2 As 8/2006 — Nejvyšší správní soud

30 A 73/2019- 153 - text  18 30A 73/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka ve věci žalobkyně: A.B., … zastoupené Mgr. Veronikou Holou, advokátkou, Pražská 140, 261 01 Příbram I, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, IČ 70890650, U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Statutární město Plzeň, IČ 00075370, náměstí Republiky 1, 301 00 Plzeň, zastoupené JUDr. Robertem Vargou, advokátem, Zbrojnická 229/1, 301 00 Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2019, čj. KUJCK 71593/2019, takto: I. Žaloba na zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 18. 6. 2019, čj. KUJCK 71593/2019, se ve vztahu k výrokům I. a II. rozhodnutí Městského úřadu Nýřany ze dne 4. 7. 2018, čj. OÚP-Ple/1129/2018-5, zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [I] Předmět řízení 1. Rozhodnutím Městského úřadu Nýřany (dále jen „prvoinstanční správní orgán“ nebo „vyvlastňovací úřad“) ze dne 4. 7. 2018, čj. OÚP-Ple/1129/2018-5 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), bylo na základě žádosti Statutárního města Plzeň (dále jen „vyvlastnitel“), zastoupeného zástupcem JUDr. Zdeňkem Vlčkem, advokátem, podle § 24 odst. 2, 3 a 4 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vyvlastnění“ nebo „ZoV“), rozhodnuto tak, že: I. odnímá se vlastnické právo k pozemku parc. č. x o výměře 2054 m2 zahrada, který je evidován Katastrálním úřadem pro x, Katastrální pracoviště x, na LV x, v kat. území x, obec x, okres x, jehož vlastníkem je A.B., zastoupená zástupcem Mgr. L.M. advokátem, Pražská 140, 261 01 Příbram (dále jen vyvlastňovaný), a toto vlastnické právo k nemovité věci přechází na vyvlastnitele. II. vyvlastnitel je povinen zahájit uskutečňování účelu vyvlastnění, tj. zahájením stavby „Městského okruhu, úsek Křimická (Chebská) – Karlovarská v Plzni“ ve lhůtě do 2 roků od právní moci tohoto rozhodnutí, v odůvodněných případech může vyvlastňovací úřad tuto lhůtu prodloužit na žádost vyvlastnitele podanou ještě před jejím uplynutím o další 2 roky. III. stanovuje náhradu pro vyvlastňovaného ve výši 3 000 000 Kč (slovy: třimiliony Kč) podle znaleckého posudku ze dne 1. 3. 2018, č. 2018/1145/12, společnosti B. S. O. spol. s r. o., se sídlem Strážní 1420/13, Žižkov, 130 00 Praha 3, kterou je vyvlastnitel povinen zaplatit vyvlastňovanému nejdéle do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. IV. ukládá vyvlastniteli zaplatit vyvlastňovacímu úřadu náklady na vyhotovení znaleckého posudku ve výši 19 965 Kč (slovy: devatenácttisícdevětsetšedesátpět Kč) do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, číslo účtu 27-9186450237/0100, variabilní symbol 1361. 2. Rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 6. 2019, čj. KUJCK 71593/2019 (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo, k odvolání žalobkyně, prvoinstanční rozhodnutí podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změněno tak, že na začátek odstavců výroků I., II. a III. prvoinstančního rozhodnutí byla doplněna konkrétní ustanovení zákona o vyvlastnění, podle kterých bylo postupováno, tj. § 24 odst. 3 písm. a) bod. 3. do výroku I., § 24 odst. 3 písm. c) do výroku II. a § 24 odst. 3 písm. a) do výroku III.; ve zbytku bylo prvoinstanční rozhodnutí podle § 90 odst. 5 správního řádu potvrzeno. 3. Žalobou ze dne 15. 7. 2019, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou dne 17. 7. 2019, ve znění doplnění žaloby ze dne 17. 9. 2019, se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí prvoinstančního. 4. Vyvlastňovací řízení je upraveno zákonem o vyvlastnění. 5. Správní řízení je upraveno správním řádem. [II] Žaloba 6. Žalobkyně připomněla, že je vlastníkem pozemku parc. č. x – zahrada o výměře 2054 m2 v k. ú. x, obec x (dále jen „Pozemek“). Vyvlastnitel chce získat Pozemek do svého vlastnictví, a to v souvislosti s výstavbou stavby „Městského okruhu, úsek Křimická (Chebská) – Karlovarská v Plzni“. 7. Žalobkyně nesouhlasila s prvoinstančním ani s napadeným rozhodnutím. Měla za to, že ve vyvlastňovacím řízení došlo k zásahu do jejích práv a bylo rozhodnuto nesprávně, neboť napadené rozhodnutí nemůže obstát po stránce právní, skutkové ani procesní. 