2 Azs 289/2017 — Nejvyšší správní soud

57 Af 18/2017- 75 - text  10 57 Af 18/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Jaroslava Škopka ve věci žalobkyně: Ing. O.P., bytem … zastoupena Mgr. Marianem Francem, advokátem, se sídlem Škroupova 796/10, Plzeň proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2017, č. j. 16363/17/5200-10421-711811 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Finanční úřad pro Plzeňský kraj (dále jen „správce daně“) rozhodnutím – dodatečným platebním výměrem – ze dne 15. 6. 2017, č. j. 1231227/16/2301-52522-403415 (dále jen „dodatečný platební výměr“), doměřil žalobkyni daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2011 ve výši 990.570 Kč, daňovou ztrátu ve výši 5.863 Kč a současně rozhodl o povinnosti žalobkyně uhradit penále z doměřené daně ve výši 198.114 Kč a z doměřené daňové ztráty ve výši 58 Kč. 2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 4. 2017, č. j. 16363/17/5200-10421-711811 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobce a dodatečný platební výměr potvrdil. 3. Žalobou ze dne 20. 6. 2017, adresovanou Krajskému soudu v Brně, ve znění jejího doplnění ze dne 22. 6. 2017, se žalobkyně domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí. II. Žaloba 4. Žalobkyně uvedla, že celá úvaha žalovaného, resp. i úvaha prvoinstančního správního orgánu vychází z toho, že žalobkyně je povinna danit příjmy, které získala v průběhu roku 2011 na soukromý účet, resp. veškeré platby za příjmy označuje. Taková úvaha však není ničím podložená. Žalobkyně jasně vysvětlila původ finančních prostředků, resp. skutečnost, že obchodním korporacím AKRADO družstvo a GETRIEM družstvo půjčila peníze a dále i objasnila, z jakého zdroje tyto peníze měla, tj. prodejem svého nemovitého majetku. Žalobkyně má tedy za to, že jasně uvedla, že se nejedná o příjmy, které by podléhaly zdanění. Žalovaný pak vyšel z toho, že pokud toto obchodní korporace nepotvrdily, pak takové nelze žalobkyni uvěřit, resp. jsou platby brány jako příjem. Žalobkyně však jako fyzická osoba nemůže nést odpovědnost za to, že se žalovanému, resp. příslušnému správci daně nepodaří doručit výzvu k objasnění plateb. Je logické, že žalobkyně, byť se sama pokusila obchodní korporaci AKRADO družstvo kontaktovat, má proti žalovanému výrazně menší nástroje, jak součinnost zajistit. Skutečnost, že žalobkyně hradila služby, poskytnuté pro obchodní korporace v celkové výši 6.099.864 Kč, také není důkazem o tom, že by příjmy náležely její osobě. Hrazení závazku za třetí osobu není důvodem pro zdanění vrácené půjčky. 5. Žalobkyně je přesvědčena, že z napadeného rozhodnutí není vůbec zřejmé, že by žalovaný důsledně odděloval dvě věci, a to příjem samotné žalobkyně a příjmy jiných subjektů, které účet žalobkyně využily jako platební místo. Žalobkyně jasně uváděla, že zásadní příjmy jsou vrácením půjček. Tyto půjčky byly v průběhu řízení ze strany korporace GETRIEM družstvo prokázány, resp. bylo prokázáno, že taková půjčka poskytnuta skutečně byla, bylo prokázáno, že korporace o ní účtovala a dále bylo i prokázáno, že žalobkyně měla dostatek prostředků. U korporace AKRADO družstvo dokazování dle žalovaného bylo nedostatečné s ohledem na minimální, resp. takřka zcela chybějící součinnost samotné korporace, kdy byla v průběhu řízení vyslechnuta pouze a jen osoba V.D. Žalovaný pak zastává stejný názor jako prvoinstanční orgán, že půjčky tomuto družstvu nejsou prokázány a má k tomu dva důvody. Předně příjmy na účet žalobkyně neodpovídají půjčce a neodpovídají ani přiznání AKRADO družstvo. Zde se však žalovaný vůbec nezabývá tím, že žalobkyně tvrdila, že poskytla svůj účet právě této korporaci, když její účty byly obstaveny, tj. její účet byl de facto používán pro transakce této korporace. Příjmy na tomto účtu však nelze považovat za příjmy samotné žalobkyně. Žalovaný pak dále rozebírá nevěrohodnost údajů, které žalobkyně poskytla, tj. nepravdivá tvrzení o zablokování účtů a nesoulad mezi částkami, které na účet z činnosti AKRADO družstvo přišly. Je třeba si však uvědomit, že tyto částky v žádném případě nelze považovat za příjem žalobkyně, kdy je třeba oddělit poskytnutí účtu jako platebního místa a dále příjem, tj. peníze, které si měla žalobkyně ponechat. Zde dokazování končí a z celého řízení je i zřejmé, že se tímto nikdo nezabýval. Charakter těchto částek může být z právního hlediska hodnocen několika způsoby, tj. např. tím, že společnost rozdíl v příjmech a výdajích, které prošly účtem, žalobkyni darovala. Pokud žalobkyně žádnou činnost pro toto družstvo nečinila a bylo by prokázáno, že částky si ponechala, pak jsou buď bezdůvodným obohacením na její straně, tj. peníze z činnosti jiného subjektu zůstávaly na účtu a ona si je při absenci jakékoliv dohody ponechala, či se korporace projevila vůli, tyto prostředky žalobkyni bez jakékoliv protislužby ponechat. Žalovaný vychází z jednoduché úvahy, že byť sám uznává, že účty byly toliko jen platebním místem, tak automaticky rozdíly jsou příjmem žalobkyně. 