2 Afs 151/2005 — Nejvyšší správní soud

57 Af 12/2019- 40 - text  9 57 Af 12/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Lukáše Pišvejce ve věci žalobkyně: Noice s. r. o. IČ 252 32 606 sídlem Slovenská 2021, 360 01 Karlovy Vary zastoupená advokátem JUDr. Martinem Havlem sídlem T. G. Masaryka 282/57, 360 01 Karlovy Vary proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2019, č. j. 3240/19/5100-31461-709097, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo změněno rozhodnutí Finančního úřadu pro Karlovarský kraj, Územní pracoviště v Karlových Varech ze dne 20. 6. 2019, č. j. 696447/18/2401-70462-403053, takto: „Shora uvedený správce daně podle ust. § 106 odst. 1 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), ve věci řízení zahájeného podáním návrhu na povolení obnovy řízení podle § 117 daňového řádu týkající se stanovení daně z převodu nemovitostí vyměřené platebním výměrem č. j. 169461/13/3401-24401-403053 ve výši 425 000 Kč, které bylo zaevidováno dne 13. 11. 2017 pod č. j. 955535/17/2401-70462-403053, rozhodl takto: řízení se zastavuje.“ II. Žaloba 2. V podané žalobě žalobkyně předně nesouhlasila se závěry žalovaného uvedenými v napadeném rozhodnutí a napadené rozhodnutí označila za věcně nesprávné, nezákonné a nepřezkoumatelné. 3. Žalobkyně se neztotožnila se závěry správce daně o tom, že rozsudek Krajského soudu v Plzni, č. j. 13 Co 363/2013-291, byl doručen právnímu zástupci, JUDr. Vítu Lebedovi, dne 16. 5. 2014. Takovéto tvrzení je nepravdivé, neboť JUDr. Vít Lebeda nebyl žalobkyní, resp. jejím statutárním orgánem ustanoven do pozice právního zástupce. 4. Žalobkyně dále nesouhlasila s tvrzením správce daně, že den 16. 5. 2014 je rozhodným dnem, kdy se žalobkyně, jako daňový subjekt, prostřednictvím svého zástupce JUDr. Víta Lebedy, dozvěděla o možných důvodech pro obnovu řízení. I toto tvrzení správce daně označila za nepravdivé. JUDr. Vít Lebeda nebyl ustanoven do pozice právního zástupce, z tohoto důvodu den 16. 5. 2014 nemůže být rozhodným dnem, kdy se daňový subjekt dozvěděl o možných důvodech pro obnovu řízení. V tomto ohledu měla žalobkyně za to, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve spisu. Rovněž tvrzení žalovaného jako správce daně, že lze konstatovat, že šestiměsíční subjektivní lhůta pro podání návrhu na obnovu řízení podle § 118 odst. 2 daňového řádu uplynula dnem 17. 11. 2014, a tudíž nebyla žalobkyní dodržena, není podle žalobkyně pravdivé. JUDr. Vít Lebeda nebyl žalobkyní, resp. jejím statutárním orgánem ustanoven do pozice právního zástupce. Subjektivní lhůta pro podání návrhu na obnovu řízení podle § 118 odst. 2 daňového řádu tudíž neuplynula dnem 17. 11. 2014. A i v tomto bodě žalobkyně namítala, že tedy skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve spisu. Závěr správce daně, že žalobkyně jako daňový subjekt disponovala předmětným rozhodnutím soudu (prostřednictvím svého zástupce) již 16. 5. 2014 a tudíž do 17. 11. 2014 dle žalovaného mohla iniciovat případný návrh na obnovu řízení, který by byl podán ještě v prekluzivní lhůtě podle § 148 daňového řádu, žalobkyně nepovažovala za pravdivý. Naopak žalobkyně opětovně upozornila na skutečnost, že JUDr. Vít Lebeda nebyl žalobkyní ustanoven do pozice právního zástupce. 5. Závěrem žalobkyně poukazovala na skutečnost, že žalovaný neprovedl jí navržené důkazní prostředky, a to exekuční příkaz č. 2 ze dne 17. 5. 2011, č. j. 041 EX 457/11-26 a plnou moc ze dne 5. 11. 2012. 6. V této souvislosti dále uvedla, že dle Ústavního soudu odpovídá zásadám spravedlivého procesu nejen možnost účastníka řízení vyjádřit se k provedeným důkazům, nýbrž i navrhnout důkazy vlastní. Soud (a tedy ani správní orgán) sice není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout a – pokud jim nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal (srov. Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 61/94, Sb. ÚS, sv. 3, s. 51, obdobně např. nález sp. zn. I. ÚS 549/2000, Sb. ÚS, sv. 22, s. 65, nález sp. zn. II. ÚS 663/2000, Sb. ÚS, sv. 22, s. 19, nález sp. zn. IV. ÚS 67/2000, Sb. ÚS, sv. 21, s. 153). 7. Z uvedených důvodů se žalobkyně domnívala, že v rámci řízení žalovaný podstatně porušil ustanovení o řízení před správním orgánem, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. 