8. Žalobkyně uplatnila následující námitky: a) námitku nedostatku pravomoci, resp. příslušnosti Městského úřadu Nýřany jako vyvlastňovacího úřadu provedením vyvlastňovacího řízení (čl. IV. žaloby), b) námitku zmatečnosti řízení (čl. V. žaloby), c) námitku nepřípustnosti vyvlastnění (čl. VI. žaloby), d) námitku nesprávného určení vyvlastňovací náhrady (čl. VII. žaloby). 9. Žalobkyně namítala nedostatek pravomoci, resp. příslušnosti prvoinstančního správního orgánu provedením vyvlastňovacího řízení, neboť měla za to, že vyvlastňovací úřad vůbec nebyl oprávněn ve věci jednat a rozhodnout. Městský úřad Nýřany byl provedením vyvlastňovacího řízení pověřen usnesením Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru regionálního rozvoje, ze dne 25. 10. 2017, č.j. RR/3883/17. Na základě tohoto pověření rozhodoval prvoinstanční správní orgán o žádosti vyvlastnitele ze dne 21. 11. 2017 o provedení vyvlastňovacího řízení. Rozhodnutí o pověření k provedení vyvlastňovacího řízení (ze dne 25. 10. 2017) tak předcházelo zahájení vyvlastňovacího řízení (ze dne 21. 11. 2017). Ve věci tak bylo postupováno v rozporu s § 16 odst. 3 ZoV. Z tohoto ustanovení, které stanovuje podmínky postupu v případě, je-li účastníkem vyvlastňovacího řízení obec, jejíž obecní úřad je příslušný k tomuto vyvlastňovacímu řízení, jednoznačně vyplývá předpoklad existence řízení (čemuž odpovídá existence účastníků takto existujícího řízení). 10. Žalobkyně považovala za nesprávný závěr správních orgánů, který připouští, aby rozhodnutí o přenesení místní příslušnosti bylo učiněno jakýmsi „preventivním“ způsobem, bez existence samotného řízení, v rámci kterého by bylo takovéto rozhodnutí učiněno. Zvolený postup, kdy bylo samostatně rozhodnuto o otázce přenesení místní příslušnosti, aniž by došlo k zahájení vyvlastňovacího řízení (tedy zdrojového řízení, v rámci kterého by bylo rozhodnuto o přenesení místní příslušnosti), nemá oporu v § 16 odst. 3 ZoV. 11. Vyvlastňovací úřad tak neměl pravomoc vést předmětné vyvlastňovací řízení, které bylo zahájeno na základě žádosti dalšího účastníka ze dne 21. 11. 2017. 12. Pokud žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí poukazuje na to, že pověřovací rozhodnutí ze dne 25. 10. 2017 bylo potvrzeno rozhodnutím Ministerstva pro místní rozvoj (dále jen „Ministerstvo“) ze dne 26. 3. 2018, č.j. MMR-3291/2018-83/896, v rámci kterého „je konstatováno, že pověření jiného úřadu projednáním věci dle § 16 odst. 3 zákona o vyvlastnění není striktně vázáno podmínkou, že řízení již bylo zahájeno, naopak je možné a běžné, aby účastníci řízení iniciovali pověření příslušného orgánu provedením budoucího řízení“, kdy s uvedeným závěrem se odvolací správní orgán ztotožnil, žalobkyně tento závěr považovala za nesprávný, když § 16 odst. 3 ZoV jasně hovoří o účastnících vyvlastňovacího řízení, a tedy jasně presumuje existenci (řádně zahájeného) vyvlastňovacího řízení. 13. Co je však stěžejní, právní názor Ministerstva (následně převzatý vyvlastňovacími orgány) je v zásadním rozporu s dřívější rozhodovací praxí Ministerstva, konkrétně s jeho rozhodnutím ze dne 22. 8. 2013, č.j. MMR-25093/2013-83/1859, v němž Ministerstvo rozhodovalo ve věci vycházející z téměř totožných skutkových základů a plně se ztotožnilo s tím, že rozhodnutí o přenesení příslušnosti vyvlastňovacího úřadu lze provést pouze v rámci řádně zahájeného vyvlastňovacího řízení. Od této rozhodovací praxe se Ministerstvo ve věci žalobkyně odchýlilo, aniž by to srozumitelně vysvětlilo (pouze obecně odkázalo na individuální charakter každé věci), což následně bylo převzato i vyvlastňovacími orgány. 14. Vzhledem k tomu, že výše popsané rozhodnutí Ministerstva představuje pouze procesní rozhodnutí, které není samostatně přezkoumatelné v rámci správního soudnictví, nezbývá žalobkyni než se domáhat přezkumu procesního postupu v rámci tohoto řízení. Z uvedených důvodů žalobkyně považovala rozhodnutí Ministerstva ze dne 26. 3. 2018, č.j. MMR-3291/2018-83/896, které bylo pro průběh vyvlastňovacího řízení klíčové a zásadně zasáhlo do práv žalobkyně, za nesprávné. Žalobkyně v té souvislosti připomněla, že podala proti uvedenému rozhodnutí Ministerstva správní žalobu, která však byla usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 11. 2018, č.j. 57 A 90/2018-23, odmítnuta, neboť ono usnesení představuje pouze procesní rozhodnutí, které je ze samostatného přezkumu v rámci správního soudnictví vyloučeno. Proti rozsudku soudu podala žalobkyně dne 3. 12. 2018 kasační stížnost, která však byla