6. Žalobkyně dále uplatňovala další plnění vůči korporaci ve výši celkem 5.999.370 Kč, kdy žalovaný velice zjednodušeně tvrdil, že nebyla prokázána žádná souvislost. V tomto bodě však chybí jakékoliv odůvodnění, pouze je uvedeno, že nebyla prokázána souvislost. S takovým tvrzení se nedá polemizovat, zcela absentuje jakékoliv konkrétní odůvodnění. Pokud byla žalobkyně platebním místem, pak je logické, že část prostředků vyplácela i v hotovosti a nemusí spolu přímo souviset, nicméně jsou hrazením nákladů korporace v širším smyslu. 7. Žalobkyně se domnívá, že byť je rozhodnutí žalovaného velice dlouhé, tak absentují jasná logická odůvodnění, tj. tento výdaj nebyl uznán proto a proto atd. Celé rozhodnutí vychází z velice jednoduché zjednodušující premisy, že každý příjem na účet je příjmem a je třeba prokázat jeho důvod. Tímto způsobem však lze napadnout každou fyzickou osobu a činit nepřímo majetkové přiznání, kdy člověk je nucen vysvětlovat každou položku a důvod nabytí. Vrácení hotovostně poskytnuté půjčky na účet se tak může stát daňovou pastí už jen v případě, že dlužník zemře a částka poskytnutá na účet nebude doložena. Na fyzickou osobu se tak v teoretické rovině přenáší dokazování, které je v mnoho případech vyloučené, ba co více, je založené na poctivosti druhé smluvní strany. Žalobkyně je přesvědčena, že napadené rozhodnutí je více trestem za to, že korporace AKRADO družstvo, které bylo tvořeno personálně cizinci, je „nedohledatelné", tj. jeho daňová povinnost je přesunuta na žalobkyni, což však zákon nepřipouští. III. Doplnění žaloby 8. Žalobkyně v doplnění žaloby dále uvedla, že žalovanému především vytýká, že nepostupoval v souladu s § 8, odst. 1, 2, daňového řádu a došel k nesprávným skutkovým závěrům. Žalobce správnímu orgánu též vytýká, že nepostupoval v souladu s § 92 daňového řádu. Žalobkyně především uvádí, že, žalovaný, stejně jako správce daně, hodnotil svědeckou výpověď paní V.D. zcela zkresleně a účelově, navíc pak v rozporu s ostatními provedenými důkazy. Z výpovědi svědkyně D. zcela jednoznačně vyplývá, že mezi žalobkyni a družstvem AKRADO byla v roce 2010 a 2011 uzavřena příkazní smlouva, jejímž předmětem bylo zajištění fungování družstva v době obstavení účtu. Z této výpovědi dále vyplývá, že žalobkyně nejprve půjčila vlastní finanční prostředky družstvu AKRADO tak, aby byl zachován jeho provoz a následně spravoval firemní peníze prostřednictvím svého soukromého účtu, a to právě na základě příkazní smlouvy. V žádném případě nešlo o půjčku ve výši přesahující 12.000.000 Kč, jak se snaží zcela nesmyslně a nepochopitelně tvrdit žalovaný. Skutečnost, že si svědkyně po více než pěti letech od události nevybavuje všechny podrobnosti, je pak zcela logická a nikterak nesnižuje hodnotu výpovědi svědkyně. Žalovaný svědeckou výpověď hodnotí jako nekonkrétní, nevěrohodnou, svědkyně si neměla pamatovat na uzavření ještě další smlouvy o půjčce, přitom však svědkyně na otázku, co bylo obsahem příkazní smlouvy, uvedla: „Konkrétně ne, už si nepamatuji přesně. Vím jen všeobecně, že šlo o to, že paní P. půjčí AKRADO družstvu peníze z vlastních zdrojů, a AKRADO družstvo jí umožní peníze, které získává ze svých smluvních vztahů, spravovat pro chod družstva. Vím, že se měly platit výdaje družstva, zaměstnanci, obchodní partneři.“ Podle žalobkyně se však jedná o naprosto konkrétní odpověď, která v základu zcela koresponduje s ostatním skutkovým stavem, tedy výpisy z účtů a doklady o platbách ve prospěch AKRADO družstva. 9. Pokud žalovaný v neprospěch žalobkyně hodnotil fakt, že ohledně tvrzených půjček a příkazní smlouvy nebyla předložena žádná písemná dohoda, pak zákon k existenci těchto právních úkonů nepředepisuje písemnou formu a žalobkyně své tvrzení o existenci těchto úkonů doložila jak svědeckou výpovědí p