8 Afs 15/2007 — Nejvyšší správní soud

30 A 114/2019- 74 - text  17 30 A 114/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a JUDr. Veroniky Burianové v právní věci žalobkyně: PRIVAMED a.s., IČ 46885251, Kotíkovská 927/19, 323 00 Plzeň, zastoupená JUDr. Tomášem Havlem, advokátem, se sídlem Martinská 608/8, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví ČR, IČ 00024341, se sídlem Palackého nám. 4, 128 10 Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2019, č.j. MZDR 38778/2019-2/PRO, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 15. 10. 2019 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2019, č. j. MZDR 38778/2019-2/PRO (dále též „napadené rozhodnutí“) a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, Odbor zdravotnictví (dále též: „správní orgán I. stupně“), ze dne 3. 7. 2019, č. j. PK-ZDR/1747/19, jímž byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 90 000 Kč za přestupek dle ust. § 26 odst. 2 zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotnické záchranné službě“) spočívající v tom, že porušila jí zákonem uloženou povinnost dle § 6 odst. 2 zákona o zdravotnické záchranné službě, tj. nepřevzetí pacienta do péče, i když byla možnost přijmout pacienta potvrzena zdravotnickému operačnímu středisku nebo pomocnému operačnímu středisku a písemné nepotvrzení převzetí pacienta do péče vedoucímu výjezdové skupiny, jehož se dopustila tak, že - dne 2. 6. 2018, v době okolo 15:18 hodin, jako cílový poskytovatel akutní lůžkové péče odmítla převzít od Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje, p.o. (dále jen „ZZS Pk“) pacientku transportovanou z místa zásahu Bolevecká 914/31 Plzeň, vysokoškolské koleje, R.F., nar. …, státní příslušnost: Ruská federace bez platného zdravotního pojištění, do své péče, i přesto, že jejím kontaktním místem byla možnost přijmout uvedenou pacientku potvrzena zdravotnickému operačnímu středisku nebo pomocnému operačnímu středisku ZZS Pk, přičemž byla po odmítnutí následně transportována do Fakultní nemocnice Plzeň - Lochotín. Žalobkyně jako cílový poskytovatel akutní lůžkové péče písemně nepotvrdila vedoucímu výjezdové skupiny převzetí jmenované pacientky do své péče; - dne 22. 8. 2018, v době okolo 13:41 hodin, jako cílový poskytovatel akutní lůžkové péče odmítla převzít od ZZS Pk pacienta transportovaného z místa zásahu Divadelní 203/2, Plzeň, před antikvariátem, E.J., nar. …, státní příslušnost: Slovenská republika, bez platného zdravotního pojištění do své péče, i přesto, že jejím kontaktním místem byla možnost přijmout uvedeného pacienta potvrzena zdravotnickému operačnímu středisku nebo pomocnému operačnímu středisku ZZS Pk, přičemž byl po odmítnutí následně transportován do Fakultní nemocnice Plzeň - Lochotín. Žalobkyně jako cílový poskytovatel akutní lůžkové péče písemně nepotvrdila vedoucímu výjezdové skupiny převzetí jmenovaného pacienta do své péče; - dne 27. 9. 2018, v době okolo 17:58 hodin, jako cílový poskytovatel akutní lůžkové péče odmítla převzít od ZZS PK pacienta transportovaného z místa zásahu Písecká 972/1, Plzeň - Černice, KFC Drive IN, B.L. nar. ..., státní příslušnost: Polská republika, bez platného zdravotního pojištění do své péče, i přesto, že jejím kontaktním místem byla možnost přijmout uvedeného pacienta potvrzena zdravotnickému operačnímu středisku nebo pomocnému operačnímu středisku ZZS Pk, přičemž byl po odmítnutí následně transportován do Fakultní nemocnice Plzeň - Lochotín. Žalobkyně jako cílový poskytovatel akutní lůžkové péče písemně nepotvrdila vedoucímu výjezdové skupiny převzetí jmenovaného pacienta do své péče (dále jen „předmětný přestupek“). Dále byla žalobkyni současně uložena povinnost k úhradě nákladů řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. Žaloba 2. V podané žalobě rozčlenila žalobkyně své námitky do jednotlivých bloků. První z námitek spočívala v tvrzené nezákonnosti výkladu pojmu „převzít do péče“ dle § 6 odst. 2 ve spojení s § 3 písm. d) zákona o zdravotnické záchranné službě. Žalobkyně výklad uvedeného pojmu ze strany správních orgánů obou stupňů shledala za příliš extenzivní, a tudíž i nezákonný. Extenzivní výklad tohoto ustanovení vyústil v nesprávnou aplikaci uvedeného ustanovení zákona, v důsledku čehož došlo k naplnění skutkové podstaty předmětného přestupku. K tomu žalobkyně dodala, že splnila svou povinnost plynoucí z § 6 odst. 2 zákona o zdravotnické záchranné službě, když převzala všechny uvedené pacienty do péče, nechala je vyšetřit lékařem a po zjištění jejich zdravotního stavu tyto osoby pouze nepřijmula k hospitalizaci. V tomto směru žalobkyně odkázala na závěry MUDr. J.