8. Žalobkyně žádala, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný předně odkázal a na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K jednotlivým žalobním námitkám poté uvedl: 10. Co se týče námitky spočívající v tom, že JUDr. Vít Lebeda nebyl právním zástupcem žalobkyně, a tudíž nelze běh subjektivní lhůty pro podání návrhu na obnovu řízení odvozovat od doručení předmětného rozsudku krajského soudu JUDr. Vítu Lebedovi, žalovaný ji považoval za nedůvodnou. Konstatoval, že jak vyplývá z exekučního příkazu č. 2, byla správcem podniku povinného, tj. žalobkyně, ustanovena obchodní společnost AGENTURA PRO REVITALIZACI A SPRÁVU PODNIKŮ – ARES v.o.s., (dále jen „správce podniku“). Dle ustanovení § 338k odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením § 71 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, v rozhodném znění (dále jen „exekuční řád“), je správce podniku ve sporech a v jiných řízeních, v nichž je povinný účastníkem a které se týkají podniku, oprávněn povinného zastupovat i bez jeho souhlasu; má přitom obdobné postavení jako zástupce účastníka na základě procesní plné moci. V této souvislosti žalovaný poukazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 1 Afs 2/2012. Řízeními „týkajícími se podniku“ podle ustanovení § 338k odst. 6 o. s. ř. mohou být pouze taková řízení, na jejichž výsledku je hodnota spravovaného podniku závislá nebo která se jinak dotýkají přímo právě podniku. Z uvedeného tak vyplývá, že na správce podniku je nutno pohlížet jako na zástupce na základě zákonného zmocnění, a to právě ve věcech, jež se týkají podniku, neboť správce podniku především dbá o to, aby po nařízení výkonu rozhodnutí nedošlo bezdůvodně ke zmenšení majetku prodávaného podniku, popřípadě aby se majetek náležející k podniku očekávaným způsobem zvýšil. Jakkoli povinný neztrácí v důsledku nařízení exekuce prodejem podniku právo provozovat podnik, je v důsledku vzniku možných škod dáno zákonem zmocnění, aby správce podniku provedl určité potřebné úkony sám. V řízeních probíhajících u soudu, která se týkají podniku, je i v těchto řízeních správce podniku oprávněn povinného zastupovat. K tomu žalovaný poukazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 06. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1508/2015. Soudní řízení o určení, kdo je vlastníkem nemovitostí (jež jsou předmětem daně o převodu nemovitostí dle zákona o trojdani), jsou beze sporu řízeními dle ustanovení § 338k odst. 6 o. s. ř., kde je správce podniku oprávněn zastupovat povinného i bez jeho souhlasu, přičemž má obdobné postavení jako zástupce účastníka na základě procesní plné moci, a to dle ustanovení § 28a odst. 1 o. s. ř. Zákon nevylučuje, aby se správce podniku nechal zastoupit např. advokátem jako v nyní řešené věci. 11. Podle žalovaného se tak nelze ztotožnit s tvrzením žalobkyně, že JUDr. Vít Lebeda nebyl ustanoven do pozice jejího právního zástupce. Žalovaný má za to, že JUDr. Vít Lebeda byl ustanoven právním zástupcem žalobkyně, a to na základě plné moci udělené správcem podniku, kterýžto jako osoba oprávněná zastupovat žalobkyni i bez jejího souhlasu pro úkony týkající se podniku. [ 12. Z plné moci, udělené k právnímu zastupování před Okresním soudem v Karlových Varech pod sp. zn. 43 C 141/2011, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vyplývá, že plná moc mj. opravňuje zmocněnce zastupovat zmocnitele při veškerých jednáních ve věci, jakož i přijímat jménem zmocnitele veškeré písemnosti i doručenou korespondenci. Jak vyplynulo z písemnosti Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 6. 3. 2018 (zaevidováno pod č. j. 192428/18), byl předmětný rozsudek krajského soudu doručen v souladu s plnou mocí JUDr. Vítu Lebedovi dne 16. 5. 2014. V předmětném rozsudku krajský soud potvrdil závěry učiněné Okresním soudem v Karlových Varech v rozsudku ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 43 C 141/2011, a sice že vlastníkem nemovitostí, jež jsou předmětem daně z převodu nemovitostí dle zákona o trojdani, je žalobkyně. Předmětný rozsudek krajského soudu nabyl právní moci dne 16. 5. 2014, přiče