00 Praha 1 a to na základě plné moci udělené do protokolu dne 20. 7. 2016 v souladu s § 33 správního řádu. Advokát se na základě této plné moci účastnil všech úkonů správního řízení, o čemž svědčí například Protokol o ústním jednání ze dne 5. 10. 2016, Protokol o výslechu svědka V.Ch.V. ze dne 5.1G.201S, Protokol o výslechu svědka T.N.V. ze dne 5. 9. 2016, Protokol o výslechu svědka T.L.N. ze dne 5. 9. 2016, Protokol o ústním jednání ze dne 5. 9. 2016, Protokol o ústním jednání ze dne 25. 8. 2016, Protokol o ústním jednání ze dne 20. 7. 2016. Právní zástupce v souladu se založeno plnou mocí v rámci správního řízení vypracoval a doručil správnímu orgánu několik podání, například doplnění dokazování s vyjádřením účastníka řízení ze dne 2. 8. 2016, odůvodnění odvolání účastníka řízení proti rozhodnutí ze dne 3. 11. 2016. Podání právního zástupce účastníka řízení správní orgán akceptoval, když v odůvodněních svých rozhodnutí se vypořádává s argumentací obsaženou v podáních právního zástupce. Z uvedeného tedy vyplývá, že správní orgán plnou moc právního zástupce účastníka akceptoval jako plnou moc udělenou pro celé řízení ve smyslu § 33 odst. 2 písm. b) správního řádu. Ve smyslu § 34 správního řádu zástupce podle § 32 a 33 správního řádu v řízení vystupuje jménem zastoupeného. Z úkonů zástupce vznikají práva a povinností přímo zastoupenému. Z § 34 odst. 2 správního řádu vyplývá, že s výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat, se doručují písemnosti pouze zástupci. Doručení zastoupenému nemá účinky pro běh lhůt, nestanoví-li zákon jinak. V pochybnostech o rozsahu zastoupení platí, že zástupce je oprávněn vystupovat jménem zastoupeného v celém řízení. Prvoinstanční orgán, který vydal prvoinstanční rozhodnutí dne 3. 11. 2016, toto rozhodnutí v rozporu s § 34 správního řádu doručil do datové schránky pouze účastníku řízení, namísto právního zástupce účastníka řízení. Právnímu zástupci účastníka řízení nebylo rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj č. j. 7773/6.30/16-28 doručeno do současné doby. Správní orgán Státní úřad inspekce práce, který vydal druhoinstanční rozhodnutí dne 9. 5. 2017, toto rozhodnutí v rozporu s § 34 správního řádu doručil do datové schránky pouze účastníku řízení, namísto právního zástupce účastníka řízení. Právnímu zástupci účastníka řízení nebylo rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce, č. j. 9132/1.30/16-3 doručeno do současné doby. Žalobce má za to, že procesní pochybení žalovaného, spočívající v nesprávném doručování, jsou závažná a nezhojitelná a to bez ohledu na skutečnost, že na tato rozhodnutí právní zástupce žalobce reagoval svými podáními (odůvodnění odvolání, žaloba). Pokud se jedná o hmotně právní argumentaci, žalobce má za to, že z jeho strany nedošlo k porušení zákona č. 435/2004 Sb. Nedošlo tak k umožnění výkonu nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bod 1 a 2 zákona č. 435/2004 Sb., jak je uvedeno v napadeném, resp. prvoinstančním rozhodnutí. Žalobce má za to, že v daném případě nebyly kumulativně naplněny definiční znaky závislé práce a tudíž skutkový a právní závěr žalovaného je nesprávný. Žalobce se neztotožňuje stvrzeními žalovaného, že práce v pracovní době byla rozvržena „quasi zaměstnavatelem". Zhotovitelé stejně tak jako kdokoliv jiný, včetně žalobce, byli povinni respektovat provozní dobu obchodního centra, což je pochopitelné a vyplývá to z provozních řádu samotného obchodního centra, jakož i z podstaty věci, kdy by nemělo praktického významu, aby zhotovitel zhotovoval dílo, určené k okamžitému odběru koncovým zákazníkem, toto dílo zhotovoval mimo provozní dobu obchodního centra, kdy se v obchodním centru žádní zákazníci nenacházejí. Žalobce odmítá tvrzení žalovaného, že dodavatel používá vlastní nástroje a jiné vybavení, eventuálně při práci zpracovává materiál odběratele, což není předmětem fakturace. Tyto závěry nevyplývají z provedeného dokazování. Pokud se jedná o zpracovávání materiálu, pak toto bylo individuální a záviselo na dohodě mezi zhotovitelem a odběratelem, kdy v souladu s dohodou bylo předmětem fakturace. Používání vlastního vybavení a nástrojů je naopak znakem obchodně právního vztahu, kdy zhotovitel zcela běžně při zhotovování díla používá své vlastní vybavení a nástroje, což obvykle bývá zakalkulováno do ceny díla. Toto je naprosto běžné například na stavbách, kdy samostatné podnikatelské subjekty, které zhotovují stavbu, popřípadě část stavby, částečně disponují svým vybavením a částečně využívají vybavení zajištěné odběratelem (typicky jeřáby, míchačky, stavební stroje). Nejinak tomu bylo v projednávaném případě, kdy zhotovitelé ke zhotovování díla používali své nádobí a pracovní prostředky, včetně ochranných pomůcek, zatímco některé vybavení kuchyně bylo poskytnuto odběratelem (sporáky, lednice apod.). Je pochopitelné, že si každý zhotovitel nenosil na místo zhotovení díla svůj sporák či lednici, stejně tak jako si obvykle subdodavatelské firmy na stavbu nepřivážejí své jeřáby, výtahy či míchačky. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že by dílčím znakem posouzení nelegální práce byla skutečnost, že dodavatel má pouze jediného odběratele. Předně tento závěr neplatí u všech dodavatelů. Pokud však zhotovitel nedisponoval žádnými zaměstnanci a podnikatelskou činnost na základě živnostenského oprávnění vykonával sám, pak je přirozené, že po dobu platnosti Smlouvy o dílo uzavřené s jedním odběratelem, kdy plnění podmínek smlouvy zcela obsáhlo kapacitu zhotovitele, že v předmětném období dalšího odběratele nevyhledával. Bylo by ze strany zhotovitele nezodpovědné uzavírat obchodně závazkové právní vztahy svíce odběrateli za situace, kdy by si byl zhotovitel vědom, že není v jeho kapacitních možnostech závazkům dostát. Nesplnění závazků by se zhotovitel vystavoval případným smluvním sankcím. Žalobce nesouhlasí stvrzením žalovaného, že se dodavatel při práci choval jako zaměstnanec, kdy jeho práce byla řízena vedoucím zaměstnancem odběratele. Takovýto závěr žalovaného neodpovídá provedenému dokazování, kdy naopak z dokazování vyplynulo, že si zhotovitelé zpracovávání díla organizovali sami mezi sebou. Žádný vedoucí zaměstnanec odběratele, který by zhotovitelům uděloval pokyny, neexistoval. Jako dílčí znak pro posouzení nelegální práce žalobce odmítá tvrzení, že se dodavatel třetím osobám jevil jako zaměstnanec. I v tomto případě žalobce použije srovnání se situaci například na stavbě, kdy třetí osobě, pozorující stavbu se nepochybně mohou na staveništi přítomné osoby jevit jako zaměstnanci, byť na stavbě může v jeden okamžik vykonávat stavební činnost několik různých stavebních firem a to na základě uzavřených smluv o dílo. Žalobce odmítá argumentaci žalovaného, že se jedná o závislou práci skupiny osob, kdy odpovědnost jednotlivých OSVČ za dodávku nebude vůbec zřejmá. Toto neodpovídá skutečnosti. Jakkoliv se může jevit, že se jedná o práci skupiny osob, pak z dokazování vyplývá, že zhotovitel dílo zhotovoval celé a za dodávku nesl odpovědnost. Pokud se na místě nacházely jiné osoby, jednalo se jiné zhotovitele, kteří zhotovovali jiné dílo, popřípadě se mohlo jednat o zaměstnance, provádějící pomocné práce, jako je mytí nádobí či příprava surovin. Nelze přijmout tvrzení, že dílčím zna