Š. Ph.D., obsaženými ve vyjádření pro komoru záchranářů, podle nichž převzetí pacienta do péče není to stejné jako jeho přijetí k hospitalizaci. Podle názoru MUDr. Š. jde o provedení další diagnostiky a stabilizaci pacienta, poté se může řešit jeho definitivní umístění. Žalobkyně se vymezila vůči tvrzení obsaženému v napadeném rozhodnutí, podle něhož „pojem převzít do péče není zákonem definován, ale logicky je pacient převzat do péče až v okamžiku, kdy poskytovatel akutní lůžkové péče zcela převezme odpovědnost za pacienta a jeho další léčbu a toto písemně potvrdí vedoucímu výjezdové skupiny podpisem záznamu o výjezdu.“, které je uzavřeno tvrzením žalovaného, že „žalobce měl pacienta převzít do své odpovědnosti, písemně potvrdit převzetí pacienta vedoucímu výjezdové skupiny a následně provést další diagnostiku, přičemž následně může řešit definitivní umístění pacienta nebo jeho propuštění do ambulantní péče.“ Tyto závěry žalovaného totiž nevyplývají z dikce § 6 odst. 2 zákona o zdravotnické záchranné službě, ale jde o jeho nepřiměřeně extenzivní výklad, který vede k nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Z § 6 odst. 2 zákona o zdravotnické záchranné službě vyplývá povinnosti převzít pacienta do péče, nikoliv jej přijmout k hospitalizaci. Žalobkyně shrnula, že z žádného ustanovení zákona o zdravotnické záchranné službě neplyne, že by měla povinnost převzít pacienta do své odpovědnosti a následně provést další diagnostiku. 3. Dále žalobkyně nesouhlasila ani s výkladem pojmu „nejblíže dostupný poskytovatel akutní lůžkové péče“ dle § 3 písm. d) zákona o zdravotnické záchranné službě, jenž zaujal žalovaný a který žalobkyně rovněž shledala nezákonným. Žalobkyně je názoru, že jiný výklad tohoto pojmu než ten, že se jedná o poskytovatele, který je nejblíže (z hlediska vzdálenosti) místu, kde se nachází pacient, je nesprávný a nezákonný. Výpočty provedené žalobkyní prokazují, že ta nebyla ani jednou ze tří posuzovaných případů nejbližším dostupným poskytovatelem akutní lůžkové péče, když uvedla, že u případu ze dne 2. 6. 2018 činila vzdálenost od místa, z něhož byla pacientka transportována, do zařízení žalobkyně 1,6 km, ale do Fakultní nemocnice Plzeň-Lochotín jen 1,4 km, u případu ze dne 22. 8. 2018 činila vzdálenost od místa, z něhož byl pacient transportován, do zařízení žalobkyně 3,1 km, ale do Fakultní nemocnice Plzeň-Lochotín jen 2,4 km a u případu ze dne 27. 9. 2018 činila vzdálenost od místa, z něhož byl pacient transportován, do zařízení žalobkyně 9,6 km, ale do Fakultní nemocnice Plzeň-Lochotín jen 8,6 km. V daném případě tak jednala v rozporu se zákonem ZZS Pk, když namísto kontaktování nejbližšího poskytovatele kontaktovala žalobkyni. 4. Žalobkyně dále namítla, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal s odvolací námitkou směřující proti nedostatečnému odůvodnění názoru, proč nelze přisvědčit, že postup žalobkyně, kdy u všech projednávaných případů, kdy lékař po provedení prvotního vyšetření pacientů nezjistil, že pacientův stav je vážný a nepřistoupil tak k převzetí pacientů do péče či hospitalizace, byl v souladu s § 6 odst. 2 zákona o zdravotnické záchranné službě. Žalobkyně dále uvedla, že v přestupkovém řízení bylo prokázáno, že žalobkyně po přijetí pacienta na příjmu jejího zdravotnického zařízení a jeho vyšetření lékařem, kdy je vyhodnocen stav pacienta jako stav vážný, vždy takového pacienta přijala k další hospitalizaci ve svém zdravotním zařízení. Žalovaný se však s těmito námitkami žalobkyně vůbec nevypořádal, a zatížil tak napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Žalovaný se nevypořádal ani s námitkou, že správní orgán I. stupně v několika pasážích rozhodnutí odkázal na předchozí část odůvodnění svého rozhodnutí a námitku žalobce označil za irelevantní, ale přitom neuvedl, v čem ona irelevantnost spočívala. 5. Dále žalobkyně namítla nezákonný postup správního orgánu I. stupně, který ve svém rozhodnutí pouze strojově převzal stanovisko žalovaného Ministerstva zdravotnictví